Ahoj Petře můžeš komentovat následující? Tak mám z toho trochu pocit jako by něco bylo to co píšeš ty, něco zas jak od Lucifera či hada... jak se v tom vyznat, podle ovoce?

Dokud se budeš opírat o to co kde kdo o čem řekl, budeš chudnout a tvou odměnou bude zmatenost... neboť provádíš cizoložství a žena (moudrost) tvého bratra tě pokoušet nepřestane.

Hovory s Bohem 1. díl autor Walsch

"Rád bych ti toho tolik řekl, rád bych se na tolik zeptal. Nevím, kde začít. Například proč se nám nezjevíš? Jestliže skutečně existuje Bůh a jestliže to jsi ty, proč se nám nezjevíš v takové podobě, abychom to všichni pochopili?"

Jak může obraz pochopit malíře... sen snícího? A i kdyby to možné bylo... k ničemu by to nebylo... takže chápání je cesta, která vede akorát tak do vosího hnízda...

"Dělám to znovu a znovu. Dělám to právě v tomto okamžiku."

A pro koho to nakonec je PANE. Už jste zkoušel někdy s tím zjevováním se "NĚKOMU" někdy přestat a třeba zmizet? Co vám brání? Co vás nutí?

"To nemyslím. Mám na mysli způsob zjevení, který nelze vyvrátit, který nelze popřít."

Pýcha dokáže oddělit i dvě věci téže věci na vzdálenost tisíc mil ačkoliv se obě nacházejí v kruhu o průměru jeden milimetr. A pak vznikají takové otázky.

"Jako například?" "Kdyby ses třeba objevil před mýma očima právě v tomto okamžiku." "Ale to právě teď dělám!" "Kde?"

Pokud se někdo takhle ptá, už dopředu je jasné, že není připraven uvidět, něboť zaklet uvnitř své mysli přehrabuje schnilý trus a hledá diamant.

"Všude, kam se podíváš." "Ale já mám na mysli takový způsob, jaký nikdo nemůže popřít." "Jaký by to měl být způsob? V jaké podobě nebo formě bych se ti měl zjevit?" "Ve své skutečné podobě nebo formě."

Jenže jméno dává věcem teprve lidské myšlení... aby mohlo žít... a tak vyrábí shnilý trus, kterým se pak pyšní... ale jakmile se pozornost přestane věnovat jménům... zmizí hranice... šroťák se zastaví... a velká brána nebeská se otevře a vše pohltí...

"To je nemožné, protože nemám žádnou podobu ani formu, které by člověk rozuměl. Mohl bych na sebe vzít podobu nebo formu, které by lidé rozuměli, ale pak by si všichni mysleli, že to, co vidí, je jediná podoba nebo forma Boha - nikoli jen jedna z mnoha. Lidé věří, že jsem takový, jak mě oni vidí, nikoli takový, jak mě nevidí. Já jsem však Velký neviditelný, nejsem tím, čím se jevím v kterémkoli daném okamžiku. V jistém smyslu jsem tím, čím nejsem. Pocházím právě z tohoto nebytí a tam se vždycky vracím..."

Divím se proč to neřekne jasněji... on může... ale vás by to zabilo a tedy i jeho... takže nemůže... a tak si můžete podávat ruce pořád a komunikovat spolu někde v prostoru a čase jak je vám libo. A sám Donald Walsch je pouze teoretik... neb nesnáším, když se kombinují dvě věci. A to že za jistým účelem smícháme trochu pravdy a trochu lži abychom to mohli využít v tomto světě... A to je můj pohled na celé jeho dílo, stejně tak jako na Biblické dílo a jiná díla táhnoucí lidi lineárně někam... protože vše se opírá o schopnost lidí pochopit to, rozumět tomu... a poznat to... A proto i kdyby se rozkrájeli... nikdy nevejdou... a nenaleznou... protože sami sobě jsou tou největší překážkou v cestě... Proto blahoslavení jsou chudí duchem... a ti jež nic nemohou pochopit... Ti všechny předbíhají do království...

"Tak proč tu tedy jsme?"

