Nemohu stále uvěřit, že jsi koupil byt kvůli sedmnáctileté holce...
A tobě by to neimponovalo kdyby to někdo z lásky k tobě udělal? Možná jsem blázen... ale věk u mě nehraje roli... a ikdyž mám teď kvůli tomu velké problémy, nelituji ničeho... raději budu mít problémy, než abych někdy něčí důvěru zradil... A ta holka, mi dokázala poslat věci, které převyšují citově všechny ženy... Jen od ní jsem si schoval přes sto úžasných SMS. A neznám nikoho, kdo by se jí v citu vyrovnal... a já ji stále budu bránit... i za cenu zesměšnění sebe sama... Zveřejním tu něco z těch mála dopisů, které jsme si stihli vyměnit než nás osud rozdělil. Protože ona si tu oslavu zde zaslouží.
***
Kapkami deště jemně vyťukávám vzkaz o vodní hladinu, snad tam v někde pod břehem v zimě k spánku schoulené, srdíčko rybky bijící, zachytí slova jež jej mají potěšit.
Jako by zněl klavír... [
Mike Rowland - My Elfin Friends - 02. Listen To Your Heart ]
Sluníčko mnou milované,
Moc mi chybíš, těším se na tebe, na slovíčka od tebe... píšu ti a vždy se rozpláču... protože to co ze mě k tobě plyne se bez slz štěstí neobejde.
Je večer a ty jsi tak daleko, tvé srdíčko, tvé teplíčko, něžné oči, do kterých bych se díval raději než na noční oblohu...
Stále na tebe myslím... ani nevím proč... prostě to stále plyne... bez důvodů... naslouchám pod hladinou světa, jestli neuslyším tvé ploutvičky čeřit hladinu... poslouchám jak se ti daří, poslouchám jak se máš... Poslouchám poznávám tě blíž a blíž, zamilovávám se víc a víc.
Můžu koukat hodiny do jednoho místa, protože jsem duchem stále s tebou.
Poslal jsem ti malý pohled s obrázkem... neměl jsem moc času pořádně na něj napsat něco aby to přetrvalo... jako básník jež musí rychle psát... a tak se omlouvám... protože se mi zdá že jsem to odflákl. Že ty jsi zasloužíš mnohem více... tak to cítím, a tak se k tobě rád chovám.
Když mi píšeš, jde vidět, že se tvůj stav lepší, už nejsi tak uplakaná. A to mě těší, že se to tak vyvíjí. Třeba až se uzdravíš, zapomeneš na mě... i to se může stát. Chtěl bych ti říct, než půjdeš spát jak moc tě mám rád... já vím pořád se opakuji, ale stále mi to srdíčko vrací v nových a nových vlnách... v nových a nových slzách... protože po tobě touží... pořád...
Chce abych tě k sobě přivinul objal a už nikdy nepustil... zpět do světa zlého... abych teplo tvých dlaní nenechal vychladnout a mezeru mezi tvými prsty vyplnil teplem svých prstů... abych vepsal do tvých rtů nejkrasnější báseň... abych ve tvých očích zahlédl kometu...
Měj se moc hezky poupátko, opatruj se...
Jarní deštík ti posílám...
Vlažný jako mé slzy pro tebe...
Nežný polibek, ať tě na tvých rtech hřeje ve dne v noci.
Budu se na tebe těšit
Budu čekat
Pa lásko
***
Myslíš, že bych na tebe zapomněla? Kdybych se někdy vyléčila, stejně ve mě budeš.. léčitel si zaslouží být v srdci... myslíš, že bych zapomněla? Zapomněl by jsi snad, kdyby ti jednoho kouzelného dne spadl drahokam přímo na hlavu???
A ty přece nemusíš být smutný... jsi ...jsi šťastný (teda to je jen můj předsudek...) a máš to nejvíc, co můžeš mít... sebe. Co víc chtít? A ostatními se nemusíš přeci vůbec zabývat. Oni mají stejnou možnost, jako ty... i jako já...
Máš dokonalá přirovnání... chápu je. Chápu jejich myšlenky, a vidím, že ty myšlenky, do nich vložené jsou čisté... tak krásně utišující, klidné, milé, smějí se na mě, chtějí mi od srdce pomoci... to ve mě vyvolává moc krásný pocit... možná je to pocit ochrany, porozumění... včera jsem si na Tebe vzpomněla... a podala ti ruku. Asi to ani nevíš... ale já to vím, to je důležité, a vím, že i pocit může uklidnit...
