Celý život jsem žila téměř jako "panna Orleánská", ne že bych byla taková svatá, ale jinak to nešlo. Vždy jsem chtěla poznat pouze jednoho partnera a být s ním po celý zbytek života. Nakonec se tak nestalo, a "vybral" si mě až třetí. Od té doby nastalo pro mě v životě v soužití dvou lidí peklo. Žít mi pomáhaly moje děti, což činí až dosud, ikdyž jsou dospělé. Často jsem v minulosti pomýšlela na sebevraždu, po operaci jsem se trochu změnila a přijímám vše tak, že to má svůj význam. Manžel si nikdy nevážil života se mnou. Dnes vím, že není taky lehké žít s člověkem, který je přecitlivělý a závislý pouze na manželovi a dětech. Ale na druhé strany měl jistotu věrnosti, dělala jsem, co ani nevyslovil. Protože jeho minulost byla úplně jiná, plná večírků, žen a alkoholu. Proto se mu asi tak líbilo to, jaká jsem. V životě jsem o ničem nerozhodovala, pouze jsem se starala o jeho pohodlí, měl všechno co chtěl. To vše jsem mu dávala s láskou, nikdy bych se nepodívala na cizího chlapa, o nevěře nemluvě. On dělal věci, které hraničily se slušností. Opilý obtěžoval ženy, ke mě byl sprostý, někdy mě i fyzicky napadal, když se vrátil v noci domů. A já odpouštěla, nedokázala jsem si představit, že bych měla bez něho žít. A pak přišel okamžik, kdy před mýma očima opilý chtěl souložit s cizí ženou, kterou neznal. Měla jsem šok. Nevyčítala jsem, jen jsem trpěla. Jednoho dne mi oznámil, že se mnou končí. Žijeme ve společném rodinném domku, spíme každý zvlášť, já se o něj starám jako dřív. Peru, vařím, peču aj., on se chová celkem slušně, ale chce mít svobodný život a dělat si co chce. Již 5 let žije s jinýma. Myslíte, že má cenu takový život, nebo ho mám opustit. Za celou dobu jsem mu nebyla nevěrná. Nemůžu žádného chlapa vidět jako partnera. Co mám dělat. Děkuji za odpověď.

Když perete jen perte, když vaříte jen vařte, když pečete jen pečte, když uklízíte jen uklízejte... nic víc není třeba... až to všechno dokážete dělat opravdově, všechny starosti vás opustí samy... Jinak si můžete dělat co chcete... ale vždy to dělejte se stoprocentním zaujetím... Jen Satan ví co kdo má nebo