Nejprve starší věc...

Jak a proč vlastně peklo vzniká. Peklo vznikne jen když jej chceme. Když jej sami zavoláme. Když zavoláme "já chci". Chci je magické slovo. Hned u vás stojí pomyslný čertíček s papírem kupní smlouvy v ruce. S úlisným úsměvem, ve vyžehleném kvádru, solidním vystupováním a příjemným hlasem se vás zeptá: "Tak už máš vybráno?". Takový čertík se řídí heslem, náš zákazník náš pán. Může vás politovat, může pošpiňovat konkurenci (mlýny Boží), zkrátka on je tím nejlepším a nejvstřícnějším, on je tím, na koho se vždy můžete stoprocentně spolehnout, který vás vždy vyslyší. Stačí sepsat smlouvu a nemusíte se už o nic starat. Jeden podpis a vše je zařízeno. Takto snadné to je v této pekelné firmě. Její nabídka je pestrá. Mají své dealery pokušitele. Pokušitel je našeptávač, který má za úkol vzbudit chtíč. A bez nabídky není zákazníků. Pekelný sortiment je nevyčerpatelný a stále se zdokonaluje. A hádejte kdo ho vymýšlí a vyrábí. Stačí vám dát prospekt do schránky a rázem jste hladoví žebráci. Podívejme se nyní na celé fungováni pekla.

Peklo se řídí pravidly, které tak otevřeně, jak je dnes podám ještě nikdo nepopsal. Čtěte tedy velmi pozorně. Peklo pracuje na zcela jednoduchém avšak velmi účinném principu. Peklo má jen jeden jediný zákon. Tento zákon ač je velmi jednoduchý je velice rafinovaný. Peklo má jen jednoho dealera. Tento dealer je pokušitel, a jeho jediným úkolem je ve vás zbudit chtíč. Používá k tomu dvě metody. Podívejme se však nejprve co je to chtíč. Chtíč je převlečená nespokojenost. Jakmile dealer dosáhne toho, že začnete být nespokojení už vás dostal tam kam potřebuje. První metodou kterou k tomu používá je strach. Strach pramení jen z nevědomosti. Takže dealer, vás postraší. Jak? Ne, neukáže se vám žádná oplzlá příšera... to už je staromódní. I peklo se vyvíjí. Dealer, do vás zaseje semínko obav či nedůvěry. To je první metoda a druhá metoda je poskvrnit lásku Hospodina. Ukáže vám, jak on se chová ke svým klientům, jak se mají ti, jež se mu klanějí, čeho všeho v životě dosáhli... jak sladce se jim žije. K oběma metodám používá vaši schopnost představovat si. Představivost je Boží nástroj. Nástroj určený k tvoření. V představě není nic nemožné! Pokušitel to ví a velice toho využívá proti vám. Kdyby si člověk neuměl představovat, nemohl by nikdy trpět. Zvířata si nemohou představit nic neskutečného. Mohou jen vzpomínat na to co viděli a zažili. Člověk však může tvořit tímto nástrojem zcela bez omezení. Proto Ježíš na poušti odpověděl pokušitelovi že ho nedonutí, aby pokoušel pána Boha svého. Že ho nedonutí si nic představit. Když není představa není možný strach a není možná ani nespokojenost. Všechen strach vzniká na základě představ, a stejně tak všechna nespokojenost vzniká na základě představ.

Vysvětlím pokud někdo ještě nestíhá. Strach neexistuje. Strach je možný jen když nejste tady a teď. Strach je možný jen když se přenesete do svých představ někam do budoucna. Nikdo se nebojí minulosti. Snažte se to vypozorovat, čeho se bojíte. Jen svých představ. Všechno utrpení má původ v představě. Ale protože představa je jen iluzí, je i utrpení jen iluzí!!! Proto vám říkám, že utrpení je jen iluzí. Jen vaší iluzí. Nikdo na světě nestrádá. Všichni jsme v ráji. Proto i víra je utrpením. Protože víra je jen představou.