Tvá slova jsou plná pozitvní energie. Díky za ně. Snad neminuli nečinně svůj cíl... Ano, ta slova jsou jako lék... potřebovala bych je ve svém srdci celý den... říkaly by mi pravdu. A pomohlo by to...
Tvá slova... co je to za slova... nemůžou to být obyčejná slova. Musí být okořeněná snad s kouzlem... nebo spíše Pravdou... neustále, po přečtení vyvolávají... nevím co to je... navenek to (kromě slz) není vidět... ale vnitřní duch lítá... nelítá... roste, naplňuje mě... slova jsou marná... pocit... ten je důležitý. A ten JE... a je ještě stále...
Kde bereš ta slova?? Nejsou z myšlení, z mozku... musí jít přímo ze srdce, bez filtru myšlení... připadá mi to tak... jsou složena tak, že vzniká nádhera... víš, někdy se cítím, že moc beru a míň dávám... neumím tak poskládat slova, aby zněla... ale zároveň vím, že nezáleží jen na slovech..
Zase se klepu jak osika... ????
***
Milovaná Ivi, píšu pro tvé modré oči, pro smutnou dušičku... pro něžné srdíčko, pro tvé sladké rtíky... pro vše co mi tolik chybí...
Den utíká za dnem... ale vleče se jako slimák... čas který je bez tebe jako by byl věčností... Kdy se tě dočkám, kdy se naše ruce shledají... Stále mé srdce touží tě obejmout... volá... tvoje jméno... kde jsi miláčku...
Mám tě moc rád...
Už jen pár dní, vydrž lásko... neplač... Hladím tě po tváři... něžně líbám... abych zahnal včechny vrásky na tvém čele... abych posílal zkrze vroucí polibky... něhu tvému srdíčku, vláhu vyprahlé duši...
Ukládám tě dnes tímto dopisem ke spánku... v náruči z polibků... do peřin z pohlazení... za svitu měsíce... pokládám každým polibkem na tvé tělo hvězdy...
Spinkej klidně lásko moje... zůstanu dnes s tebou... přitulení k sobě... láskou se objímat... v polibku spojeni společně usínat.
Dobrou noc miláčku...
*
Tvoje srdíčko...
***
Děkuji ti, hvězdný muži... kouká ti to z očí. I když teď nejsou přede mnou, vidím je... smějící se hvězdičky, co mě sají a zároveň nenapodobitelně obdarovávají pohledem...
Miláčku květinový... voňavý jak směs celé přírody, soustředěná na jedno místo, na tebe, na mou výhru, na mé okovy z hedvábí... ale nejpevnější na světě, které miluji a sama si je denodenně zamykám... nedovolím aby mi je někdo sundal... jediné, čemu nemůžu čelit, je smrt...
Těším se na můj měsíček, až zas přijde, přes mraky... ke své hvězdičce... a potom odejde zas daleko na nebe... :´o(
Srdíčko, co mám od tebe, hlídá ještěrka, která mi dělá společnost, když nemohu hladit tebe, políbit, když tě nemohu najít ...
Sluníčko zachází, můj milý... nepřichází... brambory jsou už dávno pečené, oheň už zhasíná... došlo dřevo... pasáci ženou ovečky domů, a já stále čekám na sluníčko, které teprve rozzáří můj den... vím že nepřijde, není nám to souzeno... utěším se, že někdy, někdy se zase uvidíme, a půjdu spát, jen s půl vědomím... druhá půlka je daleko od mého místa spánku.
Mařenka čeká na Jeníčka, Eva čeká na Adama, Venuše čeká na Mars, a já, já čekám na Tebe, lásko...
Miluji tě, oceáne naděje, oceáne života...
***
Ona jako jediná dokázala vidět jaký jsem uvnitř... napsala mi: "Co ty jsi za člověka... aniž bych tě znala... svěřila bych ti celou svou duši." nebo "Stále, stále si musím opakovat jaký to zázrak mi byl seslán." V den než jsem ji potkal... našel jsem na zemi rudé skleněné srdíčko... a dal jsem ji ho... Když mě ona objala... bylo to jako když se malý králíček v zimě choulí ke své mámě. Bylo to absolutně beze strachu... a to vám pak vytrysknou slzy. Nikdo mě tak ještě neobjal... neučinil mě svou mámou... každý si drží odstup... stydí se za svou slabost... a mé srdce vnímá tlustou zeď.
