Technika vnímání

Lze cvičit kdekoliv a kdykoliv. Funguje na principu, že si se pokusíte vnímat vše co je tady a teď. Postup je následovný. Řeknete si v duchu "teď" a veškerý svůj potenciál věnujete uvědomnění si tohoto okamžiku. Uvědomíte si tělo, zvuky, barvy, prostředí prostě vše co je tu. Prostě napnete všechny smysly nadoraz. Nic vám nesmí uniknout. Je to stejné jako když se ve tmě bojíte. Když máte velký strach, máte vše napnuto. Oči jsou na šťopách, uši jsou nastraženy... žádná myšlenka tu není jen čisté vnímání. Nemůžete si dovolit o něčem přemýšlet, protože byste mohli něco přeslechnout a to by se vám mohlo vymstít. Pokud to neznáte, vydejte se v noci do tmavého lesa úplně sami... pak poznáte jak máte nastražit smysly.

Až si řeknete v duchu první "teď" snažte se nyní tuto bdělost podržet co nejdéle, dokud se neozve mysl. Nědělejte si starosti, když se ozve, nebojujte s ní, nevšímejte si ji. Uvolněte se a řekněte si opět "teď" a znova nastartujte celý proces uvědomování. Postupně, tempo zrychlujte. Říkejte si "teď".....vnímání...... "teď"..vnímání.."teď"vnímání"ted"..."teď" "teď" "teď" "teďteďteď" stále zrychlujete na "tetetetetete" pak až k "tttttttttt" a pak až nebude možné říct ani "t". Pak se to "ttttt" dále změní v nepulzující zvuk, který začne zvyšovat svou frekvenci tedy i tón. Pokračujte až do doby kdy tón bude tak vysoký, že sám zmizí. Nyní jste ve bdělosti. Už si nemůžete říct "teď". Ze začátku bylo nutno vyvinout úsilí pro říkání si "teď" nyní už žádné úsilí není potřeba. Uvědomte si to, že nyní už není zapotřebí napětí, není zapotřebí žádného úsilí pro udržení si pozornosti. Že jste uvolnění a přitom stejně bdělí jako při předchozím napětí. Vítejte ve svém Božím království. Tuto techniku lze využívat kdykoliv. Když máte strach, když máte obavy, když jste rozčílení.... když máte trému... když jste v depresi, jen vnímat co se dějě. Co se děje ve vás, okolo vás. Tehdy se stane že všechny problémy zmizí. Protože problémy jsou jen myšlenky nebo představy. Nejsou-li myšlenky, nejsou ani představy, není ani "já". Zmizeli jste. Ještě bych chtěl říct že v praxi to tak rychle nejde. Nebudu to tu vypisovat kolikrát je nutno říct "teď" než se z toho stane "t". Tolik místa tu nemám. To záleží na vás, jak si to přizpůsobíte, jak vám to vyhovuje. Nešvindlujte, nezrychlujte předčasně. Není to závod... je to technika.


Technika ne-bytí

Nejlepších výsledků jsem dosáhl při sezení v meditaci. Když sedíte v meditaci, mějte oči otevřené, jinak se dostáváte do světa iluzí. Když zavřete oči, je to spouštěč pro mysl, pro sny. Jak říkají mistři, zavřít oči je ta nejsnazší cesta do pekel. Ono po čase když máte otevřené oči a jste uvolnění se samo stane, že přestanou fungovat. Prostě ikdyž máte otevřené oči, nic neuvidíte. Ikdyž vám budu svítit světlem do očí, uvidíte naprostou tmu, mnohem tmavší, než kdybyste měli zavřené oči ve tmě. To zatím nechme stranou, jde to udělat se všemi smysly. Možná se vám to pak podaří. Nechci to tu zmiňovat, protože by to někdo mohl pojmout za cíl. Což je zapeklitá věc. (pěkné slovo za-peklitá). Když je cíl, je i utrpení, je tu nespokojenost, snaha a především nějaké to "já" což anuluje tuto techniku. Mnoho lidí spadne do tohoto bludného kruhu. Myslí si že meditace je otázkou zážitků. Pyšní se mezi sebou zážitky. Chtějí lepší, hledají soutež konkurenci. Chtějí vědět jak jsou na tom, slídí po internetu a hledají jen zážitky a popisy mystických meditací a světů. Klidně je můžete politovat, protože uvízli v pekle. Mistr nemá žádné mystické zážitky, je od nich osvobozen. Můžou ho potkat, ale on se jich nevšímá, jde dál. Mistr je tady a teď, mistr nesní, nelítá kdesi v dimenzích, mistr je bdělý. Chcete-li i vy dosáhnout stejných kvalit nesměřujte své snahy a úsilí k iluzorním mystickým zážitkům. Nesedejte do meditace s cílem, nedávejte si předsevzetí, neříkejte že meditujete, že se chystáte meditovat, jinak "já" nezmizí. Proto říkám, že Buddha nikdy nemeditoval. Takže nyní už víme, že nemáme usedat do meditace s cílem, nebo s očekáváním a chtěním. Stalo se mi mnohokrát, že jsem něco prožil a hned druhý den jsem se vrhal do sezení abych to prožil znovu, abych se dostal popř. dál, chtěl jsem víc. Samozřejmě... marně. Trvalo dost dlouho i několik dní, než jsem na zážitek zapoměl, a seděl jen tak. Nejprve se musíte dopracovat úsilím k tomu abyste byli. A pak na toto své bytí zapomenout. Takže je to komická cesta od neuvědomování k uvědomění a pak k uvědomělému neuvědomování.

