Ahoj Petře, často používáš pojem Satan, Lucifer, Mára, démoni atd. Nerozumím tomu co tím vlastně myslíš - je to snad nějaký princip, osoba, ego? Jeden čas jsem se rýpal víc Bibli - v Genesis (původem sumerská legenda) je polní zvíře stvořené Hospodinem a i následně je potrestáno zvíře tedy není to žádný Satan či Lucifer ani oni nejsou totožní jak plyne z Izaiáše spojili si to až tzv. církevní otcové. Ježíš mluví se Satanem přímo jen jednou - na poušti na které měl být zrovna 40 dní (oblíbené to židovské číslo) a odpovídá mu nakonec slovy je psáno atd, které ovšem nikde tak ve SZ psány nejsou... taky kdo tam s nimi byl že? :-). ale ap. Petra v jeden okamžik nazývá Satanem tomu moc nerozumím.

Satan je mnou viděn jako má vlastní nevědomost, jenž jsem si sám utvořil, abych sám sebe mohl zažívat a prohlížet se. Satan je zrcadlo v němž vzhlíží se Bůh jako prožívaná skutečnost... až se oba stanou jedním zjeví se počátek i konec všeho najednou. Pak svědek těchto počátků a konců světů ve vás... odejde branou míru do nebeské věčnosti... kde není ani Bůh ani Satan ani... jediná hranice... mezi čímkoliv...

Až se někdy postavíte na ten práh, pak možná pochopíte, proč nemám chuť vám, tedy své vlastní nevědomosti, cokoliv vysvětlovat.

***

Pokora je umění být právě tam, kde je mé místo.

To je příliš osobní... autor citátu by měl nejprve umýt kotlík, než začne vařit polévku druhým. Pokora podle Beznadějného případu je stav bez vůle... tedy snahy... tedy napětí... tedy bez "já"... takže to pak už pokora není... neboť není co by k čemu bylo pokorného... a tímto pokoru odsuzuji, protože v krajině svobodných a dětí Božích... není pokory zapotřebí... pokora je tedy dílem utrpení... a výtvor pýchy ješitné. Je to jen člun na neskutečné cestě. Pokud je pro vás vaše cesta skutečnou pak i pokora má své opodstatnění... ale kdo se vznáší nad vodami... člun již nepotřebuje. A tak vám... protože neznáte stav bez vůle a snahy... těžko tohle vysvětlím. Vy totiž neustále strkáte svůj labužnický čumák do všeho co se vám jeví, jen abyste nepřišli náhodou o něco dobrého... to s vámi pak nepohnu ani párem volů... a pokusím-li se o to... vynadáte mi a budete mě žalovat za ušlý zisk a ohrožení životní kariéry.

***

Zdravím vás z Košic. Zaujímá mě váš názor. Jsem v životní krizi. jsem 16 let vdaná za muže, se kterým se rozvádím. Máme spolu dvě dcery 15 a 11 leté. Byla jsem dlouho doma. Kvůli dětem jsem si přizpůsobila práci, aby jsem mohla být s nimi. Před rokem mi manžel řekl, že se mnou žije jen kvůli dětem (a jiné škaredé věci které si nezasloužím). A tak jsem si konečně našla práci, přítele. všechno by bylo fajn, ale dnes jsem přišla od právničky. Manžel poslal vyjádření k rozvodu, že bude bojovat o děti. A přitom jemu jde především o byt, do kterého neinvestoval ani korunu. Mladší dcera je zmanipulovaná, chce zůstat s otcem. Velmi vás prosím, nepište mi co si o tom myslíte. Otázka : Je možné, aby dorůstající dcera byla šťastná s otcem? Jak je možné, že mě nepotřebuje? Víte, velmi mě to bolí...

Nejsem tu od toho abych hájil vaše práva a bojoval za vše lpění. Pokud někoho takového na svou stranu potřebujete, musíte jít k mudrcům státním co jsou vámi placeni aby hájili vaše zájmy. Já na ničí straně nejsem ničí zájmy nehájím. To co vidím se děje... ale protože vy to prožíváte pak sklízíte to co jste chtěli... Pokud to ve vás něco vyvolává, pak se ptejte sama sebe a hledejte příčiny v sobě... a když je odstraníte, nebude vás dále takové dění nijak rozptylovat.

