Ahoj Petře,

Akorát nevím co se spermiemi. V žádné literatuře se o tom nepíše.... jestli se přestanou tvořit nebo jsou tvořeny jen tím, že potkávám ženy na ulici... nevím... vždy narážím na to, že co potřebuji zjistit nikde není...

Spermie se tvoří po celý život samce od okamžiku dosažení pohlavní dospělosti. Uvádí se, že nové spermie se tvoří v intervalu 72 dní, pak buď splní svůj účel nebo zaniknou.

Co je to dosažení pohlavní dospělosti. Co aktivuje tvorbu? Já vím že se dá pohlavní dospělost zastavit a tím i tvorba hormonů ovládnout. Dají se učinit i daleko větší věci... bez zásahu chirurgie... až by to věda prohlašovala za nevysvětlitelné.

Po pěti dnech je to však již bolestivé... a samo se to hlásí... a když se to uvolní tak je to taky bolestivé...

Zkus si zacvičit šestého Tibeťana.

To budu jen potlačovat a řešit následky... příčinu znám, vím v čem tkví a tak ji třeba i zničím. Vím i jak na to... prostě zruším svou sexualitu... a vrátím se do dětství... vymažu s vědomí vše příjemné co souviselo se ženami... hlavně pocity z dětství... a pudy vůči mámě... a nahradím je něčím jiným. Pak mě ženy nebudou ničím už přitahovat a nebudou mi mít co nabídnout... neuvidím je už tedy sexuálně, a můj postoj k nim bude stejný jako k mrakům plujícím na obloze. Vzpomínám si na přijímač... kde jsem měsíc neviděl ženu... a 14 dní jsem o svém ptáku nevěděl... až ve snu mě pak zaskočila milenka... naprosto ideální a stvořená k tomu čím mě měla potěšit... sladká sexy krasavice jakou jen tak v tomhle světě nepotkáš :-), která nechce nic jiného než ti dát sex... někdy tak zvažuji jestli ten můj svět snů není hezčí a dokonalejší než tahle "realita". Stačí sex zde omezit a tam rozkvete... s daleko ideálnějšími partnerkami... stvořenými a připravenými splnit všechna tvá přání bez následků a ráno po nich nezbyde nic :-).

Jinak s těmi ženami mi nezbývá než opět souhlasit - přítelkyni nemám, ale už to vidím u kamarádek - když je potkám hned je zajímá co jsem kde zažil či hlavně kde jsem všude byl (sami se tím přede mnou i chlubí) např. na dovolené a podle toho mě pak posuzují. Když jim řeknu že nikde, že už nemám potřebu jezdit někde k moři tak se tváří divně jako bych byl postižený a nemohou to pochopit. Nemyslím si, že úplně všechny ženy jsou takové jak to popisuješ, jenže je to jako neuchopitelný stín když se někde objeví nějaká, která z toho vybočuje a jen to člověka trápí, jako když jde osel za mrkvičkou, kterou nikdy nedostihne a navíc se to šíří jako mor, který utočí na ženy ze všech stran - televize, reklamy, časopisy kde se tomu učí - jak manipulovat s muži a využívat své ženství atd. Není pak divu, že odolá jen málokterá a zachová si svou ženskou přirozenost. Vždycky jsem si třeba myslel, že holky na vesnici jsou skromnější a vnitřně vyrovnanější ovšem zjistil jsem, že je to mnohdy ještě horší než ve městě. Ještě více touží po bohatsví a úspěšném muži, který by naplnil jejich potřeby. Tak nevím co bude se mnou dál.

Ženy si myslí, že jsem psal články jako naštvaný nebo dotčený... ale ty, které mě potkaly i potom, ví že jsou napsány spíš jako když se někdo dívá upřeně do ohně a pouze konstatuje povahu různých věcí tak jak je nyní vidí... Jedna mi napsala, že ženy nenávidím... řekl jsem jí, že právě naopak... že je miluji a dělám to pro jejich krásu. Protože krásné může být jen to co je jemné a křehké, zranitelné... a ženy se vydaly směrem síly, tvrdosti a drsnosti... a zároveň chtějí, aby je muž obdivoval. Kritizuju duchovní mistry (chlapy u mistrů žen je to samozřejmé) co vyzdvihují ženy nad muže. Protože nevidí... že ženská energie pokory a odevzdanosti je dávno fuč... a místo ní je to jen boj proti emancipaci a touha po moci.

