Buď pozdraven člověče!

A k čemu mi to má být?

Tvé stránky mi přinesly zajímavé informace a potvrzení mého vlastního přístupu. Nicméně, ačkoli vím, s realizací to trochu pokulhává. Jsem jen toužící člověk. Pravda, nejvíc toužím po svobodě.

A po vlastní nebo po svobodě všeho a všech? Nejprve odlož svůj strach a pak na tebe svoboda bude volat na každém kroku.

Chtěl bych jen být a tak se právě tuhle touhu snažím... Ale ne, nechci mluvit o sobě.

Jen faleš chce být, a bojí se nebytí.

Jenom mě zajímá, zda stále tady jsi, a jak žiješ nyní. Přeci jen stránky "Pravda kvalitně" působí dojmem, že se o ně již delší dobu nikdo nestará. Tak jak je to? Jsi tu ještě?

Když na to vše myslím tak tu jsem a když nemyslím tak...

Beznadějný případ

***

Ahoj Sorry, že Tě obtěžuju, ale to vlastně nejde, ne? Tak tedy beru zpět.

Až sám sebe přestaneš otravovat, pak nebudeš obtěžovat už nikoho.

No chápu, žes mi neodpověděl na předchozí e-mail.

A proč musíš utvářet chápu a nechápu?

Začetl jsem se do mesiáše na oslíkovi, nepřečetl jsem to všechno, ale asi stačilo. Dosti věcem nerozumím, mám pocit, že jsou v rozporu. Na jednu stranu nejsme, všechno je jen sen, okolo jsou jen kulisy, všechno je náš výplod, bůh není, je jen ďábel, ale ani ten není. Ty jsi probuzený ze sna, tedy jsi nebo nejsi? Tady a teď není třeba - proč pak píšeš ty stránky - dobro plodí zlo.

Je tu oceán mimo možnosti myšlení... a z toho vám nemůžu přinést ukázat ani kapku... nikdy byste ji neviděli.... protože nejde uchopit myšlením, ona existuje jen tam kde vy neexistujete.

Odsoudil jsi všechny své kulisy do utrpení? Jsem tvá kulisa? Jsi ty má kulisa? Je Einstein naše kulisa? Vysnila tvá mysl, stejně jako ta má teorii relativity? Na jednu stranu bůh není, ale ty poskytuješ návod jak přijít do věčného nebe a používáš citáty z bible.

Nesnažte se to pochopit... nehledejte v tom smysl... protože se vám budu jevit jako blázen... vytvořím ve vás jen konflikt... napětí jež většinu zažene do ignorace ale něco málo do otevření se... je to jako porod...

O zvířatech píšeš, že nerozlišují a nevyužívají paměť, ale zvíře si pamatuje pachy, je stále ve střehu, odhalí nebezpečného vetřelce a uteče, vyčmuchá oběť a zaútočí.

O zvířatech a o dětech se už s lidmi nehodlám bavit, protože nejsou s to pochopit... nemohou dokud se sami neocitnou v tom co je pro zvířata a děti normální stav... Nemůžete tomu porozumět protože vy považujete výplody svého myšlení jako nejvyšší možnou realitu. A podle toho co mi o tom píšete... vidím, že nemá ani cenu... a ani to není možné vám něco o tom naznačit... protože vy vše posuzujete zevnitř své klece... myslíte si že zvíře se vidí jako vy... jako bytost... jako ego jako něco samostatného... a na tomto mylném základě stavíte všechny své domněnky a myšlenky...

Ale řeknu vám... jestliže postavíte jednoho mravence v austrálii před neznámou věc... a tu samou věc pak přenesete do severní evropy a postavíte před ní zdejšího mravence... bude už vědět vše co je potřeba... Protože je jen jedna věc... a co vidí jedno oko jakékoliv "bytosti" vidí ona... takže vše je jí zřejmé... proto každý pes "ví", kde co je k snědku dřív než začne podle vás "čichat". A protože on je jedno s tím velkým... nemusí si s ničím dělat žádné starosti... kdežto vy jste se z pýchy oddělili... a máte plnou hlavu starostí... snů a strachu. Takže v praxi to vypadá, že pes nemusí vůbec uvažovat... jen se tak nahodile potuluje a nahodile si hraje a jen tak si hrábne z radosti do země a ona tam je kost. Psa vidíte jen vy... žádný pes jako takový neexistuje... je jen ta věc... tak jako váš mozek ví, co které buňce vašeho těla poslat... dřív než na to ona sama pomyslí... tak se děje všemu... zázračně... těm, kteří přebývají mimo sebe v modlitbě... nikoliv myšlenkové... nikoliv slovní... ale v modlitbě totální. V modlitbě bez možnosti popsání, předání... kde je vše zařízeno a vše je jasné... a dokonané dřív než vás to napadne... Nacházíte se v oceánu milosrdenství něhy a lásky, který nikdy nevyschne, ale vy volíte z vlastní pýchy být kapkou a pánem svého osudu...