Tak tady to začne už smrdět a Donald Walsch bude fantazírovat... Jak to vím? Nic není skryto... pro toho kdo neteoretizuje, ale v praxi přebývá mimo myšlení.

"Abyste se rozpomenuli a znovu se stali tím, čím jste."

Množné číslo mi tu nesedí... a podbízí se tu otázečka... kdo a proč nás sem dal v takovém stavu? Kdo nachystal zapomnění, aby mohl k nám z trůnu hovořit?

"To vám říkám znovu a znovu. Vy mně však nevěříte. Ale tak to musí být.

Pak je tu mocnější kouzlo než Bůh sám... když tvrdí, že to tak musí být.

Neboť pokud nestvoříte sami sebe, nemůžete být tím, čím jste."

To bych mohl taky uznat... až na to, že je to podáno tak, že to vypadá tvůrčí nadějné a pozitivní... tedy aby se na to chytly právě ryby, které se na to mají chytit...

"Tomu nerozumím." "Vraťme se k tvému přirovnání života ke škole. Všichni učitelé nám neustále opakují, že život je školou. Opravdu mě šokuje, že to popíráš. Škola je místem, kam chodíte, když se chcete naučit něco, co neznáte. Nechodíte tam, když jste se to naučili a když chcete svých znalostí užít v praktickém životě.

Byl-li by Bůh milosrdný a milující, žádné školy by nebylo potřeba. A jestli je jeho dílo nedokonalé... tak proč za to má pykat jen dílo samotné? Mohu snad já za to, že hraje s čertem o člověka karty?

Život (jak tomu říkáte) vám dává možnost skutečně poznat a prožít to, co již znáte rozumově. K tomu, abyste toho byli schopni, se nemusíte nic učit. Stačí, když si připomenete to, co již znáte, a jednáte podle toho."

No a je to tady... prožívání, uchopování, poznávání... nadějná budoucnost. Až na to... že pravdu tímto nenávidíte...

"Tomu dobře nerozumím." "Začněme tady. Duše - vaše duše - vždycky ví všechno, co lze vědět. Neexistuje nic, co by nevěděla. Vědomost však nestačí. Duše se snaží prožívat a zakoušet.

Je-li tomu tak... pak tato duše jak ji definuje tato entita není tou skutečnou věcí, nýbrž jen výtvorem ega. A lidé, ti následují jen výtvory... sny... a sklízejí proto jen kameny a hady... místo chleba.

Například můžete vědět, že jste velkorysí, ale dokud neuděláte něco velkorysého, nemáte nic než myšlenku. Můžete vědět, že jste laskaví, ale dokud svou laskavost neprojevíte, nemáte nic než představu o sobě samých. Jedinou skutečnou touhou vaší duše je proměnit svou nejvznešenější představu o sobě samé ve svůj nejkrásnější zážitek.

Jo jo... přesně jako kdybych slyšel citaci Luciferova testamentu zkrze ústa tohoto stvoření. A vsadím se... že se tohle líbí všem... zní to logicky, vznešeně a nadějně... a tak budeme teď sbírat krásné zážitky... včetně zážitku smrti své jež nám všechny poklady sebere... a stvoří nás zase nahé a uřvané... jen mládě člověčí je uřvané... bídné dny ho provázejí už od plenek... co komu ten tvor udělal?

Dokud se myšlenka nebo představa nestane zážitkem, všechno je pouhá spekulace.

Usmívám se... neboť z bláta do louže se dá cestovat nesčetněkrát. A kvalita zážitku je předem stanovena mírou utrpení na jeho konto vynaloženého. Dlouho však nevydrží... ach jo... Donalde... ani ty nemáš ještě dost... viď...

Přemýšlel jsem o sobě dlouhou dobu. Déle než si všichni společně pamatujeme. Déle než věk vesmíru násobený věkem vesmíru. Tady vidíte, jak mladá - jak nová je moje zkušenost."

Hmm... to využíváš naší téměř neomezené představivosti viď? Tak být tebou dám si pohov... neboť už blouzníte oba dva!