Ze své praxe mohu ještě upozornit na dvě zvláštní věci. Krásně to jde, když jste smutní. Když jse v takové melancholii, že si nic nepřejete, ani nic neočekáváte, kdy máte pocit, že jste byli zcela zneužiti a odvrženi. Pak dokážete sedět jen tak jako hromádka neštěstí před Bohem, bez výčitek, bez přání... jen tak. Sedím tu jen tak, nic mě netěší, nic mě nazajímá.... Můžete tomu napomoci, když si před sezením navodíte takový to stav zlomených nadějí. A ta druhá je znudit se. Dochází k tomu tehdy když už sedíte dlouho, když už dlouho bojujete s myslí a když vás pořád něco ruší, když jste vyzkoušeli všechny finty a triky a přesto se nic nedařilo. Mnozí to vzdají, řeknou si dnes to nemá cenu, dnes se mi nedaří. Dnes je má mysl roztěkaná a má pořád nějaké starosti, pořád se mi do toho vměšuje a nedá pokoj. To je však velká chyba, to vzdát. Pokud chcete něco vzdát, tak vzdejte úsilí meditovat a uvidíte co se stane. Nevstávejte z meditace, jen vzdejte to úsilí. Řekněte si, "ach jo všechna snaha je marná", a pusťte to. Nechte to plavat. Uvolněte se, můžete si zastesknout, rozesmutnit se že vám to nejde a jste u první metody. Někdy mě štvalo, že jsem teprve po hodině a půl došel do stavu neusilování. To už mě bolely klouby. Tak jsem to řešil tím, že jsem měl takovou před přípravu v leže a pak jsem si až sedl. Prozradím vám jedno tajemství... když dokážete sedět dlouho... samo to příjde. Mysl se sama vzdá. Nikdo na světě nedokáže tak dlouho usilovat... vzdá to. Hodina a půl je taková hranice... kdo vydrží sedět déle než hodinu a půl, ten ikdyby měl sebevětší rachot v mysli... dojde k jejímu uklidnění. Nevzdávejte to tedy. Časem se dopracujete k tomu, že to nebude tak obtížné. Vše je jen cvik. Vědomí je připraveno vždy. Mnohdy se mi stalo, že hned v prvních minutách došlo k takovému ztišení mysli až jsem si to začal pochvalovat, a očekávát, že dnes to teda bude hračka... že dnes to bude něco... atd. atd. a po hodině jsem zjistil jak mě mysl doběhla.

Nyní tedy k technice Technika spočívá v tom, že si řeknete, že nejste. Nejsem. Nemohu mít myšlenky když nejsem. To co se jeví jako mysl nejsem já. To nejsou moje myšlenky. Já tu nejsem. To něco jiného tu mluví. Já jsem mrtvý, nemám tu už nic na práci, nemohu meditovat, nemám zítřek, nemám rodinu. Snažte si vychutnat to že tu nejste. Když tu nejste... to neznamená, že tu není nic okolo. Najednou tu je mnoho věcí. Najednou jako by hlas ne-vaší mysli mluvil čímdál z větší dálky. Vy jste mrtví, avšak vidíte a slyšíte mnohem jasněji. Naslouchejte a vnímejte. Děláte-li to dobře, zjistíte, že jste dutí... že každý zvuk jakoby ve vás tvořil ozvěnu. Jako by celý svět byl ve vás uvnitř vás. Jako by všechny hranice oddělenosti zmizely. Vše se odehrává ve vás. Ptáci zpívají někde tam uvnitř, nemůžete říct kde. Jen víte, že to přichází zevnitř... celý vesmír je tam uvnitř... nebo ne? Ne... Vy to nepozorujete, vy tím vším jste! To vy jste ten zvuk, to vy jste tvůrcem všeho, to vy jste celý vesmír.... vítejte ve vašem srdci. A celý ten vesmír vás miluje, a vy milujete jeho, protože tu ani není jiná možnost než milovat, odevzdávat se. Není tu jiná možnost než všemu žehnat.


