Čím by jsi byl, kdyby jsi neměl ty své stránky pro někoho?

Nic takového jako být něčím neexistuje. A přesto si děti na pískovišti hrají a staví bábovičky. Čím je oko, čím je ucho když mysl mlčí?

Čím by jsi byl, kdyby jsi neměl ty své důvody pro něco?

Svoboda je bez důvodů stejně jako vnitřní přirozenost. To jen démon noci vytváří si důvody aby sám sebe v pýše své vzhlížet a zhodnotit se mohl.

Můžeš tvrdit, že nemáš identitu?

Můžu tvrdit cokoliv... pro některé to bude pravda, pro jiné zase lež...

Jsi podobný Bohu, nebo Buddhovi?

Jsem mu tak podobný, že to nikdo nepozná. Aby to poznal, musel by totiž sám znát nejprve to s čím mě chce srovnávat, tedy odložit všechny své předsudky a posudky.

Jsi bez ega v té nejčistější formě?

Ego je jako ulita od šneka... někteří šneci se ji snaží zkrášlit, někteří se jí snaží zbavit... ale většina se ji vnímá jako kouli u nohy která jim nedává spát... ale jsou i šneci kteří pochopili, že bez ulita má svůj smysl... že může být i domovem i pozorovatelnou k nasbírání zkušeností. Jakmile šnek pochopí, přestane se zabývat jen svou ulitou a konečně se rozhlédne kolem a možná někam se i doplazí...

Ať jsi čistý nebo špinavý, sytý nebo hladový, bohatý nebo chudý... uctívaný nebo zavržený bez střechy nad hlavou.... stále jsi ten stejný? Neposkvrněný, pouze čistá a jasná mysl?

Sám disk DVD není ani hříšný ani svatý... ať už je na něm film o Buddhovi nebo o Roccovi. Jak může být jasný nebo zakalený, čistý nebo poskvrněný? Proč by o takové věci zajímal?

Jsi světec, který prošel vším a má absolutní poznání?

A kdo se ptá?

Poznal jsi všechny druhy a formy bytí ve vesmíru, poznal jsi všechny věci... fyzické i mentální? Poznal jsi boha, Buddhy, dévy... všechny sféry...

Odkud přišla tahle otázka?

Nazývajíc se guru poznal jsi všechny druhy lásky... k ženě, mateřskou, otcovskou, lásku soucitu dévů, bodhisatvů, buddhů, bohů... ti už nic neříkají.

Kde se to všechno děje?

Je to jen sen, slabý odvar choré mysli?? Ta láska a ten soucit...

Co v té chvíli dělají oči a uši?

A smetl je všechny, slovo milovat nepoznávajíce kráčíš světem sám? Nic tě nerozhází, nic tě nerozčílí, se vším smířený s vyrovnanou myslí kráčíš světem... jsi guru v pravém slova smyslu, sidha, světec, rši buddha v jedné osobě? Překonajíce všechny poznání nic tě nezaskočí?

Kdo je zaskočený a kdo je v míru?

Tak mi prosím tě odpověz aspoň na ty první dvě otázky.

PS: Možná mě překvapíš...

A proč tohle všechno děláš?

Beznadějný případ

***

To se mi dostalo odpovědi jak z velké zenové knihy. Nic normálního, nic lidského, přirozeného. Je to zase jen forma prezentace... zenové literatury.

Zřejmě ji znáš mnohem více než já. Nicméně nemůžeš čekat na nepřirozené otázky přirozené odpovědi. Stejně bych ti je nemohl dát... a krmit psa, který tě hlídá... se mi nechce. K čemu potřebuješ odpovědi ode mně? Toho odstraň příčinu v sobě.

A otázka jen jedna: "Kdo se ptá?" ...a kdo odpovídal?

Koukám že tě pes drží hodně zkrátka.

Ptala jsem se já, má maličkost... která si nevzala nic za své. Ani kimono, ani vonnou tyčinku, jen to že je IN.

Pořád si dáváš masky a hraješ si jen na slepou bábu sama se sebou. Přesto se jen zbytečně vysiluješ.

Opravdu nevím kdo jsi. To máš pravdu. Ale jakmile uvidím, že jsi udělal něco pěkné, užitečné hodnotné, krásné... tak ti povím kdo jsi.

Tak až se mi bude chtít na velkou tak tě k výsledku zavolám a můžeš zhodnotit.

A možná už pak nebudeš ani beznadějným případem.

A jaké by podle tebe mohly být moje naděje?

Beznadějný případ

***

Tuším že jsme se bavili o lásce, potom jsem položil otázku co víš, jaké máš znalosti kromě reprodukce zenových textů.

Nevím o tom že bych něco reprodukoval. Asi jsi četla toho tak moc že se ti to už v hlavě motá. Rozhodně se zenem nemám a nechci mít nic společného, protože se jedná jen o frašku a divadlo stejně jako u jakéhokoliv jiného směru u nás.

Opravdu si myslíš, že víš všechno o životě, lásce, že jsi už všechno poznal?

Neláká mě vědět cokoliv o životě nebo lásce. Nezajímá mě žádné poznání, jenž by lidé mohli obdivovat nebo docenit. Je to k ničemu... jen okázalost a slova plná bludů. Stačí zavřít hubu a ponořit se do zdroje sebe sama... tak hluboce že vrána když zakráká uslyší to celý vesmír.

Co vůbec víš kromě reprodukování myšlenek východu?

Já nic nevím... vědění mě nezajímá... vědění je jen staré harampádí v paměti... není živé. Jsem okem, které se dívá na to jak vzniká i zaniká vědění... jak přichází i mizí myšlení. Co můžu vědět? Na co? není třeba nic k ničemu vědět... nic co by bylo třeba poznat nebo zapomenout... přidat nebo ztratit, zdokonalit nebo rozvinout... Sakra! Lidské starosti a pošetilosti... jako trní ve vlastní posteli a obloha je nekonečná pro jasný blesk.

A kdo vlastně jsi?

Ten co se nikdy neviděl, ač mu vnucovalo se tisíce podob za jeho vlastní. Nekteré byly neomezené uvnitř omezených a jiné omezené uvnitř neomezených... a jelikož jsem se nikdy neviděl, co bych ti o sobě mohl říct?

No a na otázku co víš, co ovládáš, teda co tě živí kromě toho že máš jméno a říkáš si všeljak jsem se odpovědi nedočkal. No a idiotštější odpovědi jsem se ani nemohl dočkat... že mám počkat až půjdeš na velkou a že potom se to může zhodnotit. (Právě proto ti vysvětluju neustále, že reprodukuješ jen myšlenky východu.)

