Žena!

Paní ženka peně ženka... cuci mucky tfuj tajxlíky... Ó já dobře vás znát madam dam.

Nemůžu nereagovat na to svinstvo, které házíš na veškeré ženské pokolení na netu.

Ušil krejčí ušil šaty namíru... moderní... hnědé s bílými skvrnami... postavil k nim zrcadlo... a každá žena co si je oblékla, vyčítá mu, že vypadá teď jako kráva. Nikdo je však nenutil... aby si tyhle šaty oblékly...

Ty mě znáš, už jsem prostě taková! Je mně jedno, že tu budu vypadat jako nějaká feministka a mluvčí žen, protože to co předvádíš si zaslouží pozornost, aby lidi měli možnost posoudit i tu druhou stranu a tou jsou ty nechutné oplzlé bestie, co někdo nazval ženami.

No to jsem dojat, že se vy ženy znáte lépe než jsem si já muž troufnul odhadnout.

Zamyslel jsi se někdy třeba nad tím, že tak jako ženy v Tobě vyvolávaly pocit lítosti a chtěl si jim pomáhat, zrovna tak vyvoláváš soucit Ty u žen a ony chtějí pomoct Tobě? Dochází ti, že v té roli oběti nejsi Ty, ale ty ženy?

Chi chi chi to lechtá... nech toho... mrška šikulka... jak jen by se mi na kobylku dostala... asi se vyválím v bodláčí. Slovíčka kouzelná teď po obloze lítají... jen aby se zapomnělo jak se lhalo do očí. Velký člověk se i nepříteli omluví, ale zbabělec však počká a píchne i přítele do zad, aby sám sebe očistil.

Jsi totálně zraněný stejně jako ty ženy. Proto v nich vyvoláváš soucit. A ony se ti snaží pomoci, všechno se ti to zrcadlí.

Já o pomoc ani lístost ani soucit nestál... nestal jsem ani o lásku ani o vztah... jediné co jsem zkoušel bylo otevřít vaše srdce. A to ty jsi nedokázala... nedokázala... nikdy jsi je celé nikomu nedala. A proč? Protože se bojíš... ty se citu bojíš, protože je nevypočítatelný. Láska by tě svlékla donaha... připravila o všechno co jsi v sobě budovala. Celou by tě změnila... starou zabila a novou vzkřísila. Láska je jako dech smrti a nejistoty... ale ty volíš jistotu. Tak si buď mrtvá. A nemusíš si to nijak obhajovat. Čím víc to děláš, tím je to smutnější.

Ty ženy od tebe nic neočekávají. Paradox, zatím co Ty si myslíš, že musíš pomoci Ty jim.

"Je mi jedno kde jsi a s kým... já chci být už jenom s tebou." Tohle jsi mi poslala s takovou energií, že mi to sevřelo srdce. To nebylo posláno jen ze soucitu a pro mé potěšení... To bylo velké očekávání... a já jsem o tom nemohl ani přemýšlet a udělal jsem všechno pro to abych tvé přání splnil... a ty jsi udělala co? Utekla si sama před sebou... a teď si to ještě obhajuješ...

Protože Tě nedokázaly uspokojit a pomoci Ti, jelikož je to nad lidské síly, a proto jsou to všechno pekelné bestie?

Láska si žádá vše... celé vaše srdce... nenechá nic... nic... jen ona a ona. Kvůli ní jsem přišel o vše... protože v jejím světle... není pro mé osobní potřeby místo. A to vy nejste schopni realizovat... tvrdíte, že milujete a přitom nejste naplněni a utíkáte ke svým zálibám, za kamarády... ani zrnko oběti ze sebe sama jste nepoložily na její oltář... Jste studené... a schopné uzavírat pouze partnerské dohody... a o takový vztah nemám zájem... je jich na každém rohu stovky... Tohle není mé selhání... ale selhání vaše...

Tak já ti tedy něco řeknu! Všechno si to vzal za špatný konec. Neumíš se vůbec uvolnit, od života a lidí nic nečekat.

