Dobrý den mistře, Obyčejná nulo, nebo jak Vás mám vlastně nazvat.

Nazvěte mě tak, abyste tím nikomu neukřivdila.

To co jste psal mi přišlo hodně zajímavé (článek: kdo nebude spasen), přišla jsem na něj úplně náhodou,... Nový názor, ale taky to ve mně vyvolávalo velké pobouření... vzdát to, všechno vzdát, to má být cíl života?

A kdo vám řekl, že váš život musí mít nějaký zářný cíl?

Já myslela, že bojovat je smyslem života...

A kdybyste nemyslela... co by pak bylo smyslem života?

Prostě všechno vzdát, o nic se nesnažit... a říkat si proč se vzdělávat, když stejně zemřu, proč chodit do práce, když to v konečném efektu nemá cenu,...

Pokud jednáte na základě myšlení a rozhodování... vždy sklidíte jen pytel komárů...

Co tedy má cenu?

To co nemůžete nikdy a nikde získat... natož ztratit... To na co se nedá pomyslet.... natož to vyslovit... A mohu vám ironicky sdělit, že mysl to nesnáší... a proto tím pohrdá... pohrdá tím co má největší cenu a preferuje kafilerní činnost.

Představte si, že by takhle začali všichni uvažovat,... já si to raději ani nechci představit...

To co si dokážete představit jsou pouze vaše strachy a vaše touhy... nikdy si nemůžete představit ve své ubohosti nezměrnou a svobodnou skutečnost.

A co je tedy pro vás to pravé, k čemu se uchýlit, čemu věřit,...

Není žádné pravé a žádné falešné... není kdo by se k čemu měl uchýlit a není kdo by měl v co věřit... vy po mě chcete žetony do hazardních her plných zoufalství a bláhových nadějí... Si snad myslíte, že tím něco vyhrajete? Leda tak dalších bídných 100 let na odpracování dluhů...

Na co se upnout, pro co žít?

Takové zcestné myšlenky vás dovedou akorát tak do o to většího slzavého údolí.

Kde je podle Vás tedy ta pravda života, poučte mě... protože možná jsem vás špatně pochopila...

Skutečnost nelze pochopit. A tak si mysl vytváří symboly a zástupce, mrtvé slova a obrázky... se kterýma se snaží vyřešit rovnici velkého hovna... a i kdyby se rozkrájela... výsledkem bude pouze další karikatura, která nebude nikdy konečným řešením na váš problém. Zaobíráte se nesmysly jako pravda života, smysl života... a jediné co tím dokážete, je sama sebe okrást.

Psal jste o Ježíši, věříte v Boha?

Bůh ve kterého lze věřit není tím pravým Bohem. Kristus, ve kterého lze věřit není tím pravým Kristem. Každý kdo tak učiní, a začne věřit v něco takového, propadne svému peklu napospas. Protože ve skutečnost se nedá věřit... jediné v co se dá věřit jsou vlastní představy sny a bludy o čemkoliv.

Kde berete tu jistotu, která z vás přímo srší, že je to tak jak říkáte,... neboť všichni myslitelé si byli svým počínáním a názory bytostně jistí.

Myslitelé mě nezajímají... ti si mohou být jistí tak akorát zpuchřelým kuřím okem. Jistota? Pche co je toto zas za výmysl? Co kdybych vám řekl, že kromě myšlenek... neexistuje nic jiného než bezbřehá jistota? Jistota, ze které se nedá ani drobeček sebrat a propašovat do lidské kebule, aby nalezl člověk konečně klid a přestal tak vyvádět a soutěžit a pak medajle se zbraní v ruce bránit? Jó... svět je naprosto paranoidní... všechno co člověk dělá je popoháněno paranoidním myšlením... protože mysl se vždy bude zabývat možností "ale co když" na to ona je mistr... a meze to nemá žádné... Touha a strach... cukr a bič... dobro a zlo a mezi tím se vznáší ten démon tvořící jen obavy, pochyby, předtuchy, nejistoty... které jsou dotěrné jako komáři večer u vody... a vy nemáte repelent... ani šaty... a nemáte pro samé starosti vůbec na nic čas... tak co s váma?

Jak tedy poznat co je a co není pravda... nebo pravda neexistuje?

Člověk nemůže zjistit, co je a co není pravda... protože jediné co má v ruce k posuzování... jsou jen obrazy z jeho smyslů a to ještě přibarvené filtrem osobních přání... Jak by v této popelnici mohl najít pravdu? Nicméně banda hledačů prohledává hnojiště, hřbitovy a skládky... říkají tomu studium... moudrost a vzdělání... svaté přijímaní a duchovní vzestup... A tak nechť každý béře odměnu na kterou pilně pracoval... Jenže všichni jdou cestou zisku... dají se snadno ovládat... stačí jim něco pouze slíbit a 100 let budou dřít jako posedlí... a jejich odměna? Už ji mají... je to pouze jejich sen... o nějaké jejich odměně.

Beznadějný případ