Kropit studenou sprchou už beztak zubama drkotající nebožáky nikam nepovede ani když jim u toho budeš dokolečka vysvětlovat jak je otužování zdravé. Co jim takhle dát občas napít čaje?

Proč? Kdo chce čaj ať si dojde sám.

Nemá nohy a je slepý. Těžko se plazí za vůní kterou nezná, tudíž ji jeho nos nemá podle čeho určit. Přesto se mu zdává o teple a chuti.

Pak tedy on sám ví nejlíp co je pro něj dobré. Jsou věci, které si musí člověk nakonec udělat sám, protože číst o tom či snít o tom jeho žízeň nikdy neuhasí. Až dozraje jeho čas... snílek sám pozná podstatu a marnivost vlastních snů a tím vhledem jsa připraven vydá se sám po vlastních napít. Budit spáče se nevyplácí... nejenže o to tvrději pak usne, ale ještě člověku vynadá... za to že ho budil z krásného snu o teple a chuti do zimy a hladu.

Ajaj? Co to? Cítím odněkud pýchu... a ke všemu založenou jen na tom, že se kdosi plazil blíž čajníku než ostatní a ve tmě do něj vrazil aniž by to sám měl a mohl mít v plánu.

Nechť si slečna masařka poslouží jak je ji libo. Ve mně se již vrtalo mnoho muších sosáčků a mnohé se pokoušely naklásti do mně své vajíčka... Jiné si i něco šťavnatého odnesli.

Proč však nevolá na ostatní a nenabízí hřejivý doušek?

Mnohé mlsné jazýčky by se spálily a mnohé by mně žalovaly, že jsem se je pokoušel otrávit! Z opravdového čajíčku, se totiž dělá moc nevolno... člověk zvrací všemi otvory... a je mu na umření.

Čeká snad, že budou mít všichni stejné štěstí?

Copak já jsem ten kdo běh věcí řídí? Kdo ví co štěstím a neštěstím pro rouhače jest? V tomto ožehavém tématu, prosím obracejte se ve věci nespokojeného smyslového konzumenta na marketingové oddělení tvůrce vašeho osudu a výrobce pokrevních smluv a šťavnatých snů o velkém štěstí. Tel: 777 144 000

Nebo jen nechce ztratit své ničím nevykoupené privilegium...

K čemu jsou ti tvé závěry? Stejně nikdy nebudeš schopen poznat co se ti to vlastně honí hlavou. Jdi a obětuj to vše hledání a uvidíš sám.

Ale já přece nic nehledám. Hledat se dá jen to co se ztratilo... já nic nemám a nemám tedy ani co ztratit...

No právě... sám svědčíš zde o tom, že velká oběť nebyla ještě učiněna. A poznání bylo vytvořeno jen sečtělými logickými domněnkami.

Jinak dneska jsem si koupil meloun. Koupil, přestože jsem ho mohl snadno ukrást... Není nikoho kdo by mi v tom záměru mohl zabránit a i kdyby mě chytli při činu nelze mě trestat ani napravit... přesto jsem to neudělal.

No vidíš... jak velký balónek bohatsví si umíš pro sebe nafouknout. Třeba jednou ve tmě narazíš i na kaktus... Ikdyž... ve tvém případě se to dlouho ještě nestane... ty přece nic nehledáš a nikam nemusíš... tak proč jít do tmy... když tě baví kochat se svým balónkem.

Nevidím hranice tam kde jiní, ale kam se nedívají...

No... ale balónek nenese jen pozitiva, ale i starosti co pak se světem...

Dobrý zahradník totiž nenechá nikdy ležet pole ladem kvůli jedinému melounu. Zato když nemá sousedův dobytek co žrát, klidně vyrve chryzantény...

Než-li být dobrým... a než-li být zahradníkem... je mi blížší být potulným pomateným povalečem... co nemá v tomto světě žádný užitek. A aniž by hnul prstem, a žil by jen nejistě a krátce... směl se stát aspoň na chvíli divákem... a nikoliv hercem této slavné a neustále opakované lidské tragikomedie.

Je škoda nechat struny mlčet, ale proč je přervat při první skladbě?

Žádný užitek a žádná škoda... a přitom tolik potu denně na zvrácení toho se vynakládá... a lidé co slyšeli struny hrát... dvacet let se pak musí učit, aby se stali mistrem a modlou utrpení... zatím jejich vinou negramotných... žáků. A pokud nic nehledáš, pak ani já nemám komu odpovídat a na jakési struny komusi hrát. Nejsem totiž už zahradník... zahradník i hudebník už umřel. Na zemi je spoustu zahradníků a virtuózů... jdi k nim snad tě vyslyší. Struny na stromě nerostou... jsou dílem hladu a musí se na ně hrát podle not... a proto mě nenávidí... nerad nutím lidi tancovat tak jak mi huba píská.