To ne já měl pocit dluhu vůči vám... že nedokážu dát tolik kolik dostávám. To ne já nazval můj cit udivujícím a bezpodmínečným. Ale na tvé srdce zabralo až to, když jsem se po marném 3 měsíčním čekání vyšel vstříct lásce jiné. Až budu uvolněný a nebudu od vás nic čekat... budete předemnou utíkat daleko zběsileji... Mezi láskou a smrtí je jediný rozdíl... láska si vezme jen vás a o nic jiného se nezajímá... a smrt... ta vás obere o všechno a vámi pohrdne. A proto utíkáte k ubohému život mezi tím.

To, že to umíš si jenom namlouváš, protože máš dokonale analytickou mysl, která Ti vše zdůvodní, abys byl spokojen a mohl vůbec existovat.

Mysl kterou používám... je jen vámi vycvičená... protože vy si pořád vymýšlíte skulinky, jak se nenápadně vyhnout tomu co vám chci ukázat. Ale já se na vás nedívám jen myslí... a lhát můžete jen slovy... a to ještě dosti bídně. Obyčejná sedmnáctiletá holka vás dokáže všechny strčit do kapsy. A to není duchovní. Neměla téměř nic a přesto pro mě namalovala obrázek a poslala mi dopis smáčený jejími slzami dojetí. A když zjistila co provedla... odešla, protože by se mi nemohla podívat do očí... a vy... ještě na mě prskáte.

Ty nikdy nebudeš teď a tady, už to chápeš?

Když to tak vidíš, proč mi to říkáš? Vy žijete jen na Zemi... nic jiného neznáte... Jednou když jsem vyprávěl kamarádce, že vidím lidi a vím jací jsou... že je cítím a vzdálenost na to nemá vliv... zeptala se mě jak vidím ji... řekl jsem že ji vím... nemohla to pochopit... tak jsem ji to musel vysvětlit na příkladě... ukázal jsem jí květinu a řekl jí... co je to? Ona řekla květina. A tak jsem se jí zeptal... a jak to poznáš, že je to květina? A ona řekla... protože je hezká, kvete a voní... A tak jsem jí řekl... a teď to zkus vysvětlit někomu, kdo nemá hmat, čich, a zrak. Stejně tak já tobě nemohu vysvětlit jak vidím tebe... a ani tobě jaká je vůbec květina... ty víš jak vypadá, jak voní, můžeš si myslet jak je krásná... ale nevíš jaká je... já to vím... a kdo to umí, umí to u všeho a všech... vím jak se "cítí" kámen... mohu jím být... mohu být vámi a proto vás znám, ale nemohu vám o tom nic říct.

Říkáš, že nedokážeš mít kamarádky. Protože neustále něco očekáváš! Chceš všechno nebo nic. Rozeber si to "všechno, nebo nic"!

Přesně tak... toho co je poloviční je všude habaděj. To už nemá pro mě cenu... nepotřebuji kamarády, kamarádky... to umím být sobě sám. Až se naučím být láskou sobě sám... pak vás již nebudu rušit... Ty máš stejně dceru takže bys mi mohla dát jen polovinu toho co je ke spuštění potřeba.

Každý vztah začíná přátelstvím a vyvíjí se týdny, měsíce, roky.

U tebe možná... ptáci se však učí létat tak, že hned skočí ze skály. Láska je tu pořád... a já nemíním čekat, až se někdo jí otevře. Všechny vztahy byly ok... líbily se všem... pokud jsem ji držel ve vašich mezích. Když jsem vás potáhl hloub... pak až jste se lekly a změnily jste to. Stále stejný scénář... a vždy to ztroskotá na tom samém... neumíte milovat totálně... neumíte přinést sebemenší oběť ze sebe sama. Umíte jen obchodovat a zacházet s tím druhým jako s hračkou... chvíli vás baví a chvíli vás nudí... to však není láska.

Každá žena musí k muži získat důvěru, nikdy jí nejde o sex, ale o city a krásu duše. A Ty chceš všechno, nebo nic.

Já jen, že jediné co mi ženy kdy mohly nabídnout byl pouze a pouze sex. A k tomu ještě takový studený. Vyměnil bych všechny soulože za jediný dotek z citu. Dotek v němž se chvěje celý vesmír. Tak se nedivte, že vás kategorizuji jako ubohé, protože já vím co je možné... čeho jsem schopen já... čeho je schopno srdce mladé dívky... a vy víte... že nejste spokojené... vaše srdce není spokojené... čtete harlekýnky... Stydíte se... za sebe... a proto utíkáte od ohně. Když vás chytnu za ruce... máte je ledové... a to mi chcete tvrdit, že mě máte rady? Lžete... srdce vám možná bije... ale strachem... Proto potřebujete čas... nedostatek času je pro vás ženy výmluva na všechno... Říkáte mi tu nesmysly... nikdy jste nebyly zamilované... láska důvěru nepotřebuje... čas nepotřebuje...

