Jak se díváš na to jak se tu chovají Romové?

Oběma očima. A někdy je to docela legrace... jsou to zkušení psychologové... od malička trénovaní. Tak je s nimi někdy dobré pošpásovat.

Tak třeba... sedím si tuhle na nádraží ve Vyškově... a relaxuj i si. A tu znenadání přichází ke mě romka asi ta 40 let... a dává se se mnou do řeči: "Pojď si se mnou dát víno... jsi nějaký smutný... zvu tě..." "Děkuji, ale já víno pít nemusím." "Tak pivo si se mnou ale dáš viď?" "Pokud bych měl paní žízeň, mám tu své pití a napil bych se už dávno sám..." "Hmm a kam jedeš?" A dala se se mnou do řeči... asi po hodině vysvětlování co všechno ji potkalo, přišlo na věc... "A nedal bys mi nějaký drobák, pro manžela jak jsem říkala... uvařila bych mu polévku..." "Paní... nejprve musíte vařit polévku a pak si jít koupit na nádraží víno... za ty peníze co tu stojí 3dcl vína máte 1 celý chleba a sáček polévky k tomu..." "Já vím... ale přeci víš jak se mi těžko dnes žije..." a chytá mě za ruku... "A kolik pak je to pro vás takový drobáček... řekněte si no? Pro bohátého je to stovka... a pro vás to představuje kolik? Jen si řekněte..." "Padesát bude asi moc viď?" "Tak když je padesát moc... tak kolik je tak akorát?" "Tak dvacet bude stačit..." "Tak tu máte deset..." "Jenom deset?.... Dej patnáct... No... Jednou za čas..." "Bohužel nemám pět korun... ale když mi vrátíte tu desetikorunu, tak vám dám dvacet..." A když mi vrátila tu desetikorunu, tak jsem jí řekl, že ona peníze nepotřebuje, protože kdyby je skutečně potřebovala, poděkovala by i za deset korun a šla by dál. Ale protože se zaprodala sloužit lži a nenasytnosti, nedostane nic. Vyšel jsem ji vstříct a nevážila si toho... nechť je ji tohle ponaučením, neboť za takové chování ji bude čím dál míň lidí vycházet vstříct.

Druhý případ se stal nedávno na poště... stojím si takhle ve frontě... když tu přijdou dvě romky... starší 40 a mladší tak 25... ta starší jde zkrze frontu s otevřenou průkazkou ZTP suveréjně dopředu a chce se vklínit přede mě... cpouce mi průkaz před oči... Povídám... "Milá paní... to nezáleží jen na mě... já vás klidně pustím, ale je tu ještě spousta lidí z mnou... koho mám upřednostnit? Tito lidé přišli z práce a spěchají domů... jsou platit... a vy? Jdete platit nebo inkasovat? Pochybuji, že byste se k placení tak hnala. Podívejte uděláme to jednoznačně... vidíte že tady kolem jsou židle k sezení. Takže vy majitelka průkazu ZTP si tady krásně sednete... a vaše mladá a čiperná kolegyně... se postaví tam nakonec do fronty... a až bude na řadě... vy jen vstanete a hned si to tady u okýnka ušéfujete..." A to se na mou stranu hned radostně přidali lidé poctivě stojící... škodolibost nebo spravedlnost... kdo ví... A aby toho ještě nebylo málo... "Paní je mi líto že využíváte svou inteligenci takovým směrem... cožpak nebylo psáno "Což nejmenšímu z těchto maličkých zde učiníte, mně jste učinili? Mnozí první budou posledními? Tento průkaz patří tělu a čím chcete pak hájit duši svou? Chovejte se k lidem tak jak chcete aby se oni chovali k vám... vy sami jste strůjci vašeho opovržení... tvrdíte že neumíte psát, ale máte inteligenci na to vytáhnout ZTP, abyste předběhli dvacet lidí a vyinkasovali neuvěřitelných 9500 Kč. Paní člověk s takovou inteligencí se zvládne naučit psát za dva dny.... a pokud už umí číst... musí umět i psát a to minimálně hůlkovým...

Beznadějný případ