Ahoj! Poznal jsem zázrak. Život je jedno velké tajemství. Mystérium. Díval jsem se na tvůj text a děkuji Ti.

Ani toto není ještě konečné poznání a nikoho to nespasí... ale vede to k zavření vševědoucí klapačky... a k nefalšovanému nazírání... Což je první krok na cestě hledání domova... odhození všeho vědění... všeho učení a všech metod a technik... všeho snažení...

Beznadějný případ

***

Je to krásné. Ten potok toho snažení. Mám Tě rád. Jsem na cestě, na nějaké cestě. Je bez cíle, ale konečně o ní vím. Zatím používám metody a techniky a hned je odhazuji, jsou to super prostředky. Nejvíc se mi osvědčila láska. Napíšu Ti vtip: "Naděje umírá poslední", řekla Naděje a umřela.

KapkaLásky případ

K čemu se osvědčila láska? Nehledě na to... jak spekulativní krátkozraké... čistě osobní a zmlsané je soudit něco z čistě osobně připoutanostního a požitkářského pohledu... co je to láska a co nenávist... vy nazýváte láskou to, co vás zdržuje, co nabízí. Takže si každý lásku vysvětluje podle toho jak se mu zlíbí... a bojuje hlava nehlava na všech liniích, aby si ji udržel či ochránil... a o tom je peklo...

Beznadějný případ

***

Láska je vše . Nepoutám ji. Nač si ji vysvětlovat. Na to věčné vysvětlování a hraní si používám mysl. Mysl používám jako nástroj. Pozoruji mysl, je také krásná. A vně mysli, od lásky, se dostanu k bdění a naopak... od bdění k lásce. Kde je světlo, není třeba vysvětlování. Opustil jsem peklo, protože hraji hru. Hra se mi líbí. Je toho ale tolik... až moc :) Proč by měl mravenec chránit vesmír (i když si myslí, že to dokáže)? Nemohu chránit lásku, ta tady byla a bude. Nepatří mi, je mimo mne. Jsem šťastný, ať tomu kdo říká peklo či ráj. Nenazývám láskou to, co mne zdržuje. Láska není být milován ani očekávat. Ten sýr je dobrý. A o tom je ráj....

Stačí se opít slovem... vidím to na fanynkách hvězd showbyznysu... stačí říct slovo a mají slzy v očích... Stejně tak jsou na tom křesťani a katolíci... a stejně jsi na tom i ty... něco načančat a pak se tím opíjet... Až ta bublina splaskne... bude tu někomu hodně zle... a sýr jež byl dobrý v žaludku zhořkne a nepůjde vyzvracet.

Beznadějný případ

***

Každý má jiné trávení :) Opíjím se vším, čím lze. Zvolils peklo a špatný sýr. Není škoda takové volby? Vychutnám si do kořene radost z tohoto okamžiku. I ta fanynka ze světa showbyznysu to, co činí a to, nač myslí, má v dokonalé harmonii. Pokud křičí štěstím nebo smutkem je ve své rovnováze. Já jsem jako fanynka. Ano. Jenom nekřičím štěstím, vychutnávám jeho příchod i odchod. Pozoruji ho. Jsou věci, které se mi přihodí a jsou věci, které přihodím okolí sám. Cítíš svůj životadárný dech? Ten kyslík tě taky obklopuje ne proto, abys ho vyzvracel. A náboženství člověk potřebuje jako ryba potřebuje velociped. Nejsem téměř nic z přečteného, napsal jsem si svůj korán nebo bibli, protože jsem ji zažil. Já o Tom vím. :)

Škodu znají jen ti co jsou v pekle přežraní dobrého a špatného sýra. Vychutnávat si můžeš co chceš... stejně jsi jen papírový šroťák, který dokonce přešrotoval sám sebe k chutnějšímu obrazu... a nyní... nyní mě tím chce krmit... díky ale já šrot nevykupuji a v zahradě Otce nepodnikám. Lásky ani jiného šrotu tu stejně není třeba... a ať si ty tam, šrotuješ co chceš a jak chceš... tady za tou bránou se hne tak akorát pírko lechtající nevinné pod nosem. Jdi a zkus to vysvětlovat prasatům... možna ti sborově pak poděkují... prasata totiž šrot milují a najdeš je na kdejakém semináři...

