Milý Sendme, Našla jsem odpověď na své pocity na tvých www v sekci bůh je velké nic. Děkuji ta pomoc. Myslím, že nemám na co se ptát, člověk odpovědi potkává, je to asi pomoc sama sobě? Tak jsem si sama sobě přistrčila tvé psaní a mám pocit vděku, tak ti ho posílám. Ale je to vděk k tobě nebo ke mně samotné? Jsem ráda na světě.

Chceš-li vidět odpověď musíš nejprve sama sobě zmizet. Až se mysl utiší, protože to jen ona vymýšlí a sadí semínka své budoucí, problematické či šťastné, existence v přítomnosti tak, aby vždy byla středem pozornosti.

Beznadějný případ

***

Měla jsem si dát víc pozor.

Aspoň budeš míti ponaučení.

Mysl mne mučí.

To bude ještě v dnešní usmyslené a přemyšlené době aktuální. Během pár let bude v ústavech plno protože člověk nemůže jet na dvou koních současně. Schizofrenie a deprese teprve zaznamenají rozmach.

Jak na sebe sama?

To je cíl, který jen živí to co tě trápí. Odkud se vzala ta rozepře se sebou samou? To co jí podporuje je třeba odstranit z pozornosti. Když je systém nakažen virem, nemůže se za chodu opravit. Musí se zastavit nebo resetovat... a v té pauze umře i ten virus. Je to taková duchovní operace, kterou za tebe nikdo neudělá a jejíž úspěch závisí jen na tom jak jsi poctivá.

Najednou sedím uprostřed nesvobody a nevím jak ven.

Dokud se držíš té představy nějaké svobody... ven se nikdy nedostaneš. Protože žádné ven není... je jen dovnitř... to zkrze to čeho se děsíš.

Proč? Beru se moc vážně? Jak to všechno navážit, aby byl člověk ve svém středu.

Je to tím, že chceš být jina než jsi. Chtěla jsi se o sobě něco dozvědět, chtěla si se zhodnotit, chtěla jsi se vidět v nějakém světle. Proto jsi opustila svůj střed, aby jsi tohle o sobě mohla zjistit. A nyní tě nedostatek a strach nutí jít ještě dál a dál. A to neskončí dokud se neunavíš a nezjistíš, že sama nevíš co je pro tebe dobré... a co dělat... až se dostaneš do bodu že už nevíš co chtít abys byla šťastna... a pak se to děje samo... Můžeš tomu i pomoci... když se budeš sama sebe ptát co tu je v pauze mezi dvěma myšlenkami... nebo co je tím co si ty myšlenky a mysl uvědomuje...

Teď neumím zmizet zejména sama sobě. Vidím se až moc.

To je normální zákon... že se množí to co nechceme a nedostává to co chceme. Ale když se vzdáme zisku... a odložíme chtění... jsme od toho utrpení osvobozeni.

Proč člověk padá dolů?

Protože mu pýcha brání přijmout to co je... a on chce pořád někam nahoru.

Beznadějný případ