Strunám je to u prdele co musí a co ne. Je to jejich úděl.

A odkud to mají vědět jaký je jejich úděl. Celý život napjaté a když prasknou... seřvané... vyhozeny do šrotu... mezi plechovky... Když jsi tak moudrý a znáš úděl každého, zajisté víš, že mým údělem je smrt... tak mě nech odejít si po svém...

Nenávidět? Jsou to struny né démoni. Ty z nich děláš ty.

Já z nich nic nedělám... pro mě nemusí už pracovat. Dávám jim svobodu, stejně by nikdy nemohli zahrát tak, aby navždy utěšily mé srdce.

A noty? Kde mají hranice? U nás půltóny v číně čtvrttóny... jde snad o to, aby hudba netahala za uši ne. Kromě toho dobrý hudebník dokáže improvizovat.

Hudba stojí moc práce... a jak se mě mají těšit plody tohoto stromu utrpení? Člověk nikdy nevytvoří hudbu... umí vytvořit jen rambajs... který střídavě ruší pravou hudbu v něm... A copak po mně furt chceš? Že do své nespokojenosti zapřáhnout se snažíš ostatní a nedáš jim pokoj?

Copak docházejí argumenty? A podle čeho soudíš že jsem nespokojený? A s čím? Já nic nevlastním a nepotřebuji. Tak co by mohlo budit mou nespokojenost? A to že slyším volání o pomoc s tím přece nesouvisí. To je jen následek toho, že nejsem hluchý.

Lidé nevědí co chtějí, a pomáhat jim v dosažení toho, co si myslí že jim chybí jistě Mára oceňuje. Takže uvař čaj a rozlévej. Třeba budeš mít sám ze sebe pak lepší pocit. Ten jehož přijmou nebesa vidí pozemské věci jinak a ani Kristus pak neslyšel. Nemám argumenty, nejsou už třeba když je v člověku mír.

Synku, kdybys měl v sobě opravdu mír, tak neslyšíš zvonit ten telefon a nevynecháváš při psaní písmena. To svědčí spíše o horečce.

Pro tebe to může svědčit klidně o čemkoliv... jen aby ses z míru rušil.

Co víc k tomu říct? Že jsem zaslechl drkotání zubů a proto nalil čaj? Důvodem proto přece není pocit, ale soucit, čistá logika, zdravý rozum.

Třeba drkotání zubů muže vést k povznesení se nad stav tělesnosti... odkud mám já ve své ubohosti vědět co je zrovna v ten okamžik správné? Viděl jsem mnoho velkých věcí, jen proto, že jsem se zřekl pomoci od druhých a přestal na ni spoléhat. A tak v noci v jeskyni když mi byla zima a přestal s ní bojovat... zjevili se mí andělé odnesli mě dovnitř a tam se o mně hezky starali tak, že mi nebylo ani teplo ani zima a ráno jsem neprochladl. Teplý čaj vydrží jen na pár minut...

A Kristus? Co o něm vlastně víš? Znal jsi ho snad?

Nic o něm nevím a nikdy jsem ho nepoznal, asi mnohé zvědavce zklamu, ale tak to někdy chodí.

A opravdu myslíš, že bys ho poznal, kdyby kolem tebe prošel?

Tvoje nohy kolem sebe chodí stále a přesto se nemůžou potkat ani rozejít.

Mimochodem, nezáleží přece na tom, co lidé chtějí, ale co opravdu potřebují. A jestli to někdo ocení nebo třeba potrestá, to je mi úplně fuk.

Nevidím nikde, že by někdo něco navíc potřeboval. Vidíš-li, že kolem lidé něco navíc a od tebe potřebují, tak jim to klidně dej. Já ti tvou snahu neocením. Jsem-li podle tebe na dně. Tak se s tím jen smiř. Ostatním lidem co kolem procházejí nijak zvlášť v žaludku neležím. Ale co já můžu dělat s tvými pocity? Jdu raději spát.

Ale já se přece o nic snažit nemusím. Je to pro mě stejně přirozené jako dýchání. Pocity se nezabývám. Stačí mi co vidím a slyším. Krom toho jsi poněkud vztahovačný páč o dnu jsem neřekl ani slovo a navíc si to ani nemyslím a v žaludku mi nic nelehává poněvadž mám dobré trávení. Ale ten spánek můžu doporučit. Ráno bývá totiž moudřejší večera :) tak dobrou.

Jak pro koho. Tak si to hezky užij, máš jistě ještě co dohánět a v tomto světě vykonat, tak ať máš na to sílu.

Beznadějný případ

***

Máchat si čumák ve vlastním hovně? Myslím, že v reálu by ses do toho nehrnul tak, snadno jak o tom mluvíš, ačkoliv bys to nakonec nejspíš díky té své pýše (i když ty bys to asi nazval jinak) udělal...

