Když sním a uvědomím si, že sním, mám vše pod kontrolou a mohu cokoliv měnit, ale v realitě mi to nefunguje.

Protože ten kdo je schopen měnit... aby byl schopen něco měnit, nebo si všimnout změny... musel nejprve o změně snít... takže ty pokud bys chtěl v jakékoliv realitě cokoliv měnit a ovlivnit... je to jen důkazem toho, že sníš... a navíc odměnou ti bude prožitek utrpení.

Tvrdíš, že já jsem vlastně bůh - tak proč nejsem vševědoucí a všemohoucí?

Ale ty jsi... vševědoucí a všemohoucí... a proč? Protože vševědoucnost a všemohoucnost existuje jen ve sféře snů! Jen tam je Bůh bohem... jinak není nikým. Ty jsi ve svém snu taky vševědoucí a všemohoucí, protože se tam nestane nic co by se stát nemělo... dokonce si můžeš vytvořit i iluzi, že někdy máš sen pod kontrolou a jindy ne... ale musíš ho mít pod kontrolou jen zřídka aby si z toho měl nějaký slastný pocit... Zkrátka tvoření sebeklamů je ustavičné... jinak bys nemohl ani žít...

Pokud jsi ty Bůh, tak mi řekni datum mého narození.

No jo ale tvá omezená mysl umí pracovat jen s čísly... myslíš si že ses narodil... a na základě toho si vytvoříš i datum i vzpomínky... i svou aktuální podobu... tak si hrej... a i kdybych si vymyslel cokoliv... tak to nebude pravda... nehledě na to kolikrát si se již narodil... a v jakém čase se momentálně ty sám svobodně nacházíš... Myslet si můžeš o tom co chceš... to je jediné co můžeš udělat abys neviděl pravdu.

Tvrdíš, že se nemáme hnát za poznáním, ale neříkal snad Buddha, že příčinou utrpení je nevědomost?

To já nevím co říkal Buddha, ale vy se ženete za nevědomostí, protože zkoumáte věci svou myslí... a tak jediné co můžete obdržet budou vaše myšlenky o poznání, osvícení, Buddhovi, Kristovi a Bohu... či já nevím čím vším máte zavirované myšlení... že vám to tam hučí jak ve hnízdě sršním a hrozí to žihadlem, pokud to nebudete mít pod kontrolou...

Sice dáváš za příklad malé děti, jenže i ony trpí. Proč existuje smrt, když způsobuje utrpení?

O tom jak vidí jevy malé děti si můžete myslet cokoliv... jediné co můžete uchopit je pouze vlastní soud... který je klamný jako všechno co jste si kdy o čemkoliv mysleli. Smrt je jen myšlenka na smrt... existuje-li ta myšlenka... pak existuje všechno co umírá...

Beznadějný případ

***

Ahoj. To jsem zase já. Už delší čas řeším jednu otázku a tak mě napadlo zeptat se na ni tebe, když jsi osvícený :-).

Osvícený už na otázky nikomu odpovídat nemusí, protože ho ani nikdo jako osvíceného nerozpozná. Odpovídají jen otroci...

Co je to realita?

To co nelze nijak uchopit myslí... tedy to co nemá žádnou podobu, tvar a jméno. Jak chceš o tom hovořit? Jediná myšlenka na to uvrhá tě do okovů Luciferových...

Existuje vůbec?

Není nikdo takový kdo by to mohl vyvrátit či potvrdit... a každý kdo by se o to chtěl jen pokusit propadne smrti napospas...

Proto se zaobírám pouze sny, neboť na základě toho by jsem mohl ledasco pochopit. Tou realitou myslím to, co vidím, vnímám když nespím :-). Hledal jsem a teď napíšu dvě teorie vycházející z mého pochopení dvou nauk (pokud se to dá tak nazvat). Já vím, že teorie není skutečnost, ale aspoň se pokusím přiblížit ti to, jak tomu zatím rozumím:

1.) Lamaismus

Jedinné co existuje jsou myšlenky, takže všechno co vnímám jsou myšlenky, včetně mě. Potom slova "forma je prázdná..." mají velmi zajímavý význam. Argumenty pro: Má to logiku. Jev zvaný Tulpa (Myšlenková forma). Argumenty proti: Tulpu jsem ještě nikdy neviděl na vlastní oči... Je to dost šílená teorie, rozpor mezi ovládáním snu a skutečnosti, ve snu neexistuje nikdo kromě mě, a v realitě???

2.) Zen

Existuje nějaká realita. Jenže lidé místo toho sní a z rozporu mezi snem a realitou vzniká utrpení. To co vidím, vnímám je realita, všechno ostatní je sen, takže když přestanu snít probudím se a nebude více utrpení. Argumenty pro: Není to až tak šílená teorie. Argumenty proti: Dost se to blíží nihilismu: Co když jsem jen stroj - neuronová síť, a nejen já, ale i celý vesmír - potom není důvod cokoliv dělat, ale ani nedělat. A po smrti samozřejmě nic není. Jaký mám potom důvod přestat snít?

Tak jak to teda je? Další šílenou teorii uvítám :-).

Kdyby tě to opravdu zajímalo přenesl bys všechnu svou energii do zkoumání teď a nyní... ale ty to nechceš vidět... to bys pak zchudl... ty se rochníš v tom hrát si na slepou bábu... a prase od koryta bez povyku nedostanu... Musel bych porušit prasečí zákony... abych tě z toho dostal... ty sám bys mě žaloval...

Protože ten kdo je schopen měnit... aby byl schopen něco měnit, nebo si všimnout změny... musel nejprve o změně snít...

Ale ten kdo by si nebyl schopný všimnout změny je mrtvý (nebo v bezvědomí) ne?

Peklo funguje na principu prožívání změn... ráj na bezčasovosti... a není-li čas... jak může proběhnout a být vyhodnocena změna jako změna?

Tak jak je to teda s tím osvícením? Ty už nejsi schopný něco měnit a nebo si všimnout změny (nebo i ty sníš? :-)).

S osvícením to je nijak... je svobodné od všech jak to je... a jak to má být... Kdo je ten kdo mění kdo vnímá? Nejsem to já... takže tvá otázka patří spíš Luciferovi než Bohu.

Touto otázkou jsem chtěl říct, že navzdory podobnosti snu a reality, existují rozdíly - a velmi významné. Není potom ta analogie k ničemu?

Pokud vidíš rozdíly... budeš trpět... aniž by tě kdo jiný k tomu nutil...

A dále, když chci něco změnit - co je na tom špatně?

Jsi jako slon v porcelánu... odmítáš to co je pro tebe nejlepší a chceš to co tě uvrhne do okovů... Otec dává všem to co skutečně potřebují aniž by o to museli dříve požádat... V Luciferově továrně vy vyrábíte hračky pro své smysly a následně si jednu kupujete za léta další dřiny v továrně.

Kdyby jsem VĚDĚL, že tak jak to je, je to nejlepší, nechtěl by jsem nic měnit, ale to by jsem musel být vševědoucí... vida další otázka.

Mylný předpoklad... blahoslavení chudí duchem... ti kteří nevědí o ničem nic... jsou jako nevinné pacholátka... stále spokojeně hledí na tvář Otce v nebesích.

Ale ty jsi... vševědoucí a všemohoucí...

Kdyby jsem byl vševědoucí, věděl by jsem, že jsem vševědoucí :-) vševědoucí = ten kdo ví všechno :-) (teda i to, že ví všechno)

A co by dělal pak? Ty jsi ale trumbera... cestou okovů vydáváš se...

Protože vševědoucnost a všemohoucnost existuje jen ve sféře snů.

A co potom existuje mimo sféru snů? Páč pokud tvrdíš, že teď sním, tak co by bylo, kdyby jsem se probudil?

A proč by pořád muselo něco být?! Na základě mylných předpokladů vytváříš si akorát bludné myšlenky... neustále zajímaje se o prožívání nějaké reality uvrháš se do osidel věčného zatracení...

Ty jsi ve svém snu taky vševědoucí a všemohoucí, protože se tam nestane nic co by se stát nemělo.

To není tak úplně pravda - platí to jen tehdy, pokud jsem si vědom toho, že sním. A co skutečnost? Tam se stává to, co nechci aby se stalo a nemůžu to ovlivnit, takže jak je to s tou všemohoucností?

Ty nevíš co chceš... pokud chceš něco pěkného chceš tím i trojnásobek škaredého. Na pěkné si musíš vydělat... taková je smlouva Luciferova. Ptej se sám sebe co vlastně furt chceš... že se honíš bezhlavě v tomto světě za tisícerými věcmi aniž bys našel trvalé uspokojení...

Dokonce si můžeš vytvořit i iluzi, že někdy máš sen pod kontrolou a jindy ne... ale musíš ho mít pod kontrolou jen zřídka aby si z toho měl nějaký slastný pocit

O nějaký pocit až tak nejde, jde spíše o možnosti: Ve snu můžu všechno co chci, pokud si uvědomím, že sním. Ve skutečnosti však ne. Skutečnost není sen (asi... nejsem si tím úplně jistý). Důležité je tam slovo mohu (to neznamená že i cosi měním).

Bůh je tak mocný... a přec nezmění nic... to je Lucifer vytváří zkrze lidi pro ně samé peklo jejich...

No jo ale tvá omezená mysl umí pracovat jen s čísly... myslíš si že ses narodil... a na základě toho si vytvoříš i datum i vzpomínky...

Byl jsem zvědavý jak se z toho vykroutíš :-). Tak mi teda řekni, kdy si MYSLÍM, že jsem se narodil NAPOSLEDY (nevzpomínám si, že by jsem se narodil vícekrát :-), jen tak mimochodem - vždyť ty nevěříš na reinkarnaci :-))

Narodíš se vždycky, když si uvědomíš, že jsi uvězněn v nějaké formě... Reinkarnace je mylně chápána... může se dít stokrát za minutu... ale do každé další si s sebou nesete nevyřešené věci... myšlenkou za myšlenkou stále se rodíte a umíráte...

Pro tuto otázku mám velice dobrý důvod: Ve své knize jsi použil výraz "slepý vede slepého, takže oba spadnou do jámy" nebo tak nějak. Takže se já ptám: Jak může slepý vědět, že někdo jiný vidí? (hlavně když to tvrdí každý guru :-))

Guru hledá žáky, žáci hledají guru... a tak se jáma plní... malomocenství jen kvete...

a i kdybych si vymyslel cokoliv... tak to nebude pravda...

Nic není pravda = všechno je povoleno :-) Co je vlastně pravda?

Vše je povoleno... ale vše budeš muset draze zaplatit... Pravda je jen myšlenka na pravdu... pouhá hračka mysli... věznící všechny hledající...

To já nevím co říkal Buddha, ale vy se ženete za nevědomostí, protože zkoumáte věci svou myslí...

Ženeme se za nevědomostí - to se dá? Dají se věci zkoumat i jinak než myslí?

Neprozkoumali jste ani svůj počátek a už se strachujete co bude s vámi dál... Nic z tohoto světa se vás neprosí o to abyste to zkoumali... tak kdo vás k tomu nutí? Stejně objevíte akorát svoje bludy...

či já nevím čím vším máte zavirované myšlení... že vám to tam hučí jak ve hnízdě sršním a hrozí to žihadlem, pokud to nebudete mít pod kontrolou...

Dobrý postřeh - až na to, že se nejedná o kontrolu mysli (to se dá naučit, resp. už se to učím :-) ale o kontrolu REALITY. Pokud vím ještě žádná myšlenka mi nehrozila žihadlem :-), zato v realitě je jich až až...

Jediným strachem je myšlenka na strach... proto říkám že hrozí myšlenky žihadlem... mysl je klíč k pokladnici otce... a ten klíč jste dali Démonům. Není jiné cesty kudy může Démon spoutat Ducha... mysl je klíč... udržuj tento krb čistý... a z nebes na tebe sestoupí Duch svatý.

O tom jak vidí jevy malé děti si můžete myslet cokoliv... jediné co můžete uchopit je pouze vlastní soud...

Pokud si vzpomínám - ještě když jsem byl ve školce - již tehdy existovalo utrpení jako dnes, jen jeho příčiny byly jiné - jednodušší. Nyní už ty dávné příčiny utrpení nevyvolávají, protože si s nimi umím poradit.

Opravdu? Takže ty sis dokázal poradit s příčinou "chci a chybí mi", "nechci a nelíbí se mi"? Kdepak... jen prostředky se změnily... předtím to byl dudlík a autíčko... dneska je to sex a porsche. Tak si to laskavě uvědomte!

Z toho jsem usoudil, že kdybych věděl všechno, nebylo by nic co bych jsem neuměl vyřešit = neexistovalo by utrpení. Proto se tak ženu za poznáním. Ikdyž zatím jen v myšlenkách, protože mysl je to jediné o čem VÍM. Takže pokud je jiný způsob sem s ním... :-)

No to je mi jasné, že mysl je pro tebe jedinné o čem víš... a proto ti nemohu dát žádný pravý způsob... nemám tu pro tvou mysl nic... až umřeš ve své mysli, pak uvidíš sám...

Smrt je jen myšlenka na smrt... existuje-li ta myšlenka... pak existuje všechno co umírá...

A co realita? V té neexistuje smrt? Tak co potom vidím, vnímám? Myšlenku? A co jsem potom já? Myšlenka? Myšlenka píše email (myšlenku) myšlence? (začíná to být husté :-))

No? Co vlastně vnímáš a vidíš? Co jsi vlastně ty? A neptej se na to své mysli! Jsi až za ni!

Beznadějný případ

Já se polepším...

Ubožák...

