Obdivuji tvůj způsob života a mnohé názory, které jsem četl na tvých stránkách...

No to můžeš dělat klidně až do smrti.

Je reálné se s tebou někdy sejít a popovídat si?

Když nevezmeš s sebou sebe, pak jo.

Žiješ pořád v zemljance?

Tak omezený už nejsem.

Beznadějný případ

***

No to můžeš dělat klidně až do smrti.

Obdiv je jenom iluze, nebo slovo, stačí zavěsit slova na háček a lidi uváznou když jim dají vlastní smysl... Jednou kdosi napsal, "píšu si tedy jenom písmenka do písku, to vy jim dáváte smysl a spojujete je v slova a vytváříte věty." Jen už nevím kdo to byl.

Komu na tom záleží? Nezáleží ani na tom co bylo kdy napsáno...

Jak moc na svých stránkách lpíš?

Někomu by se zdálo že hodně a někomu že vůbec... ale zdání klame...

Lpíš na tom, že jsi "zenový mistr"?

V pravdě nic jako zenový mistr neexistuje... žádný titul ani ocenění nemají v pravdě žádnou cenu... dokonce i mysl je svatá ve své přirozenosti... kde tedy vzniká to pomýlení... že dáváte pojmům hodnotu a snažíte se jimi ozdobit... před stejně slepými lidmi? Nikdy se nechlubte před Slepým Oslem raději se podívejte na sebe do zrcadla... na pustém ostrově, v prázdnotě jsou všechny úspěchy jen prachem sesbíraného zapomnění...

Když nevezmeš s sebou sebe, pak jo.

To se myslí samosebou.

Jo... to je to kouzlo mysli, že si usmyslí, že sama sebe s sebou nikam nevezme.

Tak omezený už nejsem.

Takže už jsi se začlenil zpátky do tolik odsuzovaného "systému"?

Nejprve je třeba démona s pokoutným zbožím pozvat k sobě domů, a pak se jím nechat spoutat, zotročit a mučit... Bez vašeho souhlasu, vašeho chtění a lpění vás nedokáže nic zotročit ani mučit... a všechny systémy vám budou připadat jako svobodné, svaté a čisté... Odsouzení a uctívání vzniká jen ve vás... a proto trpíte peklem... Neznám žádnou skutečnost, jež by zároveň nedala se využít jako oslava svobody, nebo zkouška bdělosti... příležitost k překonání chtění.

Beznadějný případ

Brána bez brány

Tomu jenž se zastavil, jsou všechny brány k ničemu...

Beznadějný případ