Beznadějný případ

***

To bylo krásné, co jsi napsal. Na mne drsné, ale zkrátka... pravdivé. Nechceš být mnou krmen? :))) Ty víš, že děláš dobře, že nejsi nikým krmen a nepodnikáš v zahradě Otce. Mohu ti za to pouze poděkovat. Momentálně jsem prasetem. Když mi někdo ukáže směr ke korytu, který se mi zamlouvá, jdu tam - tupé, ale skutečné, průzračné a nepřetvařující se prase. Ale někdy dojde k tomu, že to prase pozoruji, jak je tupé. Směju se mu. Teprve se učím nevinnosti. Jsou dvě cesty, jedna je orientována láskou a druhá strachem. Jedna rájem a druhá peklem. Pokud jsi uprostřed, je to taky asi volba.

Nejsou žádné dvě cesty... buď existují všechny nebo žádná... a když je člověk v cíli... všechny cesty zmizí. Díky svému omezenému vidění, můžeš prožívat cokoliv... a cítit se jakkoliv... ale nikdy toho nebude dost... Nejsem ani nalevo ani napravo... ani uprostřed... proč si pořád musíte vymýšlet na sebe habaďury, abyste jste pak prožívali jakési uspokojení nebo frustraci! Abyste stále byli od cíle na svých cestách vzdálení a měli tak účel i smysl pro své trápení a plný rukáv argumentů na obhajobu poklesků svých?

Beznadějný případ

***

Nepodsouvej mi, že se trápím, trápíš se očividně ty, cítím jakýsi tvůj vztek, ale možná je to jenom můj pocit.

Co je to trápení? Jen ten kdo něco miluje zná trápení. Já o žádné milování nestojím, o žádnou pozornost ani lásku. Protože láska je jen tyran a věznitel... nedokáže nic jiného než strkat svůj sobecký a špinavý čumák do dění tohoto světa... najímat na dlužní úpis lidi, aby jí sloužili, za ní bojovali proti tomu co ONA nenávidí a tak díky tomu i věčně umírali.

Viděl jsem již mnoho lásek... Božích, Satanských, Mateřských, Manželských, věrných i nevěrných... ale žádná z nich nenalezla konečného klidu... konečného naplnění a potvrzení své sobecké opravdovosti. Každý kdo se lásce upsal... hned měl hlavu plnou instrukcí kde a co jak má dělat, pro lepší pocit... proto tvrdím, že láska vězní všechny duše v tomto světě... a kvůli sobě samé je tu mučí od počátku věků... protože ona nedokáže nechat věci být tak jak jsou... trpí neuspokojením... Stále tvoří a tvoří nové a nové věci aby zvýšila naději na své uspokojení... Aby svět vypadal podle jejího snu. Jenže to se nikdy nestane a ona nikdy nenalezne konečného klidu či vítězství... a proč? Protože je neúplná... ke klidu ji chybí přijmout do sebe zpět svou nenávist... a tak prohrát... a zemřít spolu se svým dílem utrpení, starostí boje a shonu...

A já nejsem hlupák, abych sloužil jejím cílům, které vedou akorát tak k tomu, že zdokonalují nenávist. Takže dokud ty nevystřízlivíš, budu se chovat k tobě přesně tak jak si myslíš... abys sám tím bez odměny neustále trpěl.

Promítáš mi svá zklamání, biješ kolem sebe bičem.

Láska i nenávist budou věčně zklamané. Tak i ty jsi zklamaný z toho že někdo si hraje s bičem... a proto musíš pro svůj klid k němu jít a řádně mu sdělit, že jak se vlastně v tvých očích jeví...

Právě sedím u počítače a pozoruji potok různých myšlenek. Vím, že nepřijmeš žádnou, protože jsi svůj a připadá mi, že bojuješ se světem, jako bys ho chtěl porazit.

Já nebojuji... jsem pouze ozvěna. Kdybys přišel s něčím jiným, vrátilo by se ti něco jiné... Jak chceš svou ozvěnu napravit?

Nechceš prožívat uspokojení nebo frustraci? Co vlastně chceš prožívat?

Teď na blbosti nemám čas, musím na toaletu.

Jsi v cíli? Tak to, pokud budu také drsný, hniješ.

To co hnije... neví že hnije a nikdy samo sobě nesmrdí... Hnilobu vidí a cítí pouze ten, který je ještě na cestách. A za čím vlastně cestuje? Jaký má důvod tvořit neustále další a další cestu před sebou?

Není cíl.

To si jen myslíš... až se to jednou někomu stane... takovou nedokonalou hovadinu nikdy neřekne. Protože to nakonec vypadá trochu jinak... Musí se to v hrnci lebečním ještě smíchat s poznáním, že je jen cíl... A co z toho vzejde huba diplomovaná nikdy nevysloví, aby neztratila v očích svých žáků titul mistra!

Ale když toto mi teď tvrdíš... pak tvrdíš, že není ani láska... tak jak to teď s tebou je? Pouze sis to myslel viď? :-)

Beznadějný případ