Pýcha se hrne, pýcha se bojí... a ty nemáš v ruce nic čím bys mě donutil hnout brvou... Nejprve uhaš oheň co v tobě vzniká... a pak nebudeš muset nic nijak hodnotit...

Sám jsi řekl, že nikam nejdeš, nic neplánuješ, nic nehledáš.. čekáš prostě jen co přijde a podle toho se zařídíš (kdyby se ti to náhodou nezdálo, klidně ti to na tvých stránkách ukážu)...

Já ani nevím co jsem komu řekl včera. Kdo ví, jak staré věci tu teď vytahuješ a zacházíš s nimi jako by to byly nějaké trumfy.

Ale co jsi udělal když "to" přišlo? Místo toho, abys to pozval dál, uvařil kafe a zeptal se co pro to můžeš udělat, vyhnal jsi to ze dveří, zabouchl a zavřel okenice... máš rozumu za pět, ale místo k moudrosti ho používáš k chytračení... nebo myslíš, že je opravdu všechno zadarmo? Ano, pokud ti stačí to co všem ostatním... pokud ne, musíš zaplatit...

Nic není ani za peníze ani zadarmo, když se obětuje to co je ti nejcennější. Pak není co komu dát ani vzít... a to tvé neposedné hemžení a snažení tady je jako když jiskry létají z ohně.

Máš na to?

Nikdy na to nebudu mít. A proto mě to ani ve snech netrápí.

A co myslíš, že zbude? Prázdná temná komora se zapáchající mrtvolou?

Z čeho by mělo a muselo co zbýt?

Když se svatý Petr zeptá kdo jsem, odpovím - co je ti do toho?

A pak... že se lidi neokrádají sami. Jaký smysl jim má pak radu dávat? Vždyť by mě zažalovali za neposkytnutí pomoci v jejich sebeokrádání.

A jestliže řekne - špatně, šup zpátky na zem - řeknu - milerád - a budu to tak myslet (a nejspíš se v tu chvíli nebeská brána otevře, ale já nevstoupím), neboť se nebojím "samsáry" a nepotřebuju z ničeho utíkat... já to tu mám rád a rád se sem budu vracet ať už v jakékoliv podobě... cítím, směju se, občas mě něco bolí, ale netrpím tím, a navíc, každý další život můžu posunout svět o kousek blíž k dokonalosti a... přivést tak ráj na zemi...

No vidím, že ti byl nabídnut kotlíček hodný tvé velikosti. Kdo by neodolal. Zřejmě jsi našel zlatou střední cestu... prožívat si samsárku... a přitom netrpět... a ještě prospět světové dokonalosti a dokonce přivést ráj na zemi. No tedy... ve vší skromnosti... můj hrdino... žasnu až mi málem tento bodlák zaskočí... Jen prosím... chceš-li si ušetřit zklamání hned ze začátku, nezačínej od tak Beznadějného případu jako jsem já. Mně se na jeho dně líbí... být neužitečný mocnostem všeljakým... opouštějí mě podobné noční můry. A až budeš mít někdy v té práci chvilku... zkus najít odpověď na otázečku, co tě k tomu nutí.

Jestliže má někdo (silnější a zřejmě i moudřejší než já) zjevnou potřebu mě tu nechat kroužit... no a co? Třeba proto má důvod... nebudu se přece připravovat celý život na boj s něčím, co (ne)mohu porazit, jen proto že je to teď nad mé síly a já chci dokázat že to nic neznamená... to je zase jen o pýše.. mám lepší věci na práci...

Ó... tak sis vybral záslužnou roli... než-li s pánem světa bojovat, tak mu začít sloužit. To je otřepaná volba mnohých hladových... buď bojovat proti těm co slouží... nebo sloužit tomu kdo vládne tomuto světu... kde se může jakákoliv dušička vyřádit dle libosti. Všichni to myslí samozřejmě dobře... hlavně aby už skončila válka... a je jedno co zvítězí... stačí se přidat jen na silnější stranu a radovat se z vítězství. A kdo není s vámi aniž by byl spolčen s druhou stranou, tak je taky proti vám... No čeká tě ještě moc té lepší práce... tak se se mnou nezdržuj.

Raději zůstanu zahradníkem.. a zůstanu jím dokud bude svět světem pokud někdo neurčí jinak...

To by mě zajímalo kdo to vše ve tvém světě určuje.

Čím však chceš být ty?

