Ahojky, Beznadějný případe, moc si vážím toho, že jsi mi odepsal a dal si s tím takovou práci. Vše co píšeš je krásné. věř, že bych si mileráda s tebou tu roli klidně na nějaký čas vyměnila. Pro mě není problém být sama, dokonce to miluju. Ale já bych raději místo do jeskyně se odstěhovala na pustý ostrov. O tom už sním dávno, odejít na nějaký čas. Všechno co píšeš je opravdu krásné, ale myslím si, žes předběhl dobu. Jak by to podle tebe měli udělat lidé, kteří už prostě žijí s rodinou, mají malé děti. To se mají jednoduše sbalit, na vše se vykašlat, malé děti odložit a nechat je umřít? Starat se jen sám o sebe je krásná představa, ale co dělat, když už ta realita tu je, jsou tu malé děti, manžel... co s tím???

Co mají dělat? Záleží jak unesou své psyché až to udělají.... zda nebudou výčitkami odsouzeni... Buddha odešel od rodiny... byl mazaný... protože věděl že právě výčitky... mu dodají odvahu nezklamat sám sebe a najít to co hledal pro všechny. Takže kdyby byl svoboden... a odešel by... mohl se kdykoliv vzdát...

Člověk si dělá zbytečně starosti... vše zlé je k něčemu dobré... a tak i kdyby ses zbalila věci by se vždy nějak vyřešily... nikdo není nepostradatelný... život by šel dál i bez tebe... někdy aby se člověk vyvázal z klece musí jako by zemřít, jinak ho nikdo z klece nevynese ven... dokud žije bude vězněn...

A mě je jedno jestli odejdeš nebo ne... já tě soudit nebudu... vše je jak má být... Ježíš povolal Petra zrovna když mu umřel Otec a nutil ho porušit tradici a čest.... takže i kdyby si to Petr rozmyslel a vrátil se po třech měsících zpět... ukamenovali by ho.

Když to nevyjde... bude žít člověk i tisíc podobných životů, kdy se bude starat o děti a domácnost... ale kdy bude mít možnost uvědomit si že je třeba nejprve vnitřně dospět než založí rodinu a uvalí kletbu i na ostatní?

Ale není nutné odcházet... musíš ty sama vědět co chceš ve svém srdci... věř mi... vybereš si špatně... a budeš se mořit výčitkami... vybereš si jinak a chvíli bude dusno... ale pak vyjde slunce... chceš slunce nebo celý život pod mrakem plným blesků... Ale mohu ti říct, že i když odejdeš... mrak jde stále s tebou... kam chceš utéct sama před sebou? Všude okolo je ráj... vykliď jen svůj dům.... a ovládni svou pozornost... a to se dá i v továrně...

Takové zkušenosti mám já.... jde to... meditace je stále přítomna, jen se člověk ruší sám a vytváří si problémy sám... až budeš mistr... svět bude řešit za tebe problémy sám aniž bys ty musela cokoliv vyslovit... A ony jsou už vyřešeny, ale ty jsi nespokojena... atd..

Beznadějný případ

***

Zjistila jsem, že mám ze sebe strach. Celý můj život mi vadí to všechno kolem mě - jak si lidé ubližují, jak ubližují přírodě, jak si neváží sami sebe atd. Podvědomě jsem hledala někoho, kdo mi ukáže cestu, prozradí mi, kdo vlastně jsem a hlavně - sundá mi mé "růžové brýle". Když jsem ho našla - nebo spíše - když si mě on našel - nedokázala jsem jít dál. Bojím se sama sebe. Mám teď jen dvě možnosti - zůstat "ovcí" jako všichni ostatní nebo překonat strach a jít dál a učit se. Co mám dělat? Jak to, že nedokážu překonat strach? Vlastně ani nevím, proč Vám to píšu, nezajímá Vás to. Asi jsem se potřebovala vypovídat. Možná chci znát Váš názor na celou věc... vlastně ani nevím... Pokud jsem Vás obtěžovala, je mi to moc líto. Přeji krásný den..!