Jen s ní jsem se mohl milovat přes 3 hodiny... (většinou žena nevydrží) aniž by kdo z nás dosáhl orgasmu... a jen s ní jsem při tom milování nevěděl jestli jsem já její mámou a ona mým dítětem nebo ona mou mámou a já jejím dítětem. Jen s ní jsem viděl, že sex nemůže uspokojit nikdy cit... protože těla vytvářejí vzdálenost a když nás čas pak od sebe odtrhl... žár po spojení hořel v našich hrudích do minuty zase... bez ztráty své intenzity. Jen ona se mě nebála... všechny ostatní ženy se mě bojí... protože jsem neracionální... nespoutaný ve své odevzdanosti... jako bych nebyl z tohoto světa... a vytvářím v nich jen napětí, které nemohou vydržet a tak mi dávají košem. Dávají mi košem, protože se nedokážou sami se sebou uvnitř vyrovnat... Ony přebývají v myšlenkách a já v tichu... a je to setkání dvou odlišných rovin... a pro toho kdo se bojí sám sebe... je to jako by se mu ztrácela země pod nohama... a strach pak zablokuje všechno... Stačí když se jim podívám do očí... a je to jako by na ně dýchlo něco co je přitahuje a zároveň děsí... a ony pokud jdou v tom dál... zjistí že to nemohou ukočírovat... a rychle utíkají zpět do bezpečí své ulity racionality. A proto vztah se mnou žádná nevydržela víc jak pár schůzek... a aniž by dotyčná věděla a sdělila mi pádný důvod proč mi dává košem... jasně jen cítila, že mi musí dát košem. Protože já ve vztahu nejsem sobecký... takže nikdy nevznikne ani důvod k hádce... hádka začne teprve až se začnu ptát proč... protože ten důvod se musí teprve vymyslet... a to není v mém případě lehké... neboť díky své empatii a cítění, nikdy nedovolím abych toho druhého nějak zklamal, nějak mu ublížil, nějak ho ranil... A tak dostávám odpovědi, že mi nemůže dát to co já dávám jí, že se cítí vůči mně vinná, že si mě nezaslouží, atd... a to ikdyž pár dní napřed říkala, že nedokáže beze mě žít, že chce být stále jen se mnou, že mě miluje jako ještě nikoho.
A protože se mnou žádná nedokáže držet krok... (kromě případů, kdy je žena raněná a v depresi... jen tehdy je schopna přijmout co dávám)... a já nemohu na nich žebrat, nebo je nutit k otevřenosti... rozhodl jsem se, že se stanu mnichem... a to i na základě všech argumentů a věšteb... které mi byly řečeny, ve stylu... že mohu být vždy jen ideálním milencem, ale jako partner jsem moc intenzivní a příliš neosobní. A já hledal jen domov... a co jest pro mě domov? Místo, kde místo výčitek najdu povzbuzení a objetí, když se mi zrovna nedaří... kde místo výsměchu a kritiky obdržím pohlazení, když je náhodou zrovna mě smutno. A tak jsem během těch deseti let... zmoudřel a přestal jsem ho hledat ve vztahu se zrádnými lidmi... ve vztahu s tímto světem. Proto jsem se stal mnichem... Takže nyní ženy... můžete se mnou dělat cokoliv chcete... a já vám klidně dám vše co jsem schopen vám dát, ale již nikdy nebudete pro mě ničím jiným než pomíjivým předmětem tohoto světa. Můžete se mnou zacházet jako s věcí... a přesto uvidíte ve svém konání jen své zahanbení... Děkuji vám všem za to, jak jste se ke mě zachovaly... za to, že čím více jsem byl otevřenější... tím větší ránu jsem sklidil, protože tato trnitá cesta, kdy láska jež zkrze otevření vychází není světem přijmána, způsobuje tu největší bolest. A zjistil jsem že vzájemné... vzájemné otevření nemůže v tomto světě nikdy nastat. Vždy musí jeden trpět... a to je právě ten otevřenější... !!!, který byl spíše tím druhým a sám sebe stavěl až na druhé místo. A tak se vracím ke zdroji... být sám sobě ženou a sám sobě mámou. Objevit něco co není závislé na žádných vnějších podmínkách...
