8. lekce

Poklad třetí Buddhův nos.

Hned na to zavedl Obyčejná Nula Tupou hlavu na městskou skládku, kde se míchalo mnoho pachů z rozkládajících a tlejících potravin, z uhynulé zvěře i z kravského hnoje, protože nedaleko po větru bylo velké hnojiště. "Zde budeš cvičit Buddhův nos." Poznamenal Obyčejná Nula. "Cože? Vždyť se tu nedá ani dýchat!" Zacpával si nos Tupá hlava. "Jak může smrad rušit smrad? Odkud smrad přichází? Před nosem je vše v nirváně. Pohleď na toho psa jak z plných plic očichává z takové blízky značně rozkládající se tělo zajíce! Tento pes má stokrát jemnější čich než ty. Všechno cítí ve stonásobné intenzitě. Co je pro tebe jemná decentní vůně je pro něj něco jako rozlitý barel té nejkoncentrovanější voňavky v malém prostoru jeho boudy. Kde je tedy chyba? Proto tak se cvič. Není vůně ani smrad, není čichající ani čichané, nos sám sebe necítí. K čemu je následovat žádosti a sloužit rozmarům ega, zahalovat se do dýmu vonných tyčinek a vůně olejů vonný lamp? Cesta k osvobození je trnitá. Podívej se na své ego zpříma. Bojuje a naříká, bičuje tě abys mu sloužil, abys následoval jeho žádosti. Jak se ho chceš zbavit? Tam kde je sluha je i pán! Tam kde je otrok je i otrokář. Neztotožňuj se s nosem ani s myslí. Kde je pak tem, který cítí smrad? Smrad odkrývá ego, pohleď na něj, polož jej na jeho kříž . Schovej se v smradu. Tam totiž peklo nehledá. Tam tě čerti ani smrt nenajdou. Tak jako otrokář nerad propouští dobrého otroka, tak se bude ego šprajcovat. Bude zkoušet cokoliv, nutit tě až ke zvracení, jen aby jeho žádosti nepřišly o skvělého hostitele. V tobě se mají dobře, venku je čeká pláč a skřípění zubů. Venku je čeká hlad a žízeň. Nemají žádný prostředek k ukojení, žádného hostitele, žádnou oběť, aby se mohly množit a přežívat z generace na generaci. Cesta k osvobození je trnitá. Vonné tyčinky jen přilákají další příživníky a démony abys jim následně sloužil každý den. Proto tak se cvič. Půjdeš-li trnitou cestou, všichni démoni a příživníci, celá ta vykořisťovatelská čeládka tě opustí. Budou si hledat jinou oběť. Dnes jim to netrvá ani moc dlouho. Lidí je dost a jsou tak marniví a rozežraní jako kdysi sultáni. Dřívě měli lidé více vhledu a tak i cesta k osvobození byla trnitější, protože příživníci se drželi takového vzácného hostitele jako klíště. Dnes je to snazší. Avšak nečekej, že tě otrokáři jen tak propustí za x-let vzorné služby. Oni žádný důchod neuznávají. Odejdi sám máš-li odvahu postavit se jejich iluzornám zbraním, postavit se vlastním představám, tedy sám sobě a své mysli."

A tak se Tupá hlava cvičil. Za tři týdny se Buddhův nos vrátil k Buddhovi. Tehdy ho Obyčejná Nula přišel prověřit. Donesl s sebou jednu voňavou zdechlinu, dal mu ji pod nos a zeptal se: "Co cítíš?" Tupa hlava si přivoněl z plných plic a řekl: "Jak může vesmír cítit sám sebe, sám sobě smrdět a sám se rozdělovat na voňavou a smradlavou věc? Není nutné vytvářet trojí svět pro analýzu jedné věci. Před nosem je vše v nirváně. Neposkvrněné vjemy přicházejí a Tupá hlava se jich nedotýká."