To pořád tvrdíš ty že reprodukuju. Ale jak o tom nevím že něco reprodukuju. A ať to zkusím všeljak... tak mi ty napíšeš že zase něco reprodukuju. Přitom neodpovídám na tvé otázky, ale ukazuju ti jen to že se zkrze ně dostáváš do svého klamu. A ty to nechceš vidět...

Čím by jsi byl, kdyby jsi si nehrál na gurua?

Tím čím jsem. Na rolích, které vytváří nebo posuzuje nějaké lidské myšlení v mém světě nezáleží. Lidé se pak ve mně těžko vyznají... protože o mně přemýšlejí... a já mohu mít nesčetně tváří a hrát mnoho rolí... proč bych se měl omezovat? Kdo mi to zakáže?

Umíš i něco jiného než reprodukovat a kopírovat?

A když řeknu že ne... uleví se ti?

Psal jsem ti, že nepoužívám vonné tyčinky ani kimono jen proto, že je to in... tedy že já si nenatahuju masku, ani si na nic nehraju.

Tak to jsi na tom ještě hůře, než ti co si na to hrají. Zkus někdy udělat něco proti své pověsti... zkus se ponížit... sám před sebou...

Co tedy ty vlastně víš? Kromě toho že chodíš na velkou a oháníš se frázemi zenu? Pokud mi normálně odpovíš budu jen rád.

Ptáš se na nesmysl. Není žádné vědění ani nevědění... prostě až se člověk sám přestane klamat... unaví se v hledání... tak zjistí že hledal celý čas jen okno svého domova ze kterého se po něm rozhlížel.

Beznadějný případ

***

OK, co vlastně mám v tobě vidět?

To není moje starost.

Snad si nemyslíš, že se spokojím s takový typem odpovědí, jaký jsi mi poslal???

A dokdy tě budou muset krmit druzí? Sám máš ruce, tak se nasyť ke své plné spokojenosti.

Bavme se přece normálně jako lidé na ulici, v kavárně... běžnou řečí...

Ty přicházíš z kraje myšlení a já z kraje nemyšlení... proto stále nerozumíš tomu co ti říkám... odlož tu clonu... s tvou myslí se stejně nebavím... a ona tu chce vládnout... a to mě spíše rozesmívá, než že by mě to rozčilovalo. Proto ji vyřiď, že kuře se už najedlo... a na slepici se nedostalo.

Pokud tě vytáčím tak řekni.

Copak jsem to já kdo chce na tom druhém něco měnit? Nemám tedy pro co se vytáčet.

Jen si přečti co mi odepisuješ... vždyť si uvědom že jsou to kecy Zenu. Nebo něco takového...

Přišel žebrák žebrajíce o kůrku chleba, dostal zlaťák a ještě si stěžuje... Neumíš ještě číst, protože clona v tobě vidí jen písmenka. A některé věci nejdou předat zkrze písmenka ani myšlenky.

Prosím tě napiš mi něco o sobě v lidské řeči. Doufám, že si ještě vyměníme pár e-mailů.

Já sám sebe nijak nehodnotím... proč potřebuješ tohle ode mě ty? Nedoufej a máš už dnes klid... a zítřek prost případného zklamání.

A ser na to, že ti nežeru ty frašky, které mi píšeš. Možná když se začneme bavit v lidské řeči, tak to bude plodnější debata.

Asi jako na úřadě v hospodě nebo u doktora.

Tak mi něco takového napiš. Díky v každém případě... opatruj se. Ty jsi ale maska.

Beznadějný případ už masky nepotřebuje... ale ostatními musí být viděn jen jako maska, protože jinak by museli uznat svou vlastní a maškarní pošetilost.

Beznadějný případ

***

Můžeš mi říct... kolik ti je let?

K čemu potřebuješ takové informace? Ty ti nepomohou... nemůžu ti dát to co chceš.

Tohle všechno myslíš vážně?

A záleží na tom? Já za tebe nebudu řešit rovnice jejichž vyřešení tvá mysl ztrácí na klidu. Žádné vstupní data ode mne tedy nečekej... protože přesně vím nač je potřebuješ a proto ti je záměrně nedám.

Připadáš mi jako puberťák nakažený nějakou zcestnou ideologií.

A to je přesně to řešení těch rovnic... a teď už střílíš výsledky dokonce od pasu. A proto tě v tom nechávám. Je to tvůj závěr tak se s ním musíš i ty sama vyrovnat. Jak by to mohla být moje vina že někomu připadám tak a jinému zase tak? Copak je to trestné, v rozporu se zákonem? Já chi poznat vše... i bláznovství. Tak mě nechte si dělat co se mi chce. Žijeme prý v demokratické a svobodné společnosti kde je zajištěna svoboda projevu.

Vždyť se po tobě nic nechtělo, pouze si pokecat...

To můžeš s každým na ulici... jenže já na drby nemám čas. A podávat někomu informace které potřebuje jen pro jeho zabednění se mi nechce. O mě se vůbec nezajímejte... co jak kdy a kolikrát dělám... to jsou všechno vnější pitomosti... pro vás však důležité etalony.

Vždyť je to ujeté, na všechno máš recept, náplast, odpověď, aby ten co se ptá zůstal pro tebe ten nejdementnější v každém pohledu.

Chceš-li se bavit o pivě musíš mezi pivaře. V koupelně těžko najdeš šrot pro prasata. Když ty něco chceš... musíš za tím i jít. Stěžovat si u mých dveří a žebrat žetony do hry smrti ti nijak nepomůže.

Třeba nechápu například proč se nedokážeš usmát... a být v pohodě?

Třeba už smích k ničemu nepotřebuju. Stejně se člověk může smát jen něčímu neštěstí. A navíc být v pohodě... není tak snadné když vnímáš v jaké pohodě jsou i ostatní. Já jsem třeba nikde se nedočetl, že by se Buddha někdy smál a popíjel spolu s opilci... tedy podle tebe zjevně nebyl v pohodě. A on nebyl, protože nějaký smích a pohoda jsou ve srovnání s jeho stavem jen utrpením. Proto se mi jeví, že smích je možný jen v pekle. Tam kde vy se smějete, tam já jsem tichý... tam kde vy se děsíte, já jsem tichý... proto nebudu nikdy v pohodě pro vás.

Težké slova, přirovnání, směs s příchutí východních kultur... Slova, slova, slova... frašky.