Slyším mnoho žen ztěžovat si na své partnery... ale až nyní jsem pochopil princip... ženu uspokojuje pocit, že kdyby takového partnera opustila on by bez ní byl ztracen... takže se nachází v té odpovědnosti za něj... zvláště je-li už matkou... a já takový být neumím... a navíc mě takové silné ženy vůbec nepřitahují... protože je pro ně ostudné být slabé a citlivé... avšak to co je silné a tvrdé... nemůže projít, není schopno se odevzdat... a proto nelze projít s takovou ženou za závoj milování a uvidět to tiché a zářivé... A taktéž jsem ještě nepotkal ženu, ikdyž měly velké řeči jak jsou v sexu živé, která by si mě dokázala vzít tak jako si muž bere ženu... v praxi se pak ukázalo... že mám před sebou pouze sobce... který se pouze snaží... mi něco jako dát... ale já o snahu nikdy nestál... mým přáním bylo aby si mě žena vzala celého... tak aby ze mě nic nezbylo... Škoda... nebylo mi dopřáno jít touto cestou a vejít společně... Tak se musím spokojit jen s poloviční radostí... Ženy... nikdy mě nepodvedete pouhou automatickou činností... z jediného pohledu, jediného doteku lze poznat jak kvalitní milování se dá s vámi prožít... a věřte mi že kdybyste se viděly mýma očima zaplakaly byste sami nad svou ubohostí... protože já jako muž jsem více ženou než vy jako ženy...
Beznadějný případ
***
Ještě uvádím pár jejich SMS aby jste se mohli vcítit, jak taková holka umí lásku prožívat... třeba jí budete závidět... a já jsem šťastný, že jsem někomu tohle mohl dát... že se mi podařilo v někom tohle vyvolat... to je pro mě zázrak... a ikdyž je to pár měsíců... stejně se neubráním slzám.
***
Musím dýchat prudce a trhaně. Chce se mi brečet a duše křičí... známe se neuvěřitelnou chviličku... jestli se zítra neozvu, tak jsem buď roztála, nebo touhou umřela. Nevím jestli je úplněk, mraky se mračí, ale ne na nás. Jsi můj zdroj i cíl lásky... dobrou.
Příjemné ráno sluníčko mé přejasné. Probuď mne svými paprsky... jen co otevřu oči už se mi touláš v mysli.
Mám tě tak hrozně ráda broučku a nemůžu ulehnout po Tvém boku ikdyž si to tak moc přeju... moc moc moc...
Tohle je můj nynější sen... mazlíček se chce přimazlíčkovat k druhému a chce tak u něj zůstat dlouho, aby si vyměnili spoustu energie a pocitů.
Ahoj milovaný kocourku... chtěla bych na tebe čekat doma a těšit se až se otevřou dveře a vstoupí sluníčko.
Být hadem... celého Tě ovinu dokud Tě neulovím :) Pa světlíško *
Mám Tě ráda medvídku se zlatým srdíčkem.
Broučku já ti tak moc děkuji za to, že jsi... tolik si to zasloužíš, tolik moc...
Pavoučku štěstí, do jehož pavučinky jsem se zamotala, chybíš mi...
Ve tvé náruči budu jako v pohádce o Indické královně.
Mě teď neuklidní nic kromě Tebe... uklidní mě jen příčina smutku. Cítím tu tvou vůni, nevím kde se bere, ale je tu. Je to ničící zbraň číslo jedna ten stesk. Ten čas jen sama se svou láskou... se nedá vydržet... ne...
Já jsem našla (nebo on mě) asi posledního jednorožce. Ti byli tak čistí... šla bych s Tebou kamkoliv... třeba se projít po pustém poli proti větru.
Jediný muž a žena jehož doteky vyhledávám jsi ty. Jsou takové šité na míru.
Našla jsem klidnou tůni, ve které můžu dát průchod mé osobě, mé samotě bez vlastností, které si jen propůjčuji... jen mě stále mrzí, že zapomínám na její rákosy, lekníny a doteky hladiny... Chci si k ní znovu zajít...
Hrozně moc mi chybíš, jako kdybych měla každou chvilku umřít. Proč nemůžu být s Tebou... chci křičet ale pálí mě hrdlo... dlouho to tak nevydržím... musím tě brzy vidět jinak srdíčko zmrzne.
