Ahoj, tak jsem si trochu početla v oslíku a nejsem z toho úplně moudrá. Mám z tebe pocit určitého chaosu, nevíš, proč?

Já jsem chaos i řád. Takže ty vidíš jen to, v čem by se tvé já mohlo angažovat, aby přežívalo.

Pronikl jsi hluboko - myslíš, že víš všechno?

Takhle nikdy neuvažuji, neboť je to zcestné... kdo je ten kdo pronikl a kdo si myslí? Kdo vytváří tuhle hru, aby se sám v ní vzhlížel? Znič stavitele a ze všech problémů světa nezbude ani smítko co by ti padlo do oka a spustilo slzy. Vím - nevím, všechno - nic... pytel plný bradavic.

Mám se ptát - a co to je - všechno?

Kdo se ptá, všechny okrádá.

Máš zvláštní vztah k ženám, zcela nevyrovnaný - nebo alespoň tak vnímám z toho oslíka.

A jaký bych měl mít vztah k ženám, aby byl vyrovnaný? Já se pro život s ženou nehodím. Nesdílím její posedlosti po hodnotách života. Můžu ji dát cit a něhu mámy, ale nedokážu ji dát aktivního a schopného muže, co je nadšený tím jak buduje hnízdo lásky nebo že řídí luxusní auto s jejími dětmi někam na dovolenou. Nemůžu být nikdy pro ženu hodnotný partner, protože mnohé pouta s tímto světem byly přetrženy. Jsem pasivní, odevzdávající se a ten, jehož baví se nechat jen unášet vůlí toho co se děje, protože to jediné je viděno jako správné. Muž co se nenudí ikdyž je zavřený sám mezi čtyřmi holými stěnami několik dní. Nikdo se mnou mou pasivitu a klid nedokáže sdílet. A proto jsou to ženy, co mají nevyrovnaný vztah se mnou... nedokáží se uvolnit a šijí s nimi všichni čerti. Ani nevědí co chtějí! A když jim to dám vyděsím je. Znám jen odpovědnost k srdci... nikoliv k životním požadavkům rozežraným.

Se mnou má žena pocit, že ji nikdo nikdy nemiloval tak jako já, na úrovni vnitřní, a zároveň nikdo jí nikdy tak nepohrdal jako já na úrovni vnější. A abych ti pravdu řekl... lituji těch co si se mnou kdy co začaly... protože nenajdou už klidu. Mohu být pro ženy jen milencem v tom nejschůdnějším případě... ale raději bych byl prostředkem k tomu, aby žena našla konečně sama sebe... a toho se mnoho žen bojí... mě se bojí... že umím vstoupit do nich a unést je k sobě aniž bych porušil zámek na jejich ješitném srdíčku. A tím vznikne to napětí, mezi jejím materiálnem a duchovnem. A pak jim nezbývá, pokud se nechtějí zbláznit nic jiného než začít na sobě pracovat... Takže jsem nebezpečný... jsem něha a láska sama a proto nemohu být věrný ani nevěrný a nemohu mít ani pocit viny když hladím jinou... a nemohu být schopný dávat sliby a závazky, že tu budu pro jejich pudové mateřské sobectví i zítra. Kdo mě potřebuje ten mě má. Pro mě rozhoduje jen intenzita citu...

Přicházím a odcházím jak se mi zachce a to v takové intenzitě... že to je a bude pro některé docela kouřové zrcadlo v němž se uvidí ve své skutečné vyzrálosti. A budou konfrontovány docela hustě... A já jim jen dával to o čem jejich srdce snilo... ještě nikdy se nestalo, tedy od té doby co to umím, že by se to zvrátilo pozitivně... většinou to ženu tak vyděsí, že uteče... sama před sebou a zvolí raději se rychle k něčemu bezhlavě připoutat a většinou je nejblíž připraveno to, co jí bude moc dlouho trápit.

Schválně jsem si dal inzerát, záměrně uzpůsobený tak aby se mi ozvala holka co cítí... co nemyslí jen na budoucnost, své zajištění, atd. Holka pro níž je cit víc než majetek...

Na lístek růžový,
inkoustem slzavým,
vtiskuji naději,
srdíčkem svým.

Hledal jsem tě v pekle,
hledal jsem tě v nebi,
ztracený v tomto světě,
po Tobě stýská se mi.

Srdíčko moje milované...
kdepak jsi...?!
Prosím...
ozvi se mi...

Ozvala se mi jedna holka... Někdy mi stačí jen přečíst si pár řádek od té osoby a vím jaká je... a ta co se mi ozvala je citová... schválně... vnímej ji v její reakci... není sice ideální... protože dívku, která přichází z mého kraje poznám hned. Ale není ani tak snadné pro ty neideální na něco takového odpovědět.