Beznadějný případ

***

Ahoj, máš velké zpoždění (už 2 týdny čekám odpovědi na předcházející emaily... takže tu máš další otázky:

Tak za prvé... mám tak deset minut denně... na odpovídání... a protože ty sám se nehodláš zkontrolovat pravopis, a přeložit své otázky do češtiny... a poslat mi to tak upravené abych s tím nemusel mít tolik práce... trvá mi to dost dlouho... a za druhé nejsi sám kdo mi píše... takže si vychutnávej svou vlastní nedočkavost.

Existuje čas? A co to vlastně je?

Čas je jen napětí v mysli... napětí přemosťující skutečnost, aby démoni mohli přes řeku zapomnění navštěvovat vás ve dne v noci...

Ve vícerých zdrojích se zmiňuje něco takového:

1.) Minulost není, protože už byla; budoucnost není, protože teprve bude (může být; přítomnost je právě teď.

2.) Čas jako takový je zase další iluze = minulost a budoucnost nejsou (těch iluzí začíná být nějak hodně)) Takže kdo jiný by to měl vědět, když né osvícený :-)

A co ti to dalo? Uchopil jsi jen prázdná slova viď... a čas tě vězní dál... A takovou chybu ve své makovici děláš stále...

V odpovědi na první email jsi mi napsal, že si jen myslím, že jsem se narodil - že by další iluze? Jak to vlastně s tým světem u všech čertů je? Už z toho začínám magořit. A co mysl - není jen další iluzí? Jak se v takovém případě dá pochopit skutečnost? A co je vlastně skutečné? (šílené teorie jsou vítané, jen by to chtělo nějaký důkaz, nebo alespoň indicii :-)) Takže se rychle ozvi nebo z toho zatím opravdu zmagořím.

Tak z toho zmagoř... a uvidíš, že jsi nikdy nic nemusel chápat... a kdyby ses k tomu ve své pýše nesápal... mohl jsi být už od počátku v ráji...

Beznadějný případ

***

Ahoj štěstíčko!

Ahoj smolíčku!

Už se na tom pracuje...

Však už bylo na čase :-)

Koukám, že si tě démoni drží zkrátka.

Takže minule jsem meditoval (myslím že se to tak dá nazvat :-)) a všiml jsem jsem si zajímavé věci : předpokládám že víš co říkají hinduisti - "Já jsem vědomí, existence blaho..." ale když jsem začal pozorovat svoje myšlenky, všiml jsem si přechodu z role myslícího do role pozorujícího, do role uvědomujícího si - a během toho přechodu jsem byl pak čím? A čím jsem si toho vlastně všiml? Tím, že já jsem vědomí si nejsem tak jistý. Co ty na to?

Byl jsi tím, který vytvářel sebeklamy "všiml jsem si" a "nevšiml jsem si", "jsem si jistý" a "nejsem si jistý", "vím" a "nevím". Tím, který vytvářel otázky, aby sám sebe v nekonečném kruhu ztrácel a hledal.

Znovu jsem si přečetl on-line verzi tvé knihy - je tam kapitola Stvoř si sám svůj svět - ty otázky kolem snu a reality byly reakcí na tento článek a na mé vlastní zkušenosti - a ty tam také píšeš, že je možné, že si vytváříme realitu sami - tak jak to teda vlastně je? Umíš vytvořit nějakou realitu?

Jediné co se dá vytvořit je sen... všichni vytváříme své vlastní vnitřní reality... naše postoje a soudy, pocity a emoce... životy a smrti, které jsme nuceni... sami chceme... pak prožívat a odžívat. Kdo dokáže překonat sám sebe... a zastaví všechnu utvářecí činnost... zmizí ze sféry formy a času... a vrátí se naplněn domů. Peklo existuje uvnitř vás... nikde jinde není... zastavte veškerý svůj soud... utište se... a okovy z vás samy spadnou...

Realita je zdroj všeho co je vnímáno.... a to co je vnímáno je pouhý sen. Díváš se na sebe do zrcadla a říkáš to jsem já... vezmu kladivo a to zrcadlo půjdu rozbít... jenže ty propadneš panice a zavoláš policii, že tě jdu zabít. Komické... řekl bys, že člověk, který se takto bude chovat se zbláznil, když si myslí, že pokud někdo zabije obraz na zrcadle... zabije tím i ho... Jenže tak to přesně je... považujete to co vnímáte za své vlastní, za realitu a skutečnost a proto vás to má v zajetí! Nedokážete se pustit ani na vteřinu smyslového vnímání... abyste náhodou o něco nepřišli. A tak i ty řešíš otázky, které nejsou tvé... a trpíš za jiného nevědomostí a slepotou.

Také jsem ještě trochu přemýšlel :-) nad tímto časem a není mi pořád jasné tohle : Když je realita v podstatě bezčasová - tedy i neměnná neboť podstatou času je změna, jak může tento svět být odrazem reality, výtvorem reality - jak může něco co je neměnné = bezčasové vytvořit něco co se mění = má čas?

Kdo ve snu vytváří prostor, hmotu a čas? Z čeho na základě čeho?

A ještě jedna otázka : Co je to smrt? Protože jsem dospěl k rozhodnutí, že buď porazím smrt (nesmrtelnost, oživování mrtvých a jiné pěkné věci :-)) a nebo spáchám mentální sebevraždu (tuším že se tomu říká nirvána :-)) protože jinak v tom nevidím žádný smysl...

Ať uděláš cokoliv... stále sloužíš démonům... jak bys jim chtěl uniknout když oni sami vedou kroky tvé? Si myslíš, že jsou tak hloupí, že tě dovedou ke svobodě? Říkají ti, v čem máš vidět smysl a v čem nemáš vidět smysl... a ty nemáš jinou volbu než se tím řídit... jsi malomocný a nedokážeš se jim postavit... nejprve zkoncentruj své síly a opásej svá bedra okem nemrkajícím... pak se podívej do chřtánu bestie a usměj se od ucha k uchu...

***

Ahoj štěstíčko, nejprve jeden postřeh :

Tak za prvé... mám tak deset minut denně...

To je na někoho, kdo je mimo času trochu málo ne?

Dobře nebudu mít na tebe teda žádný čas...

A protože ty sám se nehodláš zkontrolovat pravopis, a přeložit své otázky do češtiny... a poslat mi to tak upravené abych s tím nemusel mít tolik práce...

Štěstíčko, kdyby si tu mysl občas i použil, zjistil by si, že to do češtiny překládat nemusíš - já rozumím i slovensky :-) a ty zřejmě taky, když to dokážeš překládat :-))

Ten kdo něco chce musí se sklonit... to je staré pravidlo... pokud to příště nedodržíš... budeš ignorován.

A teď k normálním otázkám.

To co nelze nijak uchopit myslí... tedy to co nemá žádnou podobu, tvar a jméno. Jak chceš o tom hovořit? Jediná myšlenka na to uvrhá tě do okovů Luciferových...

To že se to nedá říct slovy jsem už věděl, ale že ani myslí? A tak napsat nějaký způsob jak to zjistit, nebo se ani tohle nedá?

A co jiného je mysl než bezdomovec u popelnice?

Tou realitou jsem myslel :-) to co vnímám... a to že se nedá pochopit myslí? A čím to teda chápeš ty? (pokud to chápeš :-))

Nebuď myslí... a bude to jasné jako facka po narkóze! Nevím proč musíte pořád něco chápat a něco nechápat... co z toho máte? Jen se okrádáte...

Jednoduše se snažím zjistit jak to s tím vesmírem tedy je. A pokud to nejde uchopit myslí, proč teda mysl vznikla?

Mysl je Had... který byl vyhnán z ráje... a nikdy se tam nevrátí... musí se plazit po břiše a žrát prach... a tak se mstí na Adamovi a Evě... (polarity duality) a drží je od sebe v napětí (život) oddělené...

Napadá mě myšlenka :-) že to osvícení by mohla být jen nějaká psychická porucha...

A co z toho, že se necháš napadat máš?

Kdyby tě to opravdu zajímalo přenesl bys všechnu svou energii do zkoumání teď a nyní... ale ty to nechceš vidět... to bys pak zchudl...

Je od tebe velmi pěkné , že jsi mi přeložil mou dlouhosáhlou otázku do češtiny, ale moc jsem se z toho nedozvěděl... raději by jsem viděl podrobnější odpověď...

Pořiď si mikroskop... protože podrobnost a nepodrobnost určuješ si ty sám.

Kdyby mě to nezajímalo, nepsal bych ti :-).

Zajímá tě to ještě málo... že máš čas rušit sám sebe a otravovat ostatní.

A to zkoumání tady a teď - ale čím to mám zkoumat? To mi teda napiš.

Myslí, která nemyslí!

A že já to nechci vidět :-)

Ne... ty chceš nejprve v pýše vlastní vidět své "už to chápu..."

Tak hele já nepatřím k tzv. duchovním šílencům, kteří se na základě toho co chtějí dělat důležití, jednoduše mě jen zajímá jak to je. A jde mi o to, že bez poznání jak to vlastně je, nemá pro mě v životě nic žádný smysl, takže to považuji za nejdůležitější otázku mého života, a kdyby jsem nechtěl odpověď... asi by jsem ti nepsal.

Chceš odpověď? Přejdi pěšky nahý a bez jídla od Aše až do Bratislavy.

Ty se rochníš v tom hrát si na slepou bábu... a prase od koryta bez povyku nedostanu... Musel bych porušit prasečí zákony... abych tě z toho dostal... ty sám bys mě žaloval...

Chro chro chro :-)

Ticho prase! Kdo to má pořád poslouchat!

Peklo funguje na principu prožívání změn... ráj na bezčasovosti... a není-li čas... jak může proběhnout a být vyhodnocena změna jako změna?

Nemůže, to je fakt. Ale já jsem si zatím nevšiml, že by jsem žil mimo čas - teď když to píšu jsem v čase, a všude kde se podívám se něco mění - takže z jaké reality mi to píšeš? V té realitě, kterou já vnímám čas je a i změny tu jsou - takže veselé vánoce přeje peklo :-) Jak se teda do té bezčasovosti dostat, resp. jak tu bezčasovost můžu vidět?

Píšu ti z tvé reality jinak by sis mě ani nevšiml. Ty si myslíš, že jsi mysl a mysl to je čas... všude tam kde jsi ty (mysl) je čas... pak jsi šílenec který se snaží o nemožné... protože pohlédl na stín a zburcoval celé město k evakuaci...

S osvícením to je nijak... je svobodné od všech jak to je... a jak to má být... Kdo je ten kdo mění kdo vnímá? Nejsem to já... takže tvá otázka patří spíš Luciferovi než Bohu.

No dobře, tak mi teda dej adresu na Lucifera - mi je jedno kdo mi na to smysluplně odpoví :-)

Úctyhodný a vážený badatel (tvé jméno), Myšlenková palice 666, Jáčkov

A co by dělal pak? Ty jsi ale trumbera... cestou okovů vydáváš se...

A kde je napsáno, že by to musela být vševědoucnost - stačí vědět mnoho - např. budoucnost poznat nepotřebuji, ať je i nějaké překvapení a zábava ale jde spíš o to umět si poradit se vším. A kdyby jsem i byl už vševědoucí a teda už by nebylo nic co zkoumat, vždy by to bylo lepší než toto.

A co víš jistě? Řekni mi aspoň jednu věc stoprocentně jistou... úplně tu první a základní o kterou se pyramidově opíráš a řešíš dnes rovnice o mnoha neznámých... jednu věc... tak jistou, že pro ní nevyvstane už žádná doplňující otázka... Všechny trumfy co máš v ruce... jsou jen tvé vlastní schnilé myšlenky a domněnky... nic jiného nemáš... a tím chceš porazit Lucifera v kartách ve hře o svou duši? Pche...

A proč by pořád muselo něco být?! Na základě mylných předpokladů vytváříš si akorát bludné myšlenky... neustále zajímaje se o prožívání nějaké reality uvrháš se do osidel věčného zatracení...

A proč by nemělo něco být? Tvrdíš, že realita je neexistence nebo co? Cítím, že přestávám chápat (dobrý výkon štěstíčko, půjdu si koupit klobouk, aby jsem měl před tebou co smekat :-))

To proto, že to chceš uchopit myslí... mysl však dostane jen sušené prašivky... když se o ně opře... prasknou a bude prachu až se z toho budeš dusit. Tvá hlava je velká prašivka... už aby pukla... pak bude klid.

Ty nevíš co chceš... pokud chceš něco pěkného chceš tím i trojnásobek škaredého. Na pěkné si musíš vydělat... taková je smlouva Luciferova. Ptej se sám sebe co vlastně furt chceš... že se honíš bezhlavě v tomto světě za tisícerými věcmi aniž bys našel trvalé uspokojení...

Tak já ti řeknu co chci : Chci se z té Luciferovy smlouvy dostat pryč.

Právě jsi zase ji podepsal... a kdo ví na jak dlouho... všechno co chceš... musíš vlastní krví podepsat. A Lucifer ti žádné dluhy neodpustí... dej se na pokání... drž půst (mentální postačí)... žádné myšlenky... pak se začnou dít věci samy od sebe.

A kdo pak stvořil Lucifera?

Ten který je zdrojem všeho snění... aby si mohl hrát a hra měla šťávu, napětí a vzrušení... jde ti přece o bonbónky (prožitky)... a bez potu a dřiny... není v tomto světě potěšení.

Narodíš se vždycky, když si uvědomíš, že jsi uvězněn v nějaké formě... Reinkarnace je mylně chápána... může se dít stokrát za minutu... ale do každé další si s sebou nesete nevyřešené věci... myšlenkou za myšlenkou stále se rodíte a umíráte...

Ale má to jeden rozdíl vůči skutečné smrti - je tam kontituita - když zanikne stará myšlenka a vznikne nová, ta stará není mrtvá, protože existuje paměť.