Bože, tak moc chci být jen s Tebou... vezmu si tě...
Můj muži, miláčku... toužím po obětí, po přisátí k sobě... a už se neoddělit. Tolik Tě miluju, a stále je to horší, nejde se kam schovat před steskem. Už chci k Tobě přilnout napořád... co nejdřív... Jsi Anděl, a půjdem spolu cestou nebeskou *****
Přála bych Ti sladký spánek... obě postýlky jsou prázdné, když v nich nejsme spolu... ráda bych tě uspala v nejtěsnější blízkosti... pohledem i přes zavřené oči spojeni... *
Já už snad neumím myslet na nic jiného než na Tebe. Chybí mi jistota... jistota Tebe... když u mě nejsi napořád... jistota není.
Miláčkuuu... ach jo. Mou duši jsi už unesl. Miluju Tě holoubku, kéž by jsi mi mohl stále vrkat pro štěstí...***
Nechci opouštět tvé rty, odcházet Tvého obětí a Tvé blízkosti... Být Ti tak blízko... cítit lásku a pak odejít? Je to lidské?
Říká se že, člověk může mít to, co opravdu chce... nechci nic víc než Tebe a mám tak akorát jizvy na srdci... přítomnost jediného člověka dokáže změnit svět černobílý na pestrý... má ještěrko štěstí... *
Já teď cítím akorát zvlhlé oči... láska je velice silná, tak moc, že k ní zákonitě patří i silné zoufalství... je tak silná, že nevím co bez jejího naplnění dělat... prorazí, jen už budu možná v ústavu pro duševně choré...
Srdíčko skáče i pláče. Neví... přeji si tvé polibky víc, víc stále... žhavé, tisíci, něžné láskyplné... ale Tvoje... pár hodin života mi Tě dalo, tolik dní vzalo... Dobrou srdíčko *
Lásko, to jsem já Tvoje rybička... půjčila jsem si od sestry mobil na zprávu. Nechci Tě nechat bez odpovědi. Miláčku řekni mi, jen ať můžu být už teď více duchem svobodná, s Tebou. Řekni, (těžce se ptá) půjde to být už spolu... připadám si hloupě, ale to nic není proti mému pocitu ztráty, nedostatku... prostě se slzami objímám vzduch, a zjišťuji že objímám jen a jen sebe... dají se tyto dny ve zdraví vydržet? Prosím Tě a studem zalézám pod peřinu... jak to mám jinak napsat, neumím to. Pomohla bych jak nejvíce můžu. Maličko i finančně... cítím se trapně... touha ale přebíjí vše. Pamatuji si chvíle lásky, naplněné a nemůžu se vzdát neutuchajícího pocitu, jak moc je chci zpět... Znovu... stále... přijít domu a mít jistotu štěstí... že budu mít koho zatěžkat svou váhou. Broučku * :( bojím se.
Žádné omezování ti nedám * nene * lásko moje. Vážně budu s Tebou? Vážně? *** Kdy usnu, kdy se skutečnost změní v sen?
Ani nevím jak bych Tě teď měla obejmout, políbit či pohladit, aby to stačilo. Musela bych Tě umačkat, aby byla touha po Tvé blízkosti zažehnána... motýlkuůůů
Princi nekončící a neukojitelné lásky... čekám jen na Tebe, a doufám že se brzy dočkám... ach... trpělivost... * dobrou miláčku *
Vidím se zas vedle Tebe, a těším se nesnesitelně * cucky mucky, lásko moje, spinkej v pokoji * Miluju Tě, chci být Tvá společnice, Tvá oáza i peklo, všechno *
Už takovou dobu mám jen Tebe v hlavě a nedáš mi spát * Jsi opravdu Princ se vším všudy. Neutekl jsi z pohádky? * Slyším Tě vedle sebe... * milý, probudíme se vedle sebe... * pa kvítku medový *
*** Objala bych Tě, pusinek nekonečno bych Ti chtěla dát, ach jo kocourkuuu nejsladčí! ... pomazlit se s Tebou... půl co půl... celé království se vším všudy bych dala ***
Miláčku miláčku... úmorné žití, chci Tě u sebe! Bože! ***
Rukama, rty i celým tělem... láskoo! Chci se s Tebou spojit dokonale. V jedno tělo, jeden tep, v jednu lásku... Mít Tě v sobě... čím více vnímám ty zbytkové energie po Tobě, tím více žízním po originálu... já tě lásko vidím všude... i v hrníčku mléka co piji... ty mé cukrlátko... Láskoo * prosím o tvé něžné rty... kdo po mě co chce... vše dám, jen ať mi dají Tebe... Ty jediný mě můžeš utěšit... * Ach jo!