Ahojky, jmenuji se Monča. Tvůj inzerátek mě pohladil na srdíčku... krásná slůvka :o)... Doufám, že jsi mě našel. Byla jsem ve tvých snech, běhala jsem po rozkvetlé louce v bílých šatičkách, mé dlouhé vlasy mi spadávaly na ramena, ale utekla jsem ti. Ale teď jsi mě kouzelně oslovil, tak se již nechci dál skrývat :-).

Bylo jí 21 let. Mám rád mladší holky, protože jejich srdíčko není ještě zazděné špatnými zkušenostmi, ještě sní a doufají, a věří v lásku a romantiku. Nejsou otupělé, a zlomené do těch šedých žen znavených mužskými a stereotypem. Jsou to nezašlapaná poupátka v bahně... A proto ji můj inzerát dokázal pohladit, mezi těmi všemi okolními typu sebechvály "jsem inteligentní, temperamentní mladý sportovec, VŠ zajištěný s rozhledem co ví co od života chce..."

A tak jsem si vyměnili pár sms než jsem se sešli. Zrovna měla problém (což u žen co mně osloví není nic nového) a chtěla se rozejít se svým přítelem.

Ježíš, ty jsi úžasný. Moc moc děkuju. Těším se až se uvidíme. Děkuju ti moc za tvá krásná slovíčka. Píšeš mi tak krásné smsky. Strašně moc ti přeju abys našel stejně úžasnou a hodnou slečnu.

Pak jsme se sešli a ještě v ten den mi večer napsala...

Ty jsi tak úžasný a milý človíček! Ještě teď jsem celá taková rozevlátá, taková klidná a bezstarostná. Máš silnou energii, co mě úplně omámila, až jsem se chvěla a nepřemýšlela nad tím co dělám. Děkuju za krásné odpoledne.

Jenže pak se vždy stane něco co tu ženu úplně změní ze dne na den a ona vytvoří zdi, které má logicky sama sobě precizně zdůvodněné... Takže mi hned ráno poslala...

Víš ty jsi mě včera úplně zblbnul. Já jsem ale úplně jiná, realistická a ty jsi z jiného světa. Možná jsem se chovala pěkně, ale nebyla jsem to já. Rozhodla jsem se dát svému příteli ještě jednu šanci. S tebou chci být jen kamarádka.

Tak jsem ji napsal, že jsem na tohle zvyklý, protože tento scénář se furt už pár let opakuje... takže už ho ani moc neprožívám ani v dobrém ani ve zlém.

Napsala mi o tom e-mail... a jako první žena, čistá materialistka mi řekla a ukázala, že problém v ženách je opravdu tam kde jsem tušil. Že když dám ženě to o čem sní... je to fiasko. Lepší je pro ně trpět v pekle a jen snít o ráji.

Že to nakonec tak dopadá... víš, ty jsi zvláštní člověk. Sám jsi říkal, že ti to hodně lidí už řeklo, nejen já.

Je opravdu málo lidí takových jako jsi ty, a proto je těžké mezi nimi hledat takové, aby si s tebou rozuměli ve všem. Ze začátku to je pěkné, protože ty pěkně píšeš, úplně normálně, roztomile, jako obyčejný kluk, ale potom, když se s holkama sejdeš, tak poznají, že zas tak obyčejný kluk nejsi.

Víš, uvědomila jsem si, že máš určitě velký dar, máš moc dobré srdíčko, jsi hodný, milý, pozorný, usměvavý, ale podle mě nestojíš pevně reálně nohama na zemi.

Jako by jsi létal v oblacích, máš své vlastní teorie, vše si vysvětluješ tak nadpřirozeně, esotericky, spiritualisticky, záhadně... ani nevím, jak to pojmenovat. Ty na svět pohlížíš s nadhledem... a já na svět pohlížím tak, jak se mi jeví a jak ho většina lidí vidí, čili reálně. Ty vše bereš spíš z nějakého hlubšího hlediska, kterému moc nerozumím.

Přesto jsem tě tak nějak obdivovala, a bylo mi vedle tebe moc hezky. Byla jsem na tebe zahleděná, příjemně unavená, jako při nějaké relaxaci, jako při omámení nějakou drogou. Ale bylo to tím, že ty máš silnou energii, kterou byť nechceš, rozdáváš okolo sebe. A já jsem se tou energií nechala unést až tak, že jsem se nechovala, jak se normálně chovám.

Vždyť víš, že jsem na tebe jen koukala, měla jsem podepřenou hlavu a usmívala se. Chtělo se mi tak nějak spát, byla sem malátná a přitom se celá chvěla jako při milování. Jindy se směju, povídám blbosti a jsem taková vysmátá a dělám si srandu i sama ze sebe. Ale s tebou mi to prostě nešlo. Máš takový uklidňující hlas, dokážeš člověka odhadnout, jaký je... a to všechno mě docela děsí.