Žádná paměť neexistuje... je to pouze nová myšlenka myslící na něco co považuje za minulé... aniž by mohla prokázat, že se to opravdu stalo. A tak se pohodlně a věrohodně opírá o mnoho smyšlených důkazů a zkušeností... jen aby přežila co nejdéle... Takže všechna minulost je tvořena pouze z tohoto okamžiku... což bude pro tebe velký ořech... dále pak každá nová myšlenka vychází z nenaplněné staré a nese její karmu... kontituita je ten kruh od ničeho k ničemu... nic neumírá jen to přechází v nové... mění se jen forma... podstata je v zajetí karmy... kdybys zničil karmu jedinné myšlenky... tedy zdroje všech myšlenek... žádná by už nepovstala. Tomu se říká vyhasnutí... ale tak tě něco nutí vytvářet stále nové a nové myšlenky... poznamenané vždy tou předchozí... nikdy tě nenapadne nic co nemělo návaznost na minulé.... to je podstata karmy... nikdy se nestane nic co by se neopíralo nebo nevycházelo z minulého. V tomto bodě je odpověď na všechno pro ty, kteří mají odvahu se zastavit... zastavit tok... zastavit sami sebe v honu za čímkoliv. Překonat touhu vášeň a nutkání... i kdyby jim na pomoc přišly veškeré emoce a davy lidí by odvážným hrozili smrtí... nepohnout se.... když se ryba pohne je prozrazena a rybář neodejde domů dokud ji nechytí...

Leč všechno co jsem řekl... vytvořil jsem záměrně a nic z toho není skutečné... žádná kontituita ani karma... žádný kruh... nic není důležité ani nedůležité... pouze triky hrající si mysli... jež mají za úkol připoutat spáče ke snění...

Pokračování příště :-)

Nic není jisté. Nelži sám sobě.

Beznadějný případ

***

Nazdárek štěstíčko!

Dobře nebudu mít na tebe teda žádný čas...

Žádný problém, pokud mi v tom žádném čase stihneš napsat odpověď :-)

Já ti nikdy nedám ani jednu odpověď... jen vytvářím v tobě další otázky. Takže ve tvém vlastním zájmu... bude tohle poslední stimul. Tedy konec procesu korespondece.

Ten kdo něco chce musí se sklonit... to je staré pravidlo... pokud to příště nedodržíš... budeš ignorován.

Dobrá tedy, ikdyž nechápu proč na tom tak trváš. Akorát toho stihnu napsat méně (ale to byl asi tvůj záměr ne? :-))

Stejně to došlo bez diakritiky, takže jsem to musel přepisovat. Nevím proč jsou lidé, kteří si po sobě ani neumí opravit chyby, a nebo proč mi to posílají bez diakritiky... chápu, že v kavárnách není všude čeština, ale nevidím problém napsat to doma do txt a poslat jako přílohu z diskety apod.

Proč to odmítáš dělat jako já? Ctrl+C a Ctrl+V? Ušetřilo by ti to spoustu času a taky by bylo přehlednější kdo co psal :-)

Proč bych měl věnovat svůj čas tobě? Tobě, který jej jen zneužíváš ke svým rozmarům? Když tě budu ignorovat, budu mít dostatek času na jiné věci.

A ještě něco: 1) Bůh nikdy nevydírá stylem něco za něco. 2) Bůh nevyžaduje žádnou úctu. Takže nazdárek Belzebube :-)

Kam jsi schopen až dojít, aby jsi dosáhl svého? Vyšel jsem ti vstříct a ty pohrdáš tím... narostl ti nějak hřebínek... takže bude půst... a vyžer si to sám...

Životy a smrti, které jsme nuceni... sami chceme... pak prožívat a odžívat.

Sami chceme - tak to asi ne - kdo by chtěl trpět (tedy kromě nějakého masochisty :-)?

Ty jsi si sám vybral prožívat poznávání a hledání... předal jsi vládu nad sebou pýše... a proto nyní trpíš sám hladem a jako vyděděnec ve vlastním domě bloudíš v okovech...

Považujete to co vnímáte za své vlastní, za realitu a skutečnost a proto vás to má v zajetí! Nedokážete se pustit ani na vteřinu smyslového vnímání... abyste náhodou o něco nepřišli. A tak i ty řešíš otázky, které nejsou tvé... a trpíš za jiného nevědomostí a slepotou.

No jo, jenomže co je to za realitu, když nejde vnímat. Tím nemyslím jenom klasický způsob vnímání (5 smyslů), ale i jakýkoliv jiný - není ta tvá realita v podstatě neexistence?

Žárovka nemůže vnímat své světlo... ale vidí, že tu něco na věci svítí... bez jejího světla by nebylo nic... žádné hranice objektů... ani ona sama... Ta žárovka se mě teď ptá... co se stane se všemi realitami, když přestane svítit... A marně se jí snažím vysvětlit... že jediná skutečná realita je zdrojem toho světla a všechno ostatní vnímatelné je pouze stín... Existence a neexistence jsou stíny... sny a výmysly... které nevědomé mohou uvěznit na tisíce kalp... přesto že je oni sami vytvářejí. Stejně i ty sám si vytváříš stále své otázky... a oni pak mučí... pro mě jsi masochista... ikdyž se tomu sám o něco výše směješ...

Kdo ve snu vytváří prostor, hmotu a čas? Z čeho na základě čeho?

Čas vytváří má mysl, jenomže ta už v čase je, takže ona nevytváří ten čas samotný, jenom deformuje jeho vnímání. Co se prostoru a hmoty týče - to co ve snu vnímám jako prostor - hmotu je jenom deformovaná reprodukce vjemů, které jsem zažil přes den.

A pokud si budeš takhle dál vymýšlet... jen abys už dnes nenašel to co chceš během deseti let najít... tak tě v tom klidně nechám... Přijď až najdeš to co vytváří tvou mysl...

Nejprve zkoncentruj své síly a opásej svá bedra okem nemrkajícím... pak se podívej do chřtánu bestie a usměj se od ucha k uchu...

Mwuahahhahahahahahaha :-))))))))))))))) A nepomohlo to :-)

Nepoložil jsi ani základní kámen... a už ses viděl králem... a já se s podvodníky bavit nehodlám. Podvádíš jen sám sebe... co můžu s tebou dělat.... tobě se to líbí. Tak si tedy užívej...

Nebuď myslí... a bude to jasné jako facka po narkóze! Nevím proč musíte pořád něco chápat a něco nechápat... co z toho máte? Jen se okrádáte...

Takže pokud má mysl tvoří tuto realitu (tedy to co vnímám) jakto, že se to nedá myslí pochopit? A chápat nebo nechápat něco musím proto, že je to nejlepší co jsem až do teď zažil :-)

Mysl je součástí reality... ona tvoří jen jednu věc... svou budoucnost... budoucnost plnou problémů a otázek k řešení... protože by byla sama proti sobě kdyby si vytvořila budoucnost bez otázek a problémů... Má tě zcela v moci... až si dokonce myslíš, že být sní, je to nejlepší co jsi kdy zažil.

Zajímá tě to ještě málo... že máš čas rušit sám sebe a otravovat ostatní.

Sám sebe určitě neruším (tak daleko jsem ještě nedošel), a jestli otravuju ostatní to opravdu nevím.

Protože ses o to ve své zabedněné makovici kde šrotuješ ve dne v noci jen šrot pro divokou svini s velkými kly... ještě ani nezajímal.

Myslí, která nemyslí!

To je jako kdyby lékař řekl chromému vstaň a choď :-). Ještě kdyby to fungovalo, to by byl ráj :-). A přestat myslet to už jsem zkoušel. Na chvíli se mi to povedlo. Jenom jsem si všechno uvědomoval, ale nic se nedělo, byl jsem stále v čase, stále se něco měnilo.

Protože jsi to odflákl... Ty se nikdy nemůžeš dostat mimo čas, protože ty jsi k nalezení jen v čase, uvědomovat si můžeš zase jen ty... bez ty, není uvědomování si... jdi až za uvědomování... a pak jdi sám za sebe... a garantuju ti... že pak už nebude nic, s čím by co mohlo zacházet... ani důvody ani překážky... pro nic a v čemkoliv... pro tebe však pustá krajina bez problémů... pro tebe... nuda... a tak tam nikdy nebudeš chtít vejít... přišel bys o všechny své objevy... a myšlenky...

Ne... ty chceš nejprve v pýše vlastní vidět své "už to chápu..."

Co je mi po pýše.... ta je mi ukradena. Chápání je to nejlepší, co jsem zažil, a proto chci pochopit všechno.

Nejprve bys měl pochopit a poznat sám sebe... zdroj všeho... i nejlepšího i nejhoršího... i ztrácení i hledání... a pak možná až bys nad sebou vyplakal v pokání tisíce slz... byl bys připraven na to přinést oběť k vykoupení.

Píšu ti z tvé reality jinak by sis mě ani nevšiml. Ty si myslíš, že jsi mysl a mysl to je čas... všude tam kde jsi ty (mysl) je čas... pak jsi šílenec který se snaží o nemožné... protože pohlédl na stín a zburcoval celé město k evakuaci...

Dobrá přeformuluji otázku. Takže ty, pokud mi píšeš, musíš používat mysl ne? Pokud ale mysl změnila své chování - už to že mi píšeš je důkazem, že změna chování před - po osvícení musí tedy mít nějakou novou informaci. Tedy odpovědi, které mi posíláš, jsou nějaké nové informace. A já se tedy ptám KDE SE VZALY, když realita je prázdnota? KDE BEREŠ ODPOVĚDI NE MÉ OTÁZKY, když ne v mysli?

Jiné odpovědi než vymyšlené nevidíš, protože jsi ztotožněn se svou myslí tak dokonale, že tu pravou nikdy nepoznáš... Sám na ni pliveš... vysmíváš se jí... a tak zřejmě ani nikdy nedojdeš k tomu aby ses utišil... neboť ty sám se neustále rušíš... a vytváříš své vznešené otázky... které jsou tak malicherné, že i kdybys je dal všechny na kopu... vůně hovna mi bude příjemnější...

A co víš jistě? Řekni mi aspoň jednu věc stoprocentně jistou... úplně tu první a základní o kterou se pyramidově opíráš a řešíš dnes rovnice o mnoha neznámých... jednu věc... tak jistou, že pro ní nevyvstane už žádná doplňující otázka... Všechny trumfy co máš v ruce... jsou jen tvé vlastní schnilé myšlenky a domněnky... nic jiného nemáš... a tím chceš porazit Lucifera v kartách ve hře o svou duši? Pche...

Vím jistě, že mysl myslí. Taky že vědomí si je vědomé, a taky že smysly vnímají. Kromě toho nevím jistě nic a na základě toho jsem vybudoval všechno ostatní. Nevím ani kdo vlastně jsem. A to se právě snažím zjistit.

Snažíš se zjistit kdo jsi... a čumíš přitom na televizi, do zrcadla, posloucháš rádio... hledáš odpověď ve svém snění... hledáš sám sebe v obrazech, které jsi v noci namaloval... co chceš najít? Jen svou ubohost... nikoliv pravdu...

A ještě něco říkáš, že děti jsou čisté, v ráji, protože nemyslí a je tedy možné, že i ony spadnou do pekla - začnou myslet - když taky budují jenom na základě toho co vnímají? Kde to začíná?

Všechno začíná u tebe. Každá otázka, každá myšlenka, každý pocit... Ty si něco o něčem začneš myslet... a pak máš problém... protože myšlení nikdy nemůže uchopit realitu... a tak si vymýšlí tu svou, aby měla zajištěnou budoucnost... a ty ji na to svítíš... a sám chodíš o žebrácké holi...

To proto, že to chceš uchopit myslí... mysl však dostane jen sušené prašivky... když se o ně opře... prasknou a bude prachu až se z toho budeš dusit. Tvá hlava je velká prašivka... už aby pukla... pak bude klid.

Už jenom to by mi chybělo :-). Ale neodpověděl jsi mi na otázku. Je tedy realita neexistence?

Dokud se budeš motat v pojmech, budeš bloudit zakletý ve své nevědomosti. Neboť žádný pojem nepředstavuje skutečnost... je to pouze drátěné oko, které upletl Mára... aby mohl chytit toho kdo mu bude věčně sloužit...

Právě jsi zase ji podepsal... a kdo ví na jak dlouho... všechno co chceš... musíš vlastní krví podepsat. A Lucifer ti žádné dluhy neodpustí... dej se na pokání... drž půst (mentální postačí)... žádné myšlenky... pak se začnou dít věci samy od sebe.

Připouštím, že by i tohle mohlo být řešení, ale to si nechávám jako poslední možnost pokud všechno ostatní selže.

Tak já už selhávám... abys to měl rychleji za sebou... už se na mě neobracej.

Chceš něco pěkného chceš tím i trojnásobek škaredého. Na pěkné si musíš vydělat... taková je smlouva Luciferova.

Ne, já CHCI JENOM to pěkné. A že by s tím bylo spojeno i to škaredé o tom NEVÍM. Takže poznání opět zůstává jedinným řešením :-). Jen tak pro zajímavost - odkud to víš ty? Odkud jsi tu informaci vzal?

Ty považuješ za poznání... svoje výmysly. Myslíš si že vědění a zkušenost obsažená v tvých myšlenkách... jest nějakým poznáním, které tě dovede k blahorodí. Jenže to co ty nazýváš poznáním... je u mě nevědomost a pouze kvákání starých žab u vyschlé bažiny... Kdybys na deset minut zastavil ten jejich koncert... pak bys poznal daleko víc než za deset životů krmení divokého prasete.

A bez potu a dřiny... není v tomto světě potěšení.

To není tak jisté. Hypoteticky, kdyby nebyla smrt, bylo by o mnoho utrpení míň. Nezaniklo by vše, ale to by až takový problém nebyl. Stačilo by takhle odstranit hlavní zdroje utrpení na světě a byl by ráj :-). Pokud jsem já tvůrce všeho, proč to tedy tak neudělám?