***

Ahoj Mesiáši. Mohl by ses mi vyjádřit k této věci? Kdysi jsem dostal od bytového podniku byt, který jsem později odkoupil. Teď je v mém osobním vlastnictví. Jde o to, že když ho chci vrátit podniku, protože já jsem ho dostal tím, že jsem byl přihlášený k dědečkovi na byt, a ten později zemřel. Když ho násilně stěhovali jiného bytu, protože komunisti chtěli ten dům zbourat, tak mě tam máma s mým souhlasem jako sedmnáctiletého přihlásila. bylo tam velké napětí a boj u nás, proti rozhodnutí státu. Ale stát byl vlastníkem. Celé jsem to nechtěl, nechal jsem se tam přihlásit, protože máma v tom viděla velkou nespravedlivost. Dělal jsem to i se soucitu k dědečkovi. Podle tvého učení by jsem měl jen ticho sedět a poslouchat. Ale když já stále chci, aby jsem byl v souladě sám se sebou. A to přihlášení na byt beru jako zapření sebe samého. nemám rád násilí a když se tam bijí, proč tam mám být i já? Dnes už je dávno po tom, ale vzpomínka a zvláštní pocit zůstal. Nemusím ti asi zdůrazňovat, že by jsem zůstal bez bydlení. Tedy zůstalo by mi jen bydlení v mém těle. Jak to vidíš ty, pokud se tedy chceš vyjádřit?

Když se sám chceš mučit, bič se vždy najde.

***

PROSÍM, tento dopis nezveřejňujte... Dnes jsem si přečetl na vaši (budu říkat s dovolením na "tvoji") stránce "Úvod" - Živé slovo mesiáše. Mám 43 roků a celý život jsem, dá se říct hodně intenzivně, studoval různé "duchovní" knihy a směry, především zen a potom advaitu, taky a hlavně v německém a anglickém jazyku, samozřejmě při tom jsem dospěl k určitému "pohledu na svět". Po přečtení tohoto úvodu musím říci, že jsem naprosto šokovaný, něco tak úžasného jsem ještě v životě neviděl - nikde! Nechci číst jiné tvé články, ale znovu si musím ještě párkrát znovu přečíst ten úvod, protože moje pocity z toho jsou nepopsatelné. Je to neuvěřitelný a fantastický text - něco tak krásného a neuvěřitelně silného jsem ještě nikdy nikde v životě neviděl, a abych řekl pravdu ani si nedokážu představit jaký dosah to bude mít do budoucnosti, možná i globálně, a to myslím naprosto vážně. O lidské intuitivní chápavosti si na základě vlastní letité zkušenosti žádné iluze nedělám, ale tohle je něco, co ještě nikdo nevyslovil. Já osobně vůbec nemám, něco takového, tak neuvěřitelně silného jsem nikdy neočekával. Mockrát ti za to upřímně děkuji.

Zřejmě se dobře bavíte a i kdyby ne... pak to radši kvůli sobě nikde neříkejte.

***

Připomínáš mi Osha. Co si o něm myslíš?

Někomu se zdá tohle a jinému tamto, ale skutečnosti se to dotknout nemůže. Tak proč to musí lidé pořad dělat? Co je pořád nutí si něco o něčem myslet? Proč nemohou být na chvíli jen tak... Hledejte odpověď a až na ni přijdete budete to mít domů už jen kousek.

***

Vážený Oslíku,

Jó... ty váhy bych chtěl vidět.

takových lidí, jako jste Vy není hodně,

To už mi tvrdili i na kriminálce při snímání otisků...

Švejk byl chytrý a dělal se hloupým, většina lidí dnes je opak.

To já bych řekl, že se ničím nedělal... spíš přijímal dodržoval bez osobní předpojatosti do puntíku všechno co se od něj očekávalo aby všem udělal radost. A tímto však vznikla parodie na lidskou ješitnost ať už církevní, vojenskou, civilní či státní.