Já jsem to vyřešil po svém... investoval jsem čas do toho co mě nikdy nezradí... nikdy neopustí... a to je meditace. Žena mi může dát jen chvilkovou rozkoš... ale nikdy mě nemůže naplnit na celý den a zdarma takovým klidem, spokojeností a mírem jako meditace... A proto ženy meditující muže nenávidí... Podívám-li se zpět zjišťuji, jak jsem ženám ublížil... protože žádná z těch co se se mnou milovala (tedy po té co jsem se vrátil z bezdomoví se zkušeností otevřeného srdce) nenalézá klidu a kvalita jejích vztahů je velmi smutná. Těžko ji někdo dokáže věnovat takovou pozornost, něhu a lásku... lidé jsou ve vztazích příliš povrchní... Často mi pak ty ženy píšou, že na mě myslí... předposlední mi napsala nedávno např. tohle (byli jsme spolu jen dva dny a byla starší tak o dvacet let):

"Často na tebe vzpomínám, moc těžce se mi od tebe odcházelo, jako v mrákotách, nejraději bych se neviděla, tak jsem chtěla zůstat s tebou!!!! Nakupování a bytí vedle tebe ve mně působilo obrovskou radost ani jsem nemohla mluvit. Když jdu spát a když vstávám tak tě VIDÍM!!!! Úsměv na rtu MÁM!!!"

Na věku moc nezáleží... každý se ke mně schoulí jako malé mimčo k mámě. Protože to cítí... a já to mám všechno postavené jinak... protože jsem na úrovni dítěte... je pro mně penis pupeční šňůrou... a já se spojuji s Mámou... o sex nejde... jde o to spojení... o úplnost... proto nemůžu se ženou dosáhnout orgasmu a můžu vydržet jak dlouho chci... protože zatím co se něco někde mazlí... stojím na vysoké hoře... a vítr prochází zkrze mne... a slunce svítí...

Ale i z toho musím vystřízlivět, ačkoliv je to moc hezké... oběma stranám to ubližuje... a nyní už sex vypadá úplně jinak... třeba... když jdeš po ulici a vidíš psí pár snažící se o soulož... pozoruješ... a co to v tobě vzbudí? Úsměv... a proč? A tak stejně jako ty se díváš na psy já se dívám nyní na sebe... a divím se sám sobě... a vidím... že sex alias trdlitkování pocení a funění je naprosto piktoreskní a nedokonalý stejně jako cokoliv jiného v tomto světě... nic tu není úplné a mně již nic než úplnost nezajímá... proto nahlížím na ženy tak... že nechci sám sebe už vidět takto ubohého...

Něco silnějšího mě táhne než vztahy a svazky... a zkušenost či intuice ve mně nastavila, že všechno krásné a příjemné vede k utrpení a stesku po tom... takže to neprožívám... Dokážu neprožít orgasmus... prostě je prázdný... ejakulace probíhá a žádné příjemno... žádné hekání a vzdychání... prostě je to jako tuhé močení... A navíc... když jsem se ženou... nechci orgasmus... protože ten vysaje všechno krásné co vzniklo mazlením a promění to v prázdnou díru... když to však nedovolím... hřeje mě to celou noc... V sexu mi tedy jde spíš o to dlouho načerpávat do sebe to co spouští meditaci... ale na to zas žena nemá fyzické vybavení, aby vydržela tak dlouhou soulož... všichni muži a všechny ženy spěchají... protože jsou ovládáni vášněmi... Nepoznal jsem ženu, která by se se mnou chtěla projít úžasným krajem zalitým duhou... V jistém stádiu podlehne... a spěchá k orgasmu...