Ale jestli budeš chtít, můžeme zůstat dál kamarády, psát si a někdy se třeba sejít... Ale nesmíš na mě nechat zas působit tu svou energii, jinak budu zase úplně zblblá :-)))).

Taky jsem si díky tobě uvědomila, že s přítelem jsem vlastně spokojená. To, že mi nikdy nic ani k narozeninám nekupuje a šetří na mě, a na své kamarády penězi nešetří, s tím jsem se zatím ještě nesmířila, ale jsem osobnost a promluvím si s ním o tom. To, že mi říká, že jsem tlustá, tak to holt je blb, že mi to říká, ale já vím, že modelka taky nejsem.... jen je to pako, že mi to říká i když si to pak u mě žehlí tím, že zas říká opak a opěvuje mě, když se chce přitulit. A ty další a další neshody, co mě na něm trápí, tak ty se budu snažit taky řešit. Vztah je přece o komunikaci a doufám, že se nakonec dohodnem.

Nevím, jak nám to s přítelem dlouho vydrží, ale teď vím, že chci být s ním. Každý má spoustu chyb a zlozvyků, to nikomu nezazlívám, jen je musí umět používat tak, aby vědomě nikomu neznepříjemňoval život a osobní štěstí.

Měj se krásně, přeji ti příjemný víkend a budu ráda, když mi napíšeš a zůstaneme přatelé :-))

Tak vidíš jak je to se mnou a ženami? Když se vedle mě promění voda ve víno, když jsou vedle mě odneseny do světa bez starostí a mají možnost poznat hluboký mentální klid bez přítomnosti kazu na čemkoli... když jsou celé tou energií milovány a přijmány tak jak jsou... a cítí se zdarma v Čechách někde v pajzlu skvěle a příjemně... tak se toho začnou děsit... utíkat před tím... a raději si zaplatí nějaké semináře a cesty po světě, jen aby se tomu kdy mohly pomalu znova přiblížit... nebo to mít víc pod kontrolou.

Jsou jen tři možnosti proč se tak děje. Buď tohle vytržení v nich aktivuje poplach jejich démonů a ty mě očerní v jejich mysli tak, že je lépe se mi vyhnout, aby je mohli dále věznit. Protože nemám celou svou sílu, abych je jich zbavil na dobro... a ani to asi nebude bez následků pro mě někomu pomáhat. Nebo jsou to mí démoni... co chtějí abych pochopil, že když budu pokračovat a půjdu do sebe hloub... všichni co jim v tomto světě slouží mě budou zatracovat a nedostanu to poslední co mi chybí... tedy nepoznám intenzitu vzájemné lásky... ale to jest možné, že mi to oni sami tak narafičili... protože když teď cvičím a setrvávám čím dál snadněji v zastavení se... zjišťuji, že tato touha není tak silná... takže už jim tato návnada dlouho nevydrží... a tak to vyostřují... dnes tedy mi poslaly zkrze tuto holčinu ultimátum... s jasným poselstvím. A já konečně od ženy obdržel odpověď... proč. Stejně pozdě, páč jsem ji už tušil. A za třetí, že mi někdo všechny vhodné kandidátky vyklízí z cesty a krutě mi ukazuje kudy mám jít... zkušeností, že žena znamená jen trápení a zradu na jisté cestě... tedy pytel starostí, který se nevyplácí nést... což vnímám jako maření času... přestože ho s úsměvem unesu a rád bych ho nesl pro tu, která by mě skutečně milovala a ne jen myslela na sebe, mně využívala a sekýrovala.

Nyní jsou vahadla tak napůl... protože já jsem kdykoliv schopen obětovat svou svobodu ženě, která mě oslní... jenže s mým vnímáním, nejsou schopni démoni takovou ženu vyrobit. A já ten čas co jim to trvá využívám k cvičení. Takže to mají prekérní situaci a teče jim do baráčku. Ženy mi sebraly vše... tedy pro lásku jsem se zřekl všeho... i své lásky, nemám nic... nemůžu se k ničemu už vrátit... jsem sám... a vždy jsem tu zůstal jen sám pro sebe se sebou... sám jsem přišel, sám odejdu... ze snu si nic neodnesu do skutečnosti... A tím že cvičím... se už začíná otevírat brána domů... už cítím průvan a tah... to je dobře... až budu v bodě, kde jsem byl, když jsem psal mesiáše, budu už moudřejší a budu vědět co nemám dělat.

Beznadějný případ

***

Řekla bych, že sis dosud "nedal dost práce" nalézt jiný typ ženy, než zatím spíše materiálního zaměření.