Jsem už holt takový... nevím proč se mnou tedy strácíš čas? Můžeš jít a najít někoho jiného s kým si pokecáš jedna báseň, zasměješ se a bude ti fajn. Já nemohu sloužit tvým rozmarům.

Možná by byla plodnější debata s tibetským dalajlámou, ten se aspoň usmívá na rozdíl od tebe.

No vidíš... ten na tebe možná bude mít určitě více času a dá ti to co chceš.

Jsi ten, který musí mít pravdu, ale jen tu svou. Okleštěnou, guruovskou, zatvrdlou.

Kdyby ses ty uvolnil, pak bych se ti nejevil jako tvrdý ořech. Nemohu ustoupit ze svého, už kvůli tobě ne...

Nic nového si mi neřekl.

Heakumoneti zatrubefani. To zní celkem nově ne? Určitě jsi to ještě nikde neslyšel. Jsi už šťasten?

Je to o ničem točíš to samé... mně to přijde fakt blbé až trapné.

No konečně ti to došlo. Já totiž od tebe nic nechci a proto mi přijdeš normální jako každý jiný. Ale protože ty ode mně něco chceš a nemůžeš mě nechat na pokoji, pak ti přijdu trapný a blbý. A tak to bude až do té doby, dokud to nevzdáš.

Ty jsi guru čeho?

Tak to je dobrá otázka... tady tě zklamu nejvíce... nemůžu odpovědět, protože otázka sama je totální nesmysl.

Prosím napiš něco normálního. Ty maska.

A kdo jsi ty, že mi chceš rozkazovat? Raději zůstanu maskou.

Kdyby žil Buddha, nebo Ježíš... asi si lépe pokecám.

No vidíš jak trpíš...

Tak něco napiš... co se dá strávit a ne takové připečené kecy o ničem. Vždyť kdyby jsi jen jednou pocítil závan toho o čem mluvíš nemohl bys psát takové ptákoviny. Buď v pohodě... neporovnávám tě s nikým a ničím. Ty osoby, které jsem vzpomenul něco znamenají - to určitě!!! Jen ty se naparuješ jako kdyby jsi byl něco víc... než jsi. A byl víc než všichni ostatní...

Bude lépe pro tebe, když mě nebudeš k ničemu potřebovat. Já spěju k nic... a ty po mně chceš, abych byl něco... jenže to nemůžeš zastavit. Musíš si najít někoho jiného... asi nemáš doma manželku... ta si s tebou bude chtít povídat o mnoha věcech každý den. Mně se moc povídat nechce byť by to bylo o čemkoliv.

Vzpomenul jsem je... aby jsi viděl ubohost naší konverzace.

Jak já bych mohl tvořit ubohost naší konverzace, když jen odpovídám? Kdyby se těch pánů co jsi zmiňoval lidé ptali kolikrát si máme čistit zuby a v kolik hodin chodit spát a jak uvařit zdravou polévku... jak se vyhnout zácpě na dálnici... Možná by sútry a evangelia byly taky ubohé... A proč nejsou ubohé? Protože ti pánové na rozdíl ode mně na takové dotazy mlčeli nebo nazvali tazatele pokrytcem. Až budeš žíznit po tom co tě neučiní ubohým, pak se budeš ptát jinak a na jiné věci. Pak s každou odpovědí budeš bohatnout... takhle si myslíš že jen chudneš. Ale nejsi sám kdo čte tyhle řádky... takže ačkoliv ty chudneš... někdo jiný třeba bohatne.

Možná tě už fakt musí něco dobře praštit do palice aby jsi viděl jaký si vták.

To se tedy divím proč se mnou neustále ztrácíš čas... proč si nedáš pokoj. (Slovensky "vták" = pták nebo čurák? :) nevím a tak jsem to nepřeložil.)

Ne ty mi pomáháš, to já otvírám oči tobě ty masko.

Co jsem komu udělal, že jsi mě on vybral za oběť svých pokusů? Ach jo...

Byla tu možná zvědavost - otázka k tobě kdo jsi... To bylo všechno.

Jenže na tu otázku si musíš odpovědět sám. Tak jako si na ni odpovídá každý kdo tu něco četl. Sice každý jinak ale nakonec jsou všichni spokojeni. Já pro vás nemusím být už ničím.

Pro tebe je těžké vést normální konverzaci? Usmát se, pozdravit, vzít někoho kolem ramen, podívat se mu do očí, být přirozený a nekazit všechno těmi debilními řečmi?

Já jsem přirozený... ale ty mě chceš mít na úrovni své přirozenosti. Sobě rovného zde těžko najdeš. Já se musím ještě hodně učit a na kecání a objímání kolem ramen nemám čas. Až budou všechny mé otázky vyřešeny pak možná bude čas. Ale zatím mě zajímá co je tam uvnitř... schováno za branou sebeztracení.

Je osoba na kterou se usměješ - podíváš se jí do očí jako seberovnému?

Nehledám seberovného jako všichni ostatní, prahnoucí po společnosti úpadku, ale někoho od koho se mohu něco naučit.

Nebo jsi schopný jen rozdávat rozumy pod jménem Guru?

Tam kde je to třeba rozdávám... tam kde to není třeba naslouchám.

Fakt šlo jen o to si pokecat...

Ale mně nešlo o nic... dokážeš to přijmout a respektovat?

S nikým tě nesrovnávám, nic jsem po tobě nechtěl...

To na věci nic nemění... ale to ty ne a ne přijmout.

Jen si popovídat. Je to tak velký problém být normální a přirozený?

A jak ty víš, že nejsem normální a přirozený? Tím že přijdu do hospody kde je lidskou přirozeností pít kouřit a mluvit sprostě... a já nebudu pít a kouřit a mluvit sprostě, tak těmi lidmi nebudu viděn jako přirozený... Abys ty mohl říct že nejsem přirozený, musel bys nejprve zjistit co je skutečnou lidskou přirozeností, a né co je přirozeností čímkoliv posedlých lidí tady na Zemi. A lidé jsou tak posedlí, že si ani neuvědomují, když já opovrhuji pouze předmětem jejich posedlosti, neznamená to že opovrhuji jimi samotnými. Ale to těm posedlíkům těžko vysvětlím. Takže když pivařovi plivnete na pivo, křesťanovi na křesťanství... tak se cítí on sám být popliván a potupen... a žádá trest nebo omluvu... ach jo... není divu že se pak vedle mě cítí lidé potupeni aniž bych cokoliv dělal, protože já neschvaluji posedlost čímkoliv. Takže celý svět s jeho nabídkami posedlosti odsuzuji... nikoliv však lidi ale to jim nemohu vysvětlit. Zkrátka motýla už věci housenek nezajímají, zajímá ho co dokáží jeho křídla. A každý kdo projde jakoukoliv transformací a vnitřní přeměnou na toto narazí... že tam kde se pohyboval před tím už jeho místo není, a ač z vnějšku žádná změna pro ostatní není vidět... on to jasně ví... nemůže to vrátit už zpátky a chovat se jako jiné housenky... což ostatní nechápou.