Než nějakou semetriku či náhražku upřímné ženy, vedle které bych trpěl, raději zůstanu celý život sám i když mě okolí, rodina atd. asi za to sežere a budu vypadat jako podivín či člověk s odlišnou sexuální orientací...

Já jsem očekával od ženy porozumění, pochopení, zázemí a povzbuzení a dostalo se mi výsměchu, ponižování, výtek a ultimát. Takhle si přístav a domov nepředstavuji. Jediné kde byly se mnou spokojené bylo po citové a milostné stránce. To mi nedělá problém dát to jakékoliv povaze... protože sex... zastavuje myšlení... a tak jsou všechny ženy, když jsou laskány jako beránci... když je po... zase to do nich vjede...

Já to mám vždy snadné... když nevím kudy kam... zkusím ať se svět projeví. Takže si dám inzerát, že hledám milenku jen na krásné chvíle... nebo odpovím ženám na inzerát, ve kterém hledají něžného a milého chlapa do pelíšku... a když nikdo neodpoví... je to pro mě jasné co mám dělat. A někdy se docela pobavím... nějaká žena kolem 36 let (to už by měla mít aspoň trochu soudnost) napsala že hledá muže... s větším mužství, vysoce postaveného, s nízkými požadavky a hlavně s gabrioletem... Tak tu bych doma nechtěl ani za sto tisíc.

Jenže jak už to znám - často když se na něco snažím vyprdnout tak to začne otravovat s větší intenzitou a najednou se objevují předtím nepoznané možnosti, o které se člověk dříve marně pokoušel. Nechápu kdo mě do takové tragikomedie uvrhl - Otec či co?

Jo tak to mě taky vodilo za nos... když jsem vždy dostal košem... a smířil se s tím a opět získal cvičením vnitřní bohatství a tedy o ženu už neměl zájem objevila se nějaká, přesně tak nadějná abych se chytl a ona mě o to zas obrala... a vrhla mě zpět... přitom... v mazlení umím dát nejvíce když jsem právě v tom smutnění... ale o smutné muže ženy nemají zájem... a tak je přitahuje jen to sebevědomí... Mě by zajímalo jak to s nimi dělal takový Kršna... ten musel být magnetický pro ně... a přesto jim to nějak musel vysvětlit, aby ho neupálily. V jednom filmu jsem viděl jak odpověděl takové fanynce syna božího (což kdyby se stalo dnes... tak to by si ani neumím představit co všechno by ženy za oplocením vyváděly) odpověděl... "Tento život mi nepatří..." Tomu říkám bdělost...

Beznadějný případ

***

Co je to dosažení pohlavní dospělosti. Co aktivuje tvorbu? Já vím že se dá pohlavní dospělost zastavit a tím i tvorba hormonů ovládnout.

To nevím. Řekl bych, že tělo je dopředu naprogramováno a v určité době se v něm spouští určité procesy i bez ohledu na okolí, třeba holky zas dostanou první měsíčky a přitom ty vajíčka už mají v sobě od narození. Neslyšel jsem o žádné zdravé ženě, která by je v dospělosti neměla. Maximálně se to opozdí např. u gymnastek.

S tělem jde dělat cokoliv... jen se musíš nad něj povznést. Chceš-li něco ovládnout, musíš se nad to dokázat povznést. Zápasit se spermiemi však není to co mě táhne. Takže se to samo vyřeší i beze mě.

Až ve snu mě pak zaskočila milenka... naprosto ideální a stvořená k tomu čím mě měla potěšit... sladká sexy krasavice jakou jen tak v tomhle světě nepotkáš :-), která nechce nic jiného než ti dát sex... někdy tak zvažuji jestli ten můj svět snů není hezčí a dokonalejší než tahle "realita". Stačí sex zde omezit a tam rozkvete... s daleko ideálnějšími partnerkami... stvořenými a připravenými splnit všechna tvá přání bez následků a ráno po nich nezbyde nic :-)

Jej :-) už slyším ty reálné ženy jak ti nadávají přinejmenším do snílků, fantastů či zběhů před reálným světem :-).