Já si ty ženy nevybírám, ony samy mi přicházejí do cesty a já je nemám odmítnout... proč bych jí nedal to co chce? Nenacházím nic v sobě co by ji mělo zranit odmítnutím. Pokud můžu někomu pomoci nebo sdílet s ním jeho soužení tak nemůžu... zavírat srdce.

A že nejsou duchovní? Ještě jsem neviděl duchovní ženu... co by byla bez démonů... ony si na duchovnost jen hrají... tím že přečtou pár knížek, navštíví dva semináře, a zajdou si do čajovny... koupí talisman, vonnou lampu... A právě že to byla žena nemateriálního zaměření, která si přála, abych opustil z lásky k ní svou svobodu a zrodil se jako muž a žil s ní smrtelný život. A víš co se stalo když jsem to udělal? Odmítla mě... Město andělů hadr. Takže to už nikdy neudělám... protože nyní znám obě strany moc dobře. Stálo mě to pár let v pekle... a vždy když už jsem se rozhodl vydat na cestu domů sám... poslali mi do cesty holku co tvrdila, že mě miluje, možná tak šestkrát jsem na to skočil... a spadl znovu na dno... už toho bylo dost... nyní jsem zvolil tu druhou variantu... nejprve jdu domů i kdyby mě sto žen přísahalo že mě nezradí... neopustí, nevyhodí. To už ve mně těžko zlomí... musím jen více cvičit, aby se vahadlo posunulo zavčasu správným směrem... a viděl jsem věci i budoucnost jasněji. Kdo by mě pak dokázal napálit nějakými triky?

Ale poznal jsem též holku starší pro níž mohu být jen milencem, a dávat ji jen pozornost a něhu, a ta mě furt překvapuje jak na mě myslí a jakou má o mě starost... na druhou schůzku mi přinesla koláč co pekla, každé ráno mi píše sms... furt se na mě těší... o duchovnosti nic neví, a přesto mě svou starostlivostí dojímá...

A to jsem si dal jen inzerát, že hledám někoho, kdo by mi vysvětlil hlavní zásady při praní, když jsem si koupil novou pračku...

A je zajímavé... že většinou mi odpověděly ženy, které si myslely že jde jen o fintu jak někoho sbalit... a pak to byl trapas, když vyšlo najevo, že samy ani prát neumí! Taková ironie... chci se seznámit... nemají zájem... potřebuju poradit... a ony se chtějí seznamovat.

Sedmnáctiletá holka mi ukázala žár a extrém citu... byl to vodopád drtící skály slzami dojetí... kdy oběť pro toho druhého je směšná cena... a kdy si člověk přeje snášet co největší obtíže, aby byl šťastnější z toho co pro druhého může udělat. A ta straší mi ukazuje lásku prakticky... což je klidná amazonka na kterou se můžete spolehnout... a klidně v noci spát... Kam se na ty dvě materialistky hrabou všechny ženy jež se považují za duchovní a o lásce toho moc vědí.

Mé nastavení je takové, že nemohu být dobyvatel a sebe někomu vnucovat a o jeho lásku žebrat. Takže buď mě cítí... nebo ne. To je první věc které si všímám... pak se jí podívám do očí... a jestliže vidím, že nemá vyřešeno vnitřně... tedy že se na ni nebude moci spolehnout a kdejaká cetka ji pomate palici... pak nehodlám si nic ani začít. Takže mně nejprve zajímá kvalita citu a pak zvažuji možnost společného života. Přeci si nevyberu megeru jen proto že teď dobře vypadá. A ženy zajímá nejprve schopný materialisticky výkonný muž pro společný život a pak teprve začnou něco cítit. Takže se nikdy nesejdeme.

A dále jakmile není žena jemnější než já... stává se ze mě dítě... a všechny starosti padají na její bedra. Zpět do hrubosti kvůli žádné ženě nepůjdu... a naopak žena co by byla jemnější... stala by se mi dítětem a chránil bych její štěstí s nasazením života. Hrubost nebudu přeci ochraňovat... žádný zahradník neochraňuje kopřivy...

Poznal jsem muka i blaho... chlad i žár... mému srdíčku nemůže dát nikdo víc... Můžu být stromem, můžu být květinou, můžu být kamenem, sluncem... dítětem i matkou... kdo mi může dát víc? Nyní jsem já odměnou pro svět... nikoliv svět odměnou pro mně. Z bahna světa již něco roste... buďte tiše... a přijde to samo k vám.

Já se teď učím nechat lidi být takoví jací jsou... ikdyž to vnímám jako zradu vůči jejich duši... nedat jim recept proti utrpení... Je to jako když máma musí nechat dítě projít trnitou cestou a nesmí mu poradit, ani ho chránit, ani ho utěšovat... aby se na ni neupnulo... aby dospělo.