Dokud je tvůrce, existuje všechno... i ráj i peklo... odstranit jen něco, znamená být neúplný tvůrce a to je karma... kvůli níž nemůžeš ukončit své utrpení... protože ji stále svým snažením roztáčíš... vzdej se sám sebe... a uvidíš co najednou se vším jako zázrakem stane...

Žádná paměť neexistuje... je to pouze nová myšlenka myslící na něco co považuje za minulé... aniž by mohla prokázat, že se to opravdu stalo.

Na to je několik možných pohledů:

1) Jsem v čase = paměť pro mě existuje - když na něco nemyslím (třeba bezesný spánek) a potom si na to dokážu vzpomenout - jak by to bylo možné bez paměti?

2) Jsem mimo čas a paměť je také myšlenka - no jo, jenomže myšlenky se taky mění a jak to když není čas?

Myšlenky se mění, pokud je jejich zdroj stálý... pak jedna přechází v druhou. Jedna zaniká a z ní se rodí nová. Nebo nová sežere starou a vezme na sebe její karmu... pokud bys změnil zdroj... pak s touto změnou by si první myšlenka nedokázala vzpomenout na tu předchozí... Takže paměť je závislá na zdroji myšlenek... ten utváří zabarvení všeho vnímání.

3) Že minulost existuje jenom jako vzpomínka na minulost to vím. Ale je mi to houby platné, když utrpení také existuje jenom v přítomnosti :-)

V ryzí přítomnosti žádné utrpení neexistuje... nejprve se mnoho věcí musí utvořit v čase aby mohlo vzniknout utrpení. Třeba to utvoříš jen proto abys už zjistil, jestli jsi v ráji nebo ne...

A kromě toho, paměť slouží spíše jako obrana proti utrpení - třeba kdybychom si pamatovali minulé životy, smrt fyzického těla by už takové utrpení nepředstavovala.

Nepamatujete si minulé životy proto, abyste mohli opakovat stále stejné chyby dokola... ve snu si taky nikdo nepamatuje svůj minulý sen... teprve až jeden sen skončí... lze vidět v pauze mezi nimi... na poušti suché a neplodné pravdu... jenže kdo by se tam vydával... každý spěchá za ziskem... pauza ho nezajímá. Čeká ho zářivá budoucnost tak honem... Jak si vedl... jak se to zúročí... to zjistí hned v dalším zrození... tak rychle... ať to odsejpá. Smrt je jen krátká pauza mezi dvěma sny... pokud je tu semínko... pak bude tvořit donekonečna další a další pokračování. Semínko je stavitel... zničte semínko a nebudete mít žádné sny... ani strašné ani radostné... jinak budete co noc to noc lhostejno v jaké podobě a v jakém prostředí řešit, trpět a nuceně prožívat cokoliv co si semínko umane, aniž byste se v reálu pohli kamsi kupředu... Abyste za odměnu získali někdy byť jeden rajský sen...

A taky by se lidé lépe chovali k přírodě, protože by VĚDĚLI, že ji budou potřebovat pro další život. Takových příkladů by se dalo najít spoustu.

Uvažuješ úplně zcestně... a tak jak se ti hodí do krámu. Ten který vidí co je snem a co ne... se už ke snu lépe chovat nebude, protože čím více sen uctívá... tím déle bude muset spát... Ten který jest probuzený nenachází ve snu (jakékoliv realitě) nic na čem by mu záleželo, na co by se upnul... v co by věřil... co by se mu vyplatilo... a za co by bojoval. Je volný... ať se děje co se děje... nic se ho nedotýká... jak by mohl trpět kvůli svým nebo cizím vlastním představám plodící jak neskutečný cukr tak neskutečný bič? Vypečené hry už nehraje...

Což bude pro tebe velký ořech...

Nevadí já mám ořechy celkem rád :-).

Pak máš rád své trápení... a já ti nemohu pomoci.

Nic neumírá jen to přechází v nové... mění se jen forma... podstata je v zajetí karmy...

Jenomže já vidím jenom formu, proč tedy nedokážu vnímat také podstatu?

Protože podstata je tvá smrt... jak by se dala vnímat? Kým a čím? Pokud na sebe nevezme nějakou formu... pak je smysly nevnímatelná. Jdi tedy za smyslové vnímání... za smyslnost, za tělesnost, za vnímatelnost. V krajině plné ticha kde nic nechybí a nepřebývá... kdo by mohl někdy trpět?

Tomu se říká vyhasnutí...

Já tomu říkám spíše smrt, zánik, nebo neexistence.

Když nastane vyhasnutí, pak není možná ani smrt ani zrození, ani existence ani neexistence... ani vznik ani zánik... pokud pro tebe existují tyhle věci pak ještě nenastalo vyhasnutí...

Nikdy tě nenapadne nic co nemělo návaznost na minulé.... to je podstata karmy... nikdy se nestane nic co by se neopíralo nebo nevycházelo z minulého.

Kdyby to tak bylo, nikdy bych myslet nezačal, a ani karma by nikdy nezačala.

Někdy trvá mysli dlouho než zjistí, že to ona vlastně myslí... a tak karma rodičů přechází na děti... karma Boha na jeho stvoření... předáváním chybných pravidel, na kterých společnost malomocných lpí. Je-li definováno co má a kde jak má vzniknout... pak tomu stěží nevinný může uniknout... leč až zmoudří uvědomí si svou chybu... a již ji dvakrát neopakuje... Kdo se v 8 letech může bránit poskvrně? Tak je to zajištěno aby vše potřebné pro vznik utrpení bylo provedeno. Neboť celý svět je dílem Máry... tak jako had podal jablko Evě... a už to jelo... A sám Hospodin doplatil na svůj strach...

Pouze triky hrající si mysli... jež mají za úkol připoutat spáče ke snění...

I když jsou to myšlenky vedoucí k osvícení ? :-)

Pak jsou to myšlenky vedoucí k myšlenkám na osvícení. Myšlenka vede vždy k myšlence... tak jako život k životu a utrpení k utrpení... kolo jež se otáčí pro svou budoucnost... popohání je touha... po vysněném...

Nic není jisté. Nelži sám sobě.

A ani to není jisté. Proč bych měl sám sobě lhát?

Právě si zase lžeš...

Beznadějný případ

Nápodobně :-)

I jako vtip se to tu nehodí...

Beznadějný případ

***

Takže ve tvém vlastním zájmu... bude tohle poslední stimul. Tedy konec procesu korespondece.

Tak rychle to vzdáváš?

Píchat do vosího hnízda mě nebaví...

Stejně to došlo bez diakritiky, takže jsem to musel přepisovat.

NEMUSEL, to je to co se ti snažím říct. Proč to prostě nekopíruješ?

Protože to čte víc lidí, a jsou tu i tací co mi pak vytýkají chyby. Neumím dělat věci ledabyle...

Tobě, který jej jen zneužíváš ke svým rozmarům?

Já nic nezneužívám. Já jenom hledám.

Hledání vypadá jinak... je bez tázajícího se... tady se však mlátí je prázdná sláma a šrot pro prasata. Tak dobrou chuť, když ti to tak chutná.

Teď bych měl reagovat na reakci :-) ale to si nechám na později. Raději ti vysvětlím proč se pořád tolik ptám. Takže... To co mi v těch odpovědích pořád vykládáš sice vypadá jako řešení problému utrpení, jenomže zkus se trochu vžít do role člověka, který je tisíce let slepý a ty jako lékař mu řekneš, aby otevřel oči :-). Už jsem to sice naznačoval ale zřejmě si neporozuměl.

Kdepak... ty se pořád ptáš jak se dostat do sousední galaxie, místo abys nejprve zjistil co tě k tomu zaslepení a snění pořád nutí.

Já nevím JAK se probudit, JAK zažít skutečnost, JAK přestat snít!

Hlavně, že víš... JAK vytvořit myšlenku. Tak mi to laskavě zodpověz... JAK vytváříš myšlenku? Já tomu vůbec nerozumím... ukaž mi cestu... tak abych ji pochopil... Pokud to nedokážeš tak jdi do háje...

A ty místo toho, abys mi to řekl, si stěžuješ na nějakou diakritiku! A pak kdo lpí na formě.

Já jsem ti říkal, že máš přestat na to myslet... a ty chceš vědět JAK... Není žádné JAK... jen mysl se ptá na JAK. Prostě to vypni na pár minut... a uvidíš... že nebylo třeba žádné JAK. Je to jako se naučit jezdit na kole... a ty se ptáš... jak udržet rovnováhu... to prostě není možné... NIKDO ti to nevysvětlí...

Já chci poznat kdo vlastně jsem, jenomže jaksi nevím jak to mám poznat - tím poznat nemyslím poznat to myslí, ale nějak zažít nebo vidět. Pořád mi vykládáš, že mám přestat myslet, jenomže to není tak lehké (jinak by tady bylo osvícených jako máku). Chápu, že já můžu být ten, který vytvořil mysl, a proto mysl nemůže pochopit kdo jsem, problém je v tom, že já nevím, kdo je já. A co je ještě horší já neví, JAK zjistit kdo je já.

Tak se hergot už vzpamatuj! Buď jsi mysl nebo vytváříš mysl. Zatím se v tom motáš... a tvrdíš že to chápeš... Já nechci abys to chápal... Bůh nechce aby tady kdokoliv cokoliv chápal... stačí to jen jednou uvidět! Tvá mysl nemůže nikdy vědět kdo jsi ty... a pak není divu, že marně bude hledat i způsob JAK to zjistit... a ty tímto pachtěním bez výsledku budeš marnit jen svůj čas. Jsi jako oko, které se chce nějak pochopit a NĚJAK uvidět... Světlo se nemůže nikdy uvidět... marné je utvářet svět jako zrcadlo a pak se v něm donekonečna hledat! Protože jakmile uchopí mysl nějaký postoj... pak se mění i zrcadlo... a tak může pes honit ocas v kruhu stále...

Ale je tady ještě jiný problém. Vžij se na chvíli do role slepého. Jak může slepý uvěřit, že je možno vidět? Je sice možné, že to tak je, ale co když ten kdo tvrdí, že to možné je, po něm žádá, aby přestal taky slyšet a cítit...

Samo slyšení, vidění, cítění... je prázdné a nevinné... nezpůsobí nikomu žádné utrpení... ale zaujímání postojů a posuzování toho co vyhovuje přáním mysli pak způsobuje prožívání slastí a strastí... a člověk se smaží ve vlastní šťávě... peklo vzniká uvnitř. Vše co vnímáš plyne vědomím svobodně jako řeka... i subjekt i objekt je tou řekou vjemů... vystup z té řeky a jen se dívej... pak se tě nic nedotkne. To je nirvána.

Pokud to stále nechápeš zkusím to říct podobenstvím:

Byl jednou jeden svět, a v tom světe byl každý slepý. Nikdo ale nevěděl že je slepý, protože nevěděl co to znamená vidět. Svět to byl jinak normální, jako ten náš, takže tam taky existovala skupina obyvatel, která chtěla vládnout těm ostatním. Jenomže téměř žádný z ostatních obyvatel nechtěl poslouchat. Proto bylo nutno vytvořit nějaké náboženství, které by přimělo lidi k poslušnosti. Ti co chtěli vládnout přišli na zajímavou myšlenku: Ti, co nechtějí poslouchat, dělají tak proto, že myslí. Co kdyby jsme jim nějakým trikem nařídili přestat myslet? Pak by nás všichni nemyslící v pohodě poslouchali.

To je omyl... ovládat se dají jen ti, kteří nějak myslí... otázka moci je pouze naučit lidi jak mají myslet... někdy to trvá i deset let... než je to dokonáno na jedinci... Ten, který nemyslí... s tím nepohne ani Bůh...

A protože již z historie znali, že násilím to nepůjde, zkusili jim za to, že přestanou myslet něco slíbit. Ale co? Musí to být něco, čeho asi nejde dosáhnout nijak jinak, a nebo jde, jenom o tom nikdo neví. Třeba, že když přestanou myslet, zbaví se utrpení. To taky byla pravda, protože kdo nemyslí, ten o svém utrpení neví, tudíž se dá říct, že netrpí. A taky, že když přestanou myslet, uvidí. No jo jenomže co je to vidět? Nedá se to popsat slovy, ani pochopit myslí = tak odpověděli těm, kteří se ptali. A taky to nemůžete slyšet, cítit,... takže radši přestaňte i slyšet, cítit,... Když přišli s tímhle náboženstvím narazili na jednu překážku. Jak vysvětlit lidem, kteří jsou zvyklí myslet, aby nemysleli. Proto vyvinuli celou řadu nejrůznějších metod, jak myšlení zastavit. Tyhle metody pak nazvali VYMÝVÁNÍ MOZKŮ :-). A tak se stalo, že za jistý čas se z tohohle světa stal svět, kde stádo nemyslících robotů makalo na své pány a ješte k tomu si ani nestěžovalo. Kam se hrabou otrokáři...

Nikdo neví kdo je otrok a kdo otrokář... tvůj pohled sis sám přibarvil. Mnohem větší otroci jsou ti, jež vládnou... Koně, prasata a psy vůbec netrápí že jsou jen zneužíváni... a přece jsou extatičtí, vyrovnaní a neztratili ráj... na rozdíl od tebe. Kde je tedy hlavní příčina, kterou furt nechceš vidět?

Doufám, že ti je již jasné před jaký problém jsem postaven.

Před problém, který jsi si právě pro sebe vymyslel... abys mohl zase myslet jak ho vyřešit...