Nespokojenost je možná jedině tehdy, když si sebe sama můžete představit v nějaké jiné situaci. Někdo si představí jaké to asi je, projíždět se v limuzíně... a tehdy sní. Sní jaké to asi je... ale protože sní, může pokušitel trochu přidat na emocích. A vy se budete rozplývat v blaženosti, že jedete limuzínou a všichni vás uctívají. Začnete to chtít. Ale pamatujte si, že ten pocit, který jste zažívali ve svých představách je dílem pokušitelovým, jen aby vás nalákal. Teprve až toho ve skutečnosti dosáhnete, až opravdu pojedete tou limuzínou, zjistíte, že pocity, které jste si představovali se rozcházejí se skutečností. Sami si zavzpomínejte, jak jste po něčem toužili, moc toužili a když jste do pak dostali, druhý den... za pár dní se pocity štěstí už vytratili. Tehdy ikdyž vystoupíte z limuzíny a budete svým fanouškům říkat... to je hnus jezdit v limuzíně, mnohem lepší vzrůšo je projet se trabantem. Nikdo vám neuvěří... každý si řekne to jen tak kecá, aby on sám jezdil v limuzíně, vždyť naše představy jasně říkají, že to musí být úžasný pocit. Možná že doma máte zahradní bazén... jak dlouho jste byli šťastní že ho máte? A kolik dní života jste zasvětili těmto páru okamžikům? A teprve nyní vidíte jaké starosti to obnáší... listí, plachty, filtry, voda, zima...

A to není to nejlepší... jakmile dosáhnete vytouženého cíle... nastane po chvíli rozčarování. A co je rozčarování, než nová nespokojenost? A na to právě pokušitel čekal... a už je tu další dealer a nová nabídka... a váš čas marníte a marníte, na takové banální věci. Svůj život zasvětíte, páru minutám štěstí a rokům strádaní a neštěstí.

Hledejte nejprve království Boží a vše ostatní vám bude přidáno. Ono přidáno je nešťastné slovo. Ve skutečnosti vám nic přidáno nebude ale zároveň vám ani nic nebude už chybět. Správný výklad je hledejte ne-chtění, najděte jen spokojenost a nic vám nebude chybět. Toto je konec všeho strádání.

Nyní víme, že chtění je příčinou utrpení. Chtění je karma. Chtění je bič na sebe upletený. Víme tedy, že chtění vzniká jen na základě nespokojenosti a nespokojenost vzniká jen na základě představ. Kolo chtíče, kolo karmy se dá definovat jako strach-lpění-strach-lpění. Toto kolo se roztáčí neuvěřitelně rychle a snadno. Jedině toto kolo plodí věčnou nespokojenost, věčné utrpení, věčné strádání. Jedině z tohoto kola vznikají všechny cíle na světě, všechny vnitřní a vnější boje. Víme tedy, že základním stavebním kamenem tohoto kola je představa. A představa je možná jen tehdy pokud nejste bdělí. Jen tehdy pokud nejste tady a teď.

Je to až k pláči, jak na základě pouhé iluze lze spoutat duši v pekelném utrpení. Něco vám řeknu. Nebudete mi určitě věřit, ale zapamatujte si dobře následující slova. Osvícení je ta nejjednodušší věc na světě. Je to ta nejjednosušší věc ze všech věcí. K tomu abyste ho zažili, stačí vyvinout přibližně tolik úsilí jako k tomu aby jste byli. Být... jenom být. Copak to dá nějakou námahu? Myšlení je námaha. Myšlení je agrese. Lze to vypozorovat. Myšlenka je napětí. Všimněte si že když myslíte nejste úplně uvolnění. Není způsob jak se uvolnit. "Jak" je myšlenka sama. "Jak" vede k cíli. Buddha nikdy nemeditoval. Kristus se nikdy nepostil ani nemodlil. Osvícení není cíl, jež by mohl byt dosáhnut. Osvobození není výsledkem boje. Jakékoliv snažení vás posílá zpět do pekla. Jakékoliv hledání vás posílá do pekla. Proč? Protože snažení ani hledání není možné bez nespokojenosti a tudíž bez cíle. Cíl však dodává kdo? Osvícený člověk se osvícení vysměje... řekne takové bahno fuj. Vysměje se všem naukám, všem knihám, všem filozofiím, všem Buddhům... Bude se smát až se hory budou zelenat. Bude říkat, spalte to, roztrhejte to, jsou to slova velkých hlupáků! Na jeho WC najdete místo toaletního papíru stránky duchovních knih v jeho sklepě najdete místo polen rozštípané sochy Buddhů a svatých. Na jeho obličeji nebude ani stopa po starostech a jejich místo vystřídá usměv a slzy. Úsměv a slzy... Slza je znakem, že oko vidí, že srdce cítí. Slzy které nejsou slzami utrpení.