Když na to nemáš, tak tě to uráží... nejlepší obrana je útok.

Protože krásné může být jen to co je jemné a křehké, zranitelné... a ženy se vydaly směrem síly, tvrdosti a drsnosti... a zároveň chtějí, aby je muž obdivoval. Kritizuju duchovní mistry (chlapy u mistrů žen je to samozřejmé) co vyzdvihují ženy nad muže. Protože nevidí.. že ženská energie pokory a odevzdanosti je dávno fuč... a místo ní je to jen boj proti emancipaci a touha po moci.

Dneska pokud je holka alespoň trochu krásná tak si brzy uvědomí jaké má v dnešním západním světě možnosti a že se stačí málo a muže si rychle obmotat kolem prstu, aby ji sloužil tak jak ona chce - cesta na trůn je tak lákavá... pak i obyčejná holka z vesnice, která přijede studovat do Prahy brzo zjistí, že než se dřít po brigádách v supermarketu za pár stovek, je výhodnější si přivydělat jako "společnice" kdy za jednu noc má víc než za celý týden či dokonce měsíc. Nevím jestli obecně ženy takové nebyly ve své přirozenosti už od počátku jen dříve je více brzdila společnost se svými morálními pravidly, náboženství atd. Tedy ta pokora a odevzdanost v jich byla spíše jen uměle vytvořená či je to tím, že to uvnitř nich - nevím jak to přesně nazvat se mnohdy jí samotné jaksi vymklo kontrole a jde to v důsledku proti ní a nenachází klid.

Já jsem nemyslel krásu vnější ale vnitřní. Podívám-li se na květinu zvlhnou mi oči, protože ji cítím... nikoliv vidím... podívám-li se stejně na ženy... oči mi nevlhnou.

Podívám-li se zpět zjišťuji, jak jsem ženám ublížil... protože žádná z těch co se se mnou milovala (tedy po té co jsem se vrátil z bezdomoví se zkušeností otevřeného srdce) nenalézá klidu a kvalita jejích vztahů je velmi smutná. Těžko ji někdo dokáže věnovat takovou pozornost, něhu a lásku...

Hmm to se nedivím, snad každý muž by si přál aby byl pro ženu nezapomenutelný a vyjímečný, - to i egu hodně chutná:-), ale pro tu ženu to pak musí být pěkné peklo když pak celý život hledá, ale už nenachází a postupně si uvědomuje o co vlastně přišla a ještě v důsledku toho ve svém životě zklame další muže, kteří ji to samé nedokážou poskytnout.

Proto jim to tady říkám, že je to nebezpečné... stejně jako vše co je sladké... raději pracuji ať překonám co nejdříve rovinu cítění abych měl už klid... tím samozřejmě ztratím i umění se mazlit... což bude světu jen ku prospěchu.

Ale i z toho musím vystřízlivět, ačkoliv je to moc hezké... oběma stranám to ubližuje... a nyní už sex vypadá úplně jinak.. třeba... když jdeš po ulici a vidíš psí pár snažící se o soulož... pozoruješ... a co to v tobě vzbudí? Úsměv... a proč? A tak stejně jako ty se díváš na psy já se dívám nyní na sebe... a divím se sám sobě... a vidím... že sex alias trdlitkování pocení a funění je naprosto piktoreskní a nedokonalý stejně jako cokoliv jiného v tomto světě...

Tak to jsem na tom asi podobně - díval jsem se na porno a přišlo mě to k smíchu... Prostě pohled jen na sex ve kterém necitím nic hlubšího mě přijde komický - jak říká sexuolog Zvěřina - je to jednoduchá mechanika :-) I určitým způsobem oblečená žena je pro mě přitažlivější než když je úplně nahá, protože nahá žena už v tomto pohledu vlastně žádné tajemství nemá...

Já se nemusím dívat na porno, stačí když se sám podívám na sebe... A co žena sama všude ukazuje nemůže být přitažlivé... cudnost je krásnější než exhibicionismus... muž pak nemá pocit že je král, který jediný smí vidět co jiným je skryto... Navíc vzrušivé jsou jen představy... samotný akt je prázdný. Možná proto se ženy ani na porno nedívají... protože tam není nic citového... žádný obdiv a dvoření se ženě...

