Ahoj Guru. Jsem neustále přemýšlející člověk. Mám otázku. Připusťme, že lidské štěstí a život se rovná nemyslet. Když nemyslíme často zasahujeme do svobody druhého, ale život je přece svoboda?! Jak tedy můžu nemyslet?

Zeptej se zvířat... tolik ji je vedle sebe a nijak se neomezují... Když se ptáš jak... očekáváš pro své myšlení jistě srozumitelnou, a tedy zase někým smyšlenou odpověď... a myslíš, že se tímto způsobem dostaneš někdy nemyšlení? Kšá!!!!!

Musím říct, že když jsem narazila na tvoje stránky byla jsem nadšená a hltala každý příběh a každý rozhovor. Taky jsi mě udělal v hlavě pěkný guláš, ostatně jako každému. Zajímala jsem se trochu o Buddhismus, studuju psychologii, přečetla jsem spoustu knih, fakt dobrý, ale fakt mě bylo hůř a hůř. Mám pocit, že se neustále pere moje hlava se srdcem. Co si o tom myslíš?

Řešení je snadné... všechny pochyby a problémy existují jen v lidském myšlení. Co je to myšlenka odkud a proč se vzala, komu vlastně patří? Co o ni můžeme říct? Abychom ji poznali musíme se na ni podívat bez myšlenky samotné... jsou to myšlenky patřící jiným myšlenkám? Nebo jak to vlastně je? Dokud se nedostaneme z toho kola ven... budeme se pořád pachtit od ničeho k ničemu a zklidíme pouze utrpení... Kdo z vás je tak mocný aby nebyl myslí? Kdo dokáže ignorovat "vlastní vnitřní smýšlení", než aby třicet let jím bičován makal pro něj do úmoru smrtí? A to se tu někdo opovažuje mluvit o svobodné volbě... a přitom je jak loutka neschopen postavit se vlastním názorům... a jít na kříž... místo toho se rozhoduje vždy pro svůj profit... a říká tomu svobodná volba... jakou může mít otrok svobodnou volbu? Může si tak akorát vybrat způsob smrti a celu ve které v nesmyslné práci stráví celý svůj život.

Snad jsi tam, kde si myslíš, že jsi. Já ti to každopádně přeju.

Kde jsem? Už slovo kde... opírá se o fikci... kde je nesmysl... a jsem... odkud vyšlo? A takové bludné věci se honí na plátně zčeřené mysli jen aby zamlžovaly pravdu.

Já jsem obyčejná, ale né nula, jsem obyčejná tečka.

Tvá mysl si vymslí na sebe nálepku, ale ty to budeš muset za ni takto prožít... Opásej svá bedra mocí... bdělé pozornosti bez úsilí.

Beznadějný případ

***

Takže přestávám myslet. Ne to nejde!!!!!!! Chápeš to? Vždyť bych se unudila k smrti.

Ale kdepak... ty si to všechno zase jen a jen myslíš... A propo nuda je klíčový bod... a z toho bodu se buď upadá do nových snů, nebo se dostavuje samovolně probuzení... záleží jak ten bod dokážeš dlouho udržet... škoda že nudu nikdo nedokáže přijmout. .. a začne něco v naději zisku zase tvořit a dělat... jak by pak mohl mít dostatek času na vhled?

Napíšeš mi odpověď jako hlavolam a já nemám myslet? Nemyslet můžu až teprve prohlédnu, zatím hledám vhled. Dá se mysl znásilnit? Nedaří se! Proto časté utrpení a v tom se s tebou naprosto ztotožňuji. Za všechno můžou naše sny a touhy!! Kde začít?!

Kde začít? A jakou touhu či sen si tím chceš splnit? Stále stejné kolo... se otáčí... na tisíc způsobu maskované, proto tomu říkám cirkusová opice... co usiluje jen o jediné... o pozornost... tedy banán... života věčného... a čím toho dociluje? Děsí a nabízí... vymýšlí alfu i omegu...

Existuje vůbec pravda?

Nikdo ve snu ti neodpoví... ani kdybys prošla tisíce světů... nikdo ti neřekne co se děje za stěnou lebeční... ani smysly ne.. pravda je stejné slovo jako lež... pouze dvě prázdne bubliny, se kterými si mysl hraje. V domění, že za tohle získá nějakou odměnu... za sledování vysněných ideálů... a bojování za ně... Neexistuje nic co by mohlo skutečnost popsat... pojmenovat ji... to už je jen analýza jejího vzdáleného obrazu... a ještě k tomu relativní a osobně zabarvená... A oříšek pro filozofy... čím ve své vzdělanosti nakonec tak přesně rozpoznáváte, že myšlenka, vzpomínka nebo představa na kterou zrovna myslíte a o níž se ve svých pracích opíráte... je právě pravdivá a ne lživá?!

Beznadějný případ

***

No vidíš, tak ani ty nemáš jistotu, že jsi tam kde si myslíš, že jsi, vidí, protože pravda prostě neexistuje!