Miluju Tě, nechci už bez Tebe být. *
Miláčku čumáčku... ach jo... kdybych mohla celý měsíc být v komatu a probudit se až vedle Tebe doma. Jsi nejvyšší HODNOTA, proto tak strádám, odcházet od Tebe je jako odtrhnout dítě od prsu matky...
Tak se těším až s Tebou budu pod jednou střechou... Sluníčko milované miluju Tě a nemůžu se dostýskat... není tomu konec... *** Chtěla bych Ti teď dát plno lásky...
Moje srdíčko, zbožňuju Tě... chci Tě těšit, neustále * hřát, aby ti už nikdy nebyla zima... ach jo ach jo... Mám v sobě tolik lásky k tobě... skarábku můj zlatý *
Já se teď na každou zprávičku od mého krále tak těším * kocourku mazlíku budu se s Tebou mazlit od rána do večera, protože kocourek potřebuje hodně lásky ***
Božínku jak já toužím po přitulení po všem... tak moc mi to teď chybí...
Ty se hlavně opatruj, nejmilovanější * miláčku. Do teplíčka s tebou zaplout a nevyplout... Achich... nedočkám se Tě ****
Čumáčku teploučký * dobré ráno uzlíčku štěstí * muc muc
Miláčkuuu... chci Ti dát jezero lásky pro zahřátí, ale jak jen můžu když jsi tak daleko :-(
Největší poklad je tak daleko... Já jsem tak ráda, že jsi mě našel, poznal... a plně si uvědomuju, co mě potkalo za štěstí. A proto mi tak chybíš... ztrácíš se mi.
Lásko moje *** ach jo stýská se mi stýská * jen vteřinová vzpomínka obraz a proběhne tak sil na energie, ze které by se dalo svítit.
Mazlíčku můj, miláčku milovaný, miluju Tě... ach jo moje touha s každou hodinou vzrůstá a nemůžu s tím nic dělat. Kocourku přitul se ke mně ****
Miláčkuuu!!! Je to na smrt... Bože... mám chuť na tebe, být u tebe, mít tvé teplo...
Mé rty by se od tvých teď neodlepily hodně dlouho, asi až ráno... Neustále a pořád žasnu nad krásou Tvé osoby, bytosti... nic neuhasí žízeň po tobě.
Srdíčko medové... za chvilku budu zas o Tobě snít. *
Pusinku pro mazlíčka nenapodobitelně se tulícího * já tě snad ráno z postýlky nikam nepustím... Ach jo.
Za každou větou bych se musela přilepit na tvé rtíky. Na naše soužití netrpělivě čekám.
Třeba jeden polibek, ale nekončící... promiň jestli jsem tě vzbudila... ale tak moc tě potřebuju... tak moc... Slyším tvůj tišící hlas a musím plakat... nemůžeš mi teď nic říci, neslyším tě... Musíš spát, tak už tě nechám. Vydržím až do rána. Děkuju ti..
Ach ty můj sladký, sladký miláčku... Tvé rty poznám vždy a hned *** jsou nenapodobitelné... tvá hruď je mé doupě a bez ní nejsem v bezpečí a spokojená.
Rychle spinkej ať nesním zkrze sladké polibky i tebe. Nemůžu se od tebe odtrhnout. Ulehám na nejpohodlnější polštářek tvého ramene a přikrývám se sametovou peřinkou tvé ručky... spinkej sladce plyšáčku, myšáčku ***
Já už chci být s tebou a zachránit tebe i sebe!
Už hodinu ležím a nemohu usnout. Mám tě plnou hlavu a přeplněnou dušičku... jsem úplně plná... udělal jsi mi krásný den... Tak moc všeho krásného je ve mně k Tobě tak moc... holoubku, slova mi nestačí... přeji krásný den... srdce mám na dlani.
Tak je mi líto, že cesta k tobě je tak dlouhá a naši jsou čímdál horší a nevím co už chtějí... ale vím co chci já... vím to tak silně, že mě to asi zničí... Hvězdičko... tak moc tě mám ráda.