K čemu je to třeba chtít být něčím? Všichni tu přicházejí křehcí, slabí, chudí, nazí a uřvaní... a odcházejí ještě ubožeji... kam se poděla ta všechna jejich síla? Ty ambice? Ten elán? Proč to všechno dělali... kdyby se zvířata mohly smát... lidské ješitnosti... kdy jediný úspěch a obdiv je možný jen v lidské mysli... natož pak v oku Božím... A já pravím, že jakýkoli skutek, jakákoli sláva v tomto světě, jakýkoli úspěch tohoto světa, nepohnou brvou toho, jenž v nečinnosti dlí sám uprostřed nebes. Copak oko umí soudit co jest dobré a co zlé? Nač si to všechno děláte?

Novým stvořitelem?

Co se hýbe, děsí se svého stínu, jak by mohlo nalézti spočinutí?

Nač? Vše je stvořeno, stačí se o to pořádně starat a dokázat to využít, pokud se ti nelíbí způsob provedení, nespokojencem jsi tu ty...

No je to prima kasíno... ale mně se už nechce hrát. A není to nespokojenost ani pýcha... vsadil jsem všechno na jednu hru... a prohrál... takže mám teď volno... a žádné plány...

Nebo snad prázdnou nádobou? A jaký má účel když zůstane prázdná? Není lepší do ní nalít ten čaj a dát lidem napít?

Až budou lidé z čaje zvracet, pak budou hledat zas prázdnou nádobu... a tak se mění epochy... Opravdu nevím co je pro ně lepší...

(Jenže 99,99999999% neví, že ho umíš uvařit, nerozumí tvým dvoj troj a více smyslům... proč by k tobě chodili?

Správně... to je pro ně to největší co můžu udělat... aby ke mně nechodili.

Kdo pro ně asi znamená víc? "Blázen", kterému nerozumí a který čeká ve své jeskyni na poutníka, aníž by tušil, že řeka odnesla most a k jeskyni se nikdo příštích 15000 let nedostane a poutník tak najde maximálně prach z jeho kostí, nebo třeba matka Tereza, která za nimi šla a utišila jejich duše i žaludky aniž by ji o to žádali... a kdo z těch dvou se asi více přiblíží záměru?

Každý dělá svou práci, ale jen ti nejmocnější nemusí vědět co a proč to dělají. A jen ten kdo neví co dělá a proč to dělá, uskutečňuje pravý záměr jenž je prokletým zcela bláznivý a nepochopitelný... Jen děti Boží nejsou nikomu nic dlužny... jak by mohly kohokoliv utišit, jak by mohly mít něco někomu k nabídnutí?

Nebo chceš prostě jen nebýt ničím... což sice nemá logiku, ale je to stejně snadné jako cokoliv jiného... tak co ti brání?

Tím že mě nic nenutí, znamená že mi něco brání? Nech mě prostě jen být. Stejně bych světu přidělával jen starosti a to i kdybych byl čímkoliv v tomto světě.

Prostě jen zmiz...

O tom rozhoduješ ty? Zmizím až bude třeba. A pro tebe hned jakmile na mě zapomeneš...

Kdyby amíci schazovali na irák místo pum pětidolarovky vyřešili by dva problémy najednou.. jednak by už islám těžko své ovečky přesvědčil, že usa je satanova zem (neboť satan většinou nenasycuje hladové), tudíž by už nejspíš nebylo proti komu válčit, protože terorismus se rodí z bídy... Navíc by udělali něco užitečného, něco k čemu je nikdo nenutil, a nejspíš by jim ještě ke všemu (kupodivu) přineslo dobrý pocit... co brání jim?

Že jim nejdeš příkladem :-).

Vždyť mají huby plné keců o lásce k bližnímu a o svobodě... Proč neuznat, že jsem stejný jako ostatní... stejně nedokonalý... stejně hloupý... stejně chybující... neboť to přiznání nepostrádá logiku a ta zavání rozumem, což JE dobrý začátek... hloupost, ani tu vlastní, nelze porazit... lze se jí jen vyvarovat a pokud se to nepovede, čeká tě jen jediný trest, který však zároveň je i odpuštěním... je třeba si ji popravdě přiznat... nic víc nic míň... v tom spočívá kouzlo pokory... a rozhřešení si dáváš sám, nepotřebuješ k tomu bohy ani ďábly...

A ve mně mi nic neříká, že bych měl vytvářet pokoru, nebo pýchu, nebo hloupost... brát na sebe šaty různé... jen aby ty jsi byl sám se sebou spokojen... musíš si najít jinou oběť... já už jsem na to moc imbecilní.

Napsal jsi, že bys rád našel ženu, která nebude lásku jen brát ale i dávat... ale jsi připravený na to samé? Dávat lásku? Na to přece nepotřebuješ ženskou, stačí hladovějící děti v chudých státech... nasyť je... a věř mi, že pokud se pro ně sám obětuješ, budou tě milovat až za hrob...

Ač jsem milován nebo ne... zůstávám sám... a být milován je možná ještě větší vězení než být nenáviděn. Svět se mění... a co je dnes nenáviděno, bude zítra milováno... pak je marnivé snažit se o cokoliv.