"Nyní jsi osvobozen od vůní i smradů. Není rozdíl mezi záprdkem a voňavkou. Zvířata si nesmrdí a proto se nevonějí. Lidé se ztotožňují se svým tělem i se svým nosem. Sami sobě smrdí a tím zažívají utrpení na každém kroku. Večně zakletí mezi smradem a vůní vytvářejí karmu miliard bytostí, poskvrňují a zotročují své okolí. Nehledají nirvánu, neboť jim smrdí. Kvůli labužnickému nosu zaprodávají celý svět Ďáblu. Nyní můžeme pokračovat dál."

9. lekce

Poklad čtvrtý a pátý Buddhův jazyk a hmat.

Obyčejná Nula zavedl Tupou hlavu k velké restauraci. Nešli však dovnitř, nýbrž k zadnímu vchodu kde se vyvážejí zbytky jídel prasatům. Prostředí tam bylo nevlídné, zbytky z kuchyně se míchaly ve speciálních nádobách a vozili se do nedalekého chlívku. Takže všude po zemi i po nádobách byly znatelné stopy zaschlých zbytků moderního stravování. Byli tu i kontejnery s odpadky.

Obyčejná Nula vytáhl tři talíře a do jednoho nabral obsah nádoby se zbytky, do druhého trochu ze slizkých odpadků a do třetího hromádku hnoje. "Zde budeš cvičit hmat i chuť." Konstatoval Obyčejná Nula. "Tupé hlavě se sevřelo hrdlo. "To si snad děláš legraci!" "Ne nedělám. Pověz mi ještě co ti nechutná, čeho se štítíš, co ani v pomyšlení bys nedokázal na jazyku snést." Pokračoval Obyčejná Nula. A tak mu Tupá hlava sdělil některé z jídel, které nemá rád. Obyčejná Nula to zařídil se šéfem restaurace, a pak promluvil k Tupé hlavě.

"Nyní cvič hmat. Není žádná odporná věc. Vše je v mysli. Co je mysli odporné je odporné všem smyslům. To co vidí oko jako odporné to i hmat i chuť bude vnímat jako odporné a člověk se může i pozvracet. Ale to jsou jen předsudky. Když člověka uvedeme do hypnózy a postavíme jej mimo tyto předsudky bude se oblizovat i na hovnu a bude jej hýčkat mezi prsty jako nejjemnější samet. To vše je možné. Když se probere ani si nevzpomene, že jedl hovno a bude se cítit tak jako by snědl řízek. Tak se lze naučit chodit i po žhavém uhlí, tak se lze naučit i chodit po vodě. Tehdy když jsou základní předsudky postaveny stranou, když schází paměť a vědění, tehdy se dějí zázraky. Bez hypnózy je třeba několikaleté sugesce nutné k zvrácení mylných předsudků. Jsou tu jistá pravidla v tomto světě. Některá se dají porušit, jiná můžeme obejít. I kdybys vypil litr nejprudšího jedu, nemůže ti to ublížit. Proto tak se cvič. Zde máš tři talíře odporných věcí. Není žádná hmatatelná věc. Oko i čich jsi zvládl. Nyní by to neměl být problém. Na talířích jsou jen vjemy, jen vjemy. Trochu barev, trochu pachů, trochu hmatových vjemů. Podívej se na malé dítě. To nezvrací a vše strká do pusy. Dej mu tyto tři talíře a v klidu se z nich nají. Proto prohlédni ten klam mysli. Když nevíš co to tady před tebou leží, když jsi v tom nevinný a neznáš původ toho, pak není možné aby to bylo odporné. Tam kde nejsou představy tam není ani strach ani nemoci, ani jiné utrpení. Takl se cvič, jako bys míchal rukou ovesnou kaši, soustřeďuj se jen hmat. Když zavřeš oči a zacpeš nos dodávající druhotné vědění, jak bys mohl poznat rozdíl mezi teplou ovesnou kaší a teplým kravincem?"