Vaše řádky dávají impulsy k zamyšlení,

tak to se mi vůbec pak nepovedlo... měly by dávat spíš impulsy k nemyšlení.

doufám, že nejsou hlasem volajícího v poušti.

A co vás k tomu nutí? Doufat se někdy někomu už vyplatilo?

Bude mi ctí, jestli mi bude přáno někdy se s Vámi setkat osobně. Přeji pěkný den.

Taková čest je velmi chatrná... a čest sama se nikde nahmatat nedá... a nemyslícím je ukradená... Zkus se nejdříve setkat osobně třeba se stromem. On tvou osobu totiž nepřijme... až ji odložíš... pak on tě sám prostoupí...

***

Ahoj oslíku, díky za článek Synus Oslihnus, docela dost věcí zarezonovalo, jinak nic, chci jen, abys věděl, že tvé "úsilí" není zcela marné a že tě (občas) čteme, tak nic nemaž! Zbloudilá ovce

Ať to smažu nebo ne, nemá to stejně vliv na tom jak na tom budete... patrně si najdete jiné čtivo...

***

Ahoj guru-nulo, již několik let čtu tvoje stránky - vždycky, když mám tu pravou náladu, ale ze začátku to bylo docela hustý... vždycky jsem si je otevřela ke konci pracovní doby v kanceláři a pak jsem byla úplně mimo - docela dobrá pecka pro můj depresionismus, ale po nějaké době trávení jsem se vždycky musela znovu vrátit, protože intuitivně stále dávám za pravdu tobě i když jsem se vážně snažila hledat tu pravdu. Takže děkuju za klid a kopance, který mi tvá slova dávají, s nimi to tu, myslím, dožiju snáze. Ono to ještě jen tak nebude a zadarmo to taky nebude - svědomí je hlodavec. Díky a nechval se tak, ty šovinisto.

To bych musel mít nějaký důvod proč jo a proč ne... ikdyž některé věci byli, takové jaké byli... nevrhnou už dnes stín.

***

Lžu si... nekonečně znova... ze zvyku...

No a?

A každá rada je krok zpět...

Chudinko maličká... a kam bys rád?

Není proč chtít, není proč nechtít.

To je strašné viď...

***

Tak sem zas nakoukla do tvých žvástů... Tebe drtí hormon?! Chichichi měj se bájo... Pééééééééťo!

Aspoň tak sama můžeš vidět, co vyprovokuje zas tebe. Jinak díky za podporu.

***

Ahoj líbí se mi tvé odpovědi. Chtěla jsem začít dělat nějaký seminář a stvořitel mě nenechal vyplnit pozvánku pro lidi. Mám mu za to být vděčná?

To by mě zajímalo, jak můžete vědět, že to byl zrovna on. Kdyby byl za vším on... pak co by dělali démoni a rarášci? Kdyby byl za vším on... tak kdo by vás pak mohl posílat za něco do pekla. Pusťte to z hlavy... stejně nikdy nedostanete pravdivou odpověď, protože se sama ptáte již ze svého pomýlení... a můžete takto shromáždit jen důkazy pro a proti... a tím ztratit veškerý čas...

Mám z tebe radost. Děkuji, po těžkém období radostné vydechnutí. Máš recht.

(bez odpovědi)

***

Ahoj Petře, zkoušel jsem tu meditaci 4 elementů a jednou jsem setrval asi hodinu pak jsem druhý den měl v nitru takový zvláštní pocit "průzračnosti" nevím jak to přesně popsat, který vydržel celý den, ale od té doby se to nedaří zopakovat, nějak nemám tu vytrvalost.

Nedaří se, protože to očekáváš. To je největší překážka... ziskuchtivost. Dokud tu je, nikdy se člověk neuvolní a nezmizí... Lepší je prohrát všechno.... ztratit budoucnost a naději... pak se to stane samo... ale ten tunel k tomu je nelákavý.

***

Milý guru, omlouvám se za ten familiérní tón, teď už vím, že to nebylo na místě. Děkuji za zážitek z Vaší přednášky. Je parádní, jakým kaleidoskopem je tento svět. Jak jste se zmínil - dodnes čtu ráda pohádky a fantazie a pak si člověk uvědomí - no jasně, vždyť to jednou muselo u někoho projít ohniskem zkušeností a pak to ten někdo, uměl vykouzlit na papír... atd. Ať se daří, milý guru. I když Vy asi tato slova nepotřebujete (to spíše my ostatní, stále se pokoušející...)