Vy vůbec nevíte... neboť kdyby jste jen zahlédli klíčovou dírkou vzdálenou deset metrů... oč jde... vytryskly by vám proudy slz z očí, sypali byste si popel na hlavu... a plakali byste sami nad sebou... síla jež by vás rozervala a před níž neobstojí nic... něha jež vás srazí až na dno... že byste si přáli raději sežrat všechnu svou stolici, než aby jste znovu upadli do zatracení... Síla jež bere všemu sílu... světlo jež proměňuje vše v tmu... nemůžu vám to říct... vy jen čtete... šrotujete a přebíráte, skládáte skládanky jež jsou k ničemu... jen usilujete... stále jste... nedokážete se vzdát svých snů o sobě samých... šplháte strmě do své vlastní propasti...

Možná jsou naše mysli jen projekčními plátny jiné vyšší mysli. Možná nežijeme. Možná neexistujeme. Vznik toho všeho si ale trefil moc pěkně, skoro jako by jsi citoval Védy:

Nebylo jsoucna ani nejsoucna tehdy, nebylo vzdušného prostoru ani nebe nad ním. Co se hýbalo? Kde? Kdo k ochraně bděl? Byla to voda, hluboká, nesmírná?

Nebylo smrti, nesmrtelnosti v onen čas, nebylo stopy po noci a dni. Samo sebou jen "to" bez dechu dýchalo. Mimo to nic nebylo jiného...

Tma byla na počátku, pokrytá tmou, v ní toto vše jako nerozlišená spousta vod. Tam zárodek zahalen v prázdnotu hlichou - to jediné povstalo moci tvůrčího vznícení.

V něm se nejdříve zrodila touha - to byl první výron mysli. V srdci hledajíce rozvážně moudří v nejsoucnu nalezli odůvodnění jsoucna.

Napříč rozpjali k měření šňůru: bylo vůbec něco dole, bylo něco nahoře? Oplodňující moc byla a síly: dole prasíla, nahoře podnět.

Kdo v pravdě ví, kdo může na světě řící, odkud vše vzniklo, odkud se vše vytvářelo. Bozi se zrodili později s tímto světem. Kdo tedy ví, z čeho svět povstal.

Ten, jenž toto stvořil svou mocí, ať sám vše vykonal nebo ne, on, bdící nad světem v nejvyšším nebi, jistě to ví - nebo neví to ani on sám.

Védy... budou zapomenuté... i země i nebe pominou... ale TO... nevím jak bych to řekl... když se tobě zdá sen... v tom snu něco utvořilo védy a něco utvořilo psa, a něco určilo že si jako pamatuje ty pachy... ale z čeho je to vše utvořeno a kde to vše bude když se probudíš? Pak pochopíš, co znamená vyjít z formy, oddělit plevy od zrna... a jakmile je to jednou dosaženo... pak už není potřeba cokoliv utvářet... aby se mohla lež rozmáhat... a ty jsi nebyl nucen tyhle bídné věky zažívat. Nejsi nucen... TÍM... a přesto tě něco nutí být tím čím si myslíš že jsi, a být tam kde si myslíš že jsi... a dělat to co si myslíš, že musíš dělat.