A tak se tedy Tupá hlava cvičil, ze začátku to bylo těžké, ale brzy se zbavil strachu i odporu. Pak začal cvičit totéž i s jazykem. Obyčejná Nula mu nosil ty jeho vybrané speciality. Párkrát se pozvracel, ale po nějakém čase i tuto překážku nakonec pořekonal. Nyní se cítil mnohem volnější a osvobozenější než dřív. Mnoho strachů a utrpení se vypařilo. Po třech týdnech se Buddhův jazyk a Buddhův hmat navrátily k Buddhovi a všechny věci nahmatané a všechny věci ochutnané byly očištěny od předsudků a tyto vjemy byly plně rozpoznané ve své pravé přirozenosti.

Obyčejná nula pak jen poznamenal. "Nyní jsi osvobozen od všeho utrpení souvisejícího s hmatem a s jazykem. Nyní je jedno co máš na talíři nebo v ruce. Jsou to jen vjemy které přicházejí a odcházejí. Nyní jsi osvobozen od vyhledávání příjemných věcí a od boje proti těm nepříjemným věcem. Postupně rozvíjej těchto pět pokladů a buď plně bdělý při pozorování těchto vjemů. Neztotožňuj se s nimi a nevytvářej zde žádného zažívajícího. Ještě bych dodal, že hmatovým vjemem jsou i různé pocity, emoce a bolesti. A proto Tupá hlavo slyš rozšiřující učení, které tě osvobodí od všech strastí, emocí i bolestí. Toto je věru nejvyšší technika ze všech. Postupuj takto... Příjde-li utrpení způsobené zrakem, vidíš-li něco strašného... udržuj mysl takto... obraz, obraz, obraz... nic víc, žádný soud. Neříkej vidím, nesuď to co vidíš podle nějakých měřítek vědění a utrpení zrakové zmizí. Slyšíš-li něco odporného... udržuj mysl takto... zvuk, zvuk, zvuk... nic víc. Neříkej slyším, nesuď to co slyšíš podle měřítek vědění a utrpení sluchové zmizí. Cítíš-li něco odporného opět udržuj mysl takto, čich, čich, čich... nic víc. Neříkej si cítím, nesuď čich dle měřítek vědění a utrpení čichové zmizí. Pokud něco jíš, udržuj mysl takto... chuť, chuť, chuť... neříkej si jím, a nesuď tu chuť dle měřítek vědění. Pokud vnímáš něco hmatem... udržuj mysl takto... hmat, hmat, hmat... neříkejte si dotýkám se, nesuď dle měřítek vědění. Pokud si něco představuješ nebo na cokoliv myslíš, udržuj mysl takto... představa, představa, myšlenka, myšlenka... nic víc, neříkej myslím, představuju si, nesuď to podle měřítek vědění. Dále je-li tu bolest... udržuj mysl takto... bolest, bolest, bolest... neříkejte bolí mě to... pokud tu je smutek.. udržuj mysl takto... smutek, smutek... nic víc... neříkej jsem smutný... jsem hladový, jsem unavený... atd atd. Takto jen pozoruj vjemy. Buď kolemjdoucím.

To se skvěle trénuje na těch negativech, ale POZOR! Pokud vpustíš jakékoliv pozitivum, budeš trpět i negativem. Je nutno osvobodit se a povznést nad jakýkoliv soud, nad jakýkoliv prožitek, ztotožnění, vytvoření "já". Správně udržuj tu mysl o které jsem mluvil při každém vjemu, ještě dřív než rozsoudíš vjem na příjemný a nepříjemný, a když to dotáhneš do dokonalosti, pak ani nebudeš schopen definovat smutek ani radost, ani bolest ani slast. Žádné příjemné a nepříjemné, žádné pozitivní ani negativní. Právě v tom spočívá Buddha.. plně osvícený.