Technika zrcadla

Tato technika se může opět praktikovat všude. Jde o to vjemy nezkoumat, neposuzovat, nezařazovat, jen odrážet. Člověk je už tak zautomatizovaný, že když slyší slovo pět nastane v mysli doslova erupce. Projedou se všechny záznamy všechny souvislosti. Abyste mohli vůbec pochopit co jste slyšeli. Takže když uslyšíte "pět" možná uvidíte svou dlaň s pěti prsty, možná uvidíte hrací kostku s pěti puntíky, možná vzpomenete na dílo "Bylo nás pět" možná uvidíte rovnici tři plus dvě rovná se. Záleží na okolnostech. Každému se vybaví různé souvislosti. Kdyby se tak nestalo, nevěděli byste o čem je řeč, slyšeli byste jen p - ě - t. Ale i to by znamenalo souvislosti písmen. Zase by nastal v mysli rachot a vytáhli by se obrázky jednotlivých písmen a mnoho dalších souvislostí. Jak byste však chtěli rozumět tomu co jste slyšeli, kdyby se nespustil ani jeden s těch poplachů v mysli. Slyšeli byste jen zvuk... něco jako když bublá potok, nebo když udeří blesk... zvuk bez zařazení. A tak tomu skutečně je. Vy neslyšíte "pět" ale jen něco jako "bfub". A to nedává žádný smysl. Cílem této techniky je uvědomit si tento celý proces a zakázat ho. Zakázat toto myšlenkové harampádění a prohledávání záznamů. Jak u zrakových, tak i u sluchových vjemů. Prostě dát mysli dovolenou. Dlouho jsem s tím experimentoval :-). A přišel jsem na skvělou taktiku. U sluchových vjemů je to jen opakování. Slyšíte pět, přehrajte si v duchu záznam toho co jste slyšeli. Jen jako byste měli v hlavě záznamník, který se hned po záznamu automaticky přehrává. Nic víc není třeba. Nepřehrávejte si však "pět" jako slovo to je špatně. Přehrajte si zvuk který jste slyšeli. Bavte se hrou na ozvěnu, nezkoumejte to co se ozývá. Pak se dopracujete k tomu, že vás nebude rušit nic. Tehdy ikdyž budete sedět u televize nebude vás rušit žádný hlas, ikdyby se bavili tom co vás zajímá. Ikdyby vám zvonil telefon, nic se neděje, nic to neznamená, jen si přehráváte zvonění. Nic jiného není třeba dělat. Není třeba vstát a zvednout sluchátko... tento program tu zcela chybí, protože se nespustil proces vyhledávání záznamů a souvislostí. Takto fungujeme... říkám záměrně fungujeme, protože nikdo neví co by měl v takové situaci dělat. Nikdo neví co by se mělo dělat když zazvoní telefon... ale víme, že každý jiný jde a zvedne sluchátko... komické. Jako ochočení šimpanzi. Když si tohle uvědomíte, pak porozumíte mému "není třeba"... protože to vaše "Musíme" vychází ze cvičených šimpanzů. Na mě to neplatí, jsem v tom zcela nevinný, přestřihl jsem svou ovládací šňůru. Nenacházím důvod proč bych něco musel... ani proč bych musel nacházet důvod k nacházení. Pak někdo zavolá "hej Obyčejná Nulo"... ale má ovládací šňura je přestřižena... já slyším ozvěnu tralalrterno... slyším melodii, slyším zvuk... není třeba vstávat a ohlásit se, není třeba odpovědět. Takže tady tím se vymaníte z toho, že vás cokoliv bude rušit. Začne-li vám soused vrtat příklepovkou do zdi, zrovna ve chvíli, kdy přichází meditace... vy o tom nebudete mít ani páru. Pro vás to bude zpestření, šou, nebude tu žádný vzorec co má rušit ani žádný svazek toho co nemůže rušit, natož svazek toho co to vlastně soused dělá... ani žádný soused, ani napravo ani nalevo, ani nahoře ani dole... bude tu jen vjem, holý vjem. Ten nikoho nemůže rušit.

