Proč nejsem vegetarián [I.Gellner]

Je poměrně jednoduché prokázat, zda je určitý výrobek nebo stroj funkční a zda je tedy pravdivá hypotéza, podle níž byl navrhnut. Je ale prakticky nemožné prokázat, zda je pravdivá jakákoliv vstupní hypotéza v oblasti filosofickopsychologické nebo např. v oblasti přírodních dějů. Proto musel vzniknout pojem "dogma". Je to startovací můstek všech směrů myšlení a úvah, jejichž základ je vědecky nepotvrditelný. Přijmeme-li jakékoliv dogma za svůj názor, můžeme od tohoto názoru odvíjet nekonečné množství úvah, které potvrzují pravdivost původní myšlenky, a tak mají z dogmatu vytvořit fakt. Je to velmi jednoduché, protože prakticky každá věta a myšlenka, kdykoliv kýmkoliv formulovaná, je vícesmyslná. Proto není problém cokoliv použít jako argument a současně jako protiargument. Záleží na módnosti názoru a síle a agresivitě hlasu. Je paradoxní, že i velmi vzdělaní lidé často používají výrazů "je vědecky dokázáno..." místo "připustíme-li, že je pravda toto dogma, potom je pravda, že..." atd. Technika zná pojem "matematický model". Je-li použit tento výraz na počátku jakéhokoliv řešení problému, ihned je každému jasné, že se jedná o teoretický (zidealizovaný) předpoklad počátku nějakého procesu. Všichni zainteresovaní přijmou tuto dogmatickou myšlenku, že je to pravda, a současně všichni vědí, že to až tak úplně pravda není. Rozvine se rozsáhlá debata, která má z tohoto dogmatu udělat obecný fakt. Toto trvá tak dlouho, až nějakého nešťastníka napadne pozastavit se nad vstupními hodnotami a prohlásí některou z nich za nereálnou nebo vyvratitelnou. Na stranu tohoto názoru se přidá pár nadšenců a vznikne nový názorový směr, jehož prvním úkolem je prokázat, že toto nové dogma je lepší a (při vší nepravdivosti) pravdivější než dogma, z něhož se odštěpilo. Tak vzniká nekonečný kolotoč, jehož podstatou je zapomenout (nebo vědomě popřít) fakt, že už sám počátek většiny filosofických i jiných netechnických názorů je dogmatický. A tak se v historii lidstva objevují úseky charakterizované pseudobojem skupin lidí za prokázání obecné pravdivosti dogmat, jako např. zda Bůh je či není (ateizmus je starý jako lidstvo samo), zda je lepší komunismus nebo kapitalismus, nebo zda se blíží konec světa nebo ne atd.

Tyto boje jsou většinou provázeny naprostou intolerancí k názorům druhého. Naštěstí pro lidstvo dojde vždy po určité době k vytvoření rozumného kompromisu (neboť lidstvo je rozumné). Zastánci kontrastních dogmat najdou společnou řeč a dojde ke smíření. Pochopitelně vstanou noví bojovníci a najdou si nová dogmata, jejichž pravdivost je nutné dokázat. Tak je tomu v současné době i s názorem, že existuje jeden jediný zdravý způsob výživy, a to vegetariánská (případně makrobiotická) strava. Je to zcela ukázkové dogma, kde většina vstupních hodnot potvrzujících jeho pravdivost je obecně neplatná nebo alespoň ne úplně platná (a tedy napadnutelná). Je zajímavé, jak fantastické a někdy i agresivní jsou argumenty tohoto dogmatu. Například argumenty biblické, podle nichž je člověk už podle Bible vegetariánem. (Mimochodem je s podivem, kolik ateistů se dnes ohání biblí.) Tedy je pravda, že podle První knihy Mojžíšovy řekl Bůh v den šestý stvoření světa: "Hle, dal jsem Vám na celé Zemi každou bylinu nesoucí semena i každý strom, na němž rostou plody se semeny. To budete mít za pokrm." Ale již v Páté knize Mojžíšově říká Bůh: "Nesmíte jíst nic ohavného. Smíte jíst tato zvířata...," a následuje seznam povolených druhů. Dokonce i názor, že pojídač masa je vlastně pojídačem zdechlin, je v této části Bible vyvrácen, neboť zdechlina je zde jasně specifikována jako pošlé zvíře. Ani Ježíš nebyl vegetarián, protože ve všech evangeliích je psáno, že při poslední večeři "jedli velikonočního beránka". To není symbol, ale podle Druhé knihy Mojžíšovy je to jednoroční zdravý samec ovce nebo kozy, který má být upečen. Přesto je v Bibli skutečně přímá zmínka o vegetariánství. Je to v Pavlových Listech Římanům v části nazvané "Vzájemná snášenlivost". Dovolím si citovat z ekumenického vydání z r. 1985: Bratra ve víře slabšího přijímejte mezi sebe, ale nepřete se s ním o jeho názorech. Někdo třeba věří, že může jíst všechno, slabý však jí jen rostlinnou stravu. Ten kdo jí všechno, nechť nezlehčuje toho, kdo nejí, a kdo nejí, nechť neodsuzuje toho, kdo jí: vždyť Bůh jej přijal za svého.