Nějaká žena kolem 36 let (to už by měla mít aspoň trochu soudnost) napsala že hledá muže... s větším mužství, vysoce postaveného, s nízkými požadavky a hlavně s gabrioletem... Tak tu bych doma nechtěl ani za sto tisíc.

No když nic jiného aspoň, že je paní upřímná a řekne narovinu o co jí vlastně jde. Na netu jsem narazil ještě na "zajímavější" případy takových žen např. www.vladkyne.com - schválně jsem se podíval na její fotky - do jejich očí a jen z jedné jsem cítil něco hlubšího určitou upřímnost jinak nic co by mě nějak vnitřně oslovilo.

To já jsem narazil i na satiru :-) inzerát : "Chtěla bych Tě mít ráda a současně Tě neomezovat. Vážit si Tě bez hodnocení, brát Tě vážně a nic Ti neurčovat. Přijít k Tobě, nevnucovat se, pozvat Tě, obdarovávat Tě a neklást k tomu žádné podmínky. Moci vzájemně sdělovat si své pocity, ale nečinit Tě za ně odpovědnými. Informovat Tě, ale neurazit. Starat se o Tebe a nechtít Tě měnit. Těšit se s Tebou takovým jaký jsi..."

Žena mi může dát jen chvilkovou rozkoš... ale nikdy mě nemůže naplnit na celý den a zdarma takovým klidem, spokojeností a mírem jako meditace...

Když zaměřím pozornost do nitra stává se, že se ve mě rozlije určitý pocit klidu a míru jenže mi to nevydrží celý den jako tobě - pořád se soustředit nedokážu.

Chce to poctivost a cvik... až se setrvačník zastaví bude ti připadat zas nemožné to opačné... co vyžaduje zase úsilí. Třeba po třech týdnech cvičení když se podívám na pěknou ženu a objeví se zasnění... sám sebe vyhodím před oko pozornosti tak na metr před sebe a koukám na to jak takové zasnění nastupuje a co dělá se mnou... a pak se obrátím do zdroje a shledám jej dokonalejším a míruplnějším... a tak zasnění přemůžu... A celý den se takto pozoruji... a čím častěji to dělám... tím slabší útoky jsou... pak již i myšlenky lze vidět stejně... a člověk se ocitá ve zvláštním mezistavu... moc spokojeném... a vyzařuje to z něj všude. A žár spaluje všechny bloky... a pouta... a vyvíjí se to... s každým dnem... Chce to jen zkušenost a cvik... pozornost je tu stále... jen si ji uvědomovat... jen vidět... že vše co se mi zjevuje ve vědomí i samo vědomí nemůže být moje... protože ho něco vidí... než si člověk uvědomí že mezi vidoucí a viděné i samotný proces vidění je jedno a to samé... tedy že je vším... a prostředník který vše soudil a tedy iluzorní pozorovatel já... velice vypečený a rozmazlený zmizel... Záleží jen na tom... kolik procent pozornosti se čemu věnuje... obrať to v blahodárné skóre... a ono se to začne samo rozvíjet a udržovat.

Beznadějný případ

***

Třeba v článku Penízkotéka vagínmania - ty "tvé" ženy např. žena A - nejdříve ti začne nadávat, pak se omlouvá jaká je a nakonec nabídne své tělo a chce se s tebou milovat - z takových žen se mi dělá zle...

Tak to ti možná pošlu její e-mail... třeba jí to vysvětlíš... jste asi tak stejně staří :-).

Já jsem nemyslel krásu vnější ale vnitřní.

To jsem pochopil, že o fyzično ti primárně nejde, ale tak se mi zdá, že když je holka fyzicky krásná, tak se málokdy sejde i to, že by oplývala i krásnou vnitřní respektive je to tím jaksi překryto. Zvykne si, že si vystačí s tím jak vypadá.