(Bez odpovědi)

***

Tvoje stránky jsou super, musí nakopnout snad každého, i když asi ne hned. Než člověk pochopí, jak si ubližuje... svými myšlenkami..., no chvilku to trvá, ale pak to stojí zato, docvaknutí... úsměv... pravda..., pak ještě chvilku trvá, než se v tom člověk ustálí.

Bacha aby se to ustalování nestalo doživotním... a stejně tak bacha na to bacha!

***

Být vyvoleným je drahokamy posetá cesta k paláci krále Ega.

A nechtít být vyvoleným je pak jeho korunovace.

***

Dobrý den, náhodně jsem narazila na Vaše stránky a ohromně se bavím :-) Zdaleka nestíhám vše přečíst, ale určitě k tomu dojde. Zdravím Vás a přeji hezký den :-).

To ještě nevíte na co všechno můžete narazit...

***

Děkuji za super stránku, velmi mi pomohla.

Žádný text ještě nikomu nikdy nepomohl. A kdyby ti bylo opravdu pomoženo, neměl bys komu poděkovat. Zapomeň na sebe... PS: Ve tvém případě pouze došlo jen k dočasné úlevě ve tvém myšlení.

***

Cože? Jaký Beznadějný případ? Kdo to má jako být?! Prosím odpovězte!!!

Nemusíte se lekat :) to na konci je vždy jen můj podpis, nikoliv narážka na vás.

***

Reaguji na váš článek "Strach", chci se zeptat, kolik máte dětí?

To záleží na tom jak velké má člověk srdce. Ale za srdcem už ani jedno.

Píšete, že si dlouho vydrží hrát s jednou věcí a že nemají strach. To je omyl, proč myslíte, že malé dítě brečí v postýlce?

To vám asi nevysvětlím, protože oni nebrečí... ale v nich brečí ta kukačka co potřebuje aby se o ni někdo staral.

A proč děti chodí do postelí k rodičům se slovy "já se bojím" a nedokážou vysvětlit čeho?

Pokud už mluví pak to nejsou děti, které mám na mysli já. Poněvadž objektivizace a oddělenost se již vykrmila a zahnízdila natolik, že se zapomnělo kým opravdu jsme a pak se už bojíme čehokoliv... i svých představ.

Píšete, že se "dítě nikdy nenudí". Kéž by! Mé zkušenosti jsou zcela jinde. Čím to?

Tak to už vám vůbec nevysvětlím... to byste musela pochopit čím to, že se slunce nebo rostliny nenudí. Běžte za nimi a ptejte se jich upřímně... staňte se jimi... jen jimi a pak to sama poznáte. Ale rezervujte si to stávání minimálně tak šest let... né šest minut.

***

Zapomeň na sebe... Jak krásně jednoduché, stačí tak málo. To by byl super život. Jenže já jsem jako zkamenělý a stále na něco čekám, aby jsem mohl udělat ten zlom v životě. To musí být člověk už vážně na dně aby pochopil? Já vím, sám sobě si kladu otázky a sám sobě si na ně i odpovídám. Ale kde je ta achylova pata toho mého smradlavého ega?

Ty sám jsi tou achylovou patou a tedy svým egem. Zrovna nyní hovoří, myslí, ptá se. A jelikož jsi tím, tak to nemůžeš vidět. Chceš-li najít... musíš nebýt tím čím jsi, tím co se prohlašuje za tvé já. Mít bdělost jako ostříž a být si vědom kdykoliv se to já objeví... vidět to já jen jako svůj obraz v zrcadle i celým světem. Ale to bys sám sebe musel mít nejprve dost. Zatím jsi sám pro sebe ještě zajímavý. Teprve až zjistíš, že se zkrze to já nedá nic vyřešit a že celá jeho existence je velice strastiplná... pak bude snadné ho odhodit. Jenže to by člověk musel milovat pravdu a ne lež, která mu umožňuje snít a zažívat slasti.

