Toto je můj poslední článek... konec teorie.

Z nepokojenosti vzniká tvorba ideálů,
(nám známá dokonalost)
z tvorby ideálů vznikná touha je i naplnit,
(cesta k oné dokonalosti)
z této touhy vzniká chtění ji naplnit,
(otročení ideálům)
z tohoto chtění pak vzniká lpění na daných ideálech,
(hlásání velkých pravd)
a ze lpění vzniká utrpení.
(nová, tedy zase další nespokojenost)

Osvícení je bod jímž můžete
vstoupit nebo vystoupit z tohoto kruhu.
Není tedy jenom cílem, ale také i začátkem.
Je to vstup i výstup onoho kola utrpení.
Může být tedy koncem blaženosti a začátkem utrpení
stejně jako koncem utrpení a začátkem blaženosti.

Blaženost není štěstí nebo radost jak si mnozí myslí...
Blaženost je stav nula čili ani radost ani štěstí...
Blaženost vznikne pokud nic neupřednostňujete
a jste se vším spokojeni.
Pak není ani mistrů ani žáků...
neboť vše je tak jak má být.
Není nutno nic dělat... vůbec nic...
neboť dělání vzniká z pocitu nespokojenosti.

Tudíž mistr, který chce učit není pravým mistrem!
Proto je toto i můj poslední článek,
který ještě vznikl z touhy Vám něco předat.
Všemi svými články jsem se s Vámi pouze dělil
o svůj proces poznání...
Chtěl jsem to stihnout dřív...
než vymizí má touha něco měnit.

K pochopení pravdy nepotřebujete vůbec mysl ba naopak!
Kdyby tomu tak bylo nebyla by zvířata ve stavu blaženosti.
Zvířata nejsou nikdy nespokojená...
neznají proto lidské utrpení...
Zvířata prostě příjmají holou skutečnost tak jak je...
a nemají sny o ideálech!

Čím větší mozek daný tvor má,
tím je větší riziko vzniku utrpení...
A stalo se to právě člověku...
to v něm se rozbujela mysl...
A mysl se dá využít k ovládání geniálním způsobem...
stačí naočkovat do ní představivost a chtíč...
tím to všechno vznikne...

A takových nástrah, "ďáblových pastí"
přibývá geometrickou řadou...
Sami si je vyrábíme...
sami na ně otročíme...
a ďábel slaví triumf!

Když to všechno dokážete uvidět a zastavit...
sama od sebe se dostaví blaženost
a postupně se rozvine až do extáze.


Ježíš řekl:
Blahoslavení jsou chudí duchem,
neboť jejich jest království nebeské.


A tak co větší mozek to lepší loutka. Můsím složit poklonu ďáblovi v jeho důmyslnosti. Přenesl všechny války a spory do lidských hlav. Aby je tam přenesl použil k tomu knihy, média a mnoho dalších věcí. Dříve to nemohl rozjet ve velkém a proto lidé tolik netrpěli, ale věda a pokrok, které právě vyšli z těchto velkých mozků mu výborně posloužili. A tak si lidstvo samo na sebe uplétá bič, ve kterém si někteří masochističtí jedinci ještě i libují.

Z těchto vnitřních válek vzniká všechno lidské utrpení. Už není nutno válčit venku... utrpení vzniká unitř. Venkovní války a spory jsou jen odrazem oněch vnitřních, kdy jakýkoliv rozpor s tím co už jsme si zaškatulkovali vyvolává další válku. Proto se lidé brání všemi možnými způsoby, aby vznikání těchto rozporů zabránili a aby jejich zaškatulkování přežilo jsou schopni použít k dosažení cíle i zbraní!

Myslíte si, že nejste loutkou nebo otrokem? Není to pravda, jste otroky mnoha a mnoha myšlenek! Zkuste něco udělat proti své mysli! Zkuste třeba v metru stáhnout si kalhoty:-)). Mysl si vždy najde důvod proč to neudělat... Zkuste ji porazit... osvoboďte se od ní... Když to dokážete společnost Vás označí za blázny.

A tak jsem napsal tuto povídku, která řekne vše co jsem chtěl říci. Je to celé mé poznání.