Žádná jistota ani nejistota neexistují. Neboť obojí pramení čistě z myšlení. Když se děje to co mysl očekává... je tu pocit jistoty... opačně je tomu naopak. Buddha nemá žádný pocit... Mysl se proto snaží otáčet na tisíc otáček... a připravovat se na různé situace dřív než se stanou, aby dokázala ustát konfrontaci se skutečností... aby měla vždy věci pod kontrolou... aby mohla mít hlavní pozornost... když se dějí rutijní a stereotypní věci. Jó stereotyp a automatika... to je jediné co jí vyhovuje, aby mohla mít při všem hlavní slovo... dokonce i prožívání napětí, strachů a nejistot zkrze domácího bezpečí televizních obrazovek se stává ternem... jste v ději ale v bezpečí... máte tu záchranné laso... vypnout TV, zavřít oči a zacpat si uši... Jakmile se však začnou dít pro vaši mysl nepředvídané věci... budete v prdeli... protože nikdo neví co se stane... leč každý touží po změně a přitom se nepředvídatelné změny i děsí...

Psychická stabilita společnosti spočívá pouze v tom... že vy víte že za hodinu jdete na oběd, víte co budete mít dobrého, víte že po práci se vrátíte domů ke své rodině, za týden dostanete výplatu, za měsíc jedete na dovolenou a za rok si koupíte vlastní dům... a za za a za x let... někdy umřete. Ale stačí abych vám to desetkrát během hodiny naboural a budete na to stejně jako šílenci v ústavu... Stačí abych vás bez jediného sdělení zavřel do izolované místosti bez zdroje času a světla... a pak měřil za jak dlouho se u vás projeví první známky... rozpadu vašeho klidu... A tak dáváte přednost novinám... TV, PC a wolkmenům... jen abyste unikli a stali se závislí na umělém klidu. Abyste neměli čas vidět o co tu vlastně jde... zkrátka vás musím zabavit starostmi a radostmi... a jednoduchým programem příčina a následek... pak budete poměrně v klidu... protože máte mantinely o než se při tvorbě svých pocitů můžete opřít.

Jsem zvědav... až překročíte bránu smrti... co si zapálíte na uklidnění, čeho se napijete na nakopnutí, co si nalejete na otupění, co si pustíte na odreagování... očí nezakryjete a uší nezacpete... čím budete chtít přemoci děsivé nuda prázdno? Sexem? U soudu se chcete obhájit tím, že jste konali to a to dobré... a co budete dělat, až bude konfrontování tím, že jste byli jen obelháni a využiti v tvorbách hodnot, které Ducha vůbec nezajímají? Že jste pro svět z prachu, zaprodali svou duši touhám a požitkům s prachem spojeným? Že ze strachu o pouhé zrnko prachu... zradili jste sami sebe a vydědili jste se z království úplně sami?

Dokážu vás rozložit pouze slovem... a to je slabé kafe... jak chcete obstát... před těmi, jež umějí přímo utvářet vaše vášně, pocity a emoce?!! A kteří si celý čas tak rádi s vámi hrají hru na kočku a beznohou myš?

Problém člověka je, že sám sebe nemá rád a věří... že když se něčím z tohoto světa obklopí bude někým víc před Bohem, před ostatními, před sebou samým... věří že, když naváže vztah s něčím z tohoto světa bude šťastný. A tak všechno jeho štěstí závisí na vztahu k něčemu... na okolí... na lidech... na tom co si on sám zrovna myslí... na pomíjivých věcech. A Změna... nepředvídatelná svoboda života... mu ze štěstí v mžiku může udělat utrpení... a to přímo úměrné tomu, jak byl vysoko ve svém štěstí...

A proto jsem objevil způsob jak tohle zvrátit a uspokojit duchovně sebe samu... uzavřít tok energie, pozornosti, který neustále těká destruktivním a hladovým způsobem k vnějšímu světu... do kruhu tak, aby sám sebe naplnil. Teorie zní lehce... ale praxe vyžaduje značné úsilí nutné k překonání patologického tíhnutí k jakémukoliv pozitivnu a jakémukoliv přínosu a osobnímu či světovému zisku... spojeného s nějakým prožitkem. Pole pusté a trnité... poušť rozpálená, skalisko strmé... a kříž nářků... kdo by tudy šel... když odměna pro něj nikdy nemůže být udělena? Dojít až k sebeselhání a zavrženíhodnému nic nedělání... vzdát se ráje, smířit se se zatracením v pekle... a nakonec ztratit úplně všechno... a tím najít sebe... Kdo za žádných okolností neztratí sám sebe... ten je opravdu šťastný.

Svět se bude předhánět v tom aby vám to překazil... záleží jen na trpělivosti a poctivosti... a tu já ti dát nikomu nemohu... Mnohdy ji člověk získá až zkušeností... tedy poznáním... že jej nic z tohoto světa nemůže uspokojit, protože vše má dvě strany... nic není jen šťastné... dobré... věčné...

Beznadějný případ