Hmm... zajímavý postřeh... v těch co, jim svět padá do klína, pak mohou zdařile se zahnízďovat, klíčit a bujet vlastnosti jež je budou zžírat v dalších inkarnacích jako hladoví komáři... Tak jsem rád, že nejsem krásný... to bych mohl být už dávno ženatý, a mít za manželku i pěknou potvůrku. Takže mě to přivedlo na utvoření krásné moudrosti... Teprve pěkně vrchovaté koryto udělá z prasátka pořádnou svini.

Podívám-li se na květinu zvlhnou mi oči, protože ji cítím... nikoliv vidím... podívám-li se stejně na ženy... oči mi nevlhnou.

A nemůže žena říci to samé i o muži či většině mužů?

To nemůže, protože většina mužů nemůže být slavných, bohatých a mocných. Ale jakmile se vedle nich takový objeví... žena zvlhne všude...

Cudnost je krásnější než exhibicionismus... muž pak nemá pocit že je král, který jediný smí vidět co jiným je skryto... Navíc vzrušivé jsou jen představy...

Právě, člověk si může různě představovat v tom to je lákavé.

Až na to, že představy jsou téměř dokonalé... a jejich autor je sám v nich vyvolený :-)... realita mu pak ukáže jak se strouhá mrkvička.

Když už jsi psal o tom co znamená narodit se jako žena - jak se díváš na to, že se někdo narodí jaksi v jiném těle třeba v mužském, ale cítí se jako žena nebo naopak či na homosexualitu - je to chyba v Matrixu? :-) Ikdyž třeba u té homosexuality se dneska ví, že se vyskytuje i mezi určitým procentem zvířat tudíž to není jen nějaká lidská anomálie.

Tak zaprvé... každý se narodí nesexuální... pak jistých vlivů, prostředí a výchovy to zraje na homo nebo hetero nebo obojí najednou. Příčiny úchylek jsou různé... kdyby všechny subjekty měly ideální dětství... pak by v pubertě byly normální... kdyby všechny subjekty... prožívali ideální vztahy jak po stránce fyzické tak po stránce citové... byli by všichni normální. Sexuální energie je silná... a nikdo ji nezničí... vše stvořené strádá a touží po naplnění či opětovném navrácení do nestvořeného... a tak hledá prostředek k tomu vhodný... nejde-li to tudy... jde to jinudy. A tak vznikají úchylky. Dá se jich snadno zbavit... ale vyšinutým subjektům se to bude jevit jako nepřirozené. Jó lidská psychika bude teprve zažívat rozmach... protože na to co se bude dít... nebudou tabletky... a je jedno v jaké úrovni to bude projevené... vyladit pak celkové fungování organismu po všech stránkách... na to doktoři nebudou mít nic... těšte se... už dnes neumí vyléčit některé poruchy... jediné co umí je tlumit jejich projevy... a přitom není poruchy ani nemoci, která by se nedala vyléčit... nikdo však nemá čas... a samotný systém vám ho taky nedá...

Beznadějný případ

***

V těch co, jim svět padá do klína, pak mohou zdařile se zahnízďovat, klíčit a bujet vlastnosti jež je budou zžírat v dalších inkarnacích jako hladoví komáři...

S těch reinkarnací nejsem moc moudrý - individuální reinkarnace je asi úplná blbost,lidí přibývá odkud by se ty nové duše pořád braly - ze zvířat? Nevím, taky ve starověku by musel být pak přetlak :-), nevím jestli je jen Jeden či těch "já" je více, kde kdo tvrdí, že byl v minulém životě Caesar či Kleopatra :-). Kdysi jsi psal o kapce co se vrací do kotlíkU a není nikde k nalezení a povstané kapka nová, která je i není ta samá, v hlavě si to těžko představit :-) leda to donekonečna chroustat a výsledek rovný nule. V jedné knížce o buddhismu jsem se dočetl o Buddhově pojetí následujícím.

