Asi ti nepomůžu... chtěla jsem ti napsat, ale zjišťuji, že to nemá cenu... prázdnota se jeví ve formě... vždyť je to zábavné... je to zábava, zábava a žal jsou stejné mince... komu chceš to osvícení dát... nenajdeš tu nic, co by tuto vlastnost postrádalo... ale stejně mě děsíš... ze začátku jsem byla z tebe naprosto udivená, ale já zjišťuji, že to co ty odkrýváš tady a teď, já dávno měla v jasnu a teď vidím, že to ty jsi vůbec nevěděl co já ti říkala...

A poděkuješ mi, nebo se mi budeš smát?

Péťo... všechno je je prázdné, nic nemá svou inherentní podstatu... vše od nezačátku až po nekonec je prázdné... něco ti řeknu a je to jen pro tvé uši... prázdnota je forma a forma je prázdnotou, jedno bez druhého nemůže být...

Jenže ta poslední věta tě ukazuje ve zcela jiném světle.

Už bys to měl vědět... víš co je deprimující? Tvůj pesimismus... ale tak to není... Péťo... koukej si najít dívku a měj se lépe v mysli... jsi strýzněný až běda... a proč tak mučíš svojí maminku, to že nechápe tvou mysl? Udělej jí radost... jen díky ní se můžeš poznat... ve všem měl bys vidět své srdce... a nestraš už... nebo si budu myslet, že ty jsi strašidlo mexické... chichichi...

Mexické? Nu což... jsou to tvoje vidiny.

Péťo... ani jako jsi mě nepřesvědčil, polepši se... můj drahý malý kocourku...

Zkažené oko promluvilo... kletbu na svět uvalilo... leč samo sebe jen vytrestalo.

Kolik lidí, tolik bolestí... jak je možné, že ty jim ještě přidáváš... víš jak se pozná bodhisatwa? Nekleje a je v akci... a pomáhá jak nejlépe umí, víš třeba mouchám... to je jedno komu...

Jenže stalo se to, že tu už není žádný bodhisatwa zapotřebí.

Život je moc těžký... tak těžké je být v těle... ale jak jinak bys ses chtěl poznat... prázdnota sama to neumí... jedině zkrze formu se prázdnota stává něčím...

Něčím tak nedokonalým... že ještě abych uctíval stavitele toho všeho a řešil to všechno v domnění že tím dojdu zpět k poznání prázdnoty? To by bylo nekonečné... byť by to znamenalo být věčným bodhisatwou.

Je to sranda kocourku mourku a ty jsi takovej pedant... všechno vidíš příliš vážně... a nic takového nikdy nikde nebylo, až ty jsi to vytvořil...

Opravdu se ti zdá, že je to se mnou vážné? No vidíš... zase jen přidělávám starosti.

Ahojky kocourku... a najdi si dívku a nehustí jí do hlavy své hlavové výtvory... ty víš? Tak si to nech, stejně ti nikdo nemůže rozumět, tak to už pochop, že své úvahy můžeš rozdávat jen na blint... nikdy už nemůžou být stejné, mohou být jen podobné...

Nemůžu vedle nikoho stát aniž bych mu nepřekážel... nemůžu nikoho milovat aniž bych netrpěl.

A až příjde tvůj veliký den a budeš opouštět tělo, tvé vozidlo, pak se ukaž...

To už by bylo příliš pozdě. Nejprve rozpustím to, co by to nějaké tělo mohlo někdy opouštět. Takže se ti nebude mít co ukázat.

Teď jsou to jen plané neštovice co říkáš... něhu, něhu rozdávej... něhu... dávej mladým řepám...

Už nemusím ani něhu ani zkušenosti nikomu rozdávat.

Tolik lidí jsi ovlivnil...

Pokud je tomu tak, tak o to dříve s tím musím skončit.

A tolik negativně, nihilismus rozdáváš a to není rozumné...

Nihilismus? Tak se to svévolníkům a konajícím jeví? Ale pokud vás to trápí... pak to není to co bych chtěl rozdávat. Nechci už být více nástrojem jenž stimuluje lidské trápení a neklid, jež víří jejich víry a hodnoty.

Měl bys to vědět... kocourku mourku, pomoci si může každý sám...

Tak proč mi to říkáš zrovna ty?

No to jsem zvědavá co ty na to... moc mě to zajímá, jak budeš reagovat...

Už nejsem to co jsem býval... je tu všechno... není co přidávat... tak se stahuju a ustupuju jen k velkému odpočinku.

Hahahaha ty mi zase dáš... ale já k tobě v dobrém... je to ze srdce...

V dobrém... to se jenom tak, říká aby byl důvod něco pro tu pýchu konat. Nic ti už nedám. Nebaví mě být dobrý... nebaví mě být zlý. Takže k lítosti vaší se stanu nijaký a k tomu všemu ještě neužitečný.

Z mého nebohého soucitného srdce.

To je teda spojení... proč si to srdce dělá? Copak je to k něčemu? To jsem rád, že jsem se takových srdcových móresů zbavil.

Beznadějný případ

***

Omlouvám se ti... včera jsem psala tobě, ale dnes nechápu proč... kocourečku mourečku... je to tak... příjmi omluvu za mou nezpůsobilost a hloupost se vměšovat do věcí, po kterých mi nic není... měj se... Peťulko, to nestojí ani za odpověď... šetři se ahojky.

Koukám že nemusím už ani odpovídat... stačí chvíli mlčet a sami se v tom vymácháte.

Beznadějný případ