Se zrakem je to podobné... lidé něco vidí a hned myslí, co to je, na co to je, kam to jde, co to dělá, jaký to má smysl, k čemu to slouží, kde jsem to už viděl, to ale zestárlo, co se změnilo, je to bezpečné, to je správné, to je dobré, atd. No a tak to je. Někdo si prdne, někdo je tlustý, někdo má vlasy jako duhu... někdo něco nese v pytli... co tam asi má... není to zloděj? Odkud to má, kam to nese atd. Toto všechno tato technika odsekne. S očima je to těžší ale dá se to taky. Když se na to zaměříte, jde to, ale když vám v nečekané chvíli rozsvítím neonový nápis před očima "Zde je sex zdarma"... okamžitě se spustí celý mechanismus. Tím ztrácíte svou bdělost. Takže u uší zabírá technika ozvěny, a u očí technika zrcadla. Prostě se stanete zrcadlem. Jen to odrazíte. Není třeba nic posuzovat, nic hodnotit. Všechno je takové jaké je. Vše je v pořádku. Je to jen obraz. Nelze k tomu nic říct, je to vjem. Nezadržuji ho, nerozebírám ho, protože propásnu další. Nenahrávám ho, není mi na nic. Co přichází to pouštím ven. Jedním uchem tam druhým ven, jedním okem tam druhým ven. Mysl je jako magnet... letí sponka a hned cítíte jak se jí chce zmocnit. Všimněte si toho miniaturního napětí. To napětí vás připravuje o energii. Nemyslete si, že vaše myšlenky lze udržet v hlavě jen tak. Všechno vědění je pijavice energie. Proto se mysl snaží vjemy krmit, tak, že získá vaše svolení odčerpat si trochu energie ke své práci. Proto jsou lidé tak unavení. Lidé žijící prostým životem se dožívají mnohem většího věku. V Rusku žijí lidé i 160 let, ve 150 ještě čile pracují na poli jako naši padesátníci. Nemají zbytečné kvanta informací v hlavě, nemají zbytečné a naprosto uměle vytvořené starosti. Ukážete jim noviny a oni budou mít radost, že mají něco na rozdělání ohně. Ukážete jim vibrátor a oni mají radost, že mají krásný zahradní kolík. Jedině uměle vytvořené starosti jsou hybnou silou k tomu aby se z vás stali ochočení šimpanzi. Starost o zítřek je umělá starost. Sami si někdy všimněte když jdete třeba po ulici jak jste mimo, jak jste v jakémsi napětí, jako byste byli ve skleněném akváriu, jakoby jste vnímali vše tlumeně přes jeho skleněné zdi. Sám jsem se tak kolikrát načapal, a sám jsem se ptal proč... uvolnil jsem se a za chvíli jsem se zase načapal... Člověk vůbec neví že chodí... když jsem dosáhl poprvé bdělosti šel jsem jako slimák... divili byste se kolik změn jsem vnímal... nešlo jít rychle. Zkrátka to nešlo... proč bych se měl okrást o takový pocit... proč spěchat a kam spěchat... Každý atom na mě volal a já jsem s ním byl v kontaktu! Kdyby mě někdo viděl.. vypadal jsem jako zpomalený film, ale naprosto blažený zpomalený film. Jako Alenka v ří?i divů.


Technika naslouchání

Tuto techniku lze použít k meditaci. Když jste v nějakém prostředí, chytněte se nejtiššího zvuku. Tímto způsobem napnete uši. Tímto způsobem vám žádný zvuk neuteče. Neztrácejte nit. Stále naslouchejte nejtiššímu zvuku. Nikdy není ticho... vždy jde slyšet aspoň šum nebo pískání, ale šum, velice slabý šum je všude. Najdete ho a upněte se na něj, on vás povede. Když to děláte správně, tento zvuk sílí. A budete se divit jakou má v sobě energii, doslova vás převálcuje. Ze začátku je to náročné, vyžaduje to mnoho energie. Je to koncentrace, snažte se z uší vyždímat co nevíc. Mnohdy se dostaví bolest, uší. Ano, bolest uší, způsobená tichem. Tehdy až se dostaví bolest uší, to je až po delší době, tehdy si uvědomte, že ty uši nemusíte nyní už napínat, že jste překonali bariéru koncentrace, že nyní spí vaše mysl jako miminko. Mysl když nemá do čeho píchnout usne. Když usne mysl zůstane tu ne-mysl. Tehdy vás zaplaví úleva a vy můžete upustit od úsilí, povolit sevření koncentrace. Je to jako s orgasmem, nejprve je nutno se připravit. Nejprve je nutno napnout pozornost k tomu co se děje. Čím intenzivnější je vypětí tím blaženější je úleva a propad do ne-mysli.

Obyčejná Nula