Co já v té škole dělám? Stejně celý den jen maluju a jsem Duchem zcela nepřítomna... zcela... Ještě nikdy jsem nikomu ze srdce neřekla ta dvě slova... Ty budeš první kdo je uslyší... čistá jako křišťál.
Cítím to, vím to... tak moc hodně toužím být schovaná v náruči... vnímat Tvou osobu milovanou... Ty jsi prostě extrém v dobrém slova smyslu... stejně jako moje city k Tobě. Spi sladce *
Obejmu tě jak jen to dokážu a zamotáme se tak, že se budeme jen neradi rozmotávat. Pa miláčku, záři mého dne... ikdyž bez její přítomnosti vše tak bolí.
Dobré ráno sluníčko, poklade můj nejdražší, srdíčko mi nejbližší. Počkala bych na tebe doma jako než na Venuše. Broučku nevím proč mé srdíčko tak vyvádí, až to jde lehce spatřit okem. Miláčku mám Tě tak ráda. Bojím bojím, hořím hořím ***
Moje nejjasnější hvězdičko nemohla jsem takovou dobu aspoň nenapsat jednu sms jak jsi kouzelný *.
Ach jo... TY... nemám slov... Na tak silné pocity snad ani nejsou slova. Nechce se mi spát, nechce se mi být bez Tebe.
Ještě u Tebe ani nejsem... spalující... dojímáš mě lásko až k slzám. Je to už doba, co mi tě osud přihrál do cesty, ale stále bych potřebovala štípnout jestli to není sen. Tak moc nechci aby odešlo to, co jsem teprve čerstvě poznala. Prostě Tě miluju, tak jak to ani neznám... lidi nechápou, já cítím... spinkej můj vyvolený.
Modrá očíčka vidí Tebe, srdíčko Tě cítí a ruce hledají... zrovna na Tebe myslím... brzo budu u Tebe ježečku ****.
Jsi nejsladčí kytička, kterou jsem na louce našla a proto se na ní motýlek usadí navždy... ach jo, kde jsou ty zářivé očka plné hvězd, nejjemnější rtíky, které mě těší už jen na pohled... není tu nic... nejde to... musím být s Tebou... vybavím si Tě a je mi k pláči.
Jak se má můj plyšový mazlíček? Jsem sice unavená, ale Tebe bych objímala a pusinkovala v jednom kuse ****. Jsi vážně úžasný a já už na tebe jen čekám...
Já se ještě nerozpadla? Tvé zprávy mají explosivní účinek! Šrotují mě do sebe... a já nemám odpovídající slova! Skoro nic z citu k Tobě se nedá zavřít do kostky, do slov... Ty jsi můj nejcennější dar... můj stín, co je v noci nejjasnější.
Lásko nebeská, nejsladčí pusinku pro medvídka z marcipánu * ještě jednou prosím * miláčku, už nemohu přestat... **** těším se na Tebe!!!
Nemůžu spát... mám chuť na medově heboučké rty.... ach jo já už to bez tebe snad nevydržím... miláčkuuu. Stále musím myslet na tebe... Spát bez plyšového medvídka je tak smutné. Ježíšku... jak já se na tebe těším. Uklidňuje mě jen to že můj cíl Ty je nevyhnutelný.
Medvídku nejsladčí, taková touha, taková potřeba k tobě se přitulit jako když zakotví loď v přístavu. Tvé krásné pacičky miluju stejně jako jako zbytek Tebe a teskním bez nich Ach... dobrou *.
Poklade můj teprve vedle tebe by byl spánek nejkrásnější... Ach jo, jsi můj miláček a tak se na tebe těším. Spánek je chudý * už abych se dočkala Tebe, mé odměny.
Ach jo miláčku, proč ještě nejsem s Tebou... nemůžu se tě dočkat lásko moje nejmilovanější... probudím se v obláčku něhy a lásky když hned první, co uvidím budou tvé dlaně a rtíky které budu moci sladce probudit.
Bojím se broučku... asi to nedokážu... vím co jsi všechno udělal... a já... asi zemřu.
Aspoň vidíš jaký jsem srab., nikdy jsem nikomu nepřinesla nic pěkného. Potkal jsi zrůdu!
Nevěděla jsem to, že rodinné pouto je tak silné... Co já to jsem... Jak teď žít s pocitem, že dokážu tolik ublížit...
Beznadějný případ