Světský člověk není v podstatě nic jiného než JÁÁÁ!

Ale bez "já" by nebylo ani duchovních ani světských lidí. Je to jako na Božím trhu tento svět... všichni nesou si v košíčku to co dokázali v životě... tedy to, že ponížili v něčem ostatní... ať už jsou to prostředky materiální, společenské, vědecké, sportovní nebo duchovní...

Každý lpí na svém košíčku... někdo potřebuje k životu auto, jiný televizi, jiný mobil, jiný rodinu, jiný víru, jiný maso, jiný zdravé jídlo, jiný půst a jiný krucifix...

A tak se nechávají všichni unést jen vnějším zdáním... a pro neustále posluhování svému praseti málokdo najde si čas dospět, a košíček odhodit... a stát se znova nevinný a nahý ve své přirozenosti před bránou... Dospět... ne někam k zisku či k cíli... ale dospět do stavu bezcílnosti a prázdna. Lidé se pak u brány vymlouvají na cokoliv a obhajují své poklesky všemi možnými způsoby... Ale kdo je to odsoudil, že musí sami sebe obhajovat a sami se sebou soutěžit?

Ač jsou podle církve všichni hříšní... na pohřbu nikoho do pekla neposílají... to jen zaživa... má hrozba peklem účel a hříšník je zlatý důl.

Takže to "já" které nedá se nikde nalézt... ale jež lze vnímat jako by tajemné podhoubí všech svých starostí a přání... tak bez toho byste neměli ze života nic... a život v ráji, bez hrozby a napětí... v ráji jež je utkán jen z vašich rozmlsaných snů a ideálů... byste trpěli mnohem více než tady. Konečně by se vám splnila všechna přání a vy byste viděli svou vlastní ubohost. Ale né každý se dožije takové frustrace, aby včas vystřízlivěl... protože vy sami děláte denně všechno proto, abyste se jí nedožili...

Takže to "já" je zdrojem všeho co můžete zažívat jako oddělená soukromá a pyšná jednotka. Protože váš život je možný jen v oddělenosti... jen ve tmě, jen daleko od stromu života, jen ve vyhnanství... a proto zakoušíte i smrt. Je to "já" které má nějaké "já" jež může něco mít a něco okázalého si přát... metody úspěchu pro "já" na to má Luciferda nesčetně patentů... využívaje nesčetněkrát toho, že si nic nepamatujete... a nevidíte skutečnou povahu věcí za kterými se to "já" žene... a dopad vašeho jednání, které z takové nevědomosti sobě sami přivodíte... že okamžitě žebráte o novou šanci u stejného pána, aby vaše pýcha dosáhla svatosti.

Beznadějný případ