Co je to 8 let zklamání. Tvůj problém je v tom, že jsi netrpělivý a plný zloby, nenávisti, zatrpklosti ale už je to tak hluboko v srdci, že se z toho bludného kruhu nemůžeš vymotat.

Ptáš se proč jsem zlý? Protože jsi mě zradila. Sama v sobě jsi se zradila. Pomáhal jsem sobě v tobě... a ty jsi to usekla. A následky se dostaví. Mě minou, protože já jsem jednal čestně. Vždy to byly ženy kdo přišel s tím jak beze mě nemůže být... já jsem žádné vztahy nehledal... žil jsem v klidu sám se sebou věnoval se všemu bez omezení. Pak jednoho dne u mě zazvonila šestnáctiletá holka... že mě má ráda... a tak jsem jí vyšel vstříct. Mému srdci to problém nedělá. A během tří dnů... vyhlížel jsem ji z okna... 4 hodiny jsem tam stál... a každá silueta na silnici... dávala mi naději... planou... nepřišla protože nemohla... Koupil jsem tedy mobily... a pak mi napsala, že jde pěšky už domů a je už jen deset minut od vesnice... tak jsem ji vyšel naproti, aby nemusela jít sama... ale nepotkal jsem ji... volám... a prý je už doma... a další den mi volá, pláče... že je strašná potvora a nemůže se mnou být. Protože já jsem ji v ničem nepodtrhl... žádnou ženu... vždy se na mě mohly spolehnout... není divu, že pak ony mají ze sebe výčitky... a tak to ukončují... a to že jsem vždycky k mání, snižuje jen mou cenu. A pro mě je vždy rozchod vysvobozením, protože vy neumíte ve vztahu brát ohledy na toho druhého a navíc nemáte ani svědomí. Ještě nikdy jsem nepotkal ženu... která dokáže dodržet... Nečiň svému milému to, co nechceš, aby činil on tobě. A proto je nazývám sobci, protože se zajímají vždy nejprve o to co chtějí ony samy. A tak se chovají jen proto, že nejsou skutečně zamilované... jen mají takový pocit, že by mohly asi možná už být.

Přestaň nás neustále pomlouvat, začni nás brát takové jaké jsme, protože rozhodně nejsme všechny vyčůrané a Ty to v podvědomí moc dobře víš!

A kolik vás tam teda je? Velká huba, malé skutky...

Já Tě mám ráda a moc si Tě vážím, že na sobě tak pracuješ, na spoustu důležitých věcí jsi přišel. Mně jsi svého času také moc pomohl.

Nestojím o ráda... nestojím o vážení... to jsou všechno tak strašně silné zdi na obranu až je mi z toho do pláče.

A já myslela, že bych mohla pomoci Tobě.

Nestojím o pomoc. Nemůžeš mi dát slunce do dlaní, nemůžeš mi dát hvězdy do očí, nemůžeš mi dát květ co neuvadá...

Pamatuj si, že ne každého opiješ tou slovní gymnastikou! Tvoje argumenty jsou jen Tvá zkušenost. Muži ženy milují takové jaké jsou! A spoustu z nich ví, jaký mají nedostatky, jako my milujeme muže s jejich nedostatky.

Když jsem zamilovaný nevidím nedostatky. To že vy vidíte nedostatky u svých partnerů... to je tím, že je nemilujete. Vrána k vráně sedá... nedostatky k nedostatkům... a já mám v sobě tolik citu, že kdybych se teď zamiloval a něco se stalo... tak mě to zabije. A na základě toho jaké jste, tady všude co vidím, jsem se rozhodl, že to už neudělám... protože vy neumíte milovat celým srdcem a zradily byste mě dřív, než by se stalo to co mě zajímá...

Přijaly jsme, např., že vy potřebujete pečovatelky, co Vám budou říkat jak jste skvělí a jak jste to báječně zařídili a muži zase např., že ženy neustále dělají kolem všeho dusno a stále něco řeší a dělají z komára velblouda a zeptej se jich jestli nás mají stejně rádi?!

