Ještě bych chtěl osvětlit blud reinkarnace. Mnozí si myslí, že součástí člověka je duše, vědomí, které koluje v koloběhu zrození a smrti. V jistém smyslu je to tak. Avšak co je postatné a mnohým to uniká je to, že lidé si lidé myslí, že mohou poznat svůj minulý život. To je absurdní. Mohou najít jen svou podstatu. Vysvětlím jednou provždy na příkladě. Vemte si hrnec s vodou (Bůh - zdroj a základ existence i neexistence). Naberu kapátkem existence jednu kapku (zrození formy). Voda nyní na sebe vzala podobu kapky. Tato kapka si vytvoří vedle vědomí své podstaty vody ještě své své vlastní vědomí kapky (ego). Po nějaké chvíli kapku opět odkápnu do vody, která se v hrnci ztratí (smrt). Už není k nalezení. Nikdo nemůže říct kde se zrovna nachází. Nyní naberu další kapku kapátkem existence z hrnce (nové zrození formy). Tato nová kapka má zase jiné, své vědomí kapky. Mnozí z duchovňáčků si myslí, že nová kapka si bude pamatovat, že někdy byla jinou kapkou a že se jen převtělila a má sebou karmu z minula. Toto je fatálně mylný názor. V pravdě je to tak, že nová kapka je sice nová, ale vědomí její podstaty, je obohaceno existencí všech minulých kapek. Každým okamžikem vznikají milióny kapek a milióny se jich vracejí do hrnce. Pravděpodobnost, že z hrnce natáhneme do kapátka přesně ty samé atomy vody jako minule je nevyčislitelná, protože neznáme celkový počet atomů v hrnci (oceánu existence + neexistence) a navíc atomy jsou neustále v koloběhu. Proto je nepředstavitelným darem to, že jste nyní vzali na sebe lidskou podobu.

Když to vezmu názorně na lidech tak se daný člověk v minulém životě nacházel v miliárdách věcí. Nebyl nějakým konkrétním člověkem nebo zvířetem. Byl prakticky celou existencí. Jeho podstata obsahuje zkušenosti hmyzu, bakterií, lidí, zvířat... Proto není žádný rozdíl mezi jednotlivcem a existencí. Každé utrpení jakkékoliv formy života je utrpením všech forem okolo, celé existence, Boha. Toto jsem objevil. Bez meditací, bez studia knih. Stačí se jen rozhlédnout. Každy kdo toto objeví, pak cítí velký soucit s celou existencí. Ikdyž se sám posadí do meditace, prospěje tím celé existenci. Nemyslete si, že když někdo někoho zabije uvalí karmu jen na sebe. Tento člověk uvalí jistou karmu na všechny bytosti. Člověk, který dosáhne realizace prospívá všem a tuto karmu se snaží odstraňovat. Zabití jak jsem uvedl však není až takový velký hřích a netvoří téměř žádnou karmu stejně jako cizoložství, krádeže apod. Jsou to jen následky. Když najdete důvod proč v lidech vznikají... čili skutečnou příčinu těchto činů, která tkví jen v jejich nevědomosti zjistíte co je vlastně karma. Je jen jediná karma, kterou jste na sebe nechali uvalit a kterou máte odčinit a to je vaše nevědomost. Tato něvědomost je dnes masově rozšiřována a již od dětství vtloukána do vašich hlav díky "velkému pokroku". Tato vaše nevědomost je "černou noční múrou" existence. Může vést až k jejímu totálnímu zániku... tedy ke skonání. Proto každý z nás má jako vědomá bytost v rukou osud celé existence. A já se budu snažit o to abych lidem otevřel oči. Aby se stali prospěšnými celé existenci. Aby se stali realizovanými, tj. probuzenými a viděli závažnost i následky všech svých činů. Aby viděli, že zabitím, či záchranou byť třeba jediné mouchy lze zvrátit osud celé existence učitým směrem, kdy se tento čin s promítnutím na návaznosti potravinových řetězců a dalších událostí během staletí může změnit ve fatálně rozhodující okamžik pro celou existenci.

