Děkuji za super stránky, konečně úleva. Je to prázdnota, živá prázdnota, že jo? Cha cha cha a je po bouři, už jen klídek a pohodička. Obyčejná nula, prostě prázdno...

Není to nic co by se dalo pojmenovat... takže pozor na věci... člověk se sám ztratí jen třeba tím, aby si ulevil, pochválil nebo obdivoval...

Nejmocnější je stejně síla přítomného okamžiku.

Jo tohle ví tak 99% hledajících... a stejně se ani jednomu nepodaří ji poznat. A nenazval bych ji nejmocnější a už vůbec né sílou.

Beznadějný případ

***

Děkuji za odpověď, ale Vy jste si přeci taky obrovsky ulevil, když Vám to doťuklo, tady přece nejde o nějaký obdiv, ale o pochopení, že za myslí, jež vytváří protiklady se skrývá jedno vědomí, které všemu dává vzniknout. Nepopírám úlevu, když si uvědomím kolik let jsem věnovala mínusové - negativní polaritě! Ale díky za to, poněvadž jsem si uvědomila, že je to moje vědomí, které tomu dávalo život. A teď je pohoda, protože jsem se rozhodla nedávat život strachu mysli. Od 14 let doteď, to je 24 let strachu, dík stačilo. Nepřeji Vám nic.

To byla moje chyba, že jsem prožíval úlevu, svobodu a radost. Tohle mi pak zatarasilo cestu dál. Čím snadněji se k jevům přivyká, tím obtížněji se pak od nich odvyká. A člověk nezkušený a naivní, myslící si, že už vyhrál netuší jakou past na něj Mára nalíčil... a to má ještě v zásobě účinnější zbraně. Lidé většinou cvičí... tedy mají chuť když je jim zle... a jakmile se to spraví... šupky hupky směrem do starých kolejí... a to je jejich kruh... akorát oproti materialistům... zvládli umění změnit pohledy a myšlenky tak, aby netvořily negativní pocity. Ale ve vývoji k osvícení jsou stále ve stejné pasti lapeni. Máte-li sílu k boji... nevyhrajete nikdy tuhle válku. Ono nakonec... a jeví se to prožívajícím nespravedlivé... nakonec vítěz z toho nemá nic... žádná emoce, žádný pocit... nic příjemného... jen konečně mír... nikdo si to neužije, nic z toho si nevezme... protože tomu jenž o to usiluje nenáleží z věčného ani zrnko...

Beznadějný případ