Ale na mě tohle neplatí. Nejsem úplatný... Nehledám pečovatelku, nehledám obdivovatelku... nenechám se ovládat, chladným srdcem. Vy mi nemáte co nabídnout... to co popisuješ... jen prokazuje že mám pravdu. Vy jste dva... dvě individuality pod jednou střechou a domluvili jste se na kompromisech. A to je bída... kompromis... to je svinstvo... mě nezajímá jak to chodí v obchodě ani jak se žije dvěma křečkům v jedné noře.

Řeknou že ano. To je pravý muž. Takový muž může mít zdravý vztah.

Nic jiného mu ani nezbývá, aby měl doma klid... a za rohem nebo v práci byste se nestačily divit. A já o takový zdravý vztah nestojím. O tu přetvářku.

S tímhle přístupem k ženám toho nikdy nedosáhneš. A můžeš mě stokrát přesvědčovat, že jsi za tím, že medituješ, nic a nikoho nepotřebuješ a já nevím co ještě, ale podstatou tady je žít a milovat a Ty si to odepíráš, abys nebyl zraňován a uniká ti podstata bytí.

Já nikoho přesvědčovat nemusím... A dosáhnout u vás něčeho? Copak jsem žebrák?!!! Copak se vaše láska dá jen koupit? Je mi z vás zle... a tak se nedivte, že si jen odpírám utrpení. Protože nejsem masochista co si tak rád nechá vrážet kudlu do zad. No a tu ubohou podstatu si klidně nechte. Já si vše dokážu vytvořit sám. Žena k tomu není potřeba... i pocit že je krásná... utvářím jen já sám v sobě. Stačí se naučit tohle ovládnout... a pak... můžu být v psychickém orgasmu celý den... a když se pak ohlídnu zpět... jak trapně se o něj pokoušíte vy, je to docela pobaveníčko. Možná kdyby to mělo citovou úroveň ještě bych přimhouřil oko... ale takhle je to velmi nemotorné. A nezlobte se na mě, že mě již vaše slizká díra nevzrušuje... spíš odpuzuje... a sám nad sebou kroutím hlavou... jak se to jen mohlo stát, že jsem se choval jako prase smyslů zbavené.

A ještě nějaká žena mi zkusí říct, že mě miluje... nebudu se s ní ani bavit... protože si vymýšlí a neví co říká. Už nikdy nevyjdu ženě v citu vstříct, a jsem rozhodnut zůstat sám ve své spokojenosti než se nechat mučit vaší sobeckostí.

Tak to prostě je! Všichni máme chyby a nikdo není dokonalý a Ty hledáš dokonalou ženu, proto nás tak nenávidíš.

Já hledám jen srdce, které cítí. Protože pokud srdce cítí, raději spáchá sebevraždu, než aby někomu ublížilo. Myslíte si že vás nenávidím... tak si to myslete... Nejsem to já kdo v sobě nenávidí sám sebe. Konečně mi to došlo... proč se nechcete vzdát svých chyb... protože se na ně vždy můžete vymluvit! Můžete je využít k žebrání... a zbavit se zodpovědnosti za své skutky. Proto se tak bráníte jít hloub...

Hlavně, že učíš lidi, že dokonalost je mor lidstva. Je, samozřejmě, tak se tím řiď!

Umělá dokonalost je a umělé chyb jsou. Vy na nich stavíte svou obhajobu. Až se vzdáte svých chyb... i své dokonalosti... pak uvidíte co jsem chtěl říct.

Přestaň nás řešit, miluj nás a my budeme milovat tebe.

Kšeftářky s láskou... fůůůůůjjjjj!!!!! Jděte mi z očí!!!! Kšááá!!!

Zatím se chováš jako sobecký, rozmazlenej, pomstychtivý parchant.

Jsem sobecký... chci jen vás. Jsem rozmazlený... nechci nic jiného. Jsem pomstychtivý... neboť se stále podvádíte... a jsem parchant protože polovičatost nikomu neodpustím.

Doufám, že to zveřejníš. Měj se. Žena co je na to hrdá!

No to mi tu ještě chybělo! To je gól.... hrdá žena... vždyť je to převlečený chlap! Tfujky tfuj...

Beznadějný případ