Máš vásanu na guruování... té se zbav.

Z čeho tak usuzuješ, neboť si nejsem nějak vědom že bych byl nějakým guruováním nadšený ba dokonce že bych si ho přál... spíš naopak.

Beznadějný případ

***

Děláš to přeci... nenecháváš si své poznatky a zkušenosti pro sebe.

To není ještě guruování... ale dělení se.

Odpovídáš na dotazy mnoha lidí.

To taky není ještě guruování... ale tříbení vhledu a odhalování invalidů.

Ukazuješ jim jak jsou na tom... nastavuješ zrdcadlo...

To taky není guruování... je to jen hra...

Ba dokonce své poznání veřejně prezentuješ na webu co jiného je guruování než tohle?

To taky není Guruování... ale pouze kuchaření. Guruování začíná teprve až tehdy, kdy někdo se chce učit a někdo ho bude učit. A to se v této republice těžko stane... protože do stavu chci se učit, dojde málokdo... a kdo tam dojde... už nepotřebuje gurua a oči se mu otevřou samy. Vše najde v sobě... i materiály i nauku... ale musí nejprve padnou na zem aby se naučil sám chodit. Avšak mnoho je na světě lidí co si hrají na učitele i na žáky... A tak se můžou bavit jak je libo... Člověk ani kdejaký Bůh jim nemůže pomoci dokud oni sami nechtějí se zbavit svých rozmarů... Kdybych to mohl připodobnit... je to jako u stáda růžových rypáčků kteří se činí jen, aby jim brzy lépe chutnalo.

Když už teda ale mistruješ... mám na tebe dotaz : Existuje něco takového jako Já? Transcendentní a ničím nedotčené vědomí?

Až zastavíš sám sebe, uvidíš. Jen bych ti řekl, že slovo Transcendentní je mylný předpoklad a vědomí druhý předpoklad. Až se tvá mysl přestane zabývat pojmy... a ty zmizíš sám sobě... se vším všudy... tak že nebude nic co by si mohlo něco uvědomit... pak uvidíš... ale není tak snadné přijmout prohru... projít strachem a zříci se zisku. A tím zříci se zisku... na to kladu důraz... protože 99% lidí to nechápe... a neustále něco pro něco dělá. Až to pochopí... pak se všechno vrátí k počátku. Dokud je snílek... sen existuje a má smysl... jakmile se snílek zastaví nebo probere... celý sen zmizí a místo něj zůstane skutečnost. Někteří znají nižší formy, když opustí své fyz. tělo... a zírají na to... ale stále je tohle ještě daleko... a nesrovnatelně slabé kafe oproti tomu, když opustí sebe...

Popíráš reinkarnaci.

Popírám jen to co si pod tím lidé představují. Dokud člověk nezastavil sám sebe... nikdy nepochopí co to reinkarnace znamená... až se zastaví... ani reinkarnace se ho nebude týkat, protože jí zmizí... když tu není "já" pak jak může reinkarnace fungovat? Mnoho lidí nevyšlo ze sebe samých... tedy ze své pojmové a posuzující mysli... a proto je základním kamenem všech jejich teorií já. Já které cestuje, které se zdokonaluje, které se učí... a to jsou všechno nesmysly.... dokud je takto nahnilý kořen... celý strom iluzí a i ovoce bude trpké.

Jak to tedy přijde, že jsi osvícen a miliardy lidí jsou v těžkým tamasu? Když je jen jeden život, jedna šance... ale kvalita životů je různá... jak k tomu ti chudáci co jen trpí přijdou.

Za prvé až přestaneš posuzovat, přestanou tě trápit takové otázky. Takže bych ti rád naznačil, že žádné já nemůže být osvíceno... a že vše co je prožíváno ať už kladně nebo záporně je utrpení. A za druhé... osvícení nebo tamas je otázkou jedinného pohledu. Čas který vy vnímáte jako svůj život... je jen vaším zdráháním. A tak se mučíte sami... a když se chcete mučit, pak se k tomu vyrojí i vnější podmínky... ale když prohlédnete ten závoj... pak se mohou všichni ti na něž teď nadáváte a kterým závidíte na hlavu stavět a nepohnou s tím.

A co vykořisťovatelé a politici... proč by se tedy měli chovat jinak? Stejně jim to dle této teorie projde...

Lidé se chovají tak, protože trpí. Z vašeho pohledu to vypadá tak, že oni jsou někde výš a jeví se vám to jako nespravedlivé... proto na ně nadáváte... Stále jste hladoví... až přestanete být hladoví, až se přestanete hnát za svým snem a otevřete oči v přítomnosti i kat bude vaším bratrem a budete jej milovat stejně jako toho jež vám věnoval sto miliónů korun....