Je to proti všem Bodhisattvovským zásadám a mnohým mistrům. Ale není to proti Zenu, Kristu ani Buddhovi. Je to jako když hledáte pro všechny lidi lék proti těžké nemoci, a když ho pro ně najdete musíte ho zahodit... musíte... těžko vysvětlím... musíte nechat svět světem... a zmizet... být neviditelný, nevědět o žádném užitku svém pro něj. Zastavit se koukat jako by se něco dělo daleko ve vás... vnější a vnitřní zmizí když se velké oko otevře...

PS: Jo... a ještě... jsem odpověděl na jeden inzerát... ale jen pracovně :-).

Umím lásku dávat i přijímat...

Odepsal jsem:

Opravdu umíš lásku i dávat? Zatím jsem totiž nepotkal ženu, ač mi tvrdily mnohé to samé co ty, která by toho byla schopna, poněvadž když šlo do tuhého a já se o tu jejich lásku potřeboval jen jedinkrát opřít, dostalo se mi akorát výčitek o jejich omezování a nadávek do ubožáků neschopných.

To co jsi mě napsal, se mě hluboce dotklo. Je mi to líto, ale já hledám úplně někoho jiného, optimistějšího. Ahoj.

Vrátil jsem jí:

Proč se vždycky musím trefit... člověk mi sám ukazuje místo kam mám píchnout a když tam píchnu tak se cítí dotčený... Takovou reakci od člověka co umí lásku dávat jsem nečekal... nejenže je vztahovačný egocentrický, ale ještě s výčitkami ješitnými odhání dokonce toho, který by ji potřeboval.

Beznadějný případ

***

Protože to ze mne vzniká muž a žena...

No právě, moje sdělení pro tebe je možná v tom, že jen napíšu - po jejich oddělení následuje Cesta k opětovnému spojení a muž a žena v tobě "zanikli" a tím se Kolo uzavřelo... ta Cesta ovšem je různě dlouhá, různě strastiplná anebo krásná anebo... je to hledání, zrání, proniknutí, vím já co ještě.

To, že se vnitřní váhy vyrovnávají... se projevuje tak, že z muže opadne závoj klamu a vidí ženu vnější jen jako pokušitelku, jež ho měla vždy odvrátit od vnitřního hledání. Takže není divu, že vnější ženy budou jako na trní... a budou se mě zkoušet všeljak přesvědčit, včetně sebeobětí, abych nepokračoval... a raději složil poklonu jim.

Ty jsi už pronikl a spojil se a víš, že NIC NENÍ, proto ten smutek.

Jednou... ale pak mě jedna svedla a podvedla... takže se vracím zpět ke štěstí... všech a ne jen jedné ženy.

Na vztah ženy a muže se díváš, podle mého, pod úhlem pokřiveným osobními zkušenostmi a zklamáním, mluví z tebe ego, přestože si myslíš, že už jsi Tam, To, Ono, jím - Bohem, tedy vším i tím ničím...

Tak za prvé... už přes deset let mám možnost studovat ženy nejen ze svého pohledu, ale i ze svědectví ostatních až celosvětových případů. A můžu ti říct, že můj pohled je spíš střízlivý... než pokřivený. No a pokud je pro vás střízlivost pokřiveností... pak dobrou noc.

A za druhé... vás žádám... přestaňte řešit mě. Protože je očividné, že tím snažíte zamaskovat jen své nedostatky. Soudíte mě podle svých omezeností... a tím se nikdy nemůžete ani ke mě přiblížit. Myslíte si, že jsem nebo nejsem takový a nebo makový, a že já si něco o sobě taky musím myslet. Zaměřte se nejprve na sebe, a až zazáříte... vyřešením svých vasán, uvidím vás a nebude si cokoliv nutno vyjasňovat... Zatím... pole ženské zaostává silně za polem mužským... a nevymlouvejte se na děti.

A za třetí... řekněte mi, proč nemůže žena a muž spolupracovat? Proč žena muže jen využije a zradí tak minimálně dva lidi najednou? Už v ráji to začalo... a přitom je tu tak snadné řešení... Muž a žena spolupracují a pomáhají si v duchovním vývoji... cvičí, projasňují se využívaje k tomu i sex... zkoumají všechno... dělí se o poznatky z pohledu ženského a mužského... vzájemně si doplňují obraz... a pak za pár let dosáhnou realizace a jsou oba svobodni. Jen jediná věc tomu stojí v cestě... ženin sen o matce... a čím dřív tím líp... Had ji to zjevuje 24 hodin denně jako to nejslastnější co ji může potkat. Zakázal bych děvčatům hrát si s panenkami... nebo spíš je za to chválit že si s nimi pěkně hrají a dostanou pak za vzorné chování odměnu.

Čeká tě ještě hodně práce, ale nevím, zda to bude jen v tomto životě, zda to ego prorazíš.