Začali jsem se bavit o lásce, měl jsi k ní divný postoj a tak jsem chtěl o tobě vědět více.

Kdybys stejné úsilí věnoval tomu aby ses ty sám dozvěděl o sobě více, pak by to k něčemu bylo. Ale jaký smysl má dozvídat se o druhých něco více? Vždyť je to jen odbíhání od jádra všech vašich problémů.

Pochopil jsem jedno. Hovoříš jako by jsi byl z jiného světa. Možná z jiné galaxie.

Chápu že se vám to tak jeví, protože vy se pořád zaměstnáváte vnějšími věcmi, kdežto já jsem se zaměstnával jen vnitřními. A proto jsme každý jakoby z jiného světa. Já má vaši zkušenost, ale vy nemáte moji. Takže abyste mi rozuměli, musíte přijít za mnou, poněvadž já i kdybych se snažil tak mi nebude porozuměno. A mohl bych se s vámi bavit jen o věcech pohanských. A to se mi jeví nyní jako marnění času jak vašeho tak mého.

Jsi přesycený tím svým.

To se tobě tak jeví... já se jen vytrácím.

A každý názor, který se neslučuje s tvou představou je zcestný...

Copak jsem to já tobě řekl? To ty, jsi mi už snad dvacetkrát řekl že mluvím z cesty. Takže problém... že nerozumíš je na tvé straně. A já nemusím se řídit tebou... já ti rozumím dobře. Abys ty rozuměl musíš za mnou přijít v sobě.

Připadáš mi jako poustevník ze 16 století někde na východě Indie.

Výsledky tvých rovnic mě nezajímají... stejně jsou lživé... a nutné jen pro tebe, abys měl klid a mohl na nich stavět další a další.

Věřím tomu, že nacházíš příznivce a sympatiky, volnomyšlenkáře, studenty, staré a mladé zklamané životem, kteří tě v pohodě budou poslouchat celé hodiny.

Nepotřebuji příznivce ani sympatiky, žádné studenty. Vlastně nemůžu nikomu co nabídnout. Prostě jsem se jen osamostatnil a převážně se soustředil na vyřešení svých vlastních problémů. Takže mi následkem toho ani nikdo nechybí a proto jsem měl takový pohled na lásku.

Pokud máš chuť tak mi něco napiš. Teda pokud se z toho posbíráš a rozchodíš to.

To se asi nedočkáš. Nemám chuť dnes a nebudu mít ani zítra. Odpočívám od sebe. Tak na mě zapomeň a bav se jako by se nic nestalo. A s posbíráním a rozchozením si nedělej žádné starosti.

Beznadějný případ

***

Já tě srdečně zdravím...

A proč myslíš, že mě to potěší?

V každém případě ti děkuji za odpověď. Nechci se stále opakovat, chtělo se pokecat. Proč však stále tvrdíš, že na úrovni hospody piva a hulváctví?? Ale co, když už to takto vidíš...

Nemám důvod přikládat na oheň, který tě spaluje...

Ale řeknu ti něco: Máš přeci e-mailovou adresu... nazýváš se guruem... Víš co znamená to samotné slovo?? Lidé ti přeci píšou proto že jsi se tak nazval, možná sám.

Vím co to znamená, ale ty chceš po mně jen pro své potěšení, abych tím guruem na chvíli nebyl.

Ale nechám tě, co si pod tím označením představuješ. Nevím kde bereš jistotu, že ty rozdáváš zlaťáky?

To co říkám je mnou odzkoušeno v ohni... až budeš ty v úzkých pak poznáš sám co je zlato a co jen pozlátko.

Víš řeknu ti to tak jednoduše, aby jsi si to nemohl vyložit špatně. Oblékneš si kimono, okolo pasu si dáš černý pás... a když někdo vstoupí na Tatami a nebouchá hned čelem o zem na znamení úcty, tak se ti to nezdá... A tak když jsem tam vstoupil a dokonce v rámci slušnosti a kladl jsem ti jen otázky, na které jsi odpovídal podle svého, dal jsi mi najevo, že já nemůžu být pro tebe partner, že pravidla o čem to bude určuješ ty, a že když se mi stále něco nezdá, tak ti mám dát pokoj.

Přesně tak. Přece nebude žák radit guruovi jak ho má učit. To co jsi potřeboval jsi dostal, ale to, že to nevidíš není má vina. Až přestaneš tlačit na pilu a sloužit své vášni, pak to možná uvidíš. A jelikož jsem to věděl hned od začátku, protože to poznám, jak na tom je ten člověk co mi píše, tak jsem odpovídal tak jak jsem uznal za vhodné, aby ostatní co tohle čtou a umí vidět viděli to co jsem chtěl ukázat. Prostě se s tím smiř... že nikdy nedostaneš to co chceš... tak jak to chceš a mnoho starostí ti samo zmizí...

Mně se nezdála jedna věc... proč se nazýváš guru? A jestli znáš všechno poznatelné, nebo jak daleko jsi došel... kdo jsi a jaké poznání máš...

A já ti pořád říkám že se ptáš na nesmysly. Protože kdybys jen setinu toho času co věnuješ tomuto klábosení věnoval utišování se až by všechny myšlenky zanikly, pak by jsi to viděl sám na co se vlastně ptáš. A já vím i proč tě to zajímá... a to krmit nehodlám. Sám jsem musel mnoho zakusit a obětovat, abych se toho co ty krmíš zbavil. A teď bych to měl krmit u tebe... To bych to dopracoval... možná bych pak byl Guru uznávaný hodný a vážený... ale na to bych sám ze sebe zvracel. A mlátit se vás se mi nechce protože na to nemám srdce, vysvětlovat se mi nechce, protože na to abych vysvětloval lenochům a peciválům slepým, na to nemám čas... tak vás nechávám tak... až vás to dožere sami si půjdete natrhat. Do té doby vás budu jen provokovat utahovat si z vás a iritovat. To vám pomůže nejvíce.

A nebo jsi jen maska...