Vraťme se tedy ještě k peklu. Ukážu vám jeho strategii na následujících příkladech. Víme že vše je propojeno a vše je ve vzájemném vztahu. Pokud tedy vy trpíte trpí i vše okolo. Není jiná možnost. Vše je vzájemné. Takže nyní se dostáváme k zákonu pekla. A ten zákon zní: JESTLIŽE VY CHCETE, OSTATNÍ PAK MUSÍ! To že trpíte vy není tak strašné, ale tím že se vy upíšete peklu uvalíte úděl utrpení na vše okolo. Proto vy jste jen nepatrnou figurkou na šachovnici Belzebuba. Prostřednictvím vás pošle do pekel i vaše okolí. To je ta druhá strana ďáblovy pekelné mince. Přečtěte si teda pár následujících příkladů a snažte se pochopit princip. Princip, který tvoří svět. Vy tvoříte svět, svět nebyl stvořen, ale je tvořen. Svět tu bude dokud bude tvořitel. Vy jste tvořitel... vy jste Bůh a pokušitel to ví, jen vám to zatajil. Máte moc o jaké se vám nesnilo. Svůj dar však využíváte v jeho hře utrpení. Každý den pracujete využíváte svůj dar ve službě peklu. Zastavte to. Uvědomte si to. Jakmile si to uvědomíte, pak jak říká Ježíš... Třtiny nalomené nedolomí, a lnu kouřícího se neuhasí, až i vypoví soud k vítězství. Stačí jediná jiskra... jediný záblesk pravdy... a je vyhráno. Už nikdy nebudete stejní jako dřív.

Nechtějte být spasitelem a nebude už zapotřebí hříšníků. Nechtějte být mistrem a nebude už zapotřebí žáků. Nechtějte být zdraví a nebude už zapotřebí nemoci. Nechtějte bohatství a nebude už zapotřebí chudých. Nechtějte dobro a nebude už zapotřebí zla. Nechtějte žít a nebude už smrti. atd. atd. Nechtějte, nechtějte a nechtějte. Nechtějte ani víc a ani míň. Nechtění = spokojenost. Nechtění = pokora. Nechtění = pravý půst. Nechtění však není odmítání! Bacha na to! Je to bezvýhradné příjmání toho co je tak jak je! Není třeba bojovat ani se snažit cokoliv vylepšovat a zdokonalovat.

Když Ježíš mluví o půstu mluví o pokorném a skromném životě. Nikoliv o občasném hladovění! Nemyslete vůbec na sebe. Podívejte se na pravou stranu příkladů co tím způsobíte! To není láska. Láska je zničení sebe sama. Tehdy není nikdo kdo by mohl cokoliv chtít. To myslel Ježíš když vás učil: Milosrdenství chci a né oběti. Buďte tedy milosrdní na ty ostatní, kteří by "pak museli" kdyby vy jste teď chtěli něco pro sebe. Oni by byli tou obětí pro vás... oni by byli těmi otroky v továrnách ďáblových... nejen vy ale i oni by propadli peklu na pospas.