A mír... něco mi říká, že kdybys ho opravdu cítil, nepíšeš web, nepodáváš si inzeráty a nevytáčíš se po pár textovkách, které si navíc nesmyslně vykládáš navzdory tomu co v nich opravdu stojí... to všechno hovoří jen o přebujelém egu, krutém a sobeckém...

Přesně tak. Konečně ti to došlo, a už bys mohl pochopit, proč se s tebou nechci bavit. Poněvadž jsem se stal Beznadějným případem, a s tím jen marníš čas, když tu by tě mohl potřebovat někdo nadějnější a proto toho nadějnějšího nechci o nic okrádat a jen ti takticky naznačuju, že v tomhle případě hážeš jen hrách na zeď, neboť nehodlám nic měnit na svém zuboženém stavu... jasný?

Jak chceš totiž jinak najít mír ve světě plném utrpení, než že se na všechny ostatní vykašleš a necháš je svému osudu, přestože díky daru (o který ses ty sám nezasloužil) bys jim mohl pomoci...

Dary? Mně? Co je to zas za čertovinu... a ještě že jsou nezasloužené... to pak nejsou dary... ale vypečené půjčky, o které jsem se neprosil, a nehodlám splácet tučné úroky.

Ale třeba to tak není, co myslíš?

Zajisté, i kdybych to zkusil, vypátral bych na sebe zlatý bič. Takže spíš naslouchám očima.

Abys rozuměl, nijak tě nesoudím (na to si jak vidím stačíš sám), nic ti neradím, dokonce po tobě ani nic nechci.. já mám jen strach... z jediné věci... ze zbytečnosti...

Jo to má všechno co dlí v dualitě... a přitom i láska i nenávist nepotřebné jsou již v jednotě a co teprv až za jednotou a nejednotou... A proto je třeba neustále vymýšlet si nějaký smysl a záměr... pro cokoliv co je vytvořeno, aby to aspoň zdánlivě netrpělo zbytečně :-).

(a to i přestože se mě to vůbec netýká)... protože jediné co jsem si odnesl ze samsáry (respektive ze stejnojmenného filmu) byla rada jak zabránit kapce vody aby vyschla - tím že ji vliješ do řeky... a mě je líto byť jen jediné kapky, která hodlá vyschnout (i když třeba jen proto, jelikož doufá, že se zachytí v atmosféře, stane se oblakem a odpluje nad širý oceán kde splyne s podstatou vody)... protože vody je čím dál míň, za chvíli nebude čím zalévat a slaná kytky zabijí zrovna jako sucho... a přestože dřív či později se svět stejně změní v poušť, každá vteřina navíc je zrovna tak důležitá jako celá existence, neboť zbývá o trochu víc času na stavbu skleníku a odsolovací pumpy...

Zkvétat, vysychat... vznikat a zanikat... někam spět ať už v zajetí času nebo prostoru... a bojovat za každou sekundu zdejší existence může jen sen. Samsára radí, samsára vede, samsára řídí vše tak, aby sama přežila co nejdéle. Krom toho i kdyby byla voda sebeslanější... jakákoliv odpařená kapka je bez soli.

Nevím kdo to řekl, asi Buddha, jestli opravdu existoval, ale má to svou logiku - i kdybys dosáhl nejvyššího stupně osvícení, nesmíš přestat pochybovat, neboť to je to jediné na co se můžeš spolehnout...

Pochybování je dobré pro připoutance... záleží ke komu Buddha mluví. Někomu říká v jisté fázi tak a pak až nahlédne zase opak. Pochybujte o všem co jste schopni vnímat a najdete brzy pravdu. Berle potřebuje chromý... k čemu je Beznadějnému případu se na něco spoléhat?

Nic nepodsouvám, jen kladu otázky, ale ty asi víš co děláš a odpovědi dávno znáš...

Na opravdové otázky přicházejí opravdové odpovědi... mysl však není v této fázi soustředění přítomna. No a to ostatní... je jen šrot, možná i zajímavý do ambiciózních šroťáků.

Já jsem jen něco četl o svatoplukových synech, síle jednoty a další podobný žvásty...

A ani jsi nezapochyboval o její síle viď?

No nic... mír s tebou beznadějný případe... a kdyby sis to rozmyslel... ale však ty víš co dělat...

Jo možná nějakou mysl něco napadne... ale proč se tím má mé vnitřní oko zbývat? Když vidí odkud to přišlo a kam to zmizí... i jak se to vtírá... a vidí i věci příští... raději to nechá jít svou cestou... a neschází z vrcholku... z nějž vidí vše...

Beznadějný případ

***

Pošli mi prosím...

