Oslíku, Petře, ach Bože,

Nemá cenu vzdychat před Bohem... on neslyší nářek dětí tohoto světa. Jeho dílo jest dokonalé a každý z vás může nalézt jeho pečeť v sobě... ale vy sloužíte jinému pánovi a proto vzdycháte...

Již jsem ti psal. Však pyšný jsem byl. Pak chtěl jsem se před Tebou skrýt, však nejde to. Dnes chci Ti říct, kdo jsem a kým bych chtěl být.

Myšlenka před myšlenkou kam asi schovat se může v tobě? Ty všemu dáváš moc nad sebou... Teprve napětí extrémní a selhání osobní... provalí to tajemství... že tvé nohy na zemi pevně stojí a pouze sen o utrpení zdál se ti. Zrozený člověk uvězněný ve svém zlatém paláci snů touhou svou víří věcí mnoho a nenalézá klid.

Jsem teď a tady, avšak současně jsem vzpomínkou. Má minulost mne provází, stejně jako nutkání hledět do budoucnosti. Toužím po tom, abych si pamatoval minulost a současně znal budoucnost. Jsem nejistý, nebo se nejistý cítím. Prostě se klepu. Chci jistotu. Bojím se. V každém okamžiku mého bytí cítím strach. Strach ze smrti. Já fakt nechci umřít. Chtěl bych žít věčně. Ale nevím jak na to.

Zapátrej v sobě odkud se stále bere to vědomí tebe sama... a najdeš všechno. Teprve ten kdo projde bránou "nebýt" nebýt si vědom sebe sama... může svědčit o nezměrném... ale ty chceš být a být věčný... pak ti pravím tahle touha vrhá tě milióny životů do smrtelnosti... spojené s tisícerým starostí a trápení.

Poznal jsem, že stát se hovadem je velmi jednoduché. Bojím se sám si přiznat, že jsem jím byl. A nejen tím, nýbrž i šelmou. Já živil se masem a živím se jím dál. Chtěl bych se přestat živit ostatky. Jenže já mám maso zvířat rád.

Je to k smíchu... copak slepý jsi, že příčinu svého napětí a rozporu nevidíš? Ale i kdybys ji našel v tom, že věříš něčemu co tě pošpiňuje a ty nechceš být špinavý... a to od té doby trpíš tím, od které ses o tom dozvěděl... stejně by ti to nepomohlo, protože ta touha by si našla jiné prostředky jak sám sebe zase pošpinit... Chudák snílek mrská sebou ve snu... po masité hostině... že nyní probudí se ráno... a bude znesvěcen... Amen pravím ti... žádný skutek tohoto světa nemůže se dotknout pravdy. Kdyby jen jediný sen mohl se dotknout pravdy... nemohla by být dokonalá. Tak jako žádný snímek na plátně v kině nemůže se dotknout svého podkladu... to jen světlo "já" přes filtr Máry zlého dává snímkům punc skutečnosti a prožívány jsou pak tak jak jemu se líbí. Tím vás mučí... Opásejte bedra svá soustředěnou pozorností a nebuďte jak splašené slepice, když do kurníku někdo zašeptá, že se blíží od lesa hladová liška. Poznejte čím jste!!!!

Ty vole, to je tak těžký.

Lenochovi se zdá i zvednutí pírka těžké... a tak šetří peníze a otravuje kouzelníky... touží po moci... aby nemusel... chudinka... ani to nezkusí... a tak zůstává se svým strachem na místě vyšlapává si jistě jen vlastní hrob.

Jíš maso, oslíku? To je hodně blbej dotaz, co?

A co v tobě jí? Mě nemůže poskvrnit to, co jí toto tělo. A zabývat se tím je jen mrháním času a filozofováním... protože nikdo tuhle otázku nikdy přesvědčivě nezodpoví. To už tu tolikrát bylo... tohle dílo pýchy... že jedni jsou víc a lepší než druzí... a že ti druzí pak nebudou vyvoleni... Stále stejná chybka budování pekelného rozdělení světa sláva království syna Luciferova. Až přenesete se přes jisté hranice... budete se údivem kroutit hlavou... když uvidíte svině, které se do krve na život a na smrt přou o jednu zlatou či svatou granuli šrotu a syn Luciferův, který ji mezi ně vyzývavě pohodil... jim mezi tím krade tuny nebeského chleba života z jejich bezedného koryta co má každá sviňka ve svém božím chlívečku zdarma kdykoliv k dispozici.

No nic, to jen tak, jestli náhodou nepotkám někoho, kdo mi poradí, kudy dál. Oslíku, prosím. Ukaž mi kudy dál. Poraď, prosím. Ty víš. Já hledám. Dík.

Žádné dál a žádné kudy... žádný rádce venku támhle nebo tuhle... žádné otázky a žádné vědění někde jinde... žádné hledání čehokoliv, ani vděčnost za cokoliv... jen navrácení se ke zdroji... otočením se od svých stínů k sobě... blahodárné záři jež dává existenci jevům ve tmě.

Hele, Osle, kde jsem udělal chybu?

Nechal ses unést vlastními představami a ztratil tak perlu nesmrtelné jistoty.

Poradíš mi?

To co žádáš, ti nikdo ve tvém snu nedá... to musí každý najít sám... tam kde to sám v sobě z nevědomosti ztratil... a co člověk to jiné místo... jiný postup... a ikdyby ti to někdo řekl... nebudeš mu věřit... a budeš ho žalovat, že tě poslal na smrt...

Věřím, že Ti budu moci poděkovat.

Mě? Ha ha ha. Sám sis nadrobil, sám si sněz... já na tom nemám žádné zásluhy. Dokud si sám budeš chtít drobit... budeš muset i sám jíst... Až jednou vše dojíš... nebudeš moci poděkovat nikomu... a obvinit taktéž nikoho... Tak se do toho zakousni...

Beznadějný případ