To jsou některé z rozporů tvých slov...

Slova jsou vždycky rozpor... až upustíte od pojmů... uvidíte to... proč zvířata nepotřebují slova. Slova jsou asi něco... jako když nakreslíte na papír Sluníčko a přinesete ho ukázat lidem co nikdy slunce neviděli... a můžete jim ho popisovat jak chcete... každý si to vyloží podle toho o čem on sám sní... Někdo v tom uvidí energii, jiný romantiku, jiný nebezpečí, jiný moudrost atd.

Či to jen já špatně chápu?

Chápání je otázkou mysli... ale mysl se nikdy ničeho nedotkne... teprve až člověk vyjde ze své mysli, překoná jediným pohledem všechna chápání a spisy všech mudrců.

To je dost možné... přesto mě zajímá tvá odpověď.

Pak dostaneš jen slova... jen film... jen pohled, který ti k ničemu nebude... jen o něm budeš zase přemýšlet... a zase se vzdalovat.

Beznadějný případ

***

A heleme se... Takže až tu nezůstane nic, co by si mohlo něco uvědomovat?

A musí si pořád něco něco uvědomovat? Uvědoměním to všechno začalo... neuvědoměním to může skončit...

To znamená teda potom vůbec nic.

Nic existuje zase jen díky vědomí. Tady už filozofie nestačí... protože o věcech jen přemýšlí.

Protože kromě vědomí nic neexistuje.

Nikoliv kromě... ale mimo. A to ještě není přesné... bez vědomí by nebyl poznávající ani poznávané protože obojí je produktem vědomí... aby se přišlo věcem na kloub je třeba zříci se vědomí. Pak se můžou věci pomíjivé ustoupit těm nepomíjivým... až násilí, které tomu brání zmizí vše se vrátí do přirozeného stavu. V přechodném stádiu, je tu ještě oko, které nikomu nepatří ač je všude a toho se nic dotknout již nemůže, protože si není vědomo samo sebe... ale je jako světlo díky němuž se mohou zjevovat tmy a stíny.

No ale to je pak materialismus. Po smrti nic není.

Materialismus ani duchovno se nemýlí v tom co je po smrti a co není... ale mýlí se v tom, že považuje něco co žije, umírá a přerozuje se za sebe samu. Protože kdyby někdo tenhle základní klam vykořenil, takové spory a otázky okolo toho co s ním bude po smrti atd... by jeho pozornost nijak neupoutávaly natož aby se v něm zahnízdily a pili mu krev a tím mučením o to více poutali ho k ztotožňování se se zažívajícím a uvědomujícím.

Nic. To je přece filozofie, kterou zastává každý ateista a materialista. Jak by to mohlo být cílem duchovním?

A protože člověk nevykořeňuje tento klam... tak ho trápí nějaké cíle. A to se nedá pochopit, to se nedá myšlenkově zavést do praxe... to se může jen zkušeností překonat. Takže až zjistíte, že všechny náboženství a filozofie byli jen dočasnými ačkoliv sladkými dudlíky na dobrou noc, které jste tak hltavě přijali abyste si mohli říct... "já už vím a oni ještě né" a které tu jsou jen proto aby vás udrželi v ohradě smrti... pak nebude-li pozdě začnete teprve nahlížet i ke zdroji toho všeho ve vás. Dokud neodhodíte mysl... a neztratíte hranice... nikdy nebudete schopni pochopit že žádné cíle nikdy nebyly a nejsou. Takže praktikujte prázdno a ticho a ono vás zase přijme zpět mimo dosah smrti.

Beznadějný případ

***

Ach jo... tohle je beznadějný případ...

Aspoň nebudeš mít se mnou více starosti.

Beznadějný případ

***

To je pravda... ale ty se sebou samotným, které jsou kořenem i starostí se vším ostatním ty jaksi ne a ne zmizet....

A copak jsem ti nařídil, aby jsi si ty sám s něčím dělal starosti? Nehledej tedy chyby tam kde nejsou... protože abys zmizel ty sám, je třeba vzdát se toho co všechny žene k řešení. Protože tady a teď není co řešit. Takže lidská mysl má za úkol, aby si vydržela pozornost vytvářet neustále problém který by mohla řešit... a tak celá existence je jeden dlouhotáhlý problém... který je tak adaptabilní... že žádné univerzální a logicky myšlenkovitě pojatelné a rozumově aplikovatelné řešení neexistuje. Stačí se vzdát toho co si od toho snažení všichni slibujeme... Proč se lidé snaží? Aby nalezli klid od napětí, které v sobě sami vytvořili... Svět je jen dějištěm jejich vnitřní hry.

Beznadějný případ