Ahoj štěstíčko, před pár dny jsem narazila na tvé stránky a byl to celkem šok. Trošku jsi mi rozboural mých pár poctivě vydobytých duchovních poznatků. Ale nebyl to šok až zas tak velký, protože poslední dobou jsem začala dost pochybovat o tom, co se mi dřív jevilo jako správný způsob života. Začalo to narozením mé dnes dvouměsíční dcery. Úplně mi změnila život, přeházela všechny priority, ale hlavně mě naučila a stále učí, že být duchovní neznamená denně meditovat a cvičit jógu, číst stohy knih atp. A ty jsi mi to vlastně jen potvrdil a navíc ukázal, že poznat pravdu může být tak jednoduché. A v tom je ten zádrhel. Jde vůbec skloubit život osvíceného člověka s rodinným životem? Vím, že by stačilo jen lusknout prstem a Probudím se, ale mohla bych potom normálně žít? Vychovávat svou dceru a žít s přítelem, milovat se s ním? Znamenali by pro mě stále víc než ostatní, nebo by splynuli s celou existencí a já už bych jim nedokázala dát lásku, kterou ode mě potřebují a očekávají? Co dělat v této situaci, kdy se trhám na dvě půlky? Je to snad poprvé, kdy opravdu potřebuju poradit, tak doufám, že už můj mail očekáváš a brzy mi odpovíš.

Často to tak bývá... že když je člověk blízko... je zlákán a stažen zpět do světa... kde je uvězněn a pak se ocitá v situaci rozdvojenosti, kdy žízní po úplnosti a věčnosti... a zároveň je společností nebo vlastní pýchou hnán k odpovědnosti. Láska k tomu dobře poslouží...

Těžko přesvědčím matku, že její dítě není její... že celý ten vztah je nesmysl a existuje pouze ve světě snů. Matka se těžko dokáže odpoutat. Ale není ztracená... může se vydat cestou sebenabízení a sebeobětování nebo cestou pozornosti a praxe ve všední činnosti. Neustále musí mít na zřeteli jak se věci mají a zachovat se podle toho. Neustále si musí uvědomovat ten postoj i vůči vlastním emocím a pocitům spojených převážně s těmi na kom ji nejvíce záleží.

Lidé nepotřebují lásku... jim chybí zcela něco jiného... vztah je jen taková tabletka na zmírnění té žízně po tom. Leč taková čertová tabletka nesoucí s sebou i mnoho mnoho starostí a trápení s následky jejího užívání.

Jediné co vám mohu říct, je to, že neexistuje situace nevhodná či nevyužitelná k probuzení... a že neexistuje ani jeden okamžik ve, kterém by to nešlo. Soustřeďte se na postoj nezrozeného... a nahlížejte na všechno jako na vlastní sen... a zjišťujte neustále, že jakékoliv "Já" není nikde k nalezení a tedy je pouze velmi rychle blikající iluzí. Dívejte se na věci jako by se děly svobodně a bez vás... to vyžaduje hodně odpoutanosti... budete-li poctivá brzy se začne vynořovat blaho které vás naplní... a nepotká vás již nikdy nic špatného... zpočátku to však bude vypadat opačně... to se bude dít proto abyste se začala o cokoliv bát a chtěla do běhu věcí zasáhnout a změnit je... tedy jinými slovy se zrodit... a jakmile to uděláte... dostanete velkou sadu... přímo úměrnou tomu jak daleko jste se v pohroužení dostala... a cesta zpět nebude již tak snadná jako napoprvé...

Beznadějný případ