Dalším častým důkazem, které má potvrdit dogma, že člověk je rozený vegetarián, je úprava trávícího ústrojí (tvarová) a snad nejčastěji je uváděna délka střev, která je prý u člověka kratší než u dravců - tedy spíše odpovídá pochopitelně býložravcům. Místopřísežně prohlašuji, že nevěřím, že moje střeva jsou kratší než střeva známého dravce káněte lesního a že jsou delší nebo alespoň stejně dlouhá jako střeva známého býložravce slona afrického nebo hrocha. Odmítám také názor, že důkazem jedinečnosti vegetariánské stravy je tělesná i duševní kvalita tibetských mnichů. Je pravda, že součástí jógy jako duchovní cesty je bezmasá strava, ale evropská mystika i magie jsou stejně dobré jako jóga (i když ne tak módní) a přitom maso nezakazují. Bude to zřejmě i tím, že v Tibetu bylo odjakživa méně masa než v Evropě. Zbývá tedy poslední a v jistém smyslu i vědecky částečně prokazatelný argument - bezmasá strava nezatěžuje trávící ústrojí, nepodporuje tvorbu cholesterolu - prostě dělá tělu dobře. Přesto se domnívám, že cholesterol je odbouratelný vyváženou fyzickou zátěží a trávící ústrojí nezatěžuje prakticky žádná strava, je-li dobře rozkousána a promíchána se slinami. Je tedy logické, že bezmasá strava je svým způsobem jistým druhem diety pro lidi s problémy trávícího ústrojí. Nedomnívám se, že by člověk se zdravým trávícím ústrojím měl ustupovat zlenivělému trávícímu ústrojí i celému tělu. Je zajímavé, že ve všech argumentech příznivců vegetariánství se stále propaguje názor, že člověk není dravec, ale býložravec. Nikde se ale nepřipouští, že by mohl být stvořen (ať Bohem nebo Velkým třeskem) jako bytost všežravá. Domnívám se, že právě pestrá strava vyvolává nejednostranné dráždění trávícího ústrojí. Takové trávící ústrojí nemůže zlenivět. A všimněme si, že i nejstarší pravidla zdravého života zdůrazňují střídmost v jídle a pití, dostatečnou fyzickou zátěž a nutnost dobrého rozkousání potravy. Tedy říkají "jak" a ne "co" máme jíst. Nejsem vegetarián a dobrovolně jím nebudu, protože jsem přesvědčen, že člověk je z historického hlediska všežravcem, a žádný argument mě až dosud o obecné výjimečnosti vegetariánské stravy nepřesvědčil. Navíc jsem dospěl k názoru, že většina propagátorů vegetariánské stravy jsou lidé afektovaní a intolerantní ke stravě druhých a jsou v podstatě drogově závislí na tomto druhu potravy stejně jako kuřáci na cigaretách.

Za skutečně obecný princip zdravého žití považuji pouze dodržování prastarých zásad vnitřní i vnější vyrovnanosti. Tato harmonie není závislá na druhu potravy, ale na dokonalosti jejího zpracování, tedy především, aby žaludek nenahrazoval zuby. Dále na dodržování zásady, že jíst nebo pít máme tehdy, máme-li hlad nebo žízeň. Nepřejídat se. Všeho s mírou. Nestát se závislým na čemkoliv (tedy ani na tzv. zdravé výživě nebo sportu), protože závislost je vždy předpokladem pro vznik stresu. V mezích možností udržovat fyzickou kondici - tedy rovnováhu ducha i těla. Tyto zcela přirozené zásady nám umožní stát se harmonickými labužníky života, jimž je občasné vybočení z těchto zásad odpuštěno.