Tady vidíte, jak pokušitel pracuje a co je jeho dílem. Nalíčí na vás past, lákadlo pozitiv. Aby to mohl dokázat, konfrontuje vás nejprve negativy, které nejdříve musel nachystat ve vaší mysli. Ať už ve školství, médiích nebo na seminářích... Všechny pozitiva i negativa jsou však jeho dílem jsou to jen strany jedné mince. Hodí vás do života plného negativ a čeká... občas se zeptá... spokojen? Nechybí ti něco? Představ si jaké by to bylo kdyby... hm? Rozmysli se a uvažuj... Víš že stačí říct.... jediné slůvko... stačí zavolat jen "chci" a všechno bude tak jak si přeješ... jenom tak jak si ty přeješ... Vyzkouší cokoliv. Bude vás dusit, bude vás strašit čímkoliv... jen abyste zatoužili, jen abyste se na něco chytli, na něco přilepili. V praxi to vypadá tak, že neodejde dřív, dokud neprojdete bránou smrti. Je třeba se vzdát vlastního života. Jen tehdy, když už vám nezáleží ani na vlastním životě, jen tehdy, když vám bude úplně šumafuk jestli žít nebo zemřít... jen tehdy odejde. Jsou pak ještě dvě cesty. Ale všechny cesty jsou jedny a též cesty. Když jste na jedné jste na všech. Druhou cestou je zničit představivost. Zničit své sny. Zničit ten Boží nástroj v sobě. Být bdělý. Být tady a teď. Jenom být. Tehdy zmizí i čas, zmizí jakékoliv zítra, a když není čas nemůže být strach ani lpění. Tehdy když není představivost, není ani žádné "já". Protože "Já" je iluzí. A když není "já" není smrt, a když není smrt... je jen život věčný. A to se dostáváme ke třetí cestě... zničení "já". Když zničíte "já" zrodí se pravá láska. Láska sama je spasením. Tehdy když vám pokušitel nabídne cokoliv, řekněte mu: "Já nic nechci, rozděl můj díl ostatním." Ale to on nemůže... on může přistupovat jen k individualitě. Ten kdo ztratil ego, ten je spasen od veškerého pokušení.

V našich Českých pohádkách... vzpomínejte jak se nabízí v pekle... jen ten kdo si vybral obyčejné věci, jen ten peklu unikl a měl se dobře. Ať peklo nabízelo, zlatem vyšívané věci, nejkouzelnější a nejmocněší byly věci obyčejné, roztrhané... Tolik moudrosti, lidové moudrosti se skrývá v pohádkách... jak jste jen mohli zapomenout...

PS: Nesněte proto o krásných ženách... jinak strávíte život jako potencionální paroháči... Buďte spokojení s dnešním vrabcem v hrsti než z pokušitelovým zítřejším holubem na střeše.

Dnes jsem na poště viděl plakát ke sjednání životního pojištění. A byl tam text. My střežíme vaše sny. Komické... Pomyslel jsem si a kdo střeží mne abych se jich dožil? Tak jsem ho nenápadně přepsal na toto: My žijeme jen z vašich snů a proto se jich nikdy nevzdávejte.

A nyní přidávám to nové...

Pamatujte že peklo vždy vítězí. Jeho smlouvy jsou vypečené. Podívejme se třeba prakticky na pár příkladů. Pomineme-li že materiálno vůbec neexistuje, uvidíte někde krásné auto. Fajn... začnete makat a pak si jej koupíte. Máte ho. Myslíte si, že jste vyhráli. Ale co se děje dál... najednou začnete mít o to auto strach. Budete se bát zlodějů a vandalů. Potřebujete dobrou garáž, dobrý alarm, dobré zabezpečení. Dokud to nemáte, pronásleduje vás celý den strach, zda-li bude auto v pořádku i zítra na svém místě. A tak trpíte ještě víc než před tím! Navíc bude-li to auto velice drahé a exklusivní... máte v ohrožení i celý dům, i svou osobu. Vezmete krásnou stopařku a ta vás zabije. Ale to není ještě všechno, auto není věčné, začne se kazit, rezavět, potřebujete drahý servis, ale jednoho dne tak jako tak skončí na vrakovišti za cenu velice směšnou.

Sníte o krásné ženě. Fajn... začnete pečovat o tělo, o svůj image, navštívíte kurzy, sauny, posilovny, módní a šperkařské obchody. Hlavně abyste byli na úrovni. Pak se to stane. Najdete ji. Ale nikdy si už nebudete jisti, zda-li má ráda vás, nebo jen tu masku za vámi. Vaše peníze, vaš styl života. A tak ji začnete podezírat z něvěry. Jakmile někam sama odjede, budete celí nesví, takoví bohatí, mocní a paroháči! Vždyť se to rozmázne ve všech novinách... to byste nepřežili a tak máte ze života peklo. Čím více se dáte na slídění, tím více hádek to vyvolá, až najednou příjde rozvod, který spolkne půl majetku ne-li tučné alimenty. Ale i kdyby, tak se dostavuje stáří a krása dostává vrásky... sen se brzy rozplyne... ale duše zůstala zaprodána peklu.