Procházel jsem se jednou blázincem a v jeho parku jsem narazil na starce, kterému stékali po tvářích slzy. I zeptal jsem se ho: "Proč pláčeš?". A on mi odvětil: "Kdybys byl v ráji neplakal by jsi? Moje slzy nejsou slzy štěstí ani smutku, ani bolesti a ani lásky jsou to slzy blaženosti..." I podivil jsem se a řekl: " Ale ty nejsi v ráji... tady je blázinec!" On se pousmál a řekl: " Mi tady nic nechybí... jsem tedy v ráji. Je tu klid. Zrovna poslouchám jak listí stromů šumí ve větru jak si ptáčkové zpívají a v kašně zurčí voda, pozoruji jak po obloze plují mraky a jak si slunce hraje s barvami..." A opět z jeho očí vytryskly slzy. I zeptal jsem se ho: "Ale jak to, že jsi právě tady?" On mi odpověděl: "Jen jsem chtěl lidem ukázat jak vypadá svoboda v praxi." "A co je na tom špatného?" Zeptal jsem se. "Oni mě označili za blázna a tak jsem tady". I řekl jsem: "Taky bych chtěl být stejným bláznem jako Ty." On se na mě nevěřícně podíval a řekl: "To nedokáže jen tak každý... nejdříve se musíš osvobodit ze svého zajetí." Ale já nejsem v žádném zajetí!" Odpověděl jsem. "Opravdu nejsi?" Podivil se. "Ne nejsem!" Tvrdil jsem. "Jsi tedy svobodný?" Zeptal se. "Ano jsem svobodný!" On se jen pousmál a řekl: "Tak to tu tedy klidně můžeš zůstat se mnou." Tu procházel kolem farář z nedalekého kostela, který chodil dávat zdejším duším rozhřešení. "Á náš Velký mistr... jak se Ti bratře daří?" Zeptal se onoho starce. Ten mu odvětil: "Jakto, že vidíš mrvu v oku svého bratra a kládu v oku svém nevidíš. Ty pokrytče... napřed vyjmi kládu ze svého oka a teprv pak prohlédneš natolik, abys vyňal mrvu bratrovi." "No vidíš jak Ti to jde! Jen tak dál milý bratře." Odvětil farář načež se otočil ke mně a řekl: "Učíme je zde slovu Božímu a modlitbě, aby jejich duše byly očištěny a nalezly tak pokoje. Modlíme se, aby se nad nimi náš milostivý Bůh smiloval." A pokračoval dále ve své cestě. Stařec se ke mně naklonil a řekl: "Slyšel, ale nerozuměl... ale jsou tu i jiní. Ti jsou ještě horší... chodí v bílých pláštích, dávají mi nějaké prášky jenom proto abych byl opět normální. Kněz, který odešel byl pouze hluchý, avšak tito jsou navíc i slepí... když dosáhneš svobody zbaví Tě společnost svépravnosti a pak Tě pošlou sem a snaží se napravit tuto chybu v jejich projektu ideálně naprogramované mentality moderního člověka. Který by se řídil systémem pravidel tj. programem, kterému se učíme už od školky. Každé vychýlení z normy je třeba rychle izolovat, aby nedocházelo k masovému šíření a pak daný "virus" prozkoumat, najít příčiny jeho vzniku a potom s ohledem na tyto příčiny upravit svůj mentálně vzdělávací program tak, aby k podobným virům v budoucnosti opakovaně nedocházelo. Někdy se zde i na tomto tzv. viru provádějí různé pokusy, které jim pak pomáhají zdokonalovat účinnost a efektivnost jejich mentálního programu na všech stupních "programování"." Poděkoval jsem mu tedy za jeho slova a když jsem odcházel z tohoto ústavu, zamyslel jsem se nad zdí, která dělí blázny od normálních, vězně od volných či otroky od svobodných... o existenci zdi nebylo pochyb stejně jako o relativnosti jednotlivých pojmů z pohledu zúčastněných.... ještě mi zbývalo zjistit, na čí straně je pravda...

S požehnáním svůj štěstíčko