Tím víc, že BRAINWASHING skutečně existuje (koukni se na americkou armádu = nemyslet, jenom plnit rozkazy. A tak mají amíci k dispozici stádo nemyslících vraždících mašin, kteří rádi položí své životy za svou vlast, ale hlavně na rozkaz. Proč má asi amerika nejsilnější armádu? A jakto, že si toho většina obyvatel ameriky ani nevšimla? Že by vojáci nebyli jediní pokusní králíci? Naštěstí nejsou tyto techniky stoprocentně účinné :-) Takže i kdyby všechno co říkáš byla čistá pravda já o tom nemůžu vědět, i když... i když kdysi za časů Ježíše Krista nebo Buddhy se sem tam někdo obtěžoval podat taky důkaz = třeba oživování mrtvých..., nebo létání... Ale to taky není jisté, co když je to taky jenom další výmysl na oblbnutí lidí? Ale protože taky není jisté, že to je výmysl, budu se učit jak vidět skutečnost od člověka, který mi dokáže, že on sám taky skutečnost vidí. Pokud je totiž to co vidím jenom výtvor něčeho, pak ten, kdo pozná to něco by měl být schopen s tím výtvorem = snem manipulovat. Jenomže jsem ješte nikoho takového nepotkal :-).

A nikdy ho nepotkáš, protože se motáš v jiných sférách... housenka nikdy nepotká motýla... protože motýl léta po květinách a housenka žere schovaná ve stínu při zemi nějaké listí...

A i kdyby se to stalo... nikdy ti to ten člověk neukáže... protože nejsi připraven to vidět... a považoval bys ho za iluzionistu a podvodníka... který tě přišel jen klamat... Až budeš připraven pro své hledání i něco obětovat... třeba svůj život... a vydáš se sám na cestu... pak možná někoho takového najdeš... ale ten, který ovládá sám sebe... nepotřebuje už nic ovlivňovat ani měnit... ani létat... takže tě to stejně učit nebude, aby tě neproklel... Takže to máš furt blbý... doma v křesle s těžkou hlavou plnou nesmyslů... viď.... a tak to zůstane až do tvé smrti, protože jsi líný.

Od Ježíše se nikdo nechtěl učit... všichni ho chtěli jen využít... a když odmítl, tak se mu pomstili...

Proto ta otázka na datum mého narození v 1. e-mailu, který jsem ti psal. A co se týče osvobození se od utrpení, uznávám, že i stát se nevědomým robotem může být řešení, ale protože nevypadá nijak lákavě, tak si ho nechávám jako poslední možnost.

A právě to co se ti jeví jako poslední možnost je ta úzká leč trnitá cesta na kříž a ke svobodě... a jen ten kdo ztratil naději na své osvobození se tudy bezmyšlenkovitě klidně vydá...

Zatím zkusím radši magii - myslím skutečnou, pokud nějaká taková existuje. Pokud to selže, asi mi nic jiného nezbyde, než tě poslechnout štěstíčko a přestat myslet. Pokud tedy budu vědět jak, takže pokud chceš opravdu přestat odpovídat na mé zvědavé otázky, tak mi aspoň ješte řekni JAK mám tedy přestat myslet.

Magie zaprodá tvou duši peklu na hodně dlouho... hodně dlouho... Když vystřelím nečekaně u tvého ucha z kanónu... jak se stane v tom úleku, že přestaneš myslet? Jak to dokážeš? Je to chvilka... než se to vrátí zpět... ale dokážeš to... tam začni... od malinkatých chvilek... Každé ráno jak budeš spát ať na tebe někdo vylije kýbl ledové vody... a sleduj jak dlouho nebude přítomen žádný tvůj filozofický problém... jak dlouho nebudeš otrokem, ani vymytým mozkem... ani hříšníkem ani osvíceným...

Pokud je osvícení zastavení myšlení, vnímání a taky vědomí pak budu osvícen až umřu.

Myšlení není spojeno s tělem, vnímání taky ne, vědomí taky ne... protože všechno existuje jen když to chceš vidět... a kde sídlí tvá touha to všechno vidět, poznat, ovládnout a mít? Ta nikdy neumírá... ale tvoří tisíce životů a smrtí... v nekonečném kruhu... aniž by kdy došla naplnění... protože to co je naplněné odchází do ráje... to co není zůstává v pekle... stačí prohlédnout odkud se bere ta touha... Jak bláhové je myslet si, že smrt existuje a že něco ukončí... tak jako sen střídá další... aby věznil jeho tvůrce, který si v jednom snu nevzpomene na nic z jiného snu... kde najde odpověď na to věčné utrpení... proč vlastně chce pořád o něčem snít?

A taky jsem pak osvícen, když spím a zrovna se mi nic nezdá.

No vidíš... a vůbec si to neužiješ...? Tak za čím se vlastně ženeš?

A proč pak usilovat o osvícení v životě, vždyť až umřu, budu osvícen taky :-)

Tak přestaň usilovat... pak nebudeš mít ani o čem přemýšlet... a nebudeš mít žádné starosti ani problémy... nikdy, nikde... a smrt ti bude pannou Marií...

Jo tak a teď alespoň několik reakcí:

Furt mi píšeš něco o pokání, ale za co se mám kát, když není žádný hřích, žádné dobro, žádné zlo...

Za to, že zase vůči sobě hřešíš... podvádíš sám sebe... nikdo tě nenutí k ničemu... protože takové pokání není pravé... pravé pokání přichází s pravým viděním... a je radostné... naplňující...

Kam jsi schopen až dojít, aby jsi dosáhl svého? Vyšel jsem ti vstříct a ty pohrdáš tím... narostl ti nějak hřebínek...

Jsem schopen dojít kdekoli.

Tak se vrať sám domů... i bez pochopení... Otec tam na tebe čeká, aby tě objal... a daroval ti království za dědictví.

Mým jediným cílem je to pochopit.

Sám si vytváříš cíle a věci k pochopení... jen sám... nevytvářej a království bude tvé hned!

Ničím nepohrdám, to jenom ty si myslíš že pohrdám.

Nenávidíš sám sebe... když nasloucháš hadovi...

A pak mi kaž něco o přestat myslet.

A kdo ti káže o začít myslet? Toho uctíváš? Podívej jak se ti odměňuje... hlad a bída tě provází... nevědomost a slepota je ti mzdou.

Že jsi mi vyšel vstříc = moc jsem si nevšiml, ale když to říkáš ty, tak to tak asi bude :-).

Hmm...

Ty jsi si sám vybral prožívat poznávání a hledání...

Proč o tom tedy nevím?

Protože slepý neví o tom, že nevidí... lpí na své holi (mysl)... že bez ní je ztracený. Kdokoliv by mu chtěl otevřít oči... toho nazývá vrahem a zlodějem...

Taky to může být i iluze, kterou se mi snažíš nacpat do hlavy.

Tobě se tam už žádná nevejde. Úplně všechny iluze světa sis tam nacpal už sám.

Uvědomuješ si vůbec, jak si právě podoben těm "duchovňáčkům", které si tak kritizoval? Pokud jsi vzpomínáš, tak někteří z nich taky tvrdí, jako že jsi se před tím, než ses narodil zavázal k tomu, že odčiníš nějaké hříchy nebo co...!

Narodil se jen ten kdo myslí... a teď si myslí cokoliv aniž by viděl pravdu. Protože myšlenka nahrazuje skutečnost... obě dvě věci nemohou se nikdy setkat... to jsem zvědav co ve své mysli objevíš... jen myšlenky... nikdy ne pravdu... a pokud neobjevíš pravdu... budeš věčně otrokem...

Žárovka nemůže vnímat své světlo... ale vidí, že tu něco na věci svítí...

Ne, to taky není pravda. Žárovka může nanejvýš vidět nějaké věci osvětleny, ale to ještě neznamená, že na ně musí něco svítit.

Bez světla nejsou žádné věci, vjemy, pocity, myšlenky, zvuky ani obrazy rozlišitelné od pozadí. Ani bílé ani černé... nekonečné nic bez nic...

Ta žárovka ti právě píše, a snaží se poznat sebe sama. A jak si sám napsal Nic není jisté!

Nemůže se poznat, protože ona vytváří i poznávání a sama sebe... tedy jen iluze... myšlenky o sobě i to jak se na sebe právě teď dívá. Ale jsou to všechno jen její výtvory... svítí-li zeleně... vše bude zelené i ona... svítí-li svatě... vše bude svaté... jediná pochybnost peklo utvoří... Vítej ve svém pekle... nevědomosti... kterou chceš neustále poznávat a tedy i zakoušet. Aniž by tě k tomu kdokoliv nutil...

A pokud si budeš takhle dál vymýšlet...

Já jsi nic nevymýšlím.

A odkud to teda přichází?

Já dedukuji na základě toho co jsem dosud poznal.

A zase si vymýšlíš.

A pokud nejsi schopen dokázat, že se mýlím (což je taky možný a já se nebojím si to přiznat (narozdíl od někoho)) pak nejsi o nic lepší než Jehovisti... Ti taky pořád něco plácají, něco co se nedá vyvrátit.

Vždycky se budeš mýlit... vždycky... smiř se s tím... já ti nic nemusím dokazovat... jsi akorát k pláči. Jehovisti plácají a tím sami sebe vyvracejí... protože člověk jež vidí pod masku je může akorát litovat jak sami sebe poskvrňují a veřejně se rouhají duchu svatému... prodávajíc ho za slovo jedovaté... aniž by kdy měli dost. Plní nenávisti a zlosti jsou vůči dílu Hospodina...

Nepoložil jsi ani základní kámen... a už ses viděl králem... a já se s podvodníky bavit nehodlám.

Nic jsem neviděl, v tom je právě ten problém.

Kdo chce něco vidět oslepne... kdo nechce nic vidět oslepne... kdo je nad chci a nechci... ten je mimo všechen problém.

A také, pokud nelpíš na ničem, tak může být i zloděj a vrah pro tebe bratr.

Tak by ses měl tím o čem jsi tak pěkně psal v té knize taky začít řídit...

To je tvůj problém jestli se něčím řídím a něčím neřídím... své peklo chceš na mě uvalit... jak jsi zlý... sám poskvrněný tím, že musí být něco čím by se každý měl řídit... pak se snaží vše co se ti nelíbí ovládnout... a nutíš ostatní řídit se tím co ti vyhovuje... Odplata tě nemine... už si ji vydatně užíváš... Dej všemu svobodu jedině tak se staneš sám svobodný.

Protože ses o to ve své zabedněné makovici kde šrotuješ ve dne v noci jen šrot pro divokou svini s velkými kly... ještě ani nezajímal.

A jak ty víš, že jsem se o to nezajímal? Jak jsem ti už psal už jsem se pokoušel přestat myslet.

Jen se pokoušet o vypnutí neznamená vypnout. Tak si pak stěžuj u své nedbalosti... a ne u mě. Mě nepodvedeš... jen sám sebe.

Protože jsi to odflákl...

Tak mi řekni jak to neodfláknout?

To by sis stejně zase nechal až jako poslední možnost.

Nejprve bys měl pochopit a poznat sám sebe...

A o co se tady asi snažím?

Než se začneš snažit, pochop nejprve samo snažení...

A pak možná až bys nad sebou vyplakal v pokání tisíce slz...

Zase to pokání - proč když není žádný hřích?

Mě nezajímá co si o tom myslíš... mysl umí vymyslet tisíce argumentů na cokoliv... Nehřešíš-li... proč se tedy neraduješ, neoslavuješ... ale naopak se ničíš, trestáš a trápíš? Proč musíš hledat a poznávat... z čeho máš strach, za co se cítíš vinen, čím poskvrněn?

Jiné odpovědi než vymyšlené nevidíš, protože jsi ztotožněn se svou myslí tak dokonale, že tu pravou nikdy nepoznáš... Sám na ni pliveš... vysmíváš se jí... a tak zřejmě ani nikdy nedojdeš k tomu aby ses utišil... neboť ty sám se neustále rušíš... a vytváříš své vznešené otázky... které jsou tak malicherné, že i kdybys je dal všechny na kopu... vůně hovna mi bude příjemnější...

Nikomu se nevysmívám, na nikoho neplivu. Jako obvykle jsi mi neodpověděl na otázku... Kam se na tebe hrabe Dzurinda (slovenský předseda vlády)... Začínám mít takový pocit, že mlžíš štěstíčko. Trochu od věci...

Sám nevíš co děláš... jsi hnán tornádem svých myšlenek vpřed... jen o své poznání se zajímáš... a klesáš a klesáš... téměř až k vydírání. Zaslepen tak, že odpověď jinou než slovní nevidíš... Strč hlavu do zvonu kostelního v pravé poledne... a za rachotu kladiva... přemýšlej o tom co všechno jsi ještě nepoznal... v

Snažíš se zjistit kdo jsi... a čumíš přitom na televizi, do zrcadla, posloucháš rádio... hledáš odpověď ve svém snění... hledáš sám sebe v obrazech, které jsi v noci namaloval... co chceš najít? Jen svou ubohost... nikoliv pravdu...

Ptal ses mne co vím jistě a já ti odpověděl podle svého nejlepšího vědomí. Takže bys mohl pokračovat v odpovědi na tu původní otázku...

Dokud nenajdeš odpověď, která nepramení ze tvého myšlení... budeš jen zavěšená loutka ve větru... s loutkama se nebavím...

Tak já už selhávám... abys to měl rychleji za sebou... už se na mě neobracej.

Nenapsal jsem pokud Ty selžeš, ale pokud všechno ostatní selže... Ach jo...

Je-li tu ach jo... pak toho moc neselhalo...

Dokud je tvůrce, existuje všechno... i ráj i peklo...

Proč? Proč by nemohl existovat jenom ráj bez pekla?

Protože by ses neměl na co se těšit ani důvod proč se snažit... nebylo by ani žádné proč, natož motiv k poznávání. Žádná cesta, žádná slast a tím i žádné utrpení... skutečnost nemá póly... rozděluješ-li skutečnost v sobě k boji... sám propadneš utrpení...