Na kdejaké ego, čeká kdykoliv a kdekoliv ještě moc práce, aby se z ega vyklubalo na pozemského Boha.

Bůh je a jen je, nabízí, ale nezasahuje - částečně se vnímáš takto, ale máš v tom emoce, a tak nejsi na konci své Cesty.

Jsem tam kde si ty myslíš ač tě k tomu nikdo nenutil... proč si to děláš?

Možná proto jsme se setkali.

Možná... možná... možná... možná... to je jedinné co mysl v ruce má.

Nevím, zda si něco přikrášluju nebo ne, neprožívám lehké období, ale vím, že za mě nikdo nerozhodne, jen mi hodně pomáhají přátelé i nepřátelé.

A na základě čeho si myslíš, že neprožíváš lehké období... třeba si zítra řekneš... že si myslíš, že tě to těžké teprve čeká. Kdybys byla na všechno sama a bez pomoci, už dávno by jsi našla východisko.

Nevnímám Krista jako utrpení, vím, že tu byl z jiného důvodu, ale protože sáhl nadutým egoistům na jejich prebendy, tak se odehrálo to divadlo o ukřižování, co se odehrálo.

Ukřižování se ještě neodehrálo, a Kristus teprve přijde. Vše závisí na tobě.

Řekni to křesťanům a ukamenují tě.

Brzy už nebudu nikomu nic říkat. Nebudu mít k tomu důvod...

Pro mě na kříži nikdo neumřel, pro mě žil a svítil, ale byl to také "jen" člověk, ale s úkolem, tak jako předtím byl Buddhou a předtím... a zase je a bude, když ho "přivoláme". Ale projde zrozením, aby ukázal, že každý člověk může žít a projít tím, čím on - tím nemyslím ukřižování, ale osvícení!

Jen jeden pohled do zdroje své mysli... a budeš se smát nad tím co jsi až doposud o čemkoliv v tomto světě tvrdila... Na tom jestli byl, je, či bude kdejaký člověk ve tvém snu osvícený nebo ještě ne... po probuzení už vůbec nikomu nezáleží.

Zdravím Tě a objímám, je to tvá cesta a já si ráda s tebou píšu a ráda čtu to tvé.

To mé co ráda čteš je jako otrávený šíp...

Pořád přemýšlím nad tvými slovy a mám pocit, že nějak nedobře odděluješ muže od ženy, ale vždyť oni jsou sobě součástí navzájem, i když k návratu domů je potřeba mužské inkarnace, bez ženy nelze... nevím, jestli ti to píšu srozumitelně, slova zůstávají za smyslem míněného.

Když se mi zdá sen... kdo je muž a kdo žena v něm? Nikdy jsem se ze snu neprobudil když se ženou miloval jsem se v něm. Probudil jsem se mnoha jinými způsoby... ale žena v tom roli nehrála... tak jako jsem ještě nikdy neslyšel o tom, že by nějaký probuzený potřeboval ke svému probuzení ženu... nebo nějaké smyslové cingrlátko včetně manter a svatých relikvií. Jakmile se spojí muž a žena a protiklady zaniknou... to pak ještě není probuzení... protože jednota není svobodou ale spíš extrémní vězení, před kterým není kam se schovat...

Připadáš mi jako žes zabrousil do všech těch učení, ať už východu nebo západu, kde se hledí na ženu jako na něco míň než muže, je pokušitelkou, je hmotařkou atd atd... jen je schopnou duchovního vnímání.

Až se žena začne chovat rovnocenně... tak, že se na ni bude dát spolehnout, pak ji muži nebudou brát jako nerovnocennou. Může si za to sama. Protože ona využívá lsti, a neustále se cítí být emancipovaná... šíří kolem sebe jen neklid a vytváří dusno... Víš co se stane kdybych se pokusil meditovat v domě kde žije i má žena? Neuběhne ani 20 minut až už mě bude s něčím rušit!!! Nejspíše, že si jí nevšímám a už ji nemám rád... nebo že si všimla že potřebujeme novou střechu... nebo kam letos pojedeme na dovolenou.

Duchovno - co je duchovno?

Pro mě to je stav, ve kterém není myšlenek. Ale pro mnohé lidi je to jen zábava s novými hračkami. A tak ten pojem nepoužívám, protože by docházelo k nedorozumění.

Když už jsi se vydal do toho kola, dejme tomu samsáry, tak proč to prožívat jen jako utrpení? Utrpení si přinášíme sami nepochopením právě mylným "využíváním" onoho duchovna - jemných energií myšlenek, které tvoří vše.

A proč bych to měl vůbec nějak prožívat, když mě nikdo nenutí? Já nestojím ani o přijemno ani o nepříjemno ani o jemno ani o hrubo, ani o energie a jiné věci. Mě zajímá odkud se na to všechno dívá to co vidí a v jakém stavu je když se neztotožňuje s tím co vidí.