V podstatě, všichni lidé utíkají k těm pozitivům... a to je ten problém. Kdo by si nelízl nektaru že, kdo by bojoval proti požitkům? Tak ať se nediví, že nektar je sice na jazyku sladký ale v břichu se mění v palčivou věc. Tak pracuje peklo... nabízí jen ty krásné věci... ale s nimi na sebe bereš závazek odžít i ty špatné věci... ale samozřejmě v jistém poměru, tak minimálně jedna ku deseti. Peklo je přece byznys! A tak si vyrábíš sám pozitiva a sam i negativa. Jen v tom rozdílu, že když trpíš a procházíš negativy, peklo se opájí nektarem orgasmické blaženosti místo tebe, kterého jsi se zřekl dle smlouvy a pak ti za to dá mzdu ve formě pár kapek. Velice vypečené. Nyní můžeme pokračovat dál."

10. lekce

Poklad šestý Buddhova mysl.

Mnoho lidí medituje, ale nedosáhnou ničeho. A proč. Protože k tomu aby byli bdělí musí sedět v meditaci. Většínou se snaží o nějaký únik z těla. Myslí si, že tělo je překážkou. Děti ani zvířata v žádné meditaci nesedí a tělo jim na překážku není. Proto je meditace dobrá ale není ještě vším. Mysl si po čase zvykne a vše zautomatizuje... ve dvou hodinách bude hrát bdělou a jakmile pak tito lidé meditaci ukončí... šup a je vše jako dřív. My se však budeme teď zabývat tím jak dosáhnout meditace v každém okamžiku aniž bychom museli sedět v pravidelný čas, někde v chrámu plném vonných tyčinek se zavřenýma očima a zpívat nějaké mantry či poslouchat nějakou hudbu. V základě je to tak prosté, tak jednoduché, že se člověk musí velice hodně snažit aby to neměl v každém okamžiku. Proto je taky tak vyčerpaný a unavený. Děti to mají aniž by cokoliv dělaly a jsou stále čilé. V čem je tedy pointa. Tajemství klamu smyslů již Tupá hlava poznal. Nyní je nutno prohlédnout tajemství mysli. Mysl pracuje tak, že jedna myšlenka tvoří dvě následující, dvě následující tvoří čtyři další atd. Mysl však nemůže být v tomto okamžiku. Potřebuje ke své existenci zakladní iluzi času. Potřebuje srovnávání, rozlišování a posuzování. Jinak okamžitě zaniká a s ní zaniká i první a poslední myšlenka věnovaná sama sobě, tedy já, tedy ego. Abyste si mohli říct já jsem. Musíte toto určit na základě srovnání. Na základě porovnání mezi přítomností a vzpomínkou. Tedy to že se udála nějaká změna. Změna je život. Pokud tedy mysl dokáže měnit myšlenky nebo vyhodnocovat vjemy a obsáhnout byť nepatrný časový skok, dokáže-li vytáhnout z paměti ten úplně předposlední stav věcí, který neodpovídá stavu věcí tady a teď, zkrátka dokáže-li rozpoznat jakýkoliv rozdíl, rozlišení pak dospěje k závěru že ještě žije. Proto život je jen myšlenkový závěr. Smrt je jen myšlenková dedukce. Jak by si mysl mohla představit smrt, když ji nezná? Proto ani ve snu nikdy neumřete. Ani ve snu vám nemůže žádné vědomí ukázat co je po smrti, co je v nirváně.

Veškeré minulé životy... to je jen sen, veškeré zážitky po smrti... to je jen sen. Stále týž a týž sen vysnívaný z dedukce a ze strachu. Proto vám říkám že nejste jak byste mohli mít minulost, jak byste mohli mít karmu, jak byste mohli umřít. Jasný? Nikam do dalšího života, těla nemůžete jít. Pokud ano, pak sen ještě neskončil, jen pokračuje ale tentokrát v zeleném. Nikdo si nemůže vzpomenout na minulý život, nikdo nedokáže vidět do budoucnosti. Toto je možné jen ve snu. Žádné postavy z vašich snů nemohou do skutečnosti. Nikdo z vás nemůže být spasen, osvícen vstoupit do nirvány. Čas je iluzí a jediný kdo je uvězněn v čase je ego tedy mysl a jeho tedy váš život.