Jsem rád, že jsem se s tebou setkal. I když mi lecos hlava nebere a vidím v ledasčem rozpor, otevřel jsi mi oči. Už to ale nebudu číst. Tady a teď není třeba. Jsem svobodný. A osvobodil jsem se i od tebe. Nemám zájem o probuzení do cizího snu. Netoužím už po žádných duchovních píčovinách, z toho jsi mi pomohl se vyléčit. Tady a teď není třeba askeze, cvičení, snahy, četby, ohledů na ostatní atd... To jsou tvá slova a to si odnáším. Již teď žiju podle hesla "Nemusím nic, nechci nic ale mohu vše" I přesto chodím do práce a chodit tam budu, i přesto dělám věci, který jsou pro mě často nepříjemný, a budu je dělat dál - jsem s tím smířený prostě mi to nevadí. Smíření se s tím nepříjemným a najít v tom pohodu, je pro mě dílem okamžitého rozhodnutí. Má-li se cokoli stát, je to jen moje rozhodnutí. A je jen na mém rozhodnutí zda z toho budu mít radost nebo starost. A tak se můžu pořád smát a nevěřím tomu, že kvůli tomu musí někdo plakat. A to je v podstatě PUNK. Aspoň to si já pod PUNKEM představuju. A Ježíš byl největší pankáč všech dob. Takže dík a ahoj.

No jak myslíš... ale podle toho co píšeš... jsi jen obrátil starý lavor vzhůru nohama...

Beznadějný případ

***

Nemám teď moc času, si něco přečíst - v práci je frmol a doma se raději věnuji dětem. Trochu jsem si ty stránky proletěl. Měl bych otázku - nevím, jestli se to na Tvých stránkách někde vyskytuje tak jednoduše sděleno, ale ty náznaky tam nacházím. Jde mi o to, zda se shodujeme, nebo se podle Tebe mýlím. Ve svém hledání a úvahách jsem nakonec došel k jednoduchému řešení, alespoň pro mě. Dalo by se říct, že to řešení se skrývá v PUNKU. Mám na mysli, žít filosofii punku - tedy dělat si co chci teď a tady a pořádně si to užít. Můj vlastní charakter a morální vyspělost mi v rámci tohoto způsobu života zaručí, že se nebudu chovat jako zrůda, že nebudu zbytečně ubližovat, že nebudu krást atd. - tedy, že si ve vztahu k okolí, zachovám čest - i to je to co chci.

Stále je to stejná nemoc... něčeho se držet, k něčemu se přiklonit... trochu zabarvit své myšlení... ale je to stále stejné myšlení... stále stejný zdroj... který si něco nového myslí... a tak se dá chodit i tisíckrát ve stále stejném kruhu a pokaždé to bude jako jiná a nová cesta... A ty stále se opíráš jen o svou mysl... proto nemůžeš vyjít z toho kruhu ven a uvidět co to svoboda je... tvé osvobození je oproti tomu asi jako když se ráno probudíš a řekneš si... tak si budu myslet že mi někdo v noci povolil o jednu dírku svěrací kazajku... a nyní je tu svoboda a demokracie... aniž by se cokoliv skutečně změnilo... najednou je vše viděno jinak...

Pak je tu to, že např. "musím do práce" - ale já nemusím, ale chci mít v zimě teplo (mohl bych se odstěhovat za teplem, ale to už zase nechci), chci si dát dobrý víno, chci si zalyžovat, chci se bavit. Taky musím v zimě odhazovat sníh - letos ho je fakt hodně (nemusím, ale přeci se nebudu brodit po pás ve sněhu, když mi to zabere pár chvilek a ještě je to pohyb, který potřebuju, když v práci sedím za počítačem) atd. Tedy brát život jaký je, neremcat, bejt v pohodě, užívat si, když to jde, pohnout prdelí, když je to třeba - prostě žít s radostí ze života a moc nepřemýšlet proč je to či ono jinak, než bych já třeba chtěl.

No vidíš jak sis to pěkně obšlápnul... sám uvidíš jak dlouho ti tato umělina vydrží...

Možná to myslíš jinak, i když se mi nezdá, ale i kdyby, mě to tak vyhovuje. Jenom jedna věc mě trápí, jelikož lpím na svobodném životě a mám ho rád. To jsou globální hrozby - tedy aktuálně islamismus, amerikanismus a možný nový světový válečný konflikt. Vím, že zbavením se médií, bych to přestal vnímat, ale já to docela rád sleduju :-).

Dokud budeš ve všem poloviční... jež je docela pohodlné... mineš tu pauzu která je na každém dně... odvážný není každý...

Beznadějný případ