Ale chceš-li si dát pauzu a nehledat dál - vývoj nikdy nekončí. (?) Protože si myslíš, že jsi Bůh a na konci, proč ne? Máme svobodnou volbu, jak se sebou naložíme.

To je zajímavé... kolik lidí se rozhodlo... ač nesvobodně... pro probuzení a trvá jim to už od prvního zrození... a furt nic. Žádná volba není možná pro toho kdo je svobodný. Všechny volby jsou nesvobodné... Ještě že zvířata tohle prokletí svobodné volby nepostihlo... oko nemá co volit, ucho nemá co volit, jazyk nemá co volit, nos nemá co volit, hmat nemá co volit... jen sen má co volit... další sen... protože sen nezná skutečnost. Nikdy si tedy nemůžete vy sami zvolit probuzení... probuzení se dostaví samo jakmile se zřeknete své vůle...

Taky to nezvládám nejlíp, ale neuzavírám se, i když jsem měla vhledy, které byly nádherné, ale také takové, kdy jsem pochopila, že je to vše jenom hra a není nic, a v tom je vše, nebo jak bych ti to nejlíp připodobnila... A žiju, depky nedepky, jdu dál, nevím, zda je to přikrášlování.

To je tvé přikrášlování a snaha o další přikrášlování a z toho vyplývá přikrášlování prostředků tomu účelu sloužících... včetně lidí co ti v tom směru utvrzují a pomáhají.

Zkrátka hledám a necítím se zas až tak být starší ženou, vlastně mě to rozesmálo, i když jasně, vrásky jsou... ále co, zase nemají nebo mají lidi něco jiného. Beru to jako fakt, že mi není 20, vás mladý lidičky mám tak trochu všechny za své děti, je to už tak ve mně, ale přesto, je zajímavé, že spoustu známých vůbec neberu věkově, ať je jim 60 nebo 20, 30. Tak pa, Petříčku

Tak pro jednou zkus zastavení se v úzké škvírce... mezi děláním něčeho a neděláním ničeho... zapomeň na sebe sama... a uvidíš co se bude dít. Leč, když člověk zapomene na sebe sama a odloží to své myšlení stranou... pak z toho nic určitého nebude ani mít... a to je ten klid... vyšší klid než něco dosáhnout...

Beznadějný případ

***

Pořád mám z tvých odpovědí pocit, že v tom jsi slušně až po uši. Už asi vím, co bys mi na to mohl odpovědět, ale to nevadí. Můžeme si nechat každý to své, proč ne. Já vnímám ženu a muže prostě jinak, také příběh o Adamovi a Evě nevnímám tak doslovně, šlo o jiné věci, než o první milování se, to snad připustíš. Jablko ze stromu poznání je o něčem jiném, myslím.

Jablko poznání není o milování, první hřích není o milování, a jablko poznání máš ty moc ráda.

Vnímáš to právě po stránce tělesné, když na duchovno odpovídáš, defakto, že není... prázdno. Já naopak vnímám duchovno jako nejjemnější energii, plnou nabídek pro všechny, kdož svou energii zjemňují neustále, až se přibližuje k té Boží.

A to je to tvé přikrášlování.

Pozor, nehovořím o žádných kurzech, vonných tyčinkách a podobných pomůckách. Jen o čisté touze, vnořování se - zastavování se v úzké škvírce, jak píšeš...

Duchovno o kterém mluvím, není o touze něčeho po nečem, zastavení se něčeho v něčem a vnořování se něčeho do něčeho... protože to by bylo právě to peklo. A nejsem to schopen, a jeví se mi to i zbytečné, někomu vysvětlit, protože zde v ČR není nikdo dostatečně schopen vyvinout patřičné mentální úsilí, aby udržel ticho myšlení aspoň na deset minut bez hnutí. A dostal se tak za myšlení natož za uvědomování... a opustil hranice... a ztratil tělo. Už jsem zde někde psal, že jdu opačným směrem než všichni ostatní... co jdou směrem k pozitivnu... a to je pro ně symbolizováno, ziskem, dosažením, osvícením... atd. Proto tito lidé jsou uvězněni... a nemá cenu jim šahat na okovy...

Z tvého vyjádření o reakcích tvé ženy, která zřejmě ani neví, o čem mluvíš, když mluvíš, vidím stále ten tvůj mylný postoj k ženám, který za tebe "vybírá" podobné typy... je to tvá zkušenost, proč ne. Jsi mladý, díváš se na sex jinak, i když vlastně se o tom zmiňuješ jak mohou spolu muž a žena v lásce, abych tak řekla, k bohu růst.