Proto tvrdím že jednota a nejednota je to samé. Nirvána a utrpení je to samé. Vědění a nevědění je to samé. Život a smrt je to samé. Mohu tvrdit cokoliv, vůbec ničím nejsem omezen. S vámi si hrají slova. Mávají s vámi jako s papírovým pytlíkem ve větru. Stačí napsat pár písmen a málem byste mě odsoudili na doživotí. Proč tomu tak je, protože vaše mysl je jak hladová slepice. Neustále klove do všeho svým zobákem, neustále se přehrabuje v knižním hnojišti a hledá šťavnaté červy. V hnojišti jež je výsledkem velkých přežvýkavců, velkého dobytka s velkou hubou a velkou hlavou. Hnojiště jež je plné mrtvých slov mrtvých a tato slepice to přehrabává a pak kdáká v kurníku před ostatními. Chlubí se cizím peřím a nadýmá se jako páv na nejvyšším bidle. Chudák neví, že právě hlava takovéto slepice se odděluje na špalku a ponechává se mouchám a psům ležet na tom stejném hnoji.

Samo slovo je prázdné nic to není. Ale v mysli vyvstávají představy. A tyto představy dodávají slovům význam. Pár černých kaněk může se změnit třeba ve výplatu a pocit štěstí. Veškerá vaše komunikace, veškerý jazyk je dílem trpících bytostí. Vše co komunikuje musí trpět. Komunikace je možná jen skrze předávaní představ. Avšak vznikl tu problém. Jak předat představy dál, jak být věčný, jak předávat a oslovovat ikdyž tu už mysl sama není. A pak to vzniklo... velký triumf šifra šifer. Neohrabaná a neomalená, jež každý si může vyložit jinak, dílo za nějž by se tvor s tak velkou kapacitou mozku musel stydět i v první třídě pekelné školy. Nejen že to je zdlouhavé a chatrené šifrováním, ale i chatrné médium. Proto písmo pochází z pekelné dílny, a bude mít za následek katastrofu tohoto světa. Bůh zakázal svým dětem pojídat ze stromu vědění... nyní je to již zákonem nařízeno! Každý se musí nažrat. Přecpat se až mu hlava z toho točí kolem, kolik má najednou starostí a povinností.

Stačí vám jen tak z legrace zavolat, že vás příjdu brzy zabít a začne se odehrávat ve vaši mysli drama po několik dní. Pár písmen ale mnoho dní uvězněni v utrpení představ. Jak snadné to je. Člověk se bojí svého výtvoru... vymyslel písmo a nyní se bojí číst. Písmo ho dokáže totiž vyděsit. Ale všechno co vytvořil ho dokáže vyděsit. Všechno vytvořené lze použít proti vám... a taky to je a bude použito proti vám. To je hezké peklo. Ale člověk nepřestává tvořit.

A tak vám říkám že komunikace je dílo pekel a má za následek zmamlasení a spoutání celého lidstva úplně bez práce. Protože abyste mohli něco napsat, musíte to mít nejprve v představách. Peklo a utrpení je totiž možné jen v představách. Proto píší jen ti co trpí. Ani já nejsem vyjímka. Pomocí písma nikdy nemůže sestoupit nirvána. A proč? Protože ten co čte musí zase z písma vytvářet představy. A proto si tvoří peklo. Čtení a psaní tak se peklo rozšiřuje. Proto děti ani zvířata nejsou schopny psát ani mluvit. Jakmile mluví a píší, pak jsou již v pekle. Ale pozor mluvení a psaní ne jako automatické kopírovaní hlásek a písmen, to se naučí i šimpanz, ale myslím tím improvizaci samostatné tvoření slov na základě fungující mysli.