To by ti k ničemu nebylo... a jen by to budovalo tvé vězení. Až poslední list z usychajícího stromu opadne, teprve pak na něm vyraší květy. A ty chceš zalévat svůj strom, aby o listí nepřišel. Ustup sám sobě, a již nikdy nebudeš muset prosit...

nežvatlavou odpověď na mé žvásty...

Žáby kvákají a přesto je nikdo neotravuje s tím, ať řeknou něco srozumitelně. Něco tu vidí, ikdyž tu nikdo není... něco tu slyší, ikdyž tu nikdo není... za jménem a tvarem... za mrtvolou badatele, tazatele i soudce... jest vše jasné. A já tu nejsem od toho, abych někoho přesvědčoval o nějakých svých kvalitách... a stal se tak předmětem sporů duchovně chrastivých makovic.

nic a nic a nic...

To nasere viď. Když mysl nemá hračky... pokračuj v tom nic... až sám sobě zmizíš. Je to takový zatoč se všechno katapultík :-).

to tajuplné mystérium...

Nedá se mu rozumět, nedá se pochopit... a přitom... tomu kdo je jím, připadá směšné mu rozumět a ignorantské ho chápat... protože je tak jasné a stojí mimo lidské myšlení...

pořád žádný zázrak...

Přestaň se snažit, přestaň na něj čekat... stejně teď nevíš jak takový zázrak vypadá... je tu pořád, a ty jej přesto nevnímáš...

žádné zhmotnění čísího mistříčkovství...

Není toho nikde třeba a ještě jsem nepotkal nikoho, komu by to na mě konkrétně tolik vadilo jako tobě. Až potkám někoho, kdo bude toho hoden, pak třeba poradím. Jenže většina lidí je ve stavu latentních diskusí a intelektuálních řešení, a velmi málo praktikuje ticho. Proto jim nemohu nic vyjevit, protože by o tom zase jen přemýšleli a vedli spory a srovnávali a zvažovali, jen aby oni sami náhodou neudělali chybný krok. Ale až přijde někdo, kdo mi řekne, že narazil na takový a takový problém při cvičení, pak mu poradím. Ono praktické cvičení má jisté úskalí... a takové přechodové body jevící se jako nepřekonatelná překážka... takže se dá snadno poznat, zda praktikující je skutečně praktikující a kde zrovna uvízl... Naštěstí se právě o tomhle nikde v knihách duchovních nepíše... jak to vypadá, když je člověk v různých fázích pohroužení. Takže to nikdo nenašvindluje, buď prostě tím prošel nebo ani nevyšel... no a 99% zatím jen spekuluje a na jejich praktickém tachometru je 0... musím je tedy zklamat protože praxe je mnohem těžší než teorie. Všechna teorie se dá zvládnout za deset minut... a ten zbytek závisí na opravdovém vnitřním odhodlání... ztratit všechno...

voda zůstává vodou... vesmír vesmírem... ale ty ambice... stokrát popřené... a stokrát navrácené... a nedá-li se čelit mužům.... proč se nepostavit alespoň ženám... inu opravdu mezi slepými jednooký králem...

Ženy ničí tento svět, maří sílu, moudrost a vytrvalost mužů jen ve svůj materiální a pudový prospěch. To co jsem napsal, bylo proto, aby byla zjevena příčina úpadku společnosti, která tkví v ženské rozežranosti, a je jich tu dost na to, aby si každého chlapa, i kdyby to byl prezident, otočily kolem prstu a tím ho přinutily sloužit jejich rozmarům a zmařily zavčasu cestu k jeho osvícení, což se promítá pak ve všech oblastech. Ale nebyly ženy vždy takové, předtím měly úplně jiné ctnosti, ale upadly a staly se rozežrané diktátorské a vyděračné. Svou primární energii obrátily naruby... a tak není už na nich co obdivovat. Já rozhodně prasata neobdivuji... nevím jak kdo jiný... ale člověk musí mít aspoň nějaké ctnosti...

na co tu šišku máš mistře mistříčku...

Slouží mi moc dobře... jako ukazatel... jako vztyčený prst... abych byl bdělý...

pro tebe je jemných strun škoda... když prorveš i buben...

Ano ano... mnoho věcí je pro mě škoda. Aniž bych se oč prosil, dávali mi věci odmalička zadarmo, starali se o mě jako bych byl středem světa, a nyní... musím splácet až do smrti dluh...

znám jen jeden lék... zrcadlo na hladině pouštní oázy...

To si jen myslíš nebo jsi o tom něco četl... nebo ho máš opravdu odzkoušený... ale asi ne, jinak bych ti v žaludku já tak neležel. A ty jsi stále ještě neřekl, co ty vlastně ode mně furt chceš...

nečekám odpověď (aniž bych se jí zříkal)...