Pak se mi nedivte, není to lehký úkol mít na svých bedrech celou existenci. Raději mi pomozte. Tím pomůžete celé existenci, samotnému Bohu, sami sobě. Když pokácíte strom všem žijícím bytostem uhynula jedna plicní buňka. Váš nádech je nádech celé existence. Váš pláč je pláč celé existence. Zapalte se ať se světlo rozšíří do lidských srdcí. Celá duchovní cesta vede z hlavy do srdce a je dlouhá jen 30 cm. Nebuďte lhostejní. Jak chcete mít zaručen život věčný, když ho denně ubíjíte. Přiveďte existenci k rozkvětu. Jedině člověk se může vědomě účastnit. Člověk dokáže tvořit realitu. To Satan oblouznil jeho vědomí aby skrze něj mohl předělat svět k obrazu svému. Neprodávejte svůj zítřek za dnešní peníze! VY to nemusíte poslouchat, vy to nemusíte vidět když Bůh pláče... každý dnes myslí jen na sebe. Bůh vám dal možnost (život - smlouva, archa úmluvy) a vy jste ho zradili a opustili pro pár bezcenných papírků... V tomto světle se tedy nemusíte hádat o tom kdo je vyvolený a kdo ne. Pravdou je, že jsme byli vyvolení všichni. Bůh v nás obyčejné lidi vložil svou důvěru a z lásky k nám nám dal vetší mozek s patřičnou inteligencí, aby jsme mu pomáhali, aby jsme se mohli účastnit. Naše paže jsou jeho pažemi a naše srdce jsou jeho srdcem. Stvořil nás k obrazu svému - dal nám schopnosti vědomě přetvářet jeho živoucí tělo tak aby vzkvétalo, tak aby všude kolem byla jen radost a štěstí. Proto občas "posílá" proroky mezi nás, aby lidi nasměrovali. Aby podali svědectví. A aby se evoluce vědomí (světlo) rychleji rozsvítilo.

Každý kdo dosáhl vhledu tedy ví, že ve skutečnosti nic ukrást ani nemůže, nic si nemůže přivlastnit, nic si nechat. Není tudíž žádný zisk. Pak celé církevní desatero nabírá jiný význam. Už to není přikázání, jsou to JEN informace. Nepokradeš... protože to ve světle pravdy není ani možné. Jak by to někdo mohl dokázat, a jak by mohl být někdo za to potrestán? Kradení je jen přemísťování formy v prostoru a jen lpějící majitel se ročiluje. Nikdo nedokáže ukrást podstatu věcí. Cizoložství je jen střídání forem, nikdy nelze podvést podstatu, ať cizoložíte jak cizoložíte stále jste zůstali věrni podstatě. Jen lidé a jejich strach ze samoty a pohrdání sebou samým vytvořili zákonné svazky coby své pojistky. Ani zabít podstatu není možné... jen zničíte formu, uhasíte oheň života. Kdo z vás pak dokáže říct kde oheň zmizel? Prostě uhasl, vrátil se k podstatě. Stejně tak jako z ní vyšel, stejně tak se do ní zase navrátil. Jak byste dokázali něco zabít (zničit) podstatu. Zapálím tedy oheň - zničte ho. Dokažte to! Nejde to co?! Jediné co dokážete je uhasit jeho plamen, ale nikdy, nikdy samotný oheň ze světa nezmizí. Nelze ho zabít ani zničit. Stačí škrknout sirkou a oheň je zase tady .

Krádež atd. - v jistém smyslu jsou to hříchy (chyby), kterých se daný člověk dopustil. Ve skutečnosti okradl jen sám sebe. Tím že nevidí, že neví, se okradl o to štěstí vědomě se podílet, spolupracovat s Bohem, s existencí na jeho velkolepé díle. Okradl se o uspokojení nejzažší lidské touhy. Okradl se o naplnění vlastního života. A tak i když třeba něco ukradl, stejně ho to neuspokojuje, bude chtít víc, stále dokola opakuje stejnou chybu a protože v tomto kole nenachází uspokojení trpí. Zkouší něco jiného - třeba střídat sexuální partnery, zkouší zabíjet, zkouší získat moc atd. nepomáhá to. Uvnitř je stále nespokojený, nešťastný. A tak frustrovaný ve své honbě za štěstím, nakonec vysílením umírá ve své nevědomosti. Jeho život byl pro něho i pro okolí peklem nikoliv rájem, protože on sám něvěděl, nezažil, nerealizoval.