Tak to mě nenapadlo. Stále jsem se snažil vylepšit své já, aby bylo takové a makové. Ale jak jsi napsal je třeba začít u samého počátku problému a nedržet naživu iluzorní já, které jsem si sám vytvořil. Díky za super radu, začínám to realizovat. Já jsem za pravdu ať je jakákoliv.

Ještě nejsi unaven sám sebou. Zase přikládáš pod svůj kotlík. Těch já si můžeš vytvořit tisíce... hlavní je mít nějaký problém, které to hlavní já může pak řešit. I sebelepší doktrína a postup může být tím já zneužita pro jeho rozmach...

Jak se daří? Chodíš ještě do přírody?

Ani nevím.

***

Ahoj, z tvých textů mi přijde, že žijeme v nějaké nenávistné existenci, která čeká na každé naše klopýtnutí, aby nás mohla mučit a pokud už toho někdo má dost a chtěl by z toho uniknout nasadí všechny svoje démony, aby nás dostali zpátky. Mám malou dcerku a nedovedu si představit, že bych ji trápil za to, že se nechová "správně" a i kdyby mě třeba zavrhla budu jí mít pořád stejně rád a nechtěl bych aby jakkoliv trpěla. Že by existence neměla ani tolik soucitu jako obyčejný člověk? Že by byla egoistická a pomstychtivá jako biblický bůh (který byl nejspíš stvořen jenom v lidských hlavách)? Pak by většina lidských matek měla své děti víc ráda, než má své děti rádo veškerenstvo a tomu prostě nemůžu věřit. Jak to vlastně je, prosím odepiš.

Ty jenž jsi tvůrcem svých snů... proč se v nich mučíš a nutíš se prožívat bez nějakého efektu stále každý den za dnem různé starosti řešíš jež ve snu mohou být sebedůležitější, leč nepovznesou ani o píď tvůrce ani ho neposkvrní když zrovna neuspěje? Proč tu tedy ty sny jsou? Kdo na to příjde bude už hodně blízko odhalení. Je to totiž taková droga... být... proto to já nazývám démonickým a zlým... protože bytí jež je zažíváno jako své vlastní, nemůže nikdy vést k ničemu pozitívnímu a proto jej nazývám již předem utrpením.

To nevím proč tady ty sny jsou. Připadá mi, že nad nimi nemám žádnou kontrolu a přitom nejde se s nimi neztotožňovat, tak mě vedou tam kam vlastně ani nechci (např. se občas pořádně opít). A to bytí není zrovna příjemná droga, užil jsem si se sebou trápení až dost. Dříve jsem to chtěl řešit sebevraždou (ty sklony tady stále jsou, takže to možná nakonec tak stejně skončí), pak jsem se dostal k Oshovým knížkám a svitla naděje, že je tu i jiná možnost jak se zbavit utrpení než smrt. A vlastně ani nemůžu vědět, že smrt znamená konec utrpení.

Tak zkus opustit myšlení... třeba tak, že pozornost přestaneš věnovat myšlenkám a necháš se vtáhnout např. zvukem a staneš se jím... a pak uvidíš.

***

Vše je jedním. Vše si je rovno. Vše je božské. Vše je nesmrtelné. Ale proč si stále říkáš Beznadějný případ?? Kde nejsou myšlenky, není žádné rozlišování, jen jednota. Lyricus forever. Víc než nadějný případ.

Lidé se zajímají jen o vnější věci místo o svůj vnitřní stav. Přemýšlejí dedukují a ticho jim unikne. A já to nebudu vysvětlovat... ten kdo se nechá pohltit... pak pochopí že si nemohu říkat jinak než Beznadějný případ.

***

Ahoj 0, ještě stále funguješ? Motal jsem se po strunách teorií a nula mi unikla... o čtyři světelné roky, hehe... Vidím odraz tebe. Ty jsi já? Vlastně jen poklonit jsem se chtěl, ví.

