Ahoj Oslíku, přes přítele jsem se dostala na Tvé stránky s otázkami: "Kdo jsi?", "Co je to vlastně ta svoboda?", "Co vlastně hledáte?". Tvé otázky a odpovědi na odpovědi lidí, kteří Ti psali, ve mne vytvořily smutek.

A já to mám teď nějak řešit... Vždyť jsem ti nepřikazoval abys ho vytvořila.

Smutek z prázdnoty, která v Tobě je a chceš ji naplnit tím, co někteří mají nebo si myslí, že mají.

Tak už vyklop o co ti jde...

To, že vlastně všechny zpochybňuješ, je dané ztrátou naděje. Naděje v sebe, v ostatní i naděje v Boha a lásku. Ale zároveň po tom všem toužíš, a snažíš se to najít u někoho, v odrazu toho, co napíše, že snad Tě to osloví.

Někomu stačí naděje... někdo jde smrti vstříct, aby poznal tajemství ukrytá v nebytí a prázdnotě.

Satan pochybuje, prověřuje a především manipuluje.

Pak pravím ti, že ten který nepochybuje se na mé stránky nikdy nedostane. A krom toho ve SZ Hospodin sděluje, že přepálí vás v peci soužení a oddělí zrno od plev a zkoušet vás bude ohněm jako se zkouší zlato... Pak sis asi udělal jen vlastní modlu jen hodnou a jen laskavou, která fouká na vaše bebíčka způsobená rouhačstvím. A ta naděje je pak prožíváná jako slast... Ale naděje potřebuje budoucnost... a proto nikdy nikoho nespasí.

Říká polopravdy a obviňuje bez možnosti nápravy. Vede ke smrti. Nevěř mu. To není cesta.

Vy se opíráte jen o slova... a podle nich poznáte co je cesta, pravda a co ne... a co pak až se začnete opírat o pocity? Pak vás už nikdo neoklame? Vy jste ale naivní... já se opírám o nic... jak váš Bůh s tímhle chce pohnout? I Bůh i Ďábel jsou schopni ovlivňovat jen něco... jak by mohli ovlivnit to co není něco? A to nic mi říká jasně... že jsem to já počátek a konec všeho... stvořitel Bohů i Ďáblů... světů dobrých i zlých... bez já... není ničeho...

Bůh Ti nabízí nový život.

Spíš obchoduje pro svůj zisk ne? Neznám nikoho v ráji kdo by cosi nabízel... jen had... nabízel nové a lepší věci...

Záleží mu na Tobě.

To je jeho problém a ne můj...

Vidí do Tvého srdce a miluje Tě.

A proč to dělá? Kdyby si dal raději odchod... mohly by se věci rychle vyřešit samy...

Když se odevzdáš Bohu, zažiješ plnost.

Na loutkové divadlo jsem ještě příliš mladý.

Uvidíš pravdu vnitřním zrakem.

Já mám už pravd plné zuby... copak nemůžete na chvíli zavřít hubu?

Na své otázky dostaneš odpověď. Budeš vědět, protože se staneš tou odpovědí.

Já nepotřebuju nic vědět... dokonce bych rád nevěděl ani o sobě... může na mě váš Bůh zapomenout? Že bych se moc prosil...

Bůh si Tě tak zamiloval, že dal svého jediného Syna, aby ten, který v něj věří, nezahynul, ale žil život věčný - to je v písmu Svatém.

Špatně napsané, a špatně pochopené... to pak není divu... ostatně sám Syn by tohle nikdy neřekl... ale vy jste ho neposlouchali stejně jako apoštolové a pak tvrdíte takové věci... nesnáším prostředníky :-) ani svaté ani Božské. Pokud je Ježíš či Bůh tím kdo stojí mezí mnou a nirvánou... pak je holt musím zabít.

To je Tvá propustka do království Božího, to je ta svoboda, a to, co hledáš.

To je jen hnízdo vosí, jež by mě neopustily ani na wc.

Bůh Tě provázej.

Asi je jeho dílko nedokonalé, že musí někoho někam provázet. Jenže já objevil jiné věci kde se již nikdo nikam provázet nemusí... to je to dokonalé co mě naplňuje nepotřebností a zbytečností... a sklizeň má je protivenství spílání a výhružky... furt mě někdo někam chce k něčemu potřebuje... a tak si úzkou branou mizím tam... kde není nic dobrého ani zlého... Já sám... a né z pomocí či souhlasem vypečeným Božím...

Beznadějný případ

***

Ahoj Oslíku, roztomilé, jak jsi se podrobně vyjádřil úplně snad ke všemu, co jsem ti napsala, to se snad ještě nestalo?! Když jsem tak beznadějný případ. Nebo, že by to se to týkalo tebe, když jsi se vlastně tím podepsal?

Ty jsi nadějný případ a já beznadějný... proto se tak podepisuju. Protože pro mě je stav beznaděje rajskou bránou.