Tak za prvé... jsi žena! A ta těžce nese, když jí někdo ponižuje a když někoho nemůže ovládat zbraní feromonickou, na kterou jí skočí každý obyčejný chlap. Takže se musí snažit někoho ulovit na své tělesné vnady dokud nějaké ještě má... jinak si jí nikdo po 40-tce nevšimne a ona by musela zamakat na své rozmazlené dušičce aby mohla být aspoň příjemnou společnicí. A tak využívá toho, že může myšlení může snadno feromony přesunou níže a tím ho takto přimět, aby si domů dotáhl slepici nejvyššího kalibru, která ho bude sužovat dokud to unese.

Takže promiň, ale já se na ženu nedívám sexuálně, a proto vidím i to jaká je! Ale abych z toho i něco měl... to škaredé přehlídnu a nechám se unášet jen její čistou energií. Takže se jí podívám jen do očí, a naladím se na to čisté v ní... a meditace přichází... stejně tak to umím s květinou, se psem, s kočkou, s letícím ptákem, se sluncem... A té ženě se to líbí... samo... jenže to vytvoří napětí mezi jejím současným stavem a dokonalým stavem... a proměnu zpět už raději vidět nechci...

A co se týče sexu... to je další ubohé fiasko tohoto světa. Až někdy vystřízlivíte... a ohlédnete se zpět... bude se vám zvedat žaludek z toho jak jste se chovali. Milé Ženy prostě se s tím smiřte, že nemáte co nabídnout... kromě své ješitnosti a požadavků, kterými si pouze vynucujete pozornost muže jako malé zlobivé děcka trucujete a vydíráte sexem a žrádlem. Měly byste raději něco se svou dušičkou dělat! A i kdybyste byly sebedokonalejší, u mně nepochodíte. Mám rád svobodu... prásknout s oblečením kam chci, vyvalit se jak chci, umýt nádobí, kdy chci... a mezi tím ticho ticho a ticho od vašich psychóz. Nechci mít s vámi nic společného, protože vy umíte s tou svou nespokojeností jen vše kazit.

PS : A nemyslete si, ženy, že mi nepíší i chlapi... třeba uvedu :

Ahoj Petře, čtu tvoje poslední články o ženách a zírám - tolik upřímnosti a otevřenosti jsem snad u muže ještě nikdy neviděl... trochu se při tom tvém psaní cítím jako ta žena :-) - jako kdyby mě někdo vysvlékl donaha a vystavil na náměstí a ta žena nemohla najít nic čím by svůj stud, který ji tak usvědčuje přikryla...

nebo

Tady jsi to vystihl naprosto přesně : "Řekněte mi, proč nemůže žena a muž spolupracovat? Proč žena muže jen využije a zradí tak minimálně duchovní cestu dvou lidí najednou, jen aby ona mohla být matkou.

Beznadějný případ

***

Myslím, že jsi v procesu zkoušek, kdy se "učíš" tzv. odosobnění, bezemočnímu pozorování věcí, dějů, činů, ostatních bytostí. Učíš se univerzální lásce, která "JEN" nabízí a "JEN" je. Jakmile cokoliv očekáváš nebo požaduješ, přijde reakce, která tě upozorní, že to není univerzální láska, ale ego, které chce "něco za něco".

Proč musím být vždy využíván jen k tomu, aby zkrze mne si lidé uvědomovali jak jsou špatní? Proč zkrze mne jim svědomí jen těžkne? Propadají více lži, přetvářce a podvodu... vždyť já v dobrém úmyslu, že jim mohu poskytnout příležitost, aby měli sami ze sebe radost... způsobím jejich o to větší selhání... a propad. Jak mohu dávat peníze žebrákům, kteří se dušují a přísahají mi, že mi je za pár minut hned vrátí... Ať jim je dám nebo nedám... ublížím jim. A tak je to viděno ve všech situacích... ať udělám cokoliv je to špatně... a ta možnost mimo udělat a neudělat... tu možná najdu až nebudu o dobru čehokoliv přemýšlet...

Kdysi jsem řešil takový koán, který jsem si sám na sebe vymyslel... a pak se mi i stal...

Našetřil jsem si ze sociálky peníze, abych rodině udělal hezkého Mikuláše... mělo to být překvapení... jdu do obchodu a cestou narazím na ženu žebráka, která je notorický pijan a neplatič dluhů... a chce půjčit přesně tu částku co mám u sebe, protože tu stejnou částku co jí dal její manžel propila a musí mu z něčeho uvařit oběd jinak ji zbije...

Zahloubáte-li se do toho i po stránce důsledků, výchovy a nápravy, trestu, poučení... zjistíte... že ať dáte... nebo nedáte... ublížíte... Není to pak jednoduché... vidět tohle všechno a přesto udělat správnou věc...

Beznadějný případ