Zeptejte se zahradníků, jakou radost mají, když spolupracují s Bohem... když oni zasadí semínko, a Bůh je probudí k životu... pak se oba radují ze svého díla. Zahradník by si nikdy nekoupil hotovou plodinu. Stejně tak rybář jež si vychovává ryby. Jaká je jeho radost chytit rybu na udici. Jaké je jeho očekávání... jak jej dnes Bůh odmění... jakou rybu mu asi pošle? Rybář by si nikdy nekoupil rybu. Oba (rybář i zahradník) se tedy modlili beze slov. Oba učinili skutek. Jejich jednání bylo samo modlitbou (zasazení semínka, vysazení potěru). Ve své víře dostali oč požádali. Otec náš milující je spravedlivě odměnil za jejich důvěru v něho. Jak jednou řekl OSHO: Jakmile se naučíte modlit, zapoměňte na Boha, modlitba sama postačí. A já bych dodal: k spokojenému a šťastnému životu všech.

Potvrzení jsem pak našel ve slovech Buddhy: Neexistuje nic stálého co by se dalo zničit, neboť neexistuje trvalá duše, kterou by bylo možné učinit věčnou. Cíle lze dosáhnout v tomto životě samém. Není však nejvyšší Bůh, který kontroluje osudy lidských bytostí a který má božskou moc, aby se na zemi objevil. Člověk nemůže bezprostředně očistit nebo poskvrnit druhého. Nehledejte útočiště u jiných. Vy sami musíte vyvinout úsilí. Jak povrchní a neplodné je toužit po iluzorním štěstí v posmrtném životě pomocí usmiřování POMYSLNÝCH bohů marnými modlitbami a nesmyslnými oběťmi. Brány k osvobození jsou otevřeny pro všechny, za každých životních podmínek, vysokým i nízkým, svatým i hříšným. Šťastná v tomto světě je nepřipoutanost.

Někdo mi tvrdil, že reinkarnace je prý Boží milostí, aby člověk mohl postoupit v učení, a uzavřít kruhy kauzality. Tak to je gól! Buddha tvrdí, že reinkarnace je dílem utrpení. Takže Bůh na nás seslal kolo utrpení? Podle mě je vše jinak. Reinkarnace vzniká z touhy. Z pocitu něčeho nedokončeného. Kdy tento pocit stimuluje chuť do nové existence. Vysvětlím na efektu kulečníkových koulí. Touha symbolizuje rychlost, dynamickou sílu pohybující se koule. Tato pak narazí do koule druhé zcela jiné. Nárazem se jedna koule zastaví (její smrt). Ale síla (touha, žádostivost) rozhýbe kouli druhou a ta se dá do pohybu (ožije). Finta je v tom, že vědomí obou koulí není totožné. Každá koule má své vlastní, nové, nemá nic společného s vědomím první koule, pouze nese úděl (karmu) vybít její sílu. Je to velká past - rafinované ďábelské kolo utrpení. Čili to, že někdo touží po reinkarnaci, nebo po čemkoliv jiném a nestihne to za svého života ZPŮSOBÍ to, že z neexistence MUSÍ povstat nový život, aby tuto touhu uskutečnil. A život jak říká Buddha je strádání. Čili tím, že někdo po něčem touží uvaluje tento úděl na všechny. To je děsivá karma. Nevím, kdo to tak zařídil. Ale nenaplněná touha roztáčí kolo znovuzrozování. My je však nemusíme respektovat, můžeme se z něho osvobodit. To je svoboda. Jenže jak lidi přinutit, aby po ničem netoužili? Když nabídka dnes už rozšířená i o duchovní "štěstí" se neustále rozrůstá?