Proto já musím mluvit abych vám zacpal hubu. Když mluvím nemluvíte vy. Ale je jedno co mluvím. Nezkoumejte to... jen to nechte bublat jako potůček, naslouchejte slovům jako nasloucháte šumění listí nebo zvuku vodopádu. A tehdy se to stane. Musím mluvit abych vás umořil k nemyšlení. Musím mluvit aby nastalo to správné ticho ve vašich hlavách, aby se tam zastavila promítačka a ustaly všechny vnitřní dialogy mezi tisíci "já" v různých formách, tam uvnitř vaší makovice. Nic neučím, nepromluvil jsem ani slovo. Takto to na to nahlížejte... žádné učení, žádná duchovnost, žádná nirvána, žádný mesiáš. Jasný? Jen švíhz šuhtro trzti wfgrlb. Hm?

Celý váš život je jedno ustrašení nic. Jediné co vás žene je strach. To je váš jedinný pán a vládce. Jiného není. Žádný Bůh ani Brahma se nemůže rovnat s vaším strachem. Tento strach, ať už o svůj život, o zítřejší bytí, o cokoliv z tohoto světa vás nutí roztáčet karmu. Každý sen se bojí skutečnosti tak jako se vaše ego bojí probuzení. Proto vám říkám nejste, jak byste se mohli bát? Strach je možný jen v představách. Jen když si představíte co by se mohlo za chvíli stát, jen tehdy můžete již teď trpět. Když posadím dítě na elektrické křeslo bude se smát, nasadím mu pouta a železnou přilbu, bude se mu to líbit a pak pustím proud. Žádné utrpení tu nebude. Vy však budete trpět po všechny ty dny odkdy se dozvíte že máte rakovinu nebo že vás čeká elektrické křeslo. Ale to by jsme zbytečně moc komplikovali. Vy stejně víte že umřete. Jakmile se to dovíte... pak se váš život změní v utrpení. Pointa utrpení je v představě. Kde je "já" je i život i smrt i strach i utrpení. Proto se budeme věnovat v této kapitole tomu podstatnému kořenu všech iluzí i pravd, staviteli všech těl a vesmírů, základní iluzi, budeme se věnovat rozpouštění "já". A to "já" je možno lehce lokalizovat ve funkční mysli. Proto následující řádky vám pomůžou jak tuto mysl zastavit a tím se celý vesmír ztratí v nirváně.

Základním kamenem úrazu je, že se rozdělujete na ego a vás, na duši a na vás. Dokonce na nadvědomí podvědomí a vás. Někde jsem dokonce četl že je 12 vědomí a nejvyšší je vědomí Krista. Hm... prdlajs. Každé vědomí je vědomím nějakého já a to je co? Ego. Ego se umí rozdělit na deset tisíc věcí. Takže nikdy nebojujte proti egu, protože tu bude mnoho poražených. Je to jako byste hasili oheň benzínem. Když proti němu přestanete bojovat, změní ego taktiku, začne se vést. Spolupracuje a mluví samo k sobě, učí samo sebe, hraje habaďury jako že je již velké, dokonalejší osvícené. A v meditování si libuje.

Jak tedy správně cvičit. Musíte objevit velké v malém. Začnětě od naprosto běžných všedních věcí. Stačí jen bdělá pozornost a rozpoznávání vjemů. Oblékáte se, a je tu zvuk, obraz i pocit... nic jiného... je to úžasná hra. Loupete cibuli, vaříte oběd, napuštíte vodu, jdete kolem řeky, nasloucháte jak vám praská štěrk pod botami... tisíce malých věcí vás obklopují, ale vy je nevidíte, protože stále v mysli něco jiného omíláte. Aby někdo mohl pracovat musí myslet. Jakmile jednou okusíte mysl cesty pak bude obtížné setrvat v práci... protože práce musí být plánovitá, a tam kde je plán jsou i starosti i stres i strach z budoucnosti a nezdaru. Denně jste takto vydírání třeba prémiemi. Mě se myslet nechce, protože jsem poznal, že všechny mé trable, starosti, strachy, utrpení, celá má budoucnost, přítomnost a minulost, celý můj život a smrt je jen v představách, myšlenkách. Všechno to zlé i dobré je jen v mysli. Jinde ne. Peklo je jen v mysli, nebe je jen v mysli. Nirvána je jen v mysli. Kdo má právo mi nařídit abych myslel když je tu ta svoboda a demokracie? Stvořte svobodu nenázoru...