Hmm... to máš se sebou fakt těžký... kdyby to nebylo s tebou tak vážný, možná bych se i smál...

neboť nemám jistotu, zda opravdu rozumíš tomu co říkám, ty jenž odmítáš snahu porozumět čemukoliv (ten jehož ZRODILO království nebeské se pojmy nezabývá, proto mu je občas špatně rozumět)... dokola opakovat zřejmé... ještě to potřebuješ? Pak tedy praktikuj a roztáčej kola nenáviděné samsáry... a o smíření si nech jenom zdát... toť vše.

Až se se mnou ty smíříš... bude vše ok. Mně je jedno co ty tam jak na tom jsi. Až přijde čas, najdeš si mě zas. Takže vše je na tobě... ty jsi začal, ty musíš skončit... Ale někdy jsou přednější věci než ty, takže se nediv, že někdy neodpovídám hned...

Tvůj Máara - poslední spermie

Chudinka...

Beznadějný případ

***

Co od tebe chci? Střípek pravdy je-li libo? Nic zvláštního... jen smrt... nic víc, nic míň... Jen prachmizernou smrt... takovou jakou si zasloužíš!

Umírám kdykoliv na mě myslíš, ožívám jakmile se sám sobě ztrácíš z dohledu.

Zlatá střední cesta, alespoň co do dosažitelnosti mého chápání, je status quo s jasným koeficientem = vědět kdy je třeba být první a ukázat směr, kdy jako poslední zavřít dveře a kdy se jen dívat a čekat kam to padne... kdy soucítit a kdy se zamyslet, kdy se smát a kdy bojovat.. je to desatero v jednom děleno tisícem... zařvaná oznamovací věta s otazníkem na konci... nic v hranatých uvozovkách... hladina. Tedy samozřejmě ne z absolutního pohledu... ale o tom by ostatně mohl vyprávět spíš písek v přesýpacích hodinách...

Už jsi skončil? Strašák co plaší ptáky svým řevem... ale já mám raději jejich zpěv, protože nezpívají pro žádného posluchače.

Beznadějný případ

***

Umírám kdykoliv na mě myslíš, ožívám jakmile se sám sobě ztrácíš z dohledu.

Čistě hypoteticky vzato... jo... ovšem ten kdo vidí těžko uhlídá toho co myslí a ten co myslí je slepý...

A to vidíš nebo si to myslíš?

Už jsi skončil? Strašák co plaší ptáky svým řevem... ale já mám raději jejich zpěv, protože nezpívají pro žádného posluchače.

Píp píp tralala :)

Ó jak ubohý imitátor...

Téma pro příští semestr: Příčina a pád Oka Božího na zemi... cvrdliki cvrk... i v okamžiku, kdy se rozplývá čas a něco splývá s ničím, kdy se myšlenky a energie zastaví, stále existuje zpětná příčinná vazba k momentu rozhodnutí. Tudíž existuje i příčinná vazba k momentu uvědomění, jakož i k prapůvodní pohnutce (motivaci)... tedy i ve stádiu zdánlivé neexistence, kdy se vše poměřuje věčností, je tato informace přítomna, tudíž nic není ničím... bla bla bla tralalala... tedy i při dlouhodobém stavu zachování nevědomé blaženosti je to z absolutního hlediska pouze čekání na zpětný tah... vrků vrků... avšak... ze stejného absolutního hlediska stačí dosáhnout tohoto stavu na jakkoliv dlouhý okamžik a stane se věčným... kráááá...

Velmi výživné a luxusní polední menu pro broučky hovnivály. Snad jim bude chutnat... ale kluci neperte se... na každého zbyde...

Mimochodem, to že ptáci nezpívají pro žádného posluchače je omyl... protože si jsou posluchači navzájem, byvše uvězněni drtikolem samsáry na vodítku reprodukčních pudů... existence ornitosociálního hlediska se taktéž nevylučuje, vzhledem k nedávným objevům jmen u delfínů... Přírodo, přírodo... ty stará šibalko...

Takových žvanilů jsou plné duchovní servery... nikdy však neopustili ten divotvorný prostor uvnitř kokosového ořechu... aby se podívali na to v čem to vlastně tak dlouho hnili. Uvnitř jsou velcí a moudří... svatí a opatrní... a tak není důvod o tu líbivou masku přijít... a zmizet, třeba ve zpěvu ptáků. Co oni mohou vědět o tom proč ptáci zpívají? Vždyť je ani jednou neslyšeli... neumí jen naslouchat...

Beznadějný případ

***

Neprosil jsem... a co od tebe chci už bylo přece řečeno... ačkoli zásahem jakéhosi nabubřelého cenzora se to kamsi vytratilo... když jsem se však díval do odeslaných, našel jsem to... no zřejmě se to nehodilo do krámu...