"Opět ti nerozumím. Tvoje zkušenost?" "Ano. Dovol mi, abych ti to vysvětlil takto: Na počátku existovalo jen Jsoucno, a nebylo nic jiného. Jsoucno však neznalo samo sebe - protože Jsoucno je všechno, co bylo, a neexistovalo nic jiného. A tudíž Jsoucno... nebylo. Neboť v nepřítomnosti něčeho jiného Jsoucno není. Tohle je ona velká nicota, o které hovoří mystikové od počátku času. Jsoucno vědělo, že je vším, co existuje - to však nestačilo, neboť znalo svou dokonalou nádheru pouze rozumově, nikoli ze zkušenosti. Toužilo po prožitku sama sebe, neboť chtělo poznat, jaké to je být tak nádherné. To však bylo nemožné, protože slovo nádherné je relativní výraz. Jsoucno nemohlo vědět, jaké to je být nádherné, dokud se neobjevilo to, co není. V nepřítomnosti toho, co není, neexistuje ani to, co je.

Takže vytvoříme tvora schopného labužnického... jehož budeme mučit v kole zážitků a prožitků tak dlouho dokud se nenasytnost a narcisovatost Boží neunaví... a výslednou zkušeností pak bude... polemická otázka - Stálo to vůbec za to? K čemu to bylo dobré? Být či nebýt... tvořit nebo ničit? Možná tohohle Boha zklamu, ale na tomto jeho vypečeném projektu nechci mít žádnou účast...

Rozumíš tomu?" "Myslím, že ano. Pokračuj." "Dobře. Jsoucno vědělo jen to, že neexistuje nic jiného. A proto nikdy nemohlo poznat samo sebe zvnějšku, to jest z nějakého bodu mimo sebe. Žádný takový bod prostě neexistoval. Existoval jen jediný referenční bod uvnitř Jsoucna, a tím bylo toto Není Je. Ne-Jsem Jsem. Přesto se Jsoucno rozhodlo, že skutečně pozná samo sebe. Tato energie - tato čistá, neviděná, nepozorovaná, neslyšená a tudíž nikomu známá energie - se rozhodla zakusit sama sebe jako dokonalou nádheru, již byla. Proto si uvědomila, že bude muset použít referenčního bodu uvnitř sebe samé. Dospěla k správnému závěru, že jakákoli její část musí být menší než celek a že jestliže se rozdělí na části, každá část se bude moci dívat na zbytek celku a uvidí jeho nádheru. A proto se Jsoucno rozdělilo na části - a v jediném úžasném okamžiku se stalo tím, co je toto, a tím, co je ono. Tyto části poprvé existovaly odděleně. A přece existovaly současně. Stejně jako všechno ostatní. A tak se najednou objevily tři prvky: To, co je tady. To, co je tam. A to, co není ani tady, ani tam - ale co musí existovat, aby mohlo existovat tady a tam. To je ona nicota, která obsahuje jsoucno. To je ona prázdnota, která obsahuje prostor. To je ono všechno, které obsahuje všechny části.

Proč tak složitě... každý kdo zavře oči večer... vytvoří prostor a čas, včetně všech prvků oddělených a přeci neoddělených, aby se něco někde mohlo zažívat... a konce to nebere... dokud se touha po zážitcích nenaplní... takže tedy stále dokola... a opakování modliteb ve vašem snu nikdo skutečný tam mimo vaše snění neuslyší.

Rozumíš tomu?" "Myslím, že ano. Věř mi nebo ne, ale tvé vysvětlení je tak jasné, že si opravdu myslím, že tomu rozumím."

Co je to za Boha, který se furt ptá jestli tomu Donald rozumí... nebo ne.

"Budu tedy pokračovat. Tuto nicotu, která obsahuje jsoucno, nazývají někteří lidé Bohem. To však není přesné, neboť to naznačuje, že existuje něco, čím Bůh není - to jest všechno, co není nicota. Ale já jsem vším - vším viditelným i neviditelným takže východní definice Boha jako Velkého neviditelného není o nic přesnější než západní definice, která říká, že Bůh je všechno viditelné. Správné pochopení mají ti, kteří chápou, že Bůh je vším, co je, a zároveň vším, co není.