Na otázku, zda plod činu padne, rozumí se v příštím životě, na pachatele toho činu nebo na někoho jiného, Buddha odpověděl, že to obojí jsou krajnosti (anta), jež obě odmítá, protože zastává pojetí mezistředu. Obdobně odpověděl otázán, zda strast si působí každý sám, zda strast působí někdo jiný, zda platí oboje zároveň, anebo nic z toho, zda strast vzniká sama od sebe a odmítl všechny tyto možnosti. Pak ovšem následovala otázka, zda tedy strast neexistuje, anebo zda on, Buddha, nezná žádnou strast nebo zda žádnou nevidí. A tu Buddha vysvětlil, proč nemůže souhlasit s žádným z uvedených předpokladů. Kdyby řekl, že pachatel činu je totožný s tím, na koho padne toho činu plod, nebo že strast vzniká sama od sebe bez příčiny, připustil by tím, že existuje věčná duše, což je pro něj nepřijatelný eternalismus a kdyby řekl, že někdo vykoná čin a na jiného dopadne plod nebo že strast si působí každý sám, že strast působí někdo jiný, že platí oboje zároveň, anebo nic z toho, že strast vzniká sama od sebe, připustil by tím, že duše zaniká se zánikem těla, což je pro něj nepřijatelný anihilacionismus. Jedině správné vysvětlení tkví v uznání působnosti kauzální řady příčin a účinků, v zákonitosti podmíněného vzniku, kterou někteří západní filozofové charakterizují jako řetězec neodvratného spění k entropii. To je pravý obraz sáhodlouhého koloběhu znovuzrozování, bytí a žití. V pojetí duše tedy Buddha nebyl ani eternalista ani anihilacionista - on zkrátka pro své hlásané držmo duši vůbec nepotřeboval, zrovna tak jako nepotřeboval žádného boha.

Ani žádnou lásku... a tedy ani žádný soucit s kýmkoliv s jakoukoliv duší. Buddhovo pojetí bych mohl vysvětlit, neb jsem je viděl již ve stádiu kdy zmizí tělesnost... Dokonce i řetězec příčin a následků... je trochu nedokonale vysvětlen... správně by to mělo být... že žádný řetězec příčin a následků neexistuje a pokud existuje je vždy něčím poháněn jeho sled... s vymizením toho motoru... nemůže ani on existovat... protože existence má vždy účel za kterým je vytvářena... Avšak já nejsem Buddha a těžko mi někdo uvěří. A i kdyby uvěřil... je to stejně k ničemu... nikde nic nepřibude a nikde nic neubude... Můžu vysvětlovat tisíci lidem... můžu dovést mnoho k stejnému vhledu... můžu cokoliv a nemusím nic... není tu žádný důvod... se o cokoliv snažit... jedinný důvod je ve vás... svět je váš vlastní stimulant, který si vytváříte v oblasti smyslové, abyste se klamali a mohli dát své pýše naplnění. Proč musíte vlastně myslet? Já nikde neexistuje... žádným smyslem není registrovatelné... když se odtotožníte a prohlédnete klam... pak uvidíte věci stejně jako Buddha. Ale co můžete od toho čekat? Zapomeňte na to že tím cokoliv, zejména nějaký pocit, získáte.

Tak zaprvé... každý se narodí nesexuální... pak jistých vlivů, prostředí a výchovy to zraje na homo nebo hetero nebo obojí najednou. Příčiny úchylek jsou různé... kdyby všechny subjekty měly ideální dětství... pak by v pubertě byly normální...

Tady by s tebou doktoři nesouhlasili - jednoznačně původ (podstatu) homosexuality neznají, ale za nejpravděpodobnější považují nezávislou nebo zřetězenou kombinaci genetických příčin a hormonálních vlivů už v období těhotenství či krátce po narození. Většina vědců tvrdí, že homosexuální orientace je člověku dána ve velmi raném období jeho života a je pak stálá a nezměnitelná... nevím možná je to od nich alibismus kdy sami neví co s tím ono i článek Štěnice Mozkomorová byl vypovídající.