A proč bych pořád měl něco být? Pusť mě z hlavy... bude to pro tebe lepší.

Děkuji, odpověděl jsi mi po svém mr.Guru. Zdaleka nejsi tam co se snažíš prezentovat.

No vidíš... tak se mnou neztrácej čas a jdi si raději pokecat s někým kdo je dál než já. A já budu mít aspoň čas se ti úplně ztratit.

Ale bylo mi skutečně potěšením, je to zkušenost, možná i pro tebe, možná i pro ty co to čtou.

Zkušenosti jsou k ničemu. Jen vás matou... Až najdete odpověď na otázku co ve vás je potřebuje a k čemu hlavně je potřebuje... uvidíte svou nekonečnou karmu jako na dlani.

Beznadějný případ

***

No co, když tě to baví... Dělat cenzůru, aby ti to hrálo akorát do karet. Proč nezveřejňuješ všechno co píšu?

Teď nevím o čem je řeč... všechno co mi přišlo jsem zveřejnil. Akorát mi vadí to překládat, a nechápu proč píšeš s CapsLockem... asi chceš vyniknout.

Dělat z lidí ubožáky... aby jsi ty byl postavený do pozice vyšší... hmm?

Hmm... tak mi řekni... jak se vlastně vůči mě cítíš ty? Jako ten ubožák nebo jako ten vyšší že tě to tak trápí?

Tak se podívej na to co si píšeme od začátku. Je to síla. Začni vidět i sebe a možna budeš plakat.

Já už se nad sebou naplakal a nejen nad sebou. A rád bych ti připomenul... že jsi si chtěl jen pokecat... a když jsem na planý pokec neměl čas tak se hned čertíš a snažíš se o něco čemu nerozumím. Valčíš jen sám se sebou. Ale klidně se podívám na to, co jsi mi prý poslal a co jsem tedy nezvěřejnil...

K čemu potřebuješ takové informace? Ty ti nepomohou... nemůžu ti dát to co chceš.

Hmm...

Smůla...

A záleží na tom? Já za tebe nebudu řešit rovnice jejichž vyřešení tvá mysl ztrácí na klidu. Žádné vstupní data ode mne tedy nečekej... protože přesně vím nač je potřebuješ a proto ti je záměrně nedám.

Jaké rovnice.

Jestli jsem nebo nejsem tam kde jsem. Potřeboval jsi to přeci pro svůj klid vyřešit ne?

Jak by to mohla být moje vina že někomu připadám tak a jinému zase tak? Copak je to trestné, v rozporu se zákonem? Já chci poznat vše... i bláznovství. Tak mě nechte si dělat co se mi chce. Žijeme prý v demokratické a svobodné společnosti kde je zajištěna svoboda projevu.

Jaká demokracie... já nechápu.

Nechceš připustit, že se všechno musí točit jak ty chceš. Tak si já naschvál dělám co chci abys viděl že to nedokážeš respektovat... a stále do toho vrtáš a chceš omluvné zadostiučinění.

O mě se vůbec nezajímejte... co jak kdy a kolikrát dělám... to jsou všechno vnější pitomosti... pro vás však důležité etalony.

Teda promiň... jsi vztahovačný.

No a? Já s tím problém nemám... kdybys to, co chceš vzdal... možna bych si mohl i změnit roli.

Chceš-li se bavit o pivě musíš mezi pivaře. V koupelně těžko najdeš šrot pro prasata. Když ty něco chceš... musíš za tím i jít. Stěžovat si u mých dveří a žebrat žetony do hry smrti ti nijak nepomůže.

Žádný šrot, žádné etalony, žádné žebrání... žádné pivo, žádné dveře, žádna řeč..

Ale to ty jsi chtěl přeci první o nečem pokecat...

Proto se mi jeví, že smích je možný jen v pekle. Tam kde vy se smějete, tam já jsem tichý... tam kde vy se děsíte, já jsem tichý... proto nebudu nikdy v pohodě pro vás.

Tak tohle už co je... jaké peklo, jací opilci... Že by smích byl hřích? To jsem blázen.

Soustředíš se na smích a já mluvil o důvodech ke smíchu. Myslím, že matka když je její dítě v nebezpečí nemá důvod ke smíchu... a smích je pro člověka jenž nepotřebuje úlevu jen zbytečnou namahou. Není přetlak... není výdej... jasné?

Jsem už holt takový... nevím proč se mnou tedy strácíš čas? Můžeš jít a najít někoho jiného s kým si pokecáš jedna báseň, zasměješ se a bude ti fajn. Já nemohu sloužit tvým rozmarům.

Neboť se prezentuješ veřejně jako Guru. A možna se chtělo se s tebou bavit normálně. Hlavně ať nekladu dotěrné otázky.

Kdybych mohl být já ve tvých očích pro tebe Guruem, choval by ses ty sám od začátku jinak. A který Guru by se s tebou bavil normálně když má svou guruovskou práci. Přesto že Buddha na podobné týpky s podobnými otázkami mlčel... já jsem si našel čas a odpověděl ti... a ty si toho vůbec nevážíš... a stále se dožaduješ... a dožaduješ. Už by jsi si mohl dát pokoj...

No vidíš... ten na tebe možna bude mít určitě více času a dá ti to co chceš.

Ale ty jsi Guru... ještě to nechápeš??? Víš co je to slovo? Najdi ho ve slovníku.

Já to slovo dodržuju... i vůči tobě. Ale ty nechceš abych jím byl. Chtěl bys mě vidět jinak. Jako falešného. A proto pro tebe musím být o to tím neústupnějším a pravějším. Aby šlo vidět že jediný koho tahle hra vyvádí z míry jsi pořád ty sám, protože já se o nic nesnažím... na rozdíl od tebe.

Kdyby ses ty uvolnil, pak bych se ti nejevil jako tvrdý ořech. Nemohu ustoupit ze svého, už kvůli tobě ne...

Takže truc? Vždyť celý čas tvrdíš, jak jsi v pohodě.

Ber to jak chceš... já mohu být pohodě i když tobě se to bude jevit jako že trucuju. Aspoň se tak sám nachytáš na svých švestkách.

Heakumoneti zatrubefani. To zní celkem nově ne? Určitě jsi to ještě nikde neslyšel. Jsi už šťasten?

Když myslíš... to je jak ta odpověď... až půjdu na velkou potom zhodnotíme... tak ti posílám něco moudrého... kdyby jsi týden nesral, vážil by jsi si slov, lidí i zdraví ty... rozdávači zlatých žetonů.