Pochopení však samo nestačí... a zase mi tu vrtá proč potom Bůh, když je vším, učinil sobě samému to co učinil, a zaprodal se hříchu zkrze člověka, se kterým má pak jen samé starosti? Klidně může změnit všechno sám... leda, že by o něco přišel... kvůli jedinému prožitku sebe sama nechá mučit miliardy lidí po mnoho zrození... to je ale milosrdné... díky za ten obdivuhodný dar...

Tím, že Bůh stvořil to, co je tady, a to, co je tam, umožnil sám sobě poznat sám sebe. V okamžiku této ohromné exploze zevnitř stvořil relativitu - největší dar, který si Bůh kdy dal.

To je ale vůl... ten Bůh... dal si svůj palec jako dudlík do pusy... a teď jej vysává... v domnění... že tím něco navíc získá...

A tak se z nicoty zrodilo jsoucno - tato duchovní událost je v naprostém souladu s teorií, které vaši vědci říkají teorie velkého třesku. Když se celek rozdělil na části, vznikl čas, neboť určitá část byla nejdřív tady a potom tam - a doba, kterou trvalo dostat se odtud tam, byla měřitelná.

A tohle mám jako sežrat? Komické... a propo... meřitelné čím? Oko čas nevidí, ucho čas neslyší, nos jej necítí... jazyk jej neochutná, hmat jej neuchopí? A stejně je to s částí a celkem a odtud a tam... Pak je pouze vše vymyšlené... a tedy neskutečné.

Stejně jako se začaly definovat viditelné části ve vztahu jedna k druhé, začaly se definovat i neviditelné části. Bůh věděl, že k tomu, aby mohla existovat láska - a k tomu, aby si mohl uvědomovat sám sebe jako čistou lásku - musí existovat také její protiklad. A proto stvořil velkou polaritu - absolutní protiklad lásky - všechno, co není láska - to, čemu dnes říkáme strach. Jakmile začal existovat strach, mohla existovat láska jako něco, co je možno prožívat.

Pak se nedivím že Buddha... hledal osvobození.

O tomto stvoření duality lásky a jejího protikladu hovoří různé mytologie jako o zrození zla, Adamovu pádu, Satanově vzpouře atd. Jako je pro vás Bůh ztělesněním čisté lásky, ďábel je ztělesněním strachu. Některé národy vytvořily kolem této události složité mytologie plné bitev a válek, andělských a ďábelských bojovníků, sil dobra a zla, světla a tmy. Tyto mytologie byly prvním pokusem lidstva pochopit kosmickou událost, kterou si lidská duše hluboce uvědomuje, ale kterou mysl může jen stěží chápat. Tím, že se Bůh rozdělil na části, stvořil z čisté energie všechno, co existuje - všechno viditelné i neviditelné. Tak byl stvořen jak fyzický, tak metafyzický vesmír. Ta část Boha, která tvoří druhou polovinu rovnice jsoucna a nicoty, vybuchla v nekonečné množství jednotek menších než celek. Těmto energetickým jednotkám říkáte duchové.

Tak a máme to hezky upečené... ještě pocukrovat...

V některých náboženských mytologiích se říká, že Bůh Otec měl mnoho duchovních dětí. Zdá se, že toto srovnáni s lidskou zkušeností, že všechno živé se rozmnožuje, je jediným způsobem, jak lze masám vysvětlit náhlý vznik - náhlou existenci - nespočetných duchů v Království nebeském.

No a to by už snad stačilo ne? Je-li Donaldův Bůh vším... pak si tady v Donaldově... resp. Bohem vytvořené Donaldově duši tvořící Donaldovo myšlení, které je schopno rozlišovat Boha od Donalda a mas lidí... povídá asi kdo s kým... Abych vám umožnil hledání... přiklonil bych se spíše k variantě... že pravý Bůh vševědoucí a vševidoucí... by takovou stupiditu jako mluvit k nějakému svému člověku nikdy neudělal. Stejně tak jako vy nemluvíte ke svému palci, neříkáte své ruce... teď mě podrbej! Tak by mohl Donald s tou komedií už přestat ne... ikdyž ať si na Boha klidně hraje... přitom se baví pouze se svým podvědomím... a odměnu už má... masy pomíjivých ctitelů... a spousta domněnek ve své mysli.