Odpověď najdete když se začnete dívat na to proč se vlastně bojíte... člověk se bojí jen když se nechce něčeho pustit... na něčem mu záleží... je připoutaný k něčemu... Co nechcete vy ztratit... co byste mohla ztratit kdybyste šla dál? To je zdroj vašeho strachu. A proč se poutáte k tomuto? Jen člověk který nezná sám sebe potřebuje se k něčemu poutat aby mohl pak utvářet požitky zisku a ztráty... A toto kolo je nekonečné... cesta k ráji vede úzkou trnitou cestou... někdy stačí udělat prostě krok, který nebyl předem promyšlen... a pak to jde samo... ten první je ten nejtěžší...

Beznadějný případ

***

Vím, že je to jen výmluva - odmítla jsem jít dál kvůli své rodině - maminka měla strach, že by mě to moc změnilo. Ale nikdo nechápe, že mě to tu ničí..! Díky němu jsem se dozvěděla spoustu věcí - všechno mi to připadlo přirozený. Rozhodl se, že mě bude učit, pokud je čas na mé "probuzení". Teď jsem s ním na půl propojená, vnímám věci trochu jinak a strašně mě to trápí. Musím vždycky jít někam ven - do přírody nebo bych se tu brzo asi zbláznila. Můj život je jen přetvářka, nikdo nedokáže pochopit, že chci víc. To mě mrzí. Asi mám strach, že bych se zbavila těch svých "růžových brýlí", že bych to najednou viděla tak, jak to ve skutečnosti je. Jsem strašně unavená, mám pocit jakoby mi někdo bral energii. Nezlobte se, že Vás obtěžuju! Moc mě potěšilo, že jste vůbec odpověděl. Moc Vám děkuji.

Energii si bereš sama... vytvářením odmítání... nebo vytvářením bytostí a světů ke kterým utíkáš nebo komunikuješ... Spravit to... to už není potom tak lehké... hlavně když se člověk začne vidět jako někdo víc než ostatní... Uvidíš... pokračuj... ale podle mě se ti to bude jen zhoršovat.

Beznadějný případ

***

Našla jsem člověka, který mi nabídl, že mi ukáže pravdu. Dlouho si mě prý testoval, potom jsme se setkali. Naučil mě, jak si brát energii ze stromů atd. Když jsem se dotkla jeho srdce, cítila jsem něco strašně zvláštního. Z části se na mě napojil, k tomu, abychom byli propojení úplně byl potřeba nějaký tajný rituál... chtěl probudit ve mně hadí sílu. Odmítla jsem to. Možná je to jen výmluva, ale já bych prostě nedokázala, kdyby se mě nějaký cizí člověk takhle dotýkal. Vzal to dobře, dal mi čas na rozmyšlení.

Že umím někomu něco brát, tím bych se zrovna nechlubil. A tajné rituály jsou docela zajímavé :-)... síla je k ničemu... sílu a energii hromádí a ztrácí jen Satan a jeho služebníci... aby se připravili na setkání se sebou samým... jako nafouklí beďáři vzhlíživší se v zrcadle vlastní nevědomosti... v opojné domýšlivosti, že něco dokázali, okradli samy sebe v práci plné potu o pravé bohatství svoje... a budou vytlačeni... z tváře Otce jako hnis neboť mysleli jen na sebe...

Nevím, co dělat. Proto se obracím na Vás. Tento svět mě moc trápí. Každý den se musím přetvařovat. Chci se dozvědět pravdu. Chci konečně otevřít oči.

Zbav se svých snů a ideálů... a pak nebude nic co by tě mohlo trápit. Ty chceš něco jiného... rouháš se tedy a odměnu si vychutnáváš... vpustila jsi domů vášně a ty tě bičují... abys jim sloužila... vytěsnat je z pole pozornosti je dřina bez zisku... spíš vypadá jako bys pracovala na svou ztrátu... chceš otevřít oči? Tak je nezavírej a neutíkej... ať se děje co se děje... prostě se jen zastav a utiš svou mysl... čekej... naslouchej... nejde to hned, protože komáři jsou dotěrní... a brzy až dokážeš nic nedělat a o nic neusilovat... se vše stane samo. Tvoje nevýhoda je v tom, že nevíš kam jdeš... a proto tě kdokoliv může svést, a svést tě může jen tak, že ti něco nabídne... něco lákavého... a kdo v ráji nabízel Evě jablko? Proto je prvním předpokladem správné nahlížení na všechno co tě oslovuje... co s tebou souvisí jako na mámení a svádění... a vášně neustále budou se snažit utvářet nějakou bytost, která se bude prohlašovat za tebe samu...

Beznadějný případ