Dále chcete být zdraví... nic vám není, ale knihy říkají, že se dá ještě více očistit a ještě více přikrášlit. A jdete na to. Očistné kúry, diety, vegetariánství a mnoho dalších seminářů a akcí. Výsledek? Nic na okolí se nezměnilo. Ptáci zpívají stejně, sluníčko svítí stejně, jen vy uvnitř sebe jste jiní. Máte radost že jste zdraví a čistější než jiní. Dříve jste byli, taktéž zdraví, ale nevěděli jste o tom, nyní jste si to zasloužili a víte o tom. Proto, abyste se mohli radovat ze zdraví musíte projít iluzí nemoci. Musíte si koupit nemoc od pekla. Trochu na tom zapracovat, a ikdyž se nic nezmění, protože tělo nenexistuje, dodá vám to nadnášející pocit zdraví. Ale jednou příjde stejně stáří i nemoci, ať děláte cokoliv.

Je to hezky vykoumané. Vše se odehrává jen ve vaší mysli. Je to jako se zamilovaným. Nic na okolí se nemění, ani na něm samém nejsou patrny žádné anatomické změny, ale vnitřní svět byl přeměněn. A to co je uvnitř je i venku. Proto zamilovaní zpívají a tancují jsou radostní. A celý svět jim připadá úžasný a krásný. Peníze ani majetky ani vlastní život nemá pro ně žádnou cenu.

A tehdy přicházejí milióny lidí k branám pekelným a říkají my to chcem taky! Je to bez dřiny a ejhle jaké štěstí a radost to způsobí! A peklo říká... OK! Dám vám to. Jen trochu musíte na mě pracovat, jen malinký úpis, třeba mi zaprodejte pak své děti a jsme si kvit.

A tak se všichni necháte vodit za nos, protože ke svému štěstí potřebujete vnější stimulanty. Stimulanty, které si musíte vyrobit a vyčarovat. No a tak používáte Boží nástroj ke tvoření věcí pekelných. Abyste mohli být radostní musíte nejprve vyrobit smutné okolí! A tak vytahujete na svět jen ty pekelné věci. Peklo nikdy nenabízí negativa! Vždy jen pozitiva. A proto odkud se berou ty negativa? Vy je vyrobíte sami a jen proto abyste dostali ty svá pozitiva. Všechny věci jsou jen vaše drogy. Drogy dodávající vám ten nadnášející pocit extáze. Někdo má v injekční stříkačce bankovku, někdo mladou krasavici, někdo auto, někdo sbírku, někod svalnaté tělo, a někdo to má namixováno v heroinu. Avšak čím vyšší koncentrace blaha, tím vyšší dlužní úpis peklu. Peklo vám nikdy nic neodpustí. Sedře z vás kůži a to dost rychle, protože vy nevíte, že to štěstí si v podatatě vyrábíte v mozku sami. Peklo vás jen obelstí a tam mu sloužíte v těch nejubožejších podmínkách.

Skutečný mistr je v takové extázi o jaké se vám nesnilo. Prostě objevil a ovládnul ten princip. Už nepotřebuje život, peníze, rodinu, auta, moc, slávu, pozornost davů... on je radostný a extatický jen tak... a proto se vám jeví jako blázen.

V čem je finta? Všechno utrpení souvisí s "já". Pokud vaše štěstí i trable souvisí s "já" pak se z toho nikdy nevybabráte. Podívejte se na smích. Když smích dosahuje extáze, vy tu nemůžete být. Prostě si to uvědomte, že když se smějete k popukání tak tu nejste je tu jen smích. To samé s radostí, s jásáním, s orgasmem. Když přijde orgasmus zmizíte a je tu jen orgasmus sám. A přesně v takovém orgasmu je po celý den mistr aniž by potřeboval činit cokoliv. Všichni jsou v takovém orgasmu. I stromy, i květiny, i ptáci i zvířata. To jen člověk se nechal okrást o ten nektar království nebeského a upletl na sebe takový bič! Proto vám říkám vědomá smrt je ten největší orgasmus. A vy si zvolíte raději rychlou nevědomou eutanázii. Jste li extatičtí, není třeba rušit tuto extází nějakým uvědomováním si svého "já" a jeho starostmi. A proto peklo nechce abyste byli plně extatičtí, možná tak na 99% víc ne. Ono potřebuje vaše "já" aby ho mohlo oblouznit. Jen v bídě a utrpení se ztotožňujete se svým "já". V orgamu ne... proto vaše "já" miluje to utrpení, protože vaše "já" je to peklo samo. Strom jež byl zasazen mimo Otce. Jiné peklo není, jiný pokušitel není!