Doktoři ani neví z čeho se kazí vlastně zrak... operují jen ve světě hmatatelném tedy ve světě následků... ale jak je možné napravit chybu na filmu když operujete a pracujete jen s jeho obrazem na plátně? Kolikrát jsem již říkal, že tvorba hormonů je řízena mozkem... a i kdyby pokročila věda tak daleko, že by dokázala ovlivnit či stimulovat nervové příkazy pro různé žlázy v těle... stejně by jen řešila následky... ale příčinu by nikdy nevypátrala. A přitom jsou lidé, kteří vidí a hned vám řeknou proč máte ty a ty symptomy. Jediný lék meditace, a tedy metoda jenž nepotřebuje ke svému vykonání mysl... a její napětí... jedině bezcílnost a bezesmyslnost... vede k uvolnění napětí a tedy ke zrušení všech symptomů včetně tělesnosti samé.

A tak vznikají úchylky. Dá se jich snadno zbavit... ale vyšinutým subjektům se to bude jevit jako nepřirozené.

Zrovna včera jsem na takového jednoho nešťastníka narazil, u něj je to znásobeno ještě tím, že je to pro něj těžký hřích, jak mu nakukali zřejmě v nějaké církvi, píše:

Myslím, že jsem gay, jde o sexuální touhu, hodně jsem o tom přemýšlel a modlil jsem se o to, ale nějak si nevím rady kudy kam. Věřte není to lehké, toužím po tom mít rodinu, ale nechci zranit dívku tím, že nebudu k ní upřímný, když si ji budu brát, nebo vůbec s ní chodit. Držím se taky dál od "kluků", nechci být hříšný i činem, když už jsem ve svých touhách a myšlenkách. Prosím chci se změnit a nevím jak. Prosím pomozte, ale prosím Vás uvažte pořádně to co napíšete, jedna se o vážnou věc v životě, která bude mít dopad na další jeho průběh. Díky. Prosím pište.

Existuje pro něj pomoc?

Nejprve by se musel zbavit přesvědčení, že jde o úchylku a že se vidí špatně... Dokud se nepříjme i jako homosexuál bude jeho homosexualita žít z jeho nenávisti sebe sama. Stejně jako schizofrenie... Je mnoho možností které temná strana využívá k manifestaci a přežití... ale všechny se opírají jen o jednu věc... naděje, budoucnost a život démona pramení z utrpení. V meditaci, kdy se člověk povznese nad prožívání... nemá démon přístup ke stromu života... je to trnitá cesta... na kříž... ale trpělivost podpořená vhledem... že jinudy to nejde... přinese nakonec ovoce. Mnoho lidí tápe, protože je tu hodně nabídek a nadějí... avšak vnější pomoc nikdy nevyřeší to co jste schopni vyřešit vnitřním nahlížením na celý koloběh vzniku a průběhu utrpení. Homosexualita sama o sobě není utrpení... punc utrpení tomu dává démon...

Sám na sobě taky pozoruju úchylku i když ne až takového rázu, člověku to přináší určité uspokojení, jenže mě to zároveň i pravidelně vnitřně sžírá - nedopřává klid a nevím jak se toho zbavit - totiž kromě žen samotných se mi líbí na ženách i určité ženské věci (určité oblečení, boty) až tak, až mě přitahují i ty věci samotné doktoři tomu říkají fetišismus.

Rozumím fetišismu... ani ne tak rozumím jako spíš cítím... jako bych uměl být tebou a zároveň sebou a přitom vidět kde to skřípe. Příčinou fetišismu je, že objekt jenž tě přitahuje ti nikdy nemůže ublížit a tebe zranit. Patří ženě, nese její tvar, pach, stimuluje na ní myšlenky... a přesto je předvídatelný a nemůže se tě nijak dotknout. Udělějte si statistiku, jak trpěli ve vztazích různí lidé postihlí nyní úchylkou a uvidíte... úchylka je ventil a prostředek k ukojení... který vám dává citovou jistotu... nebo aspoň naději na ni... Není to ani nemoc, jako touha po štěstí... jenže svět stojí proti vám... co můžete dělat? Hledat sami sebe a poznat se... poznat svou pokladnici... a pak... se vyřeší všechna přepětí...

Beznadějný případ