(Ale ne, nechci si chovat v srdci ješitnost).

Mě nic co v sobě vytvářím nemůže ublížit... pokud to tomu nedovoluji.

Teď vážně. Máš pravdu, že dostat se na tvé stránky asi znamená nějakou pochybnost. Vytvořit však tyto stránky ale také.

Co ty víš... třeba mě pověřil tvůj Bůh abych je vytvořil... aby váši víru prověřil... A já sám... ve své ubohosti nemůžu se dovtípiti toho, proč se takoví lidé jako ty ke mně přicházejí... Lidé pořád po mě něco chtějí a já nemám co bych jim dal... ať si sami vezmou... proč bych se jejich leností měl trápit? A k jejich rozmlsaným ideálům se měnit?

Ty zřejmě, podle toho, co píšeš o sobě, nepochybuješ, jen pochybuješ o všech ostatních.

Proč bych měl pochybovat o ostatních... nikoho do ničeho nenutím ani nepřesvědčuju. Spočívám v sobě samém, spokojen jen s tou zářivou perlou... a to co se děje venku nedokáže vrhnout na ni stín... nemám důvody k nějaké osvětové činnosti... psal jsem až dosud... ale nyní se ta síla již vytratila a místo ní přichází uvolnění, spokojenost a klid... není žádný důvod proč bych vývoji jakémukoliv stavu věcí měl pomáhat nebo jeho stav měnit. Takže spíš bych vám řekl... že ten kdo pochybuje o všem co se mu jeví ve vědomí... dojde pravdy dřív, než ten který věří v tu nejsvatější věc na světě a přitom v bezpečí a teplíčku pekelném očekává v naději její příchod.

Nikdo na tebe nedosahuje. Ty jsi úžasný a my ostatní beznadějné případy.

Copak jsem tohle někdy říkal? Já všem podobným tobě říkám, že jsem beznadějný případ a nikoho neprosím, aby mi v čemkoliv pomáhal a mnou se zabýval... přesto jsou tu lidé jako ty, co se o to snaží... a já si jen hovím ve své beznadějnosti... Nemám důvod sám sebe nějak špinit a následně očisťovat pokoutnými vírami a metodami... byl jsem na poušti a viděl své. Předat nikomu nic nemohu... každý může jít sám do sebe a nabrat si zdarma... že ho drží jeho vazby a zvyky, které nehodlá ani na chvilku opustit... to já nemohu nijak ovlivnit... proč bych měl sklízet tucty nadávek a nějaké děkovné dopisy... proč by mě mělo lákat takové smetí od těch kteří jsou líní... takže to nechávám vše svému osudu a zůstavám si sám ve svém klidu.

No to si asi musíme všichni hodit mašli!

Ó vy jste tak schopní a ambiciózní... že nikdy nenajdete tu škvíru, kterou lze dojít blaha, jenž je každému dostupné hned zdarma...

Ty jediný chápeš Bibli, Boha i Ďábla.

Chápání je k ničemu... a pohádky pro ustrašené a chtivé jsou pro ty nejmlsnější jazýčky skoro jako zákon a svatá písma... A vy chudinky nemáte ani možnost ani čas ani odvahu, podívat se na to, čemu to vlastně věříte a zač a komu vlastně sloužíte... A brát někomu naději na sladký cukříček... to se pak všem jeví jako nejhorší zločin a hrubé poškození demokratických i lidských práv.

Fakt nevím, ale stále mne neopouští pocit, že to je všechno o tobě.

Já v tobě ten pocit nevytvářím... takže se na mě s tímto problémem obracíš zbytečně.

Musím říct, že znáš hodně, ale nevím, jestli jsi to taky zažil.

Mě je jedno co si myslíš... i kdybys mě nazvala jakkoliv... jsou to jen chmýří pampelišek, které na podzim vítr rozfouká jako nic...

Zažil jsi přepálení a oddělení zrna od plev v tvém životě?

Zrno i plevy... jedno a totéž jsou... a hry na malé a velké... chytré a hloupé... zažívající a nezažívající... věřící a hříšné... to je vaše oko zkažené. A za tu práci nimravou a nekonečnou... sklízíte jen pohoršení a trápení se světem.

Ukázal ti Bůh jaký jsi a jaký je on?

Bohužel... to co vidělo oko nebyl Bůh, to co slyšelo ucho nebyl Bůh, to co cítilo srdce nebyl Bůh... a taktéž to co vidím nejsem já, to co slyším nejsem já... to co si myslím nejsem já... Pak se může ukazovat cokoliv komukoliv, ale je to jen hra na slepou bábu.

Opravdu zažíváš to, čím skutečně jsi?

Bre ke ke...

Zbavil jsi se hříchů, které vedou ke smrti?

Proč bych to dělal, když mi smrt v ničem nepřekáží?

