Dobrý den. Moc vás pane neznám ani jsem toho moc od vás nečetla, ale zdá se mi, že se teď nacházíte v sebelítostné blaženosti.

Někdy mistr vytváří situace a bere na sebe role žebráků, slabých a hloupých, aby jste se vy sami mohli vidět jací vlastně jste. Takže mě pak neviňte, z toho jak se vy projevujete. Já, ačkoliv jsem tuto situaci vědomně nevytvořil... a tedy jsem taktéž jen jedním ze zúčastněných, přesto se učím a naslouchám a respektuju ostatní tak, že je do ničeho nenutím ani jim neradím. Až někdo bude vědět... pak dovede poradit klidně a bez osobního zaujetí vůči mé osobě a jeho slova budou mít váhu aniž by musel zvyšovat hlas. Takového člověka si budu vážit a jemu naslouchat, protože jeho stav v dané situaci nebude emočně poskvrněn až tak, že bude na mě řvát a prskat a myslet především na sebe a svůj klid. A až někdo bude opravdu vědět... nebude ani radit ani se vměšovat do záležitostí jiných. Proto zpytujte své vlastní motivy proč chcete něco vy se mnou dělat... proč chcete měnit pořád mě... a né ty své postoje.

Nechápete co vám chtějí ti pánové, kteří na vás tolik útočí říct. Stačilo by trochu se pozastavit hlavně mlčet a naslouchat.

Říkají mi... hoříme... trpíme... kvůli tobě hoříme. Zachraň nás. A já jim říkám... opravdu? To né kvůli mně hoříte a trpíte, ale kvůli sobě. Nebudu se měnit tak, aby vy jste mohli klidně spát. Ježíš se taky neměnil a dodnes straší některé celý život. Buďte silní a postavte se tomu co se uhnízdilo ve vás a ovládá vás to... jinak se stanete obětí vzruchů ve vašem vědomí.

Sebemenší chvění lidského hlasu je stejné jako chvění listů na stromě. Umíte poslechnout chvění jednoho listu na stromě s tisíci listy? Pak byste pochopil co vám tím chce ten hlas, šum, zvuk říct.

Ten hlas říká... Blahoslaveni budete, když vás budou tupit a spílati vám a vyhánět vás ze svého středu pro jméno mé. Ten hlas říká... vydrž, až vyčerpají všechny své možnosti odstoupí od tebe. Ten hlas říká... kam bys šel... nemá smysl utíkat... nebe i země pominou, ale to co nemůže utíkat je věčné... pak jaký smysl má měnit to co je věčné a chovat se dle přání toho který je snem? To celé představení které se odehrálo, bylo zkouškou pro mně... a já jsem obstál... žádný hněv, žádná msta, žádná nenávist, žádný útok, žádná obrana.

O slova nejde a nikdy nešlo. Já věřím v mlčení, je nadevše, schopnost porozumění.

Tak mi zatím nepište a trénujte tak dlouho až získáte pravé porozumění. Když už jste si vybrala tuhle cestu mlčení. Pak možná až si po sobě přečtete co jste mi dneska poslala, pochopíte, že porozumění v tom ještě nebylo a uvidíte co z vás v tom bylo.

Beznadějný případ

***

Promiňte vaše slova se nedají číst. Neměla jsem vás kontaktovat, nebudu vás soudit co z vás vyzařuje přes ty slova, co mi tu tak mistrně skládáte. To není můj úděl. Jen jsem vás chtěla trochu natočit. Už jsem pochopila, že někteří lidé ve svém velikánství jsou ve skutečnosti oslepení září, kterou nechápou. A přitom je to tak jednoduché. Vidět ve světle je stejné jako vidět ve tmě. Jen opačně. Sbohem osle.

To zajímavé, že když někoho natáčíte vy, tak se to má dát číst a když vám někdo vrátí to samé tak se to nedá číst a hned je to odsuzováno jako vyvyšování se a mistrování a oslepenost a velikářství. Pak si přečtěte sama svůj rozsudek nad sebou jenž jste vynesla nade mnou. Protože já mám holt tu smůlu, že ať udělám co udělám... tak to ty druhé rozčertí, urazí a kdo ví co ještě, a přitom jsem to myslel upřímně. Bude lepší když už nebudu psát, protože jsem shledal, že to stejně k ničemu není a že tím na sebe přitahuji jen lidi, kterým to ubližuje, ač to bylo psáno za účelem toho aby to lidem prospívalo.

Beznadějný případ

***

Uvědomila jsem si, že jsem to více méně přehnala a chovala jsem se k Vám přesně tak jako ti, které Vaše slova rozčertí. Jen jsem to riskla, jakou transformaci mi to připraví, v čem se dál posunu. Nebo zda se mentálně roztříštíme, nebo nás to vykopne. Nic víc. V jistých chvílích člověk už nevidí tolik co má v sobě nahnilého, tak to holt musí nahlodnout a pak nakopnout. Ráda vás vnímám.

Hmm... to se jen tak nevidí... přiznat si takové věci... ale pozor... jestli se v tobě objeví jen zrnko potěchy & pýchy ze sebe sama tak tě 3x udeřím.

Beznědadějný případ

***

Potěchu a pýchu jsem radši už snad dávno hodila přes palubu. Ikdyž člověk nikdy neví.

Tak to tě musím třikrá udeřit.

Beznadějný případ

***

To samé bych mohla říci i Vám - musím vás třikrát udeřit. Kdo jste, že se pasujete na toho kdo rozhoduje o úderech...

Tak v takovém případě, je mi obyčejně mnohem více líto té hole.

Beznadějný případ