V tomto případě nejsou vaše mýty daleko od základní reality - neboť nespočetní duchové, z nichž se skládám, jsou v kosmickém smyslu mými potomky. Božským clem toho, že jsem se rozdělil, bylo vytvořit dostatečné množství částí sebe sama, abych se mohl poznat ze zkušenosti. Existuje jen jediný způsob, jak Stvořitel může poznat sám sebe jako Stvořitele, a tím je tvořit. A proto jsem dal každé z nespočetných částí sebe sama stejnou schopnost tvořit, jako mám sám jako celek.

Jo jenže není co tvořit a není z čeho tvořit... pouze se množí sny jež sami sobě potvrzují svou skutečnost.

To je smyslem tvrzení vašich náboženství, když říkají, že jste byli stvořeni podle obrazu Božího. To však neznamená, že naše fyzická těla vypadají stejně (i když Bůh na sebe může vzít jakoukoli podobu). Znamená to, že máme stejnou podstatu. Skládáme se ze stejné látky. Jsme stejnou látkou! Se stejnými vlastnostmi a schopnostmi - včetně schopností tvořit fyzickou realitu z ničeho.

Realitu...? Spíše sny...

Stvořil jsem vás proto, abych poznal sám sebe jako Boha. To mohu udělat jedině skrze vás. Proto lze říci (a mnohokrát to bylo řečeno), že smyslem vašeho života je poznat sami sebe jako Boha.

Ó děkuji... jsem tak vděčný... že jsi mě stvořil záměrně s páskou na očích a vrhnul do minového pole... aby sis mohl zahrát ty na slepou bábu... schovat se a čekat až tě někde někdy někdo najde... s vědomím, že pokud udělá jeden chybný krok, mina ho pošle do věčných pekel jako hříšníka. Za oběť této hře padlo již víc jako deset miliard lidí... Ó jak jsi milující...

To vám může připadat velmi jednoduché, ale ve skutečnosti je to velmi složité - neboť jediný způsob, jak můžete poznat sami sebe jako Boha, je poznat sami sebe jako lidi. A tady to začíná být velmi složité; proto mě dobře poslouchej a snaž se mě pochopit. Jsi připraven?"

Asi se přidám k těm chudým duchem...

"Myslím, že ano." "Dobře. Pamatuj si, že toto vysvětlení ode mě žádáš. Už léta na něj čekáš. Chceš, abych to lidem vysvětlil srozumitelným jazykem, protože nechtějí slyšet vědecké teorie ani teologické doktríny. Ano - vím, na co se ptám. A protože se ptáš, odpovím ti. Abych své vysvětlení zbytečně nekomplikoval, budu vycházet z vašeho mýtu o dětech Božích, protože jej znáte - a protože není tak vzdálený pravdě. Vraťme se tedy k tomu, jak tento proces sebepoznání musí fungovat. Existuje jeden způsob, jak jsem svým duchovním dětem mohl dát najevo, že jsou částmi Boha - mohl jsem jim to prostě říci. To jsem udělal. Není však dostatečné, aby Duch poznal sám sebe jako Boha nebo dítě Boží nebo dědice království. Jak už jsem řekl, vědět je něco jiného než zakoušet nebo prožívat. Duch toužil po tom, aby skutečně poznal sám sebe (stejně jako já). Rozumové poznání vám nestačilo. Proto jsem vypracoval plán. Je to nejneobyčejnější myšlenka ve vesmíru - a nejefektivnější spolupráce. Říkám spolupráce, protože vy všichni se mnou spolupracujete. Podle mého plánu jste vy jako čistý duch měli vstoupit do fyzického vesmíru, který byl právě stvořen. Je to proto, že fyzický způsob je jediný způsob, jak empiricky poznat to, co znáte rozumově. Proto jsem stvořil fyzický vesmír - a systém relativity, který jej řídí. Jakmile jste vy, moji duchovní potomci, vstoupili do fyzického vesmíru, mohli jste zakoušet to, co o sobě víte - ale nejdříve jste museli poznat opak. Jednoduše řečeno, nemůžete poznat, co je vysoké, dokud si neuvědomíte, co je nízké. Nemůžete poznat tloušťku, dokud neznáte tenkost. Z toho logicky vyplývá, že nemůžete poznat, čím jste, dokud jste se nesetkali s tím, čím nejste. To je smyslem teorie relativity a veškerého fyzického života. Jste definováni tím, čím nejste. Nemůžete skutečně poznat sami sebe jako Stvořitele, dokud nic nestvoříte. A nemůžete stvořit sami sebe, dokud se nezničíte. V jistém smyslu musíte nejdřív nebýt, abyste mohli být. Rozumíš?"