To co je za myslí... to vám nemohu říct. Není nikdo kdo by tam vkročil ani nikdo kdo by se vrátil s nějakým popisem zpět. Není nikdo kdo by tam mohl být, mohl by to prožít. Tvrzení že někdo prožívá jednotu, nebo že pravda je prožitek spláchněte do WC. Učení o nedvojnosti taktéž. Dvojnost a nedvojnost je to samé. Taktéž není žádné vědomí o vkročení nebo o vykročení. Není žádný osvícený, žádný patriarcha. Jakmile se ten zázrak stane, pak....

Proto neutíkejte z toho těla tady a teď. Začněte od malých věcí. V pravdě neuplyne ani vteřina abyste neměli příležitost cvičit. Ten kdo pozná to velké v malém, poznal všechno. Možná se to stane na WC, většinou se to stane tehdy když to vůbec nečekáte. To si pamatujte. Jakmile to čekáte nikdy se to nestane. Pravděpodobnost že se to stane v meditačním lotosovém sedu je tak 1/100000. Jediné co k tomu stačí je pozornost. Zastavení toho vnitřního dialogu. Zabijte pavouka jež spřádá sítě, zabijte toho užvaněného šílence. Otevřete oči k tomu tady a teď. Zaměřte všechny smysly do jednoho bodu tady a teď. Chce to trochu cviku, a mysl začne rezavět. Prostě ji ignorujte. Není to koncentrace. Nepleťte si to. Koncentrace sleduje nějaký cíl a cíl je v mysli. Je to sice jen jeden malinkatý bod, ale je to tu. Prostě se jen uvolněte. Každá myšlenka je napětí, každá myšlenka je stres. Pusťte to... prostě se zastavte nadechněte se a pak vydechněte a najednou se rozezní hra vjemů v tady a teď. Pak nebude možné chodit rychle, proč se okrádat, je to úžasné mystérium velkých objevitelů, naprosté vzrušení a extáze. Učte se u nemluvňátek. Všechny věci kolem kříčí to učení! Kdybyste uchopili ten poklad pak byste nepotřebovali, televizi, auto, dům, milenky, peníze, kariéru, pocty, slávu, smoking ani oblečení ani gurua... stačila by vám třeba jen použitá PET lahev a radost by nebrala konce. Žádná nuda, žádný spěch. Stále znovu a znovu nové možnosti, tisíckrát opakované a přesto stále nové a úžasné. Je jasné že v takovém stavu jste pro společenské využití nepoužitelní... prostě vás to vždy unese a pohltí, nic s tím neuděláte, nikdo vám nedokáže vysvětlit co máte dělat a proč to máte dělat. Prostě to nemůžete už nikdy pochopit. Jste volní jako ptáci na nebi, jako ryby ve vodě, jako pampeliškové chmýří ve víru... světské záležitosti již nemají smysl ani místo vedle tohoto království. V této bezbrannosti a v této nevinnosti spočívá ten největší zázrak, ta největší síla hýbající světem a rozpašující všechny démony a protivníky. Síla jež zabíjí všechny Bohy i všechny Ďábly, celý vesmír i celou jednotu.