Zřejmě jsi mi to neposlal dosti jasně. Takže jsem to považoval za něco, čím se je zbytečné zabývat.

A na ležení v mém žaludku jednou provždy zapomeň... ten má lepší věci na práci než sloužit jako noclehárna pro nahluchlé spáče...

Který pitomec tu furt kecá... tu se nedá spát! Ani v noci člověku nedají pokoj...

Krom toho už bys mohl vědět, že všechny věci jsou přednější než JÁ...

To se mění, podle toho jak adept postupuje... na jiných stupních je tomu přesně opačně, na jiných je to holý nesmysl... a na těch konečných je to úplně o něčem jiném...

Jak bylo řečeno - na odpověď nečekám... (pokud si to zase nevyrveš z kontextu)... avšak ani se jí nezříkám... bylo by to příliš arogantní... takže klidně žvatlej dál... uspokojí-li tě to... :-) smiřovat se želbohu nemohu, neboť jsem se neznesvářil...

Řekl bych, že si často vystačíš zcela i se samomluvou...

Zato však něco prozradím... je věčné dítě, co k dospělosti má stejně jako ke smrti... daleko... blízko... neví kde je... azda! Pecka jakási třešňová komusi vězí hluboko ve vnitřním uchu... nekonečné ticho... volný pád... špičaté kamení na dně propasti... nemůže skončit ten kdo nezačal... až tohle pochopíš, dozvíš se kdo to psal...

Jenže ty mi tu furt předvádíš... že nemůže skončit ten kdo začal. Takže až ten maník se vším skončí ať mě příjde vzbudit.

PS: Někdy je přece jen lepší povolit uzdu smíchu a nahlédnout v novém světle věci o kterých jsme si dosud jen mysleli, že jim rozumíme... Buď bdělý, nekuř, cvič a zakrátko budeš zase chlapík... :-) Šácholan Opakvejčitý

To víš že jo... zlatý oči panáčku... jediný kdo potřebuje mít ze mě chlapíka jsi ty... já tu mám jiné věci na práci... než sloužit tvým rozmarům.

Beznadějný případ

***

Fuj... kokos... mně se kdysi zdálo jak vystrkuju hlavu z hromady hnoje a bázlivě se rozhlížím... no... alespoň to bylo čitelnější než řezání si ruky motorovou pilou po neskutečným sólu na ságo a následnej běh po zářící obloze až nakonec...

Nekuř, cvič atd. je hláška z rychlých šípů... no... a tak je to ostatně se vším... plácání do vody... čeření poklidných hladin... ironie a nadsázka... Ále co... chytrému napověz... baví mě pozorovat tvoje myšlenkové pochody, zvláště když většinou reaguješ na něco, co jsem vůbec neřekl anebo naopak když vyprovokuju přesně očekávanou odpověď... proč?

Žasnu... nad skutečností, že jediné vše spojující živé něco, jehož řeči se dá rozumět bez znalosti jakéhokoliv jazyka, jediným pohybem očního víčka dokáže postavit mezi kohokoliv neprostupnou bariéru na základě nerovnice koza - vůz a dalším pohybem ji zase jako by nic strhnout... ale dost řečí.. je čas trochu hrábnout do mašiny...

PS: Když jsem našel před pár lety tvoje stránky, měl jsem pocit, že asi chceš abych se ozval, neboť jsem nenacházel jiný důvod, proč bys to jinak dělal... napadla mě tenkrát jiskřivá představa dalšího "Ježíšova bratstva" a usoudil jsem, že se někde začít musí a to že máš asi na mysli... potřeba poučovat mě jaksi netrkla...

Neupřu ti, že jsi mnohem poctivější než já... protože já jsem k tomu vlastně přišel jako slepý k houslím... pár hodin mimo tenhle svět + odmalička podivné stavy nahlížení pod jeho slupku, který bych tenkrát popravdě raději oželel, bál jsem se jich... a to diletantství už mi asi zůstalo... nějaké cvičení, na to já nejsem... stačilo 12 dní u jezera ve Finsku a dalších 20 v místnosti bez oken... kašlu na nirvánu... nejsem kariérista :-) čus.

Čus... (Že by už konečně?)

Beznadějný případ

***

Ale kdeže... mě se jen tak nezbavíš ;). Beztvarý parchant.

Mluvíš, jako bys byl Bohem... ale asi rád sám sebe mučíš. Ponechám tě tedy svému osudu.

Beznadějný případ

***

Přesně tak... mluvím jako bych byl... ale nejsem... a tohle byl jen sen... přelud a mámení... nejapný žert... ochočení upíři... trocha pepře ať se vzepře... žvatlání hrajících si dětí... vyhlížení obchodníků s deštěm... lelkování... ale neboj se, štěstíčko... už mi svíce dohořívá...

Bezhlavý pirát

(Zívá)

Beznadějný případ