Myšlenky se mění, pokud je jejich zdroj stálý... pak jedna přechází v druhou. Jedna zaniká a z ní se rodí nová. Nebo nová sežere starou a vezme na sebe její karmu... pokud bys změnil zdroj... pak s touto změnou by si první myšlenka nedokázala vzpomenout na tu předchozí... Takže paměť je závislá na zdroji myšlenek... ten utváří zabarvení všeho vnímání.

Myšlenky se mění - A v čem se mění? Takže myšlenky existují jenom v čase - ale to jsem už věděl. Já se však ptám. Jak ten čas vznikl z Ne-Času.

Myšlenky neexistují v čase, ale čas je přítomen pouze v myšlenkách... Stačí pomyslet... a z ničeho tu je najednou cokoliv... Na obrazovce nejsou nikdy dva snímky... každý snímek je tedy mimo čas i obrazovka je mimo čas... kde tedy vzniká čas, život, film, změna?

Nepamatujete si minulé životy proto, abyste mohli opakovat stále stejné chyby dokola...

Vždyť se na to ptám - Proč tomu tak je, když by mohlo byt i jinak a lépe?

Protože ty sám chceš, aby tomu bylo lépe a pak zase lépe. A jinak to nejde zařídit než zkrze zapomnění... jinak bys zjistil, že se točíš už tisíce životů v kruhu od lépe k lépe... od chudoby k bohatnutí, od nevědomosti k poznání. Tisíckrát v poznání již si došel dál než jsi dnes... ale chtěl jsi to zapomenout, aby to mělo zase smysl a šťávu... a ta aby byla bez konce.

Uvažuješ úplně zcestně... a tak jak se ti hodí do krámu

Nečetl jsi právě některou ze svých odpovědí? Vystihlo by to mou reakci na některé z nich :-)

Hrách na zeď nemusím házet celý měsíc jen proto, že ty si to přeješ.

Ten který jest probuzený nenachází ve snu (jakékoliv realitě) nic na čem by mu záleželo, na co by se upnul...

Částečne máš pravdu - výjimkou by mohla být zábava - ale pak musí být probuzení začátkem hledání a ne koncem...

Maříš čas...

To je jako kdybys řekl, že pokud nepřestanu lpět na něčem ve snu nikdy se neprobudím - a přesto se probouzím každé ráno :-).

Sen však pokračuje... ikdyž zrovna sníš, že ses probudil... a je další ráno.

Pak máš rád své trápení... a já ti nemohu pomoci.

Já jsem neřekl nic o svém trápení - zajdi k očnímu. Pokud jsi na to ještě nepřišel, a nebo lépe pokud jsi už zapomněl, tak objevování a poznávání je spíš radost, než utrpení. Ty děti, které tak často dáváš za příklad také poznávají - louskají ty ořechy - jenomže u nich se to nazývá hrou.

Ty o svém trápení nemusíš nic říkat... hra je to jen do tehdy pokud znáš cestu domů... jinak je to utrpení...

Protože podstata je tvá smrt...

Dobře, tak až umřu. Dosáhnu osvícení. Proč bych se měl tedy o něj snažit teď?

To nevím proč se o něj snažíš... proč utíkáš před smrtí... snažením a staráním... co z toho máš? Když to vše bude zničeno a ani zrnko prachu si neodneseš, nezapamatuješ?

Někdy trvá mysli dlouho než zjistí, že to ona vlastně myslí... a tak karma rodičů přechází na děti... karma Boha na jeho stvoření...

Myslel jsem to v globále - takže proč tedy začal myslet Bůh?

Ze stejného důvodu, proč jsi začal myslet ty sám... Akorát, že Bůh... je tvořen teprve až myslí...

Předáváním chybných pravidel, na kterých společnost malomocných lpí.

Trochu mne podceňuješ štěstíčko, pokud si myslíš, že ještě jsem v zajetí pravidel společnosti. Pokud něco dělám, dělám to proto, že je to MÁ VŮLE, ne nějaké společnosti...

Jasně... jasně... tak to nemůžeš trpět... když vše co děláš je tvá vůle.

Kdo se v 8 letech může bránit poskvrně? Leč až zmoudří uvědomí si svou chybu...

Takže i nevinný může udělat chybu?

Každá rozpoznaná a neopakovaná chyba již není chybou... nýbrž poznáním!

Pak to osvícení není nic moc...

Vše co si o čemkoliv myslíš není pravda...

A pak je paměť a mysl - tedy podle tebe ďábel potřebná proto abych nemohl být poskvrněn - tak proč tedy chceš abych přestal myslet?

Ty jsi ale ťulpas... moudrost se neopírá o paměť ani mysl... jde o vhled. Není se třeba ničemu učit! Jen se na všechno podívej bez myšlenek! A moudrost bude hned nabita...

Tvoje odpovědi jsou jaksi nekonzistentní... ale to bude asi tím, že jsi nic nepamatuješ :-).

To je proto, že ty máš omezené chápání... a jsi pouze teoretik...

Hodně štěstí štěstíčko :-)

Nech si svou chudobu...

Děkuji Ti moc štěstíčko... :-)

To ti nepomůže...

Beznadějný případ

***

Nazdárek štěstíčko.

Protože to čte víc lidí, a jsou tu i tací co mi pak vytýkají chyby.

Tak jim dej moji adresu - ať ty chyby vytýkají mně. A možná že se od nich taky něco naučím :-).

Ty jen zdokonaluješ své myšlení... a tím myšlení sílí... jak bys mohl umět naslouchat... jak bys mohl slyšet a vidět... když o všem v hlučné kovárně neustále přemýšlíš...

A pokud k mým e-mailům přidáváš nějaké komentáře, nebo postřehy (jako na svých stránkách), pak bych je taky rád viděl - mohlo by to být velice poučné :-)

To už je chronicko patologická posedlost... záchod je již přecpaný... a dokud se to nespláchne bude to smrdět a smrdět čímdál víc... pokud ti můžu poradit... zavři se mezi čtyři holé zdi... do tmy... na časový zámek 42 denní... se sudem vody... nikomu o tom nic neříkej... a poznej peklo které máš v sobě... abys našel ráj, který jest pod ním.

Neumím dělat věci ledabyle...

A není snad ledabyle a pořádně jenom další iluze? Že bych nebyl jediný v zajetí iluzí...

Na mouchy se používají plácačky... osvědčilo se to... místo toho abys hledal vhled, pracuješ na zdokonalování pozic svého protivníka... Tak si to vítěztví vychutnávej... sám... já mu pak sloužit nebudu...

Protože slepý neví o tom, že nevidí... lpí na své holi (mysl)... že bez ní je ztracený. Kdokoliv by mu chtěl otevřít oči... toho nazývá vrahem a zlodějem...

To je pravda, ale z pohledu slepého je to zcela pochopitelné. Řešení tudíž není otevírat mu násilím oči (žádat, aby zahodil taky hůl) nebo mu nadávat do slepých (beznadějný případ) :-), ale nejdřív mu ukázat, že jde vidět - tedy udělat něco, co žádný slepý nedokáže (třeba mu přečíst datum jeho narození jež má napsáno v občanském průkazu (viz 1. e-mail) :-) Pak slepý sám bude chtít otevřít oči a toho kdo by mu pomohl by nazval spíše přítelem než zlodějem. Vypadá to že Buddha i Ježíš to věděli...

Beznadějný případ je mé dharmové jméno... nikoliv nadávka pro tebe... Myslel jsem že, inteligentní člověk pochopí, že na konci každého dopisu je podpis... Dokud neotevřeš oči... nemůžeš vědět jaké datum máš v nějaké občance tam za svými víčky... já do tvých snů nelezu... s Luciferem se neradím... takže nevím jaké datum ti tam dali a v které ty věříš... a kdybych ti řekl pravdu... stejně bys mi nevěřil... a kdybych se náhodou trefil... nebude ti to stačit.... budeš žádat další a další důkazy... a když ti je nedám začneš se mi vysmívat... tak to zkrátíme ne? Já ti nic nedám, a ty si zůstaň ve své mysli klidně navždy slepý... nejsem to totiž já koho ta tvá slepota tak sere... Sám si dáváš na krk ceduli "Jsem slepý"... a pak chodíš jako páv žebrat do knihoven... a když se někdo tvé ješitnosti vysměje... žádáš okamžitě soud za nactiutrhání... Ale můžu snad já za to, že si tvá mysl myslí, že je slepá... a dokonce chce po mě ještě abych ji to dokázal... kšááááá!

Nehřešíš-li... proč se tedy neraduješ, neoslavuješ... ale naopak se ničíš, trestáš a trápíš? Proč musíš hledat a poznávat... z čeho máš strach, za co se cítíš vinen, čím poskvrněn?

Já nevím o tom, že bych se ničil, nebo trestal (to je i odpověď na otázku proč). Trápím se proto, že se děje i to nechci, tedy i to co je v rozporu s mojí vůlí. Hledat a poznávat pak musím proto, abych dokázal změnit to co se děje v rozporu s mojí vůlí. Strach mám akorát z toho, že by mohlo být nemožné poznat.

No tak na to mám velice účinný recept... který tě zbaví navždy všeho trápení... vzdej se své vůle... tedy spíše vůle nějaké své mysli...

A za nic se necítím vinen ani se necítím poskvrněn, protože podle mého nynějšího poznání není žádná vina, ani žádná poskvrna.

Ty si nevidíš ani na špičku nosu... a myslíš si vše tak abys donekonečna chodil kolem horké kaše... a i kdybych tě za ručičku dovedl přímo před rajskou bránu... a řekl vejdi... tak ty se otočíš k ní zády... a řekneš, ne... chci to dokázat sám zkrze svou vlastní píli, učení a poznávání...

A proč neoslavuju a neraduju se - proto, že vím, že jakoukoliv radost jednou vystřídá bolest, oslavu smutek a podobně. Jestli je každá radost jenom pomíjivá pak není z čeho se radovat... Lépe je pak využít čas k poznávaní jež je zároveň radostí i oslavou a i nadějí, že jednou mé poznání dosáhne takového stupně, že už na žádný smutek nebude důvod...

Nejen že si nevidíš na špičku nosu... ty ani nevíš už kudy kam, aby tvé utrpení zůstalo zachováno... popíráš to co obhajuješ... vyvracíš to co stavíš... hlavně že důvody ke smutku si musíš stále takto (až tumpachově nedokonale) vymýšlet. Protože pokud si přečteš co si napsal a zapojíš do toho trochu logiky... zjistíš... že si šlapeš sám na hlavu... Myslíš si že poznání je souhrn informací a závěrů nashromážděný ve tvé mysli... a takový to hnůj neustále kupíš... a myslíš si, že se tvé poznání zvyšuje... no tak si to užij.

Hlavně, že víš... JAK vytvořit myšlenku. Tak mi to laskavě zodpověz... JAK vytváříš myšlenku? Já tomu vůbec nerozumím... ukaž mi cestu... tak abych ji pochopil... Pokud to nedokážeš tak jdi do háje...

To je zajímavé, tohle nevím. Vím - vidím, že myšlenky nějak vznikají, ale jak a kdo je vytváří to netuším. Taky si nejsem jist, jestli existuje nějaká mysl, myšlenky ty jo, ale co je vytváří...

No tak dokud tohle neodhalíš... budeš věčně bloudit... a i kdyby sis myslel že jsi už poznal všechno, nebo že jsi ještě téměř nic nepoznal... nehnul ses vůbec ve skutečnosti ani o krok směrem k moudrosti...

To mne přivádí k následující otázce - když si uvědomuju myšlenky, vidím, že ty myšlenky nejsou já. No jo, ale čím si je pak uvědomuju? Co je to vlastně vědomí?

Hledej... hledej... opravdově... tedy bez myšlenek... pouze tichým nasloucháním oka skrytého... kterým vidíš, slyšíš, vnímáš zcela všedně a běžně myšlenky či pocity... vjemy na obrazovce před ním.

Je to jako se naučit jezdit na kole... a ty se ptáš... jak udržet rovnováhu... to prostě není možné... NIKDO ti to nevysvětlí...

To je velký omyl štěstíčko... to přirovnání nebylo moc výstižné. Můj otec mi totiž vysvětlil jak udržet rovnováhu na kole...

I kdyby ti to vysvětlil tisíckrát... stejně na poprvé spadneš... a nabiješ si hubu... nikdo to za tebe neudělá... ty však hledáš pohodlnou cestu a ptáš se mě... a proto marníš čas... kdybys sedl sám na své "kolo" už bys tu dávno jezdil jako mistr světa... A takto mi budeš jen nadávat že jsem ti to vysvětlil špatně... protože jsi to jednou na chvilku zkusil a nefungovalo to...

Tak se hergot už vzpamatuj! Buď jsi mysl nebo vytváříš mysl. Zatím se v tom motáš... a tvrdíš že to chápeš...

Ne ne, já tvrdím, že to nechápu... Jinak bych se tě na to neptal. Když se dobře podíváš na tu otázku, je tam "Chápu, že já MůŽU být ten, který vytvořil mysl" tedy je to zatím jenom hypotéza.

A jaký účel pro tebe má vytvářet, klamat a zdržovat sám sebe hypotézami...

Tvá mysl nemůže nikdy vědět kdo jsi ty...

Má mysl ale ví, že je možné, že to nemůže vědět... Ale kdo to pak může vědět, vidět, zažít?

Marníš čas... protože neustále vycházíš z iluzorního bodu... a mě už to nebaví... TICHO!!! Ticho vyřeší vše samo!

Samo slyšení, vidění, cítění... je prázdné a nevinné... nezpůsobí nikomu žádné utrpení...

Jenomže ty tvrdíš, že to co slyším, vidím, cítím... je jenom sen myšlenka. Kdybych zastavil mysl, jak bych pak mohl něco vidět...?

Neviděl bys něco... ale všechno... tak jak je... pravdu.

Vše co vnímáš plyne vědomím svobodně jako řeka... i subjekt i objekt je tou řekou vjemů... vystup z té řeky a jen se dívej... pak se tě nic nedotkne. To je nirvána.

