Co je bolest? Jen odmítavá myšlenka na signál těla. Napětí, tlak a souboj. Dokud nebude signál plně prožit budete muset stále utíkat. Máte volbu buď deset vteřin přímého pohledu a přijetí bolesti nebo deset hodin odmítání a souboje.

Kontrolní otázka. Může bolest bolet sama sebe? Ne. Kam tedy se před bolestí schováte? Do bolesti samé. V jejím středu nic nebolí. Staňte se bolestí, nevytvářejte mezi sebou oddělení, jinak vás bude bolest honit. Je to totiž váš výtvor, vaše dítě, váš ztracený syn. Všechno chce být úplné. Dítě chce být u matky a matka u dítěte. Všechno chce být totální jinak obě půlky strádají. I bolest i vy. Přijměte se, splyňte v jedno. Tehdy dojde k vybití, k vyzkratování napětí vzniklého oddělením. Napětí jež zžírá jak matku tak dítě. Jak vás tak bolest. Bolest však zná cestu vy ne. Proto se ji děsíte ale ona nemá jiné východisko. Nemůže utíkat jinam než tam odkud vyšla. Vy jste její tvůrce, její matka, jde k vám a chce být s vámi v jednotě.

V samotném středu ohně nic nepálí. Oheň spaluje všechno co je mimo jeho střed. Tak stejné je to i s bolestí i s utrpením. Stačí když to příjmete, když se s tím spojíte, když se vzdáte sebe sama a zmizíte společně v nirváně. Tak vězte že v samotném středu utrpení, před kterým utíkáte nachází se nirvána. Dokud utíkáte nikdy nedojdete vysvobození, padnete vysílením ač honili jste se jen sami. Vzdejte se sami sebe. Nevytvářejte já a jeho vztahy. Pokud existuje vztah, existuje oddělenost, existuje boj, vypětí i utrpení. Splyňte se strachem s čímkoliv. Neboť cokoliv posoudíte, cokoliv pojmenujete, cokoliv určíte, cokoliv vytáhnete z nebytí znamená jen to, že jste utvořili především "já" a to druhé. Znamená to že jste rozdělili království nebeské jen pro svou existenci, jen pro existenci "já" k vysilujícímu boji plodící jen utrpení. Proto nesuďte a nebudete souzeni. Nesuďte toto je slast a toto je bolest. Toto je štěstí a toto je neštěstí, toto je dobré a toto zlé a uniknete soudu. Pokud vyřknete soud toto je bolest a díky vědění dobrého a zlého určíte že bolest je zlá, začnete ze strachu s ní bojovat. Je to jen váš postoj, vaše vědění. Bolest pro masochisty je dobrá. Ti nebojují ale vyhledávají ji aby dosáhli orgasmu a vysvobození od sebe samých. Tady vidíte, že bolest není ani taková ani maková a že vaše utrpení pramení jen z vašeho soudu. Jen z ovoce vědění o dobrém a zlém. Ego dokáže ovládat pocity a emoce. Jakmile se ego dostane k informaci že bolest je zlá, pak nastartuje takové symptomy až se vám bude kouřit z nervů a vy budete nuceni dát se na útěk nebo raději upadnout do bezvědomí. Tak jako bičem pobízíte koně aby s vámi utíkal pryč od nebezpečí. Tak ego použije svůj bič na vás.

Bolest je vaši součástí. Bojujete jen sami ze sebou. Když je ta součast menší než vy, pak je i utrpení vaše menší, ale utrpení bolesti je veliké. A když je to naopak tak je to naopak. Když je bolest veliká a vy jste malincí pak vy moc trpíte a bolest trpí méně. Ale právě v tom když je bolest nesnesitelně veliká se stává zázrak. Postupně vás absorbuje, protože je větší než vy a podlehnete ji. Tak se vám objeví sama cesta k nirváně. Objevíte-li jednou vědomě toto tajemství, dokážete-li ho prožít, pak vás bolest nebude trápit a rychle se sní spojíte. Ale nemůžete to nijak podvést. Jako si říct spojím se s ní aby zmizela, abych se zachránil "já". Toto neúčinkuje. Musíte se jí plně odevzdat, plně vzdát. Vzdát se svého zisku a radosti tkvící v jejím zmizení. Musíte ji zkrátka zcela přijmout a milovat. To je trnitá cesta pro vás, znamenající ztratit se v ní, vzdát se sebe sama v její prospěch. Tak jako to dělá ona když vás z lásky k vám pronásleduje. Kdybste to jednou zažili, možná byste se stali masochisty :-), možná byste nepotřebovali ani sex. A začali byste se cvičit v tom jak se ztratit jen v nepatrné bolesti. To přináší tu největší extázi. Když se ztrácí malé "já" ve velké bolesti je většina extáze na straně velké bolesti. Ale když se velké "já" 99,9% z celku ztrácí v 0,1% bolesti pak to bude takový nářez, že to překoná všechno. A když tohle dokážete pak už brzy nebudete potřebovat ani bolest, ale naučíte se odevzdat 100% "já" nirváně. To je konečné vysvobození. Ve skutečnosti bolest neexistuje, je to jen odmítavá myšlenka, jen myšlenka strachu. Všechno je to o strachu. Strach je tam kde je "já". Tam kde je strach je i utrpení. Strach je iluzí, "já" je iluzí, celé to utrpení je iluzí s jediným cílem. Aby iluze unikla skutečnosti, aby se iluze zachránila a přežila, tak se sama sebe bičuje a honí od toho zlého k dobrému. Dobrovolné peklo. Raději peklo než skutečnost. Raději utrpení než ne-bytí. Raději nějakou tu karmu než vysvobození. Dobrou nebo zlou... hlavně ať je nějaká. To iluzi zajišťuje další bytí.

Obyčejná Nula