Až na to... že to moc nefunguje... protože páč... hlad jsem prožil již nesčetněkrát... a stejně tak sytost... a řešení nebylo nalezeno... furt je to stejný kruh... který s každým kolem utahuje opasek... A to co se tady vysvětluje je pěkně zahaleno... tak aby to bylo sežráno... a nemůžu si pomoct... ale vidím v tom pouze lidské myšlení... ani náznak toho, že by ten kdo si tohle vymýšlí, nebo tak se domnívá... sám poznal nebytí...

"Myslím... " "Tak dobře poslouchej. Není žádný způsob, jak nebýt tím, čím jste - tím prostě jste (čistým, tvůrčím duchem), vždycky jste tím byli a vždycky tím budete. A proto jste si zvolili druhou nejlepší možnost. Zapomněli jste na to, čím skutečně jste. Když jste vstoupili do fyzického vesmíru, zapomněli jste na sebe. To vám umožňuje rozhodnout se, že budete tím, čím jste, místo abyste se tak říkajíc prostě probudili na zámku. Právě ve chvíli rozhodnutí být částí Boha poznáváte sami sebe jako svobodnou bytost, jakou je apriori Bůh. Jak si však můžete zvolit něco, co zvolit nelze? I kdybyste se snažili sebevíc, nemůžete nebýt mými potomky - ale můžete na to zapomenout. Jste, vždycky jste byli a vždycky budete části božího celku. Proto se aktu sjednocení s celkem, vašemu návratu k Bohu, říká rozpomínání. Vzpomenete si na to, čím skutečně jste, spojíte se se všemi svými částmi, abyste je všechny poznali - a tak poznáte Boha. Vaším úkolem na zemi není učit se (neboť již víte), vaším úkolem je rozpomenout se na to, čím jste. A rozpomenout se na to, čím jsou všichni ostatní. Proto musíte připomínat druhým, aby se také rozpomenuli. Všichni velcí duchovní učitelé to dělají. V tom je smysl vašeho života." "Bože, je to tak jednoduché - a tak symetrické. Všechno do sebe zapadá. Najednou to do sebe všechno zapadá. Tak vidím celkový obraz, který jsem dosud neviděl."

No hurá... je to snazší než jít na poušť... je to snazší než se nechat křižovat, je to snazší než cvičit cokoliv... stačí si jen vzpomenout... ve své paměti, uvnitř své mysli... a to je jednoduché... leč... pominu-li, že vše ať už paměť, či mysl je neustále nově a nově tvořena z nulového času a neurčitelného bodu... pak bych rád naznačil, že to na co si vzpomenete je zase jen výtvor a zase jen sen... a že to co je zde razeno... vydrží fungovat jen chvíli... poněvadž je to pomíjející, a tak to bude pro důvěřivce po odeznění znamenat jen o to hlubší pád... Donald se pojistil svými vyznavači... a neupadne tak rychle... ale ostatní to budou mít horší... a z toho on bude těžit inspiraci pro další knihu... no a tak to bude fungovat... neboť vy jste líní a bojíte se sebepošpinění ve snovém leč spravedlivě karmickém světě odměňujícím toho jež se řídí vypečenými pravidly velkého prasete.

Beznadějný případ