Mistr odpovídá
Otázka: Jak se zbavit hříchů?
Odpověď: Takže he vymažeš ze své mysli :-). Tím zmizí i z tvého života. Myslíš si, že Bůh v tobě by mohl být hříšný? Určitě ne.... Tak ho neomezuj a nekontroluj. Nerouhej se proti duchu svatému jinak ti nebude nikdy odpuštěno. Proč? Protože ty sám si nedokážeš odpustit. To už říkal Ježíš, že všechno bude odpuštěno kromě poskrvrňvání sebe sama. Kdo jiný v tobě by ti mohl odpustit než ty sám? Než to "Já". "Já" je problém. Lidé jsou moc vztahovační... Říkají Já dělám to a to, Já jsem takový a takový. Škrtni to Já. Jak můžeš být pak hříšný, když žádné já, které by mohlo být hříšné tu není? Pak zůstane jen činnost nikoliv činitel. Pak zmizí i hřích a vše co učiníš budou skutky tvého Otce :-). Nebo si myslíš, že můžeš něco učinit proti jeho vůli? Řekneš-li že jo... už jsi mi jen potvrdil, že mám pravdu. Můžeš se vzpírat, ale nakonec stejně uděláš jen to co chtěl tvůj Otec zkrze tebe učinit. Takže celý ten proces a starosti s nějakým hříchem můžeš klidně hodit za hlavu.
Ježíš také říkal, že nepřišel ke zdravým ale k hříšníkům. Přišel je spasit a nikoliv soudit. A kdo je to hříšník... ten kdo si to o sobě myslí. To je jediný hříšník a ostatní jsou ti zdraví - ti Ježíše nepotřebují. Proto ti, jež se chodí modlit do kostela jen kvůli pocitu provinění... jak jim může být odpuštěno, když oni sami sobě nedokáží pořád odpustit? A tak jsou v bludném kruhu. Jsou stále nespokojení se sebou samým, stále se chtějí vylepšovat a odčiňovat hříchy, chtějí být čistí, protože si myslí, že by je jinak Bůh nepřijal... Nabírají na svá bedra víc a víc... očisťují neočistitelné a poskvrňují čisté. Očisťují své "Já". Otročí jen této iluzi. Neslouží Bohu, ale svému Já. A to jim zřejmě až do smrti odpuštěno nebude. Vnitřně to stejně cítí a tak zrychlují tempo... jako když si pes v kruhu honí svůj vlastní ocas. Jako člověk který chce předělávat svůj stín, protože se mu nelíbí jeho tvary. Přitom se stačí jen otočit tváří k slunci a nechat stín navždy za sebou.
Připojuji dvě povídky od Chálila Džibrána. Světec - zde si všimni rozdílu mezi skutečným světcem a dnešními moderními světci. A Požehnané město - zde si všimni toho, že kdo chce být svatý musí si nechat vydloubnout oko nebo useknout ruku. Pak se může prohlásit za svatého. Chálíl Džibrán dobře věděl jak to je, ale když viděl duchovní komerci a bludy zjistil, že snimi stejně nepohne a po té co to zkoušel a byl exhumován ze své země za jedno dílko odrazila se v jeho dílech smutná ironie nad duchovními slátaninami a na hlavu postavenými teoriemi či nad vyhlašováním blábolů za účelem získání pozornosti mas. Že se lidé upínají k neskutečnému... to je láká. Protože z toho co nelze dokázat a zároveň tedy ani popřít lze udělat skvělou živnost. Zde se fantazii meze nekladou. Takže sleduj co Chálíl objevil... jen ti prozradím, že právě ty vydloubnuté oči a usekané ruky byly jako jediné před pekelným ohněm zachráněny.