Rozdávám jen zlaté... ty prázdné a bezcenné si nechávám pro sebe. Nebo by jsi chtěl abych rozdával diamantové? Ty už mi vykradl Buddha...

No konečně ti to došlo. Já totiž od tebe nic nechci a proto mi přijdeš normální jako každý jiný. Ale protože ty ode mně něco chceš a nemůžeš mě nechat na pokoji, pak ti přijdu trapný a blbý. A tak to bude až do té doby, dokud to nevzdáš.

Nemusíš... ale nastraž uši, radím ti život tě naučí... Trapně a blbě mi je, že jsi vztahovačný.

A co ještě máš ve svém rukávu? Čím bys mě donutil kapitulovat?

Tak to je dobrá otázka... tady tě zklamu nejvíce... nemůžu odpovědět, protože otázka sama je totální nesmysl.

Co to motáš kolem dokola? Jaký nesmysl. Odpověz mi na otázku čeho jsi Guru!

Tak poslouchej pozorně a možna až se utišíš... snad to někdy uslyšíš.

A kdo jsi ty, že mi chceš rozkazovat? Raději zůstanu maskou.

Věta zněla prosím tě... "Maska"

A to "Maska" mám přeložit jako "masko" nebo je to tvůj podpis nebo je to ve slovenštině slovo pro smajlíka? Úšklebek?

A kdo jsi ty, že se prezentuješ jako Guru?

Až poznaš sám sebe poznaš i to kým jsem já. Zatím by jsi tomu nerozuměl.

A když ti dám otázku na tělo jsi z toho podrážděný.

No a? Mně na mé pověsti nezáleží... ty sám jsi měl důvod ten závěr dělat, sám jsi ten závěr udělal, sám se s ním musíš i vyrovnat... tak si tu na něj u mně nestěžuj... vždyť kdybych to měl vzít do detailu měl by ses ty ještě omluvit, že jsi mi to podráždění záměrně přičaroval.

No vidíš jak trpíš...

Trpím tím, že ty a tobě podobní blbnou lidi polopravdami a nepravdami a nikam ještě nedošli a krmí své skryté ego tím, že se dělají důležitými.

Zřejmě to nějaké jiné skryté ego moc dráždí... tak ať jde a dokáže těm lidem, že má větší a hlubší zkušenosti s tím a tím a nechová se tady jako ufňukánek.

Bude lépe pro tebe, když mě nebudeš k ničemu potřebovat. Já spěju k nic... a ty po mně chceš, abych byl něco... jenže to nemůžeš zastavit. Musíš si najít někoho jiného... asi nemáš doma manželku... ta si s tebou bude chtít povídat o mnoha věcech každý den. Mně se moc povídat nechce byť by to bylo o čemkoliv.

A tak... spěješ... člověk by si myslel, že jsi na vrcholku hory v neotřesitelné pozici.

No vidíš o co ti šlo... hned je tu voda na tvůj mlýn. Škoda že to tak vidíš... kdybys měl nějaké poznaní... pak bys možna viděl co jsem vlastně řekl. A dobře jsem to řekl... a nějaké pozici na vrcholku hory... to bych se akorát tak vysmál.

Jak já bych mohl tvořit ubohost naší konverzace, když jen odpovídám? Kdyby se těch pánů co jsi zmiňoval lidé ptali kolikrát si máme čistit zuby a v kolik hodin chodit spát a jak uvařit zdravou polévku... jak se vyhnout zácpě na dálnici... Možna by sútry a evangelia byly taky ubohé... A proč nejsou ubohé? Protože ti pánové na rozdíl ode mně na takové dotazy mlčeli nebo nazvali tazatele pokrytcem. Až budeš žíznit po tom co tě neučiní ubohým, pak se budeš ptát jinak a na jiné věci. Pak s každou odpovědí budeš bohatnout... takhle si myslíš že jen chudneš. Ale nejsi sám kdo čte tyhle řádky... takže ačkoliv ty chudneš... někdo jiný třeba bohatne.

Ok. Na co máš teda tu stránku ohledně Guru? Čemu se divíš?

Za doktorem jdeš když ti něco je... do hospody když si chceš pokecat. Až budeš potřebovat něco duchovně, pak se budeš chtít bavit o něčem jiném... né o tom kolik je mi let apod.

To se tedy divím proč se mnou neustále ztrácíš čas... proč si nedáš pokoj. (Slovensky "vták" = pták nebo čurák? :) nevím a tak jsem to nepřeložil.)

Hlavně aby jsi si to... dobře přeložil a přebral.

Proto jsem to nechal tak... jde totiž o tvou pověst.

Co jsem komu udělal, že jsi mě on vybral za oběť svých pokusů? Ach jo...

Vyber si z toho co chceš a jak chceš.

Já pro vás nemusím být už ničím.

No ani se mi nezdáš... abych pravdu řekl.

Hmm...

Já se musím ještě hodně učit a na kecání a objímání kolem ramen nemám čas. Až budou všechny mé otázky vyřešeny pak možna bude čas. Ale zatím mě zajímá co je tam uvnitř... schováno za branou sebeztracení.

Tak se uč a nedělej ze sebe to co nejsi.

Co z toho vyčetlo oko tvé... to je pro mne smutné. Ale co s tím mohu já dělat?

Nehledám seberovného jako všichni ostatní, prahnoucí po společnosti úpadku, ale někoho od koho se mohu něco naučit.

Jaký úpadek? Uč se. I do nepřátel, chromých, od dětí od všech... ó velký Guru.

Vypadá to, že brzy budeš slavný... díky tomu jak tvé oko nevidí a ucho neslyší.

Tam kde je to třeba rozdávám... tam kde to není třeba naslouchám.

Tak mě chvíli poslouchej. Guru.

Já tě poslouchám... a slyším jen a jen kolik toho bys pořád chtěl...

Ale mně nešlo o nic... dokážeš to přijmout a respektovat?

Dokážu... ale na co máš tu stránku? Ha ha.

To zůstane pro tvou upjatost pro tebe na dlouho ještě tajemstvím... dokážeš to respektovat? Ani sis nevšiml, že je už tři roky uzavřena. Takže na co by mi dnes mohla asi být?

To na věci nic nemění... ale to ty ne a ne přijmout.

Co mám přijmout? Pochop... co?

Říkám ti, že budeš slavný.

