Ahoj Petře V. - Štěstíčko - Mesiáši - Obyčejná Nulo!!! Nevím, jak si momentálně říkáš, tak používám všechny tvé přezdívky. Moje jméno je Mirek Hruška a jsem ze Žiliny. Nejprve se mi dostala do rukou tvoje kniha Vnitřní hlas - osvobození a zkrze ni jsem se dostal ke tvým novějším textům na netu. Ale ty jsou jen do roku 2005... nemáš něco novějšího?

Z toho nejnovějšího bys neměl žádný požitek.

Rád by jsem si to přečetl, protože když čtu věci od tebe, jako by jsi mi z duše hovořil. Máš ostrý jazyk a někdy jsi extrém, ale dá se to zkonzumovat...!

To budeš mít asi pech, protože teď zrovna všechny zájemce odháním ať si jdou sami po svých.

Osobně se věnuji duchovní praxi už delší dobu a vím o čem píšeš. Mám také nějaké své básně... poslal by jsem ti je pokud budeš mít zájem.

Najdi své ticho... a pak už nebude třeba psát a posílat nic.

Celé to "učení" jsem se pokusil nějak přetavit do jedné věty: Nekonečno se skládá ze samých konečností, pro život v Bohu je každý okamžik jen počátkem, ale svoboda ducha nepotřebuje ani nekonečna a ani Boha... JEDNO je stále Jediným....!

Docela je mi i z vlastních tvrzení zle... a co teprve když čtu tvrzení od někoho jiného. Slova jsou jako lákavé šperky pro vaši mysl... ale nikdy se z nich nenajíte... a nikdy jich nebudete mít dost. Mánie a marnivost... to je ta duchovnost... vše co z mysli vychází... za tu dobu jsem nepotkal nikoho kdo by našel poctivým cvičením klid. A přesto těch duchovních je stovky tisíc... tak se ptám sebe co asi dělají? Zavřeli sami sebe ve zlatých klecích a nebudou chtít ven... Protože normálně během týdne je možné takové zlepšení, které oni nedosahují ani za desetiletí... a za měsíc poctivosti lze být už dosti nad věcmi... Lidé se mě ptají jak obejít sami sebe, jak překonat ego... ale takový způsob neexistuje... až se unaví... a přestanou tomu překážet uvidí jak snadné to bylo.

Máš mé velké sympatie a těším se na tvé nové texty a případnou odpověď.

Asi máš dost sil... přijď až budeš slabý.

V srdci stále JEDNO.

Ach jo... jak tohle může někoho vzrušovat... raději než tyhle moudra poslouchám jak roste tráva.

Beznadějný případ

***

Ahoj... Tak vidím, že můj kámen do vody byl hozený správným směrem a vlny dorazily až ke mně... Děkuji ti za odepsání.

Nemusí tak být pokaždé...

Nechci se s Tebou přít a hrát, či chytat se za slovíčka, nemám na to sílu... a ani mi nemusíš rozebírat každou větu odděleně, fakt to není podstatné... Četl jsem si i Tvé poslední články a jsou ještě lepší než na začátku... Pozornému čtenáři neunikne tvůj osobní vývoj... ke tvým článkům jsem se dostal "náhodou"... poslal mi je můj dobrý přítel a hned na mě udělaly dojem.

To je ale čtenářů... to bude těžké jim zmizet... ale snad se mi to podaří... v jejich vlastním zájmu.

Později jsem si sehnal i tvé stránky a to je úplně jiné. Už mám mnoho článků vytištěných a některé si čtu i vícekrát. Jsou šokující, dráždivé, někdy ohromující, vůlgární (ale to chápu) a nejvíce inspirativní, nutící si kebuli provětrat.

Vše se dá převrátit ve vašich myslích... protože žádná ideologie nemůže být dokonalá... Začal jsem s nadějí a končím vulgárně... a ani to nestačí. Takže je lepší nechat vás vašemu osudu... neboť tak má být.

Myslím si, že právě něco takové je určitě nejlepší pro dnešní dobu mistrů a velký třesk s ezotericko-mystickou literatůrou...

A komu by se to líbilo, že si myslí, že by to bylo nejlepší? Vědět, myslet si co by bylo nejlepší přivolává akorát tak všechny červíky k hostině...

Píšeš od srdce a to je cítit, tvoje slova pomáhají a provokují zároveň...

Jenže srdce není ještě povzneseno nad cítění... není to to nejvyšší poznání.

Mé přítelkyni velmi pomohl článek, ve kterém píšeš o nule a vztahu člověka k Bohu... už delší dobu se neuměla smířit s tím, že nemá osobní vztah k Bohu, ale na druhé straně věřila a žije pro mír za myslí v "pouze nevím"... atd.... Je toho hodně.