Žiješ ve světle nebo ve tmě?

Nejsem tak posledlý, abych toto považoval za důležité... mrknu a vše je temné mrknu a vše je světlé...

Naděje není nějaká planá naděje do virtuální budoucnosti. Není to ani po pocitech nebo událostech ve tvém životě. Naděje skutečná je nadějí z Boha, který je tady a teď - s tebou, v tobě, tebou.

Neklaním se tomu kdo mi, či sobě zkrze mě, dává nějakou naději... Protože jen nedokonalé dílo potřebuje naději.

Naděje je v tom, že jsi svůj život odevzdal Bohu - Kristu a již nepatříš sobě ale jemu.

Já však nemám žádný život. Takže nemám co komu odevzdat. Jsou tu jen hry na Bože odpusť... a Bože dej... a tak se mnoho lidí snadno nechá zlákat v domnění že něco pro sebe v nějakém posmrtném ráji vyhrají... Nedivte se, že tam s vámi nechci... a vašeho Boha k ničemu nepotřebuji... a pokud váš Bůh něco od lidí potřebuje... pak mě nemá co dát... jen své utrpení.

Pak není důležité, že tě mohou jako člověka přemáhat pocity a události. Žiješ ve světě, ale nepocházíš z něho. To je ta naděje. Až odložíme tělo, kterým stejně nejsme, budeme s Bohem naplno. To je pak naplnění naděje.

A to vám řekl kdo? Zažili jste už něco takového? Setkali jste se už s někým kdo odložil tělo? Tak až ho jednou odložíte, budete se divit... jak jste se nechali podvést vlastními ideály. Hezky to máte vymyšlené... a nevím odkud vyčtené... až dozraje váš čas... uvidíte sami... a i kdyby pak bylo možné někoho z vašich snílků kontaktovat a říci mu jak se věci mají... nevěřil by vám a považoval by vás pokušitele.

Tuhle naději má každý včetně tebe, ačkoliv ho můžeš, jako Satan, obviňovat, že je případ beznadějný. Nemáš pravdu.

Zase a zase... tvrdíte něco, co nemůžete prokázat... a co někdo mylně si kdysi vyložil... Pochopte, že já jsem beznadějný případ... ztracený v nečinnosti viděl jsem věci... a nejsem tedy vůbec tvrdohlavý... avšak to co vy tvrdíte je spíš jako poslouchání pohádek pro děti... které mají pořád hlad protože nikdy nepoznaly co je opravdové jídlo. Až přijdete s něčím, co by prozrazovalo byť jedinou zkušenost s pravdou, pak se klidně můžeme bavit... ale já teď nemám čas házet hrách na zeď a už vůbec ne na to, abych přesvědčoval nějaké snílky, aby otevřeli oči. Nemám to vůbec zapotřebí. Je vás tolik... že pro klid vašich snů... bude lepší když zmizím jen já sám.

Každý, kdo přijme odpuštění skrze Krista, jehož tělo se za něj zlomilo, jeho krev byla za něj prolita, každý ten bude osvobozen a očištěn.

Bla bla bla, bla bla bla... a ani mě nezajímá jak to vy dokážete vykouzlit, že přijímáte odněkud nějaké odpuštění... a propo nezdá se vám to trošku troufalé... že to k vám přichází Kristus... a nabízí vám odpuštění? Buďte rádi, že se s ním ani nesetkáte... protože kdybyste jen na chvíli přičichli k tomu co Kristus je... propadli byste panice a modlili se k Satanu ať vás skryje a váš život ochrání...

Bude žít v Kristu a on v něm. Jsme vinné ratolesti a on vinným kmenem.

Pak já jsem plíseň, co obojí sežere... aby víno takové nevinné neotrávilo.

Každý má tu naději, která se plní již v tomto životě a naplno ji prožijeme, až odložíme svá těla.

No jo... dobře dobře. Kdyby tomu tak bylo... kdyby jste byli o tom tak plně přesvědčeni... už byste ty svá těla odložili dnes a odešli byste prožívat to co se vám zdá nyní neúplné. Ale už jsem se s tím smířil, že jsou lidé kterým stačí slib, sen a naděje... jen neví... že za vše co v sobě utvářejí a prožívají pak budou muset někomu i zaplatit. "Naděje... která se již plní v tomto životě..." již již... a přesto se nikdy nenaplní... ale to se dozvíte až na konci s holým zadkem.

Čiň pokání, přijmi odpuštění a odevzdej svůj život Kristu!

A ty jsi kdo? Pokud máš moc... donuť mě k tomu... a pokud ji nemáš... jdi k čertu. Já si budu dělat sám co uznám za vhodné... a pokud se ti to nelíbí... pros svého Boha, aby tě zbavil toho "Mně se to nelíbí".

Sbohem Gabriela

Dobrou.

Beznadějný případ