Abys ty mohl říct že nejsem přirozený, musel bys nejprve zjistit co je skutečnou lidskou přirozeností, a né co je přirozeností čímkoliv posedlých lidí tady na Zemi. A lidé jsou tak posedlí, že si ani neuvědomují, když já opovrhuji pouze předmětem jejich posedlosti, neznamena to že opovrhuji jimi samotnými. Ale to těm posedlíkům těžko vysvětlím. Takže když pivařovi plivnete na pivo, křesťanovi na křesťanství... tak se cítí on sám být popliván a potupen... a žádá trest nebo omluvu... ach jo... není divu že se pak vedle mě cítí lidé potupeni aniž bych cokoliv dělal, protože já neschvaluji posedlost čímkoliv.

Co máš pořád s tou hospodou a úpadkem? Prozradím ti na sebe že nekouřím, nepiju a meditovat jsem začal když jsi za sebou tahal kačera. Ale to je nepodstatné.

Ty a že jsi meditoval? To bych do tebe nikdy neřekl... asi ta kvantita nebyla tak kvalitní.

Kdybys stejné úsilí věnoval tomu aby ses ty sám dozvěděl o sobě více, pak by to k něčemu bylo. Ale jaký smysl má dozvídat se o druhých něco více? Vždyť je to jen odbíhání od jádra všech vašich problémů.

Nemám rád velké slova. Jak ty víš jaké úsilí mám za sebou?

Určitě hodně velké... jde to vidět... škoda že nemáš za sebou ani chvilku neúsilí. To bys hned pak mluvil jinak.

Chápu že se vám to tak jeví, protože vy se pořád zaměstnaváte vnějšími věcmi, kdežto já jsem se zaměstnaval jen vnitřními. A proto jsme každý jakoby z jiného světa. Já má vaši zkušenost, ale vy nemáte moji. Takže abyste mi rozuměli, musíte přijít za mnou, poněvadž já i kdybych se snažil tak mi nebude porozuměno. A mohl bych se s vámi bavit jen o věcech pohanských. A to se mi jeví nyní jako marnění času jak vašeho tak mého.

Tolik vnitřního vidění, jak mi ty můžeš rozumět?

Až budeš někdy uvnitř... pak na to přijdeš.

To se tobě tak jeví... já se jen vytrácím.

Ach jo...

Není důvod vzdychat...

Copak jsem to já tobě řekl? To ty, jsi mi už snad dvacetkrát řekl že mluvím z cesty. Takže problém... že nerozumíš je na tvé straně. A já nemusím se řídit tebou... já ti rozumím dobře. Abys ty rozuměl musíš za mnou přijít v sobě.

Já nic nemusím proč by jsem to dělal?

Protože ty jsi od začátku něco chtěl...

Já jsem v pohodě... ale tak trochu mi vadí že taková maska svádí lidi, co mají možna upřímné snažení. Myslím ty co čtou.

Já se toho nebojím... že by sešli... ať si každý vybere svou cestu... já to respektuji. Je to to pro ně to nejlepší. A ti co budou na tvé straně najdou si tebe a možna pak budeš spokojen. Nebo chceš všechny ty čtenaře ode mě odejmout? To bych ti byl vděčný, že za mně se o ně budeš starat a já se pak mohu klidně jen toulat.

Výsledky tvých rovnic mě nezajímají... stejně jsou lživé... a nutné jen pro tebe, abys měl klid a mohl na nich stavět další a další.

Já vím... musíš mít to své.

A ty ho ještě nemáš... viď? Tak nesmutni... a pracuj na tom.

Nepotřebuji příznivce ani sympatiky, žádné studenty. Vlastně nemůžu nikomu co nabídnout. Prostě jsem se jen osamostatnil a převážně se soustředil na vyřešení svých vlastních problémů. Takže mi nasledkem toho ani nikdo nechybí a proto jsem měl takový pohled na lásku.

Tak si řeš své problémy a neoblbuj lidi. A až budeš tam... potom se veřejně prezentuj jako Guru. Ale kdybych mohl podotknout, jak to jednou dosáhneš potom jim budeš pomáhat. Ty masko. Víš kdyby jsi měl vyšší poznaní, tak jim pomáháš... pochopíš to až tam budeš.

Někdy člověku nejvíce pomůže, když se na něj všichni mistři vykašlou. Dokonce ani ty sám nevíš co potřebuješ. Máš nějakou utkvělou představu o službě... ale to je jen částečné poznaní... Jsou věci jež dlí v království a nehnou ani brvou pro to, aby něco na světě zlepšili... a to je zas další učení... stejně tak bys mohl vyčítat Ježíšovi... proč po tom nejvyšším poznaní už ani neřekl k lidem slovo a zmizel... právě v okamžiku kdy by mohl celému světu dokázat, že tím Guruem skutečně je... a stejně tak Buddhu museli víc než třikrát přemlouvat, aby někomu pomáhal a někoho učil... ale to tobě nevysvětlím... ty máš svůj ideál... a teď musíš jít za Guruem jenž mu vyhovuje. A to já nebudu nikdy...

Jsem trošku na měkko, prozradím ti. Přece jen - slovo Guru znamena duchovní učitel - a to jsi?

Ne... nejsem někým...

To se asi nedočkáš. Nemám chuť dnes a nebudu mít ani zítra. Odpočívám od sebe. Tak na mě zapomeň a bav se jako by se nic nestalo. A s posbíráním a rozchozením si nedělej žádné starosti.

Nechci tě urážet... pokud je někdo kdo si to přečte celé, pochopí co má pochopit.

Já nikoho nenutím něco chápat.

Jen se hledáš, jak říkáš... sám řešíš své problémy, sebezatracuješ... Vypařuješ... krmíš svoje tiché maličké ego... že ne? Jdi do jeskyně a krm se kořínkami rostlin, lesními plody medituj a neoblbuj frázemi. Tak co dochází ti to, jak jsi závislý a na čem? A co ze sebe děláš? ty masko. ještě jednou, aby se to dobře chápalo, hovoříš o něčem a nazývám tě pokrytcem, když nevidíš jaký jsi závislák na této společnosti... jdi a žij si jako poustevník. nejde to co? Co tě tu drží? Co živí tvou ubohou dušičku... proto tě nazývám maskou, protože jsi pokrytec... máš své pohodlí, máš okolo sebe lidi, věci co tě živí... proč se toho nevzdáš? A nezkusíš to jako poustevník?

Protože jsem to už jednou zkusil... a ani to nestačilo a tak jsem šel ještě do většího extrému... a potom jsem se vrátil abych o tom něco řekl než zase zmizím... a tobě se nelíbí ani to že něco říkám ani to, že chci zmizet. A dále ty který nemusíš nic... nutíš mne abych musel to co ty chceš... Proto ti říkám, že ten který již nic nemusí se nechová tak jako ty. A mně je jedno kde jsi a co děláš. To proč jsem ve společnosti a né v pustině ti těžko dojde...