Pak není divu, že celková dynamická síla potřebná pro zrozování geometricky narůstá a dosahuje i na tisíce let dopředu? Jak přinutit lidi, aby netoužili po své existenci... aby se vzdali sebe sama, veškerých žádostivostí. Když tak v sobě učiní, síla ženoucí kouli se vytratí a koule se zastaví. Buddha sám několikrát říkal, že se zastavil. Dokázal rozpustit všechny touhy a tím velice ulehčil všem strádajícím. A pak se snažil učit je cestě. My nemusíme totiž existovat. Můžeme se navrátit do blažené neexistence, kde strádání neexistuje. Neexistence je pravý ráj. Jenže lidé na existenci věcí strašně lpějí!!! Zkuste si uvědomit kolik je lidí a každý má mnoho tužeb. Není divu, že se lidé množí!!! Je to způsobeno karmou - tím, že mnoho nenaplněných tužeb čeká na své naplnění!!! Aby se lidé mohli množit, protože hrnec, Bůh (zdroj existence i neexitence) je stálý, čili se nezvětšuje, musí ubývat jiných forem života okolo. Proto mizí stromy atd. Je to nutné, aby se touhy mohli vyplnit v lidských životech co nejdříve. Jenže ony se nevyplňují tak rychle, ba co je horší během života se díky "pokroku civilizace" v lidech více kumulují. Což je nepředstavitelné utrpení!! Jak to asi skončí... vzhledem k tomu jak to došlo daleko... snad jen zázrak může zvrátit směr kam to spěje. Podle mě ten kdo se osvobodil, jen nepatrně ulehčil kolu utrpení všech. Avšak není osvobozen na věky jen zažil a realizoval pravdu. Díky nenaplněným touhám jiných se musí jeho podstata existence znuvu vracet do života. Proto ten, kdo poznal, se snaží osvětlit tento úděl všem, aby všechno jednoho dne bylo zbaveno utrpení, jež sebou přináší existence. Je to totiž i v jeho vlastním zájmu. Proto tak velcí jako Buddha řekli že do "ráje" nevstoupí dřív, dokud nevstoupí všichni ti, jež jdou za ním. Nyní si můžete odvodit, jakou oběť přinesl Ježíš. Vzdal se svého nároku na "ráj" kvůli vám. Lidstvu nepomůže žádná apokalypsa, ta oheň touhy totiž nijak neuhasí, řešení je v každém z nás. Sami svou představivostí a žádostivostí proklínáme šťasnou budoucnost všech.

Jak asi vznikl vesmír? Jako první je vždy představa pak vzniká i touha ji naplnit. A vesmír je tu. Podle mě se Bůh tímto zaklel v jistém utrpení. Naletěl své touze a toho někdo zneužil. Jako cíl si vybral člověka, který dokáže tvořit dle své představivosti stejně jako Bůh. Člověk byl zneužit co by výtvor Boha k tomu, aby na celou existenci upletl těžký bič a uvalil úděl utrpení. Ještě že nemá stejné schopnosti, a ještě že jeho hmotná existence je časově vymezena. Jak šťastné a prospěšné je setkání se více prvků, které kdysi ve své existenci prožily osvícení ve vašem bytí. Je to pravé požehnání. Proto ti, jež jsou požehnaní zvěstují a učí pravdě. Nikdy se nesnaží v lidech vzbudit jakoukoliv žádostivost po jakýchsi zážitcích či schopnostech. Proto se opravdoví mistři nikdy nepředvádějí. Ukazují lidem, cestu ke štěstí trvalému, ukazují všem skromnost tím, že převážně žijí jako poustevníci i přes dnešní "blahobyt" a vymoženosti civilizace. Co jsem zaseli to sklízíme. Přestaňte tedy cokoliv sadit (viz. článek Prosba ke všem obyvatelům Země) a nebudete muset nic sklízet. Proto se v sútrách tolikrát zdůrazňuje, že není žádný zisk. Nikdo nemůže nic získat!!! Není žádný vlastní prospěch. Každou snahou o něj se jen přikládá na oheň utrpení všech.