Proto vám říkám je to v malých věcech, v obyčejných věcech. Není třeba meditovat, stačí to jen vzdát, všechno vzdát a pustit... vydechnout z plných plic a pak se nadechnout jako nový bdělý člověk, je to tak přirozené, klidné a nadnášející... tady a teď přímo před nosem to máte, není nutné pro to vůbec nic udělat. Žádné desetileté trýznění a asketování, žádné půsty ani žádné modlitby. Žádné mantry. Je to tak samozřejmé jako tlukot srdce. Jako výdech plný uvolnění. Výdech se děje sám... úplně sám... vraťte se domů... z tohoto šíleného světa kde čas hraje proti vám. Ono vraťte je chybné... nikdy jste neodešli... probuďte se... vy již jste osvícení, nikde jste nebyli neosvícení... zahoďte ty knihy, které vám říkají že nejste, zahoďte to vědění a uvolněte se, vzdejte se sami sebe, své moudrosti i svého života i těla. Je to tak prosté tak jasné... nemusíte nikýma ničím být, nemáte tu žádný úkol ani povinnost... jste nevinní... oslavujte... tancujte... rozplyňte se...

Taková výřečnost... i miliarda slov na to nestačí... čím víc o tom mluvím tím víc se to vzdaluje... proto psst... už to tady a teď je.

Možná vám dělá problémy se uvolnit. Dám do přílohy pár technik... cvičte je kdekoliv a kdykoliv... až jich brzy nebude zapotřebí....

Nyní se zeptal Tupá hlava na poslední otázku: "Jak poznám že je to hotové a definitivní, jak poznám že se nejedná zase o nějaký klam a iluzi ega?"

"Jdi cestou strachu, jdi do strachu a za strach. Není-li strach není ani já a jeho utrpení. Žádná hrozba smrti nesmí narušit ten mír. I kdyby ti někdo přiložil pistoli k hlavě a vyhrožoval ti pravdivě že tě zabije, tvé hrdlo se nesevře, sliny nevysuší, tep nezrychlí, zornice nezúží a hlas ani gesto se nerozechvěje. Nedostaví se ani žádná lístost, žádné lpění na životě typu jako že teď ještě ne... že teď jsi ještě mladý, žádná taková prosba ani škemrání ani žádný takový myšlenkový impulz natož nějaká akce sebeobrany. Tak se prokazuje ten osvobozený a vyrovnaný. Ten jež se zbavil všeho lpění a připoutanosti, všeho strachu."

Tupá hlava tedy vyslechl vše potřebné. Nyní už Obyčejná Nula nebyl zapotřebí. Začal tedy cvičit a testovat svou mysl strachem. Přebýval v noci na strašlivých místech na místech kde straší, uprostřed lesů v opuštěných vyhořelých domech, na popravištích v márnicích, hladomornách a mučírnách. Za bouřlivých nocí plných blesků zde spal klidně jako nevinné miminko. Žádná hrozba jej nevyděsila, ani duchové ani démoni, žádná hrozba smrti. Neboť poznal, že vše jsou jen obrazy, zvuky, a jiné vjemy. On tu již nebyl, on již byl mrtvý. Tak porazil svůj strach.

Co by vám Tupá hlava vzkázal? Meditací bez meditace, úsilím bez úsilí, cestou bez cesty, nirvánou bez nirvány dosáhnete trvalého uvolnění. Každá bytost má stejné dispozice, záleží jen na píli a vytrvalosti. 100% z vás dosáhne nirvány. Není žádná bytost, která by to měla zakázané. Pokud se vy sami o nirvánu denně neokrádáte pak vás nic nemůže zastavit. Čím dřív začnete tím rychleji skončíte. Neboť i mysl se vyvíjí. Blahoslavení jsou ti bez vzdělání. Jak chcete dosáhnout ne-mysli když denně přihazujete lopaty a večer odebíráte lžičky? Bežte se podívat na hřbitov jak dopadli takoví chytráci jako vy. Nemarněte čas. Brána nirvány je otevřená právě teď. Na nikoho se nečeká, hned za okamžik se zavírá.

Obyčejná Nula