Život ještě přinese mnoho... i poznaní. Tak se uč a nebuď vztahovačný. Víš nepředpokládám, že ti to teď něco dá... možna časem. Spíš mi jde o to, kdo to čte, aby to tam tím směrem bylo pochopeno a dalo jim to něco.

A co by jim to mělo dát? Co dobrého jsi ty sem přinesl? Podívej se na celý text... vše se točí kolem tvých přání... kdo by chtěl být tak strnulý jako ty? Co jsi vynesl ze svého srdce? čím bys ty lidi přesvědčil? Tím že mně se snažíš zdiskreditovat? Prokaž, že jsi poznal víc a sami za tebou půjdou... a já budu jen rád... že je někdo kdo jim dá víc.

Jak to ty říkáš, aby je to obohatilo... a přesto ty se vypařuješ? A hledáš? A řešíš své problémy? Jistě nebudeš mít čas ani chuť pochopit něco z toho... přízemního pohanského... a primitivních hospodských řečí... na které ty nemáš čas ani chuť.

Buddha nešel do nevěstince, nešel do hospody... nesnažil se učit ty, kteří nebyli připraveni. Vše chce svůj čas, tak jako vy svým dětem necháváte čas. Já respektuji to, že všechno má svůj řád... a žádna rostlina ze semene přímo nekvete... hnůj je na zahrádce také potřeba... Měl by ses podívat na svět také z komplexního hlediska bez svých snů a ambicí... pak bys možna nevěděl ani kde a v čem pomáhat.

A mezi těmi desítkami lidí, kteří tvoří něco krásné, hodnotné s láskou a citem, s porozuměním, s pochopením a možna větším poznaním jako máš ty... je možné že bys připustil i něco takové? Bez frází, masky, nadutosti... přirozený a poznajíce více než ubohost této debaty... Máš pravdu na toto není čas.

Jsou popeláři, jsou chirurgové, jsou pekaři... každý je v situaci, která má splnit nějaký účel. Je nesmyslné a velmi povrchní dívat se na věci jako se díváš ty. Tvůj pohled je stále zaujatý. Proto já neponižuji ani ty chlapy v hospodě... protože vím, že jsem kdysi byl jedním z nich... jen říkám, že pokud si chceš pokecat máš jít tam, protože tam se pokud vím kecá a všeličems. Myslím na tvé dobro... dávám ti radu takovou abys byl šťastný... a ty? Co děláš ty? Cítíš se odstrčený... a ignorovaný... tak ti říkám běž mezi lidi a bav se normálně... určitě najdete spoustu témat. Tady na tom serveru se baví lidé jen o problémech. Proto říkám, že řeším své problémy, protože mé problémy jsou problémy všech a že se vytrácím... protože tím budou věci mít dokonalejší spád. Nejsem už tolik aktivní... ty máš v sobě mnoho síly tak jdi a využívej ji. Uleví-li se ti, tak ti prozradím, že nejsem žádný Guru a že jím ani nemohu být. Já ti nemohu dát co ty chceš... tak už to konečně pochop.

I přes to, že jsem věděl jak bude debata vypadat, přesto všechno, jsem ti věnoval jen dnes 3 hodiny... ze svého volna... než jsem přepsal a přeložil tvůj dopis a než jsem odpověděl na všechny ty pro tebe tak důležité otázky a připomínky... a ty si pak mou práci nazval ubohostí. No co s tebou... Zřejmě víš ty sám vše nejlíp... ale pak nevím proč chodíš na stránky Gurua? Já tu jen s lidmi společně bádám nad tím a jak nejlépe uvařit polévku. Pokud můžeš s něčím přispět do kotle a bude to účinné tak za všechny hledající ti předem děkuji. A pokud nemáš čím přispět do toho kotle, tak raději mlč.

Beznadějný případ

***

Ahoj. V každém případě se sluší, aby jsem ti odpověděl.

To mě nesluší nic z tohoto světa.

Shrnu to v takové formě, jaká je mi blízká. 1) Otázka - odpověď je skutečně ta forma, kterou máme v knížkách, tedy odpověď gurua žákovi. Já jsem však chtěl vést dialog v nějakém jiném duchu...

Tak to musíš najít sobě rovného... kdo by chtěl s tebou vést dialog v tom tvém duchu. Nemůžeš přece někoho nutit.

Podívej se... řečeno už bylo opravdu dost. Kdo chce, už mnoho pochopil. Bez urážky, ty nebo já nebo někdo jiný. Vést debatu v takovém duchu se podobá debatě filozofické. Když se odosobníme, přestaneme hrát role gurua a žáka, bylo by to o mnoho plodnější.

Jak se mohu odosobnit když ty chceš s mou osobou vést nějaký dialog abys z toho měl nějaké plody pro svou osobu... tak tu někdo přece musí být guru a někdo žák. Někdo musí mluvit a někdo naslouchat. Měl jsi mnoho příležitostí a prostoru sklidit nebo vytvořit plodnou debatu. Pointa je však v tom, že to co je plodné pro tebe, nemusí být plodné pro mě nebo kohokoliv jiného. A proto ti pravím jak bys mohl vést plodnou debatu s Beznadějným případem? Ten umí všechno plodné otrávit na neplodné a hnijící.

Když zapomeneš na to, že jsi nějaký guru...

Copak já na to pořád myslím? Pořád to připomínám? Jen ty a ty a ty... tobě je to trnem v oku a tak tím trnem jen kroutím.

Možná přijmeš i mé názory...

Ale jdi s tím někam...

V každém případě ty musíš nejlépe vědět proč jsi se mnou ztrácel čas!

Chudinko maličká... po veškerý čas jen naříkáš a trucuješ, že se svět netočí kolem tebe. Jenže to bys musel být jiný kalibr... a né takový ufňukánek s kupou smetí... jenž hledá podporu už i mezi čtenáři... Měl bys konečně dospět.

Co to dalo každému... pochopil jen ten, kdo může číst i mezi řádky.

Mi, protože to byla jen ztráta času, to nedalo nic... a ještě mě to samo od sebe postavilo do role, do které se mnozí snažili všemožně dostat.

Až odhodíme masky a zůstane jen naše nahota, všechno pochopíme.

A to jsi vyčetl kde? Vždyť svou nahotu sám odmítáš... jen abys mohl někým být a něco chápat.

Beznadějný případ