To jsou ale věci... osobní vztah k Bohu... odkud se to bere... to si ptáci nezpívají... a nijak je to ani netrápí...

Vím, že všechno je tak jak má být a nikomu horké kaštany z hořícího ohně nevytáhneš... ale i mě si velmi inspiroval a potvrdil jsi mi, že existuje někdo, kdo podobně (téměř stejně) vidí svět a život jako já... praxi se věnuji neustále... ale ne vždy je to na odstřel a ne vždy je to happy... ale vždy je to JEDNO...

Tak zkus odhodit i to JEDNO... a jdi dál... jako němý...

v srdci stále Jedno.

Žádné srdce, jedno ani nejedno není...

Beznadějný případ

***

Ahoj poutníku samsárou...

Kdo chce putovati v samsáře nechť putuje, neznajíc sebe sama přichází jim vhod samsára jako gejzír možností a cest... jak sebe hledat... Ale ten jenž prohlédl... může kdykoliv odejít, a přesto neodejít... a tím nemyslím spáchání sebevraždy.

Tak jsem četl i tvé poslední články... ale jaksi jsi posmutněl... neber to s těmi ženami tak vážně...!!!

Není to posmutnění... jen odhazování přítěže... byla to příležitost i pro ženy, aby se ukázaly... a nevyšlo to pro ně nejlíp. Ono to vypadá, že vše končí nějak smutně... ale takto to není... nemůžu teď psát... protože nemám pro koho ani proč... takže si jen hovím sám v sobě a jsem spokojen. Až ve mně uzraje to co bych měl dodat na závěr... pak to tam dám... a nebude to v ničem pozadu oproti jiným článkům... Docela mě rozesmívá, jak si to vše vykládáte... přitom je to úplně jinak... byl jsem jen smutný, že jsem se vydal nesprávnou cestou... a tak ztratil mnoho času... nyní se vracím zpět k té křižovatce a má radost stoupá, protože vím, že už chybu neudělám a víc křižovatek nebude... takže mám v srdci jen vděk ke všemu a blaženou spokojenost v duchu... a to se pořád prohlubuje... Při cvičení tedy všedním denním životě, pozoruji a kontempluji vše co jsem se naučil. Takže už v lotosu necvičím... a dění tohoto světa se mě čímdál méně dotýká. Spíš mám pocit... jako že to nemuselo pro mě být... aby se takové věci děly... Nevím proč mi teď lidé píší pochvalné dopisy, když pro mě to nemá cenu... měli by se spíše zaměřit na sebe a nemarnit čas...

Už jsem Ti psal, ale neodpovídáš... škoda, rád by jsem si s Tebou vyměnil písmena, měl jsem podobné zkušenosti a vyřešilo se to JEDINNÝM... ale asi jako píšeš děláš hovno... a to je nejmoudřejší... o).

Nevím jak poznám, jestli ty věci dělám, nebo se dějí... odkud to mám vědět, kde najít pravdivou odpověď, jestli vůbec něco dělám, nebo jen vnímám, že se něco někde děje? Nemůžu najít ani vlastní tělo... natož to co dělám...

V srdci stále JEDNO.

Pšt...

PS: Nekonečno se skládá ze samých konečností, pro život v Bohu je každý okamžik začátkem, ale svoboda ducha nepotřebuje Boha a ani nekonečno... JEDNO je stále JEDINNÝM...!!!

To hladového nenasytí... jdi za intelekt... ještě máš v sobě moc nadšení. A to nadšení ve mně vyhaslo ať se jedná o cokoliv... ať se děje cokoliv... je to jen tekoucí řeka... nijaká řeka... ani krásná ani škaredá... ani ji nevítám ani ji neodmítám... prostě tu je a tak se dívám... tak jako nikdo z vás neodmítá televizor... když v něm běží nudný pořad... a tak jak nikdo z vás neuctívá televizor... když v něm běží oblíbený pořad... televizor je je ve skutečnosti prázdný... přesto obsahuje nekonečné množství forem. A podobný "televizor" je čiré vědomí... Stavitel... tvůrce i ničitel... všeho co se jeví... ale v duchovní úrovni je to i divák... tedy TO co utváří světlo a tmu... film i plátno... diváka i herce... a tedy vědomí i objekt vědomí a celý proces uvědomování... a to co to všechno může vidět... celý ten proces... a přitom nebýt jím vtahován... to je to k čemu spěji... pak se nedivte že se mi nechce zdržovat žádnými výtvory...

Beznadějný případ