Ach jo... Proč se moje texty dostanou vždy tam kde nemají... to se pak můžu snažit jak chci v dobrém a přitom to jen lidem ublíží. Teoretiky to uvězní o to víc, protože to nikdy nevyzkoušejí v praxi. A já jsem ještě nepotkal za ty roky jediného praktikanta... co by se aspoň dokázal dostat za první stupeň pohroužení.

***

Zabývám se teď mechanismem praxe bytí v souvislosti s odevzdáním. Jak "pouze být a nechat fungovat panáka, aniž by se do toho zapojoval pozorovatel.

A?

Hmm... tak asi nic. Až budeš mít čas, ozvi se a sejdeme se.

***

Škoda, že jsi nedodělal meditace čtyř elementů. Element vody, vzduchu a ohně. Popsal jsi jen element země. Myslím si, že by to lidem moc pomohlo, kdyby si sepsal ještě ty zbývající čtyři. Element země je super moc mně pomohl. Odpoutal jsem se díky němu úplně od všeho škoda, že tam nejsou ty další elementy. To by bylo super.

Abych tě uvedl do obrazu... tak element země tady v ČR jsou schopni zvládnout tak dva tři lidé. Ale mnoho je mlsných filozofů... co se pořád jen zajímají co by bylo dál... jestli by stálo za to do toho jít. A tak jsem to tak napsal záměrně nedokončené... aby ten který opravdu element země dosáhne... obdržel přímo od zdroje instrukce jak dál. Tedy abych to lépe definoval... člověk schopný a odhodlaný, poctivě cvičící... v momentě kdy dosáhne stavu zastavení, okamžitě se mu otevře brána k dalšímu elementu sama. Máte to všichni v sobě. Proč potřebujete někoho, aby vám dával plané naděje a četl pohádky na dobrou noc?!

***

Já když začnu myslet, tak do toho vždycky šlápnu, ty ne?? Promiň, trošku jsem potrénoval... díky trenére :-) je to fakt snadné někoho sestřelit.

Když myslíš... bacha abys do toho zase nešlápnul.

Sestřelit :-(. Dobrá rada nad zlato trenére, ale lepší než rada je zkušenost. (podotýkám vlastní) Takže už delší dobu nemyslím.

Vždyť si zrovna myslel na to, co je lepší než rada.

A co se toho týče, nechce se mi to hledat, ale ty už jsi to ono nabízel i k jídlu... :) Promiň, nemohu si odpustit nějaký ten nejapný šoufek.

Pak si s tím "nechce se mi", klidně můžeš zůstat ve svém domnění.

A vlastně co jsem to původně chtěl říct, nechci hodnotit tvůj web, je takový jaký je a je mi blízko, takže vlastně dík.

To se nedivím... za poslední měsíc se jen ukazuje, že to co jsem napsal slouží jen k rozmlsání a k trénování toho co vás sužuje... tak bych ho nejraději smazal.

***

Ahoj Petře, chci ti velmi poděkovat za "Sen o sebevraždě" z 23.08.2007. Ještě jednou a skutečně mockrát díky.

Než otec umřel, rozdělil tři vzácné diamantové semínka mezi své syny. Nejstarší a nejchytřejší otci s radostí poděkoval a semínko ihned uložil do banky, kde mu jej nikdo neukrade a kde obchodem zaručeně roste jeho hodnota. Prostřední tak trochu lehkovážný taktéž poděkoval a rozhodl se užít si jeho hodnoty ještě dnes... a tak šel do harému a tři dny a tři noci si žil jako ve snu. A nejmladší tak trochu retardovaný... neřekl Otci nic... jen prostě nevěděl co ve světě s takovým semínkem a tak ho prostě zasadil jako každé semínko na své vlastní zahradě. A brzy z něj vyrostl strom, který každý rok měl mnoho různých plodů, které dokázaly uzdravit všechny lidské trápení a každý si zdarma mohl dojít natrhat.

Proto není dík jako dík. Slova jsou prázdná. Skutky pomíjivé. Největší dík, které věci svému autorovi mohou dát je ten, že se použily k tomu účelu k jakému byly stvořeny. A tak kroťte svoje vášně, mluvu i zbrklost v jednání... a tiše pozorujte jak ve vás sám roste ten zázrak.

Beznadějný případ