Zdarec ... Důvod proč ti píšu je, že se potřebuju zbavit utrpení, které každý den znova a znova prožívám.

Tak si nemysli že to co prožíváš je utrpení ale radost... jak vlastně poznáš to co prožíváš že je utrpení? Jak? Změň ten pohled a uvidíš, že jsi lhal jen sám sobě... Pusť se toho co bys chtěl prožívat a napětí se samo vytratí.

Je to možná směšné, ale nevidím už důvod tyčit si nějaké životní cíle, protože vím jak by bylo těžké jich dosáhnout a vím, že by stejně neměli dlouhého trvání.

Otrávené myšlení otráví každý okamžik, kterého se dotkne. Přestaň snít, a věci ti přestanou vadit a na čas zapomeneš...

Za pár měsíců mě bude 18 a moje neustálé myšlení na to co bude se mnou za pár let mě často velice trápí.

Zapomeň na sebe... vždyť ty nikde nejsi k nalezení... kdo se tu tedy trápí? Oko neví jak je staré...

Možná se chci rychle vyprostit ze samsáry, ale vždyť přece není důvod abych já i ostatní zažívali dál jakousi nespravedlnost tohoto světa.

Ten kdo se chce vyprostit ze samsáry, se stane jejím zajatcem. Ten kdo touží po jakési spravedlnosti... se stává zajatcem nespravedlnosti... To co miluješ ti nedokáže ublížit...

Jako mladší jsem chtěl být bohatý a užívat si krás tohoto světa, ale čím jsem starší vidím to úplně jinak. Vím že je důležité zbavovat se všeho chtíče atd. a tím vyvolávat méně utrpení, ale kdy pro mě bude ta pravá chvíle začít?

Stačí se jen zastavit... ve svém myšlení a objeví se brána, která tě katapultuje sama aniž bys cokoliv před tím dělal a studoval... bez ohledu na tvou karmu... na tvé chtíče... na tvé zásluhy a hříchy... Není žádná pravá chvíle... není žádná falešná chvíle...

Je lehké si odpovědět, že třeba už teď hned, ale věr že to pro mě není v podmínkách ve kterých žiju tak snadné.

Když něco chceš... objeví se i překážky... Cesta probuzeného je bez překážek.

Asi ani není správné žádat tě o radu, ikdyž nakonec o ní stejně prosím. Ty už jsi se osvobodil, odpoutal.

A kde jsou vidět nějaké pouta? Žádné nikdy nebyly... pouze myšlenka na ně je stvoří... a strach o sebe zatracení je nedokáže pustit z pozornosti.

Bylo by ode mě podlé ptát se přesně jak jsi toho dosáhl a vím, že mě to stejně nenapíšeš, ale stejně se tě ptám. Je pravda že jsem zatím nepřečetl všechny tvé texty na internetu, ale nevím jestli i po všech jejich přečtení budu vědět jak se ubírat dál.

Není žádná cesta nikam... kam se pořád chceš ubírat? Nevymýšlej si a spočiň v klidu... sám se špiníš... proč?

Z toho jak to píšu je možná vidět, že sem se z toho co jsi napsal vůbec nepoučil, ale těžko se mé myšlenky a pocity dají vyjádřit přesně jak bych chtěl. Mám přítele, díky kterému jsem se vlastně dostal na tvé stránky. On už se chce zabývat pouze tím "duchovním" životem, ale přitom na něm nevidím, že by se tak opravdu dělo.

Vrcholem duchovního je světský... a naopak... ani jedno neexistuje... čemu se pořád chcete věnovat a proč? Jak naivní jste, když si myslíte že tím něco někde získáte... i kdybych sečetl všechny vaše skutky v tomto světě... na bráně nebes to nepohne ani s pavučinou.

Avšak teď si uvědomuju, že to na něm nemusím vidět. Nevím co si přesně myslí. Ale často medituje, což mě se ještě nedaří zvládat. Asi jsem nějak doufal že mě v hodně věcích poradí, ale zvláště teď, v tomto období poznávám že jsem se spletl. Mohl bych psát dál a dál, ale i to co už jsem napsal musí pro tebe působit dosti zmateně a nevím jestli je pořád správné žádat tě o radu s něčím co vlastně nemůžu popsat. V podstatě tím na tebe přenáším jenom svůj problém což se mě vůbec nelíbí, ale Ty snad dokážeš pochopit jedním e-mailem nic nepokazím. Věřím že odepíšeš, ikdyž na to třeba nemáš čas. Moc dík i za přečtení.

Vytvořil jsi si svůj problém sám. Existuje jen někdy... existuje jen pokud na něj myslíš... pak cesta nejkratší jak se ho zbavit je... Ale na to člověk přijde až se setká se smrtí... až klesne tak hluboko, že ztratí naději na úspěch...

Beznadějný případ