Co je vaším utrpením? Je to ztotožňování se a vytváření "já". Zde se tak děje zkrze vjemy smyslové a jejich soud. A protože jste pojedli ze stromu vědění dobrého a zlého musíte trpět. Cesta vede zkrze pokoření strachu svého "já". Zkrze jeho ukřižování. Zkrze šílenost.

A tak povím vám zbraně proti peklu. Nejmocnější, které jsem objevil a které popisuji i v článku O praxi. Příjde-li utrpení způsobené zrakem, vidíte-li něco strašného... říkejte si jen Obraz, obraz, obraz... nic víc, žádný soud. Neříkejte vidím, nesuďte to co vidíte podle nějakých měřítek vědění a utrpení zrakové zmizí. Slyšíte-li něco odporného... tak si říkejte jen zvuk, zvuk zvuk... nic víc. Neříkejte slyším, nesuďte to co slyšíte podle měřítek vědění a utrpení sluchové zmizí. Cítíte-li něco odporného opět si říkejte, čich, čich... nic víc. Neříkejte si cítím, nesuďte čich dle měřítek vědění a utrpení čichové zmizí. Pokud něco jíte, říkejte si chuť, chuť... neříkejte si jím, a nesuďte tu chuť dle měřítek vědění. Pokud vnímáte něco hmatem... říkejte si hmat, hmat... neříkejte si dotýkám se, nesuďte dle měřítek vědění. Pokud si něco představujete nebo na cokoliv myslíte, říkejte si jen představa, myšlenka... nic víc, neříkejte myslím, představuju si, nesuďte to podle měřítek vědění. Dále je-li tu bolest... říkejte bolest, bolest... neříkejte bolí mě to... pokud tu je smutek.. .říkejte smutek smutek... nic víc... neříkejte jsem smutný... atd atd. Takto jen pozorujte vjemy. Buďte kolemjdoucími.

To se skvěle trénuje na těch negativech, ale POZOR! Pokud vpustíte jakékoliv pozitivum, budete trpět i negativem. Je nutno osvobodit se a povznést nad jakýkoliv soud, nad jakýkokoliv prožitek, ztotožnění, vytvoření "já". V podstatě, všichni utíkají k těm pozitivům... a to je ten problém. Kdo by si nelízl nektaru že? Tak ať se nediví, že nektar je sice na jazyku sladký ale v břichu se mění v palčivou věc. Tak pracuje peklo... nabízí jen ty krásné věci... a s nimi na sebe berete závazek odžít i ty špatné věci... ale samozřejmě v jistém poměru, tak minimálně jedna ku deseti. Peklo je přece byznys! A tak si vyrábíte sami pozitiva a sami i negativa. Jen v tom rozdílu, že když trpíte a procházíte negativami, peklo se opájí nektarem orgasmictické blaženosti místo vás, kterého jste se zřekli dle smlouvy a pak vám za to dá mzdu ve formě pár kapek. Velice vypečené.

Jeden mistr kdysi řekl takovou pohádku. Člověk utíká před slonem(smrt) a ukryje se do studny(život), jenže na dně najde zmiji(stáří), tu přijde Buddha a hodí mu lano. A tak ten člověk začíná šplhat. Tu přiběhnou dvě krysy(žádosti) a začnou to lano přehryzávat. V té samé chvíli se spustí proud tekutého medu(smyslové požitky) a ten člověk se zastaví a začne jej lízat a nedokáže přestat jak je dobrý... jak to asi dopadne? Tak jako s vámi. Propadnete peklu.

Abyste mu unikli, buďte kolemjdoucími nejprve kolem těch pozitiv, kolem toho co vám přináší radost, a štěstí. Říkejte si, smích, smích, radost, radost, láska, milování, štěstí... tak jako když kolem vás plují mraky.... a tehdy se to stane. Každý kdo toto bude cvičit přivede na svět Buddhu nebo Krista který spasí celý svět.

Obyčejná Nula