Když ale já nejsem mysl, proč bych se měl zabývat jejím zastavováním. Na to abych z řeky vystoupil, ji nemusím zastavovat. Že bych tedy byl tím vědomím?

Třeba teď jsi mysl... ještě jsi mi ani jednou neukázal jaký jsi když nejsi mysl! Chceš-li vystoupit z kola, které se setrvačnou silou točí... musíš ho přestat roztáčet... jít proti tomu co ji roztáčí (klamné myšlenky) jen tak se kolo zastaví a ty vystoupíš svobodný... Zapři sám sebe a následuj mne... Udržuj krb svých myšlenek prázdný... a neztratíš cestu.

To je omyl... ovládat se dají jen ti, kteří nějak myslí... otázka moci je pouze naučit lidi jak mají myslet... někdy to trvá i deset let... než je to dokonáno na jedinci... Ten, který nemyslí... s tím nepohne ani Bůh...

Skutečně? A chceš mi snad tvrdit, že třeba počítač myslí? A jak je snadné ho ovládat. Protože to co odlišuje lidi třeba od zvířat je právě myšlení.

Vaše myšlení je stejně naprogramovatelné jako PC. Nebude dlouho trvat, a PC se naučí samo rozhodovat... samo vypínat... šetřit procesor... hrát si samo se sebou... Neznám člověka, jež by měl svobodnou vůli... ale znám spoustu počítačů... jen ten člověk jenž nejedná na popud svých myšlenkových výplodů... může se nezvat svobodným.

Třeba taková ovce, kterou právě vedou na porážku, nemyslí, a proto se taky nebrání. Tudíž je možné ji lehce donutit k čemukoliv...

Nebrání se protože tu není nikdo kdo by se měl čemukoliv bránit... jen volnost... a pravda... pro níž je smrt či bolest, utrpení pouhou hrou...

A neříkej mi, že zvířata třeba když jsou zraněna netrpí - oni také cítí bolest, a také se snaží přežít...

Až se povzneseš nad sebe sama... pak zjistíš, jak to je... nemohu ti to vysvětlit... jak je to se zvířaty. A i kdybych ti to vysvětlil... bylo by ti to k ničemu... asi jako kdybych vysvětloval... vosímu hnízdu... jak zábavné je kutálet se ze skály... hned by se na mě vyřítily s žihadlovými otázkami a argumenty... a nedaly by mi pokoj... Tak to hnízdo nechávám na pokoji... já je k ničemu nepotřebuji.

Koně, prasata a psy vůbec netrápí že jsou jen zneužíváni... a přece jsou extatičtí, vyrovnaní a neztratili ráj...

To že je to netrápí je asi pravda, protože o tom nevědí. Ale že by netrpěli? Třeba takové prase, když jde na jatky? To nějak nesedí... Mysl tedy není jediná příčina utrpení, musí tam být ještě něco jiného. Jenomže co to je?

Zvíře má naprogramováno kdy má kvičet a kdy ne, stejně jako ty... kdy máš říci dobrý den a kdy naschledanou... a trpíš nějak při tom říkání? Ne... stejně tak zvíře netrpí při tom když ječí... jekot tu je, ale utrpení tu není... stejně tak orgasmus tu fyzicky je... ale slast tu není... a to je to co odlišuje zvíře od člověka... protože on si vytváří utrpení svým postojem... bolest je jen postoj k bolesti, sama bolest je neškodná... stejně tak orgasmus je jen postoj k orgasmu, jinak je vše prázdné... a nikoho se to nedotkne... Zatímco člověk je loutkou svých emocí a myšlenek či postojů a názorů... tak zvíře je vždy jen divákem na vlastní film... a když to vezmu do detailů... tak ve tvém snu se vše chová a jeví tak jak jsi chtěl ty sám... Takže uvidíš i utrpení zvířat... já žádné utrpení nevidím... protože forma... není klidem za ní...

A i kdyby se to stalo... nikdy ti to ten člověk neukáže... protože nejsi připraven to vidět... a považoval bys ho za iluzionistu a podvodníka... který tě přišel jen klamat...

Tak to určitě ne. Kdyby se totiž někdo třeba jenom vznášel ve vzduchu, dost těžko by ho někdo mohl označit za podvodníka. A byl by to důkaz, že dovede něco co já ne, a tedy bych se to od něj snažil spíše naučit...

Ty by ses chtěl naučit jen to co by tě uvěznilo ještě víc... protože to opravdové létání... bys nikdy nebyl schopen u druhého vidět... a nijak ocenit... protože ty se ženeš jen za mocí... v domění, že tím dojdeš nirvány... nebo uznání své ješitnosti od svých obdivovatelů, stejně postižených... pak nebudeš chtít nikoho naučit to co umíš abys byl jediný... aby ti všichni až do smrti sloužili... tajemství prozradíš zase jen jednomu z nich... protože kdyby létali všichni... nebylo by na čem svůj palác moci postavit... mistr je jen jeden...

Pak možná někoho takového najdeš... ale ten, který ovládá sám sebe... nepotřebuje už nic ovlivňovat ani měnit... ani létat...

Já neříkám nic o tom že ON to potřebuje :-) Ale mohou to potřebovat ti, kteří to nevědí...

Ten který jest nade vším, vidí že to je k ničemu... a učit to nikoho nebude, aby lidi nebloudili... neboť vymysleli jste auto... super věc... ušetří vaše nohy... zvýší výkonnost přepravy... a to vše kvůli byznysu a vydělávání peněz. Pokud mamon platí vědu... nikdy nebude sloužit lidem... ale pouhému zotročování... a když vidím jak je mládež zotročena všemi těmi vynálezy... posedlá tak, že nemá ani čas se uvolnit... nedokáže se uvolnit jen zkrze drogy... pak musím říci tomu kdo to všechno vymyslel... bravo... ale je to dobře... brzy to propukne... vše co jste vymysleli ze své rozežranosti a pro svou rozežranost... začne si vybírat daň... Nikdo tě nenaučí létat, dokud nedokážeš ovládnout sám sebe... příjdeš-li za Buddhou... aby tě naučil nejprve létat... a pak se budeš chtít učit teprve dál... dá ti radu na rozloučenou jak se zbavit posedlosti po prožívání.

Takže tě to stejně učit nebude, aby tě neproklel...

Neproklel??? Nechápu.

To se ani nedivím...

Od Ježíše se nikdo nechtěl učit... všichni ho chtěli jen využít... a když odmítl, tak se mu pomstili...

To je možný, ale bylo to proto, že jsi neuvědomovali, že jakkoliv by ho využili, bylo by to jen dočasné - tedy odložení problému na později. Tedy jen oddálení utrpení, ne řešení...

Nebaví mě bavit se o minulosti, a o druhých... je to vysilující mlácení prázdné slámy...

A právě to co se ti jeví jako poslední možnost je ta úzká leč trnitá cesta na kříž a ke svobodě... a jen ten kdo ztratil naději na své osvobození se tudy bezmyšlenkovitě klidně vydá...

Ale také to může být taky cesta do pekla (alespoň tak se mi zatím jeví). A proto si ji taky nechávám jenom jako poslední možnost.

Kdo neprojde maximem vlastního pekla nenajde cestu do ráje... strach je nepřítelem tvého osvobození... strach se zatracení... se sebepošpinění...

Magie zaprodá tvou duši peklu na hodně dlouho... hodně dlouho...

Nevím o tom že bych nějakou duši měl, tudíž nic horší se mi už stát nemůže. A taky, pokud magie skutečně funguje, by mohla být řešením utrpení...

Tak jdi... a uč se... magie se opírá jen o formu, pracuje s formou, je závislá na formě... a proto nemůže poskytnou řešení na utrpení... protože magie... znamená moc ovlivnit NĚKDE, NĚCO, NĚJAK pro DOSAŽENÍ, nějakého slastného POCITU... snažení a prožívání se pak platí vlastní krví. Ani za sto let... nedokážeš magií povznést se nad sebe samu... ba naopak posílíš všechna pouta...

Když vystřelím nečekaně u tvého ucha z kanónu... jak se stane v tom úleku, že přestaneš myslet? Jak to dokážeš? Je to chvilka... než se to vrátí zpět... ale dokážeš to... tam začni... od malinkatých chvilek... Každé ráno jak budeš spát ať na tebe někdo vylije kýbl ledové vody... a sleduj jak dlouho nebude přítomen žádný tvůj filozofický problém... jak dlouho nebudeš otrokem, ani vymytým mozkem... ani hříšníkem ani osvíceným...

Konečně seriózní odpověď :-) To , že ve chvílích překvapení, nebo šoku, nebo třeba taky velké únavy se mysl zastaví je pravda (jen tak mimochodem, to jsou také některé z metod používané v magii).

Avšak zneužité k nekalým účelům...

Jenomže když jsem ti psal, že jsem se už pokoušel přestat na chvíli myslet (pomocí meditace) odpověděl jsi na to, že jsem to odflákl... A přitom ten stav, ve kterém jsem byl, byl přesně takový jako ten, který se dá dosáhnout pomocí výše zmiňovaných metod. Jenomže když mi někdo u ucha vystřelí z kanónu a já v tom úleku přestanu myslet, ČAS nezmizí (vyzkoušeno a ověřeno :-). Takže co dál?

Jdi do prdele...

Jak bláhové je myslet si, že smrt existuje a že něco ukončí... tak jako sen střídá další... aby věznil jeho tvůrce, který si v jednom snu nevzpomene na nic z jiného snu... kde najde odpověď na to věčné utrpení... proč vlastně chce pořád o něčem snít?

Že jsi v jednom snu nevzpomenu na nic z jiného snu - téměř pravda. Pokud si však uvědomím, že sním, pak je to možné. A že ve snu je utrpení - taky jenom dokud si neuvědomím že sním. A to není tak těžké. Jenomže tak to funguje jenom ve snu.

To říkáš ty... protože jsi líný... a nevíš jak vypadá ne-sen... není tam nic co by bylo uvědomitelné... protože všechny smysly jsou jen ve snu, vědomí je ve snu... bytí je ve snu... ale to co je mimo sen... je jiné... Když jsem meditoval ve snu... promeditoval jsem se do probuzení... to znamená že jsem slyšel to, co nebylo součástí snu a věděl jsem, že jsem bdělý... Ale dlouho mi trvalo, než jsem objevil... jak vypadá to, když se promedituju i z této reality nad ni... nikde to není napsáno... pouhá zkušenost... mi řekla, že to "nic" je ono... prázdné a neuchopitelné nic... a přesto takový klid poskytující... jako smrt... jenže bdělá smrt... Praktikuj... až se ti rozplyne tělo... praktikuj dál... až se vesmír vejde do jediné myšlenky... praktikuj dál... dokud se to nestane...

V 1. e-mailu jsem ti psal, že mezi snem a skutečností (to co vnímám) existuje rozpor. Protože to nejtěžší, abych si ve snu uvědomil, že sním je jen to, aby mne napadla otázka "je toto sen?", ostatní už je velice jednoduché.

Hovno... a proč? Protože to, že ovládáš sen... neznamená, že jsi bdělý... že si uvědomuješ co vlastně jsi... stále jsi v nějakém zrození, času, a prostoru... a i kdybys měl nadpřirozené schopnosti, tak se z jejich pomocí z tohoto vězení nevysekáš... Je to jen finta... když hrozí probuzení... tak nachvíli ti je propůjčeno řízení snu... ale jen proto, abys ve snu chtěl zůstat... a zůstal tam... Když se to stane mě... Někdo přijde s nožem, že mě zabodne... tak mu řeknu, ať mě zabodne... pokud to tak chce tvůrce co můžu já dělat... a on mě zabodne... a já mu řeknu... hmm... zajímavé... a co bude teď? A je tu centrifuga... a realita se zbortí... Jindy se stane, že ji zbortím sám... v rozčílení nad šachmatem, který si sám dám... protože na rozdíl od tebe mám zkušenost nesmrtelnosti... čeho bych se teda měl bát, abych to chtěl ovládat? Vždyť je to k smíchu...

Jenomže ve skutečnosti (když jsem vzhůru) to takhle nefunguje. Tudíž přicházím k závěru, že to co vnímám, když jsem vzhůru, nemůže být jenom sen.

Nefunguje ti to, protože ty to sám nechceš... aby to mělo smysl... abys mohl zažívat pocity štěstí a smutku... radost z poznávání... a cokoliv co je závislé na zrození... tělesnosti...

A ještě jeden postřeh od vědomého snícího :-) - ve snu taky můžu myslet, ale i zastavit myšlení a prostě vnímat - ale tím se téměř nic nezmění. Ale taky můžu začít měnit sen podle své vůle, a bavit se (tedy něco podobného jako magie). A tehdy všechno utrpení zmizí, protože už se nestane nic co by se stát nemělo.

Ale kdyby se ti to dělo pořád, tak je to zas utrpení... ty bys považoval za štěstí to kdyby se stalo něco co bys nechtěl... aby to mělo trochu napínavosti... ne jen nudné předvídavosti... první Matrix byl takový, že všichni byli šťastní... všem se dělo jen to co je nemělo trápit... a všichni spáchali sebevraždu... a tak byl vytvořeno nový... přizpůsobený vaší mentalitě... a to že jen bída a utrpení je vámi považováno za realitu... a štěstí a blaho za krátký sen...

Pokud tedy tvrdíš, že to co vnímám je sen, pak k odstranění utrpení vede magie - tedy moc udělat cokoli chci, a nikoli zastavení myšlení. Proto jsem napsal, že nejdříve zkusím magii a jenom pokud ta selže, poslechnu tvou radu přestat myslet.

Jsi opilý... nebudu se s tebou bavit... jdi mi z očí vstříc svému osudu.

No vidíš... a vůbec si to neužiješ...? Tak za čím se vlastně ženeš?

Neužiju si to proto, že není co si užít. Co se bezčasovosti týče - to by šlo, ale jenom jako subjektivní dojem - kdybych byl opravdu mimo času nikdy bych se už nemusel probudit - tudíž ta tvá bezčasovost o které si psal je spíše bezvědomí - tedy čas vesele plyne dál, jenom já o tom nevím. Pokud je osvícení opravdu jako tohle, pak asi není o co stát...

Nikdy to nepochopíš... marné je ti to vysvětlovat. Věnoval jsem ti téměř 24 hodin... a ty jsi na tom ještě hůře než předtím... vůbec se s tebou nedá tímto způsobem pohnout... takže toto je poslední čas, který ti věnuji.

Tobě se tam už žádná nevejde. úplně všechny iluze světa sis tam nacpal už sám.

To by ses divil, co všechno se tam vejde :-). A že bych si tam něco cpal sám o tom nevím - a pokud je vědění, za kterým se tolik ženu jenom iluze jak píšeš, pak je toto důkaz že se mýlíš (nebo lžeš - kdo ví..), protože jinak bych věděl i o tom :-).

Ty se nikdy nedozvíš co bys neměl vědět... protože jsi úplně posedlý, tím svým... Klidně budu pro tebe lhář... podle mě... když vidím jak to máš všechno pojištěné... aby jsi náhodou neuviděl své vlastní obludárium... beru na sebe s úsměvem roli lháře... takže ti už nic hodnotného nemůžu dát... tak ahoj... papá...

A odkud to teda přichází?

Ze všech prožitků, které si pamatuju :-).

Lháři! Tak mi řekni odkud přichází ta paměť?

To je tvůj problém jestli se něčím řídím a něčím neřídím... své peklo chceš na mě uvalit... jak jsi zlý... sám poskvrněný tím, že musí být něco čím by se každý měl řídit... pak nutíš ostatní řídit se tím co ti vyhovuje... Odplata tě nemine... už si ji vydatně užíváš...

Ale štěstíčko, tak jsem to přece nemyslel... Já přece nechci od tebe aby ses začal řídit tím, co já považuju za správné. Já jen poukazuju na to, že TY SÁM něco ve své knize píšeš a skutek utekl... Tuším se to nazývá pokrytectví...

Mě je úplně jedno jak mě ty nazýváš... abys zůstal věčně ve svém pekle. Já mu sloužit nebudu muset. A taky ode dneška nebudu... končím s tebou.

Protože by ses neměl na co se těšit ani důvod proč se snažit... nebylo by ani žádné proč, natož motiv k poznávání. Žádná cesta, žádná slast a tím i žádné utrpení...

Ano to co jsi napsal je pravda, ale to není odpověď na mou otázku. Pokud by totiž mohl existovat ráj bez pekla, nikdy bych ho neopustil - jak, když by nebylo žádné snažení. Proč tedy tomu tak není?

Peklo existuje jen v tobě... jinak je všude mimo myšlení jen ráj... jak moc ses musel snažit, aby jsi začal myslet? Aby si sežral to sladké a zakázané jablko poznání, a získal tak vůli jít za tím lepším?

Myšlenky neexistují v čase, ale čas je přítomen pouze v myšlenkách... Stačí pomyslet... a z ničeho tu je najednou cokoliv...

Jenomže na to abych mohl pomyslet, musí tu nejdřív být něco - sám si přece psal, že myšlenky vznikají jenom na základě něčeho... Je to jako ta hádanka o vejci a slepici, ale ta je o hodně jednodušší (jasně že nejdřív bylo vejce, protože i plazi kladou vejce, nejenom slepice :-)

Tak tu hádanku jsi nevyřešil... a nevyřešíš ji asi nikdy... protože ona je jako mucholapka... co chytá velké masařky na vůni sloního hovna...

Ale k věci - abych mohl pomyslet na čas, musí tu být nejdříve prožitek času.

Hmm... to si zase myslíš... abys visel na stále stejné niti...

Na obrazovce nejsou nikdy dva snímky... každý snímek je tedy mimo čas i obrazovka je mimo čas... kde tedy vzniká čas, život, film, změna?

To je tedy divná logika. To že na obrazovce nejsou najednou 2 snímky znamená že existují JENOM V ČASE. Nejdřív se zobrazí jeden, a pak - o nějaký ČAS později je nahrazen dalším... každý existuje jenom krátký ČAS. Kdyby obrazovka nebyla v čase, pak by se její obraz nemohl měnit - bez času není v ČEM by se něco mohlo měnit.

Na obrazovce je buď snímek nebo tam není nic... žádný čas ke změně není potřeba. Jak dlouho trvá než se tvá myšlenka změní v druhou? Copak vidíš jak jedna odchází a druhá přichází? Copak vidíš na obrazovce odcházet a přicházet snímek? Ty... aniž by ses namáhal hledat tam kde není čas... mi tady můžeš vykládat co chceš... rozdíl mezi námi je ten... že ty sis to jen teď vymyslel, což ti bude k hovnu... A spekulace o mých radách tobě... taktéž... takže mě nebaví házet perly do chřtánu který mě přichází poplivat...

Sen však pokračuje... ikdyž zrovna sníš, že ses probudil... a je další ráno.

To pochybuju - mezi snem a realitou (to co vnímám) jsou rozdíly, na které se tě snažím už několik e-mailů upozornit - proto je ta analogie velice nepřesná, ikdyž někdy užitečná. Pokud je to, co říkáš pravda, jak víš, že tvé probuzení není pak jenom dalším snem?

Já nemusím nic vědět ani poznávat... protože vidím... ty nevidíš a proto musíš vědět a poznávat... každý sen má své odlišnosti... ty jsi nebyl mimo své myšlení... proto neznáš ne-sen a nemůžeš tedy nijak argumentovat... než, že se opíráš o své různé sny... a nazýváš své vědění poznáním...

Ty o svém trápení nemusíš nic říkat... hra je to jen do tehdy pokud znáš cestu domů... jinak už je to utrpení...

PS - nejenom děti, ale i někteří vědci a umělci. Hra je hrou bez ohledu na to jestli něco víš nebo nevíš - protože v době hraní je jenom přítomnost - jak by tedy mohla být nějaká myšlenka na návrat domů?

Neříkal jsem nic o myšlence na návrat domů... to už by bylo utrpení...

To nevím proč se o něj snažíš... proč utíkáš před smrtí... snažením a staráním... co z toho máš? Když to vše bude zničeno a ani zrnko prachu si neodneseš, nezapamatuješ?

To je právě ten problém. Když najdu řešení jak překonat pomíjivost, pak bude konec utrpení.

Vrchol pomíjivosti teď promluvil...

Ze stejného důvodu, proč jsi začal myslet ty sám... Akorát, že Bůh... je tvořen teprve až myslí...

Já sem začal myslet, protože jsem viděl a vnímal... Jenomže vjemy jsou prý taky tvořeny myslí, takže zase ta slepice a vejce ... (rekurzivní definice - no fuj)

Vše je tvořeno myslí... je více úrovní mysli... myšlenek... vědomí... Dokud člověk nedojde k té základní úrovni všech úrovní... nenajde východisko... protože se bude sám sebe klamat... a sám sebe odrazovat... aby nepokračoval dál...

Jasně... jasně... tak to nemůžeš trpět... když vše co děláš je tvá vůle.

Můžu trpět, protože je taky něco, co je s mou vůlí v rozporu. Já totiž netrpím proto, že něco dělám nebo nedělám, ale protože se něco DĚJE - něco zvenku.

Venku se nic neděje... jen uvnitř tvé hlavy má hnízdo jedovatý had... a ten tě uvěznil pro svou vůli... a své chutě...

Každá rozpoznaná a neopakovaná chyba již není chybou... nýbrž poznáním!

Jenomže aby poznání nezmizelo na smetišti dějin, je nutná taky paměť...

Lepší kravinu jsem neslyšel... paměť a spisy naopak ničí pravé poznání a nahrazuje ho pouhou iluzí poznání... jež se nazývá sebrané vědění... a tedy podhoubí další generace prašivých hub... zamořující vše co je svaté...

Ty jsi ale ťulpas... moudrost se neopírá o paměť ani mysl... jde o vhled. Není se třeba ničemu učit! Jen se na všechno podívej bez myšlenek! A moudrost bude hned nabita...

Kdyby to bylo tak lehké. Podívej se třeba bez myšlenek na diferenciální rovnici... :-)

Není tu nic k řešení... tvůj vymyšlený problém vyžaduje vždy nějaké řešení. Protože tvá pýcha ti nedovolí abys odpočíval... ale chce být ještě nadutější.

A kromě toho - i to jsem zkoušel - podívat se na něco bez myšlenek - a nevšiml jsem si, že bych byl o něco moudřejší...

Ty nevíš co je to moudrost... jak by sis mohl pak všimnout, (a čím) že jsi sám moudřejší. Mysl ti vše řekne tak... aby sis ji nechal na věky jako nejlepšího společníka... neznáš jinou realitu, než ve své kouli... pak jsi pouhá loutka svých myšlenek...

To je proto, že ty máš omezené chápání... a jsi pouze teoretik...

Není pravda, taky lecos zkouším. A jestli mám omezené chápání tak mi teda řekni jak chápat neomezeně...

Ty furt jenom něco zkoušíš... protože jsi podělaný strachy... pak nemá cenu ti něco říkat... protože by to tvá mysl stejně zcenzurovala a provedla to jen tak... naoko... aby sama mohl tuhle věc zavrhnout jako nedostačující.

Potřebuješ dostat řádně na frak... až uvidím, že přicházíš opravdu pro radu, ne jen spekulovat... a zpochybňovat... pak to bude jiné... zatím jsi moc daleko, abys mne slyšel... a přišel se vší vážnosti nabídnout mi jakoukoliv oběť... abych ti ukázal jak... Nejsi ještě zoufalý... jsi ambiciózní... a tedy strašně neperspektivní pro pravé učení... raději budu kydat hnůj ve vepříně, než vrtat klackem do plného hnízda sršňů... přijď až bude hnízdo prázdné...

Beznadějný případ

***

Ahoj štěstíčko

až uvidím, že přicházíš opravdu pro radu, ne jen spekulovat... a zpochybňovat... pak to bude jiné..

Spekulace a zpochybňování mi slouží zejména na oddělení zrna od plev - tedy dobrých rad od blbostí... kterých jsem už slyšel četl opravdu hodně... ale budiž.

Škoda, že zatím třídíš jen velké plevy od malých... a to si ještě sám vymýšlíš kritéria, podle který poznáš ty velké... máš to inu dobře na sebe vymyšleno... tak se trap.

Protože vidím, že žádnou seriozní informaci se od tebe nedozvím tak se budu tázat radši na praktičtější věci...

To ti tak žeru....

Vypadá to, že tady mluví jeden o koze a druhý o voze ... Co se mysli týče - teď píšu o tzv. mluvící mysli - tu se mi opravdu povedlo na chvíli utišit. Tu se taky snažím utišit na delší dobu, protože mi ruší koncentraci. Jenomže ono to není tak lehké. Když si třeba jen uvědomuju to co vnímám, tak mi tam pořád na pozadí běží nějaké myšlenky, slova. Jak tedy tu pauzu mezi nimi prodloužit, případně je zastavit úplně?

Ty chceš předběhnout svůj stín viď. Tak hodně neštěstí... aby tě to brzy přešlo.

Co se zavření se do tmavé místnosti na 40 dní týče - O tom jsem už někde četl... Pro člověka, co se zabývá jenom hledáním to není problém, jenomže je tady taky ta věc zvaná škola... a taky rodiče a spousta povinností... Ale o prázdninách to asi vyzkouším, ikdyž jenom na kratší dobu. Ono je to něco podobného jako jeden iniciační rituál v šamanismu, o kterém jsem kdysi dávno četl - kdy je člověk zaživa zavřen v rakvi ponechané někde venku celou noc, a musí čelit svému strachu ze všeho možného...

Když má jít o ne-myšlení najednou je tu tisíc problémů... když má jít o myšlení, žádný problém nenacházíš... sám na sebe vymýšlet pasti a pak do nich padat a ještě škemrat na druhých o almužnu na rozvoj tohoto svého utrpení... tak do toho s tebou nejdu... měl by ses učit od herců, kteří jsou přesvědčivější.

Jo a to s tím dharmovým jménem... to bylo opravdu dobré :-)... Až na to, že jsi první člověk co mi píše , co se podepisuje na konci e-mailu... Pokud mne netaháš za fusekli... :-).

Ty se taháš za fusekle sám, a když ti to říkám, tak si na mě stěžuješ.

Beznadějný případ

***

Ahoj štěstíčko. Na tvou předchozí odpověď radši reagovat nebudu, protože to stejně nemá smysl, stejně si to vyložíš po svém a úplně překroutíš...

Vzpomínáš :-) jak si se mne ptal co vytváří myšlenky? Co takhle princip příčiny a následku? Protože když každá další myšlenka navazuje na předchozí, pak je to tenhle princip, co je vytváří. Jenomže pak by mne zajímalo, co vytvořilo tu úplně první myšlenku, na kterou všechny ostatní navazujou...

Pokud tě to opravdu zajímá, tak se to vydej v sobě hledat... a neobtěžuj s tím ostatní. Mě když něco zajímalo, tak jsem za tím šel... a neptal jsem se pohodlně ostatních.

A ještě jsem se tě chtěl zeptat, jak souvisí trans s osvícením? Protože do něčeho takového jsem se dostal, ale i tam se dá myslet. Ikdyž trochu jinak než normálně...

Ty jsi stále v myslícím transu... až se z něho někdy dostaneš, to ubude otázek...

Šťastný nový rok štěstíčko :-)

Štěstí je droga, která člověka opíjí... aby vpustil do domu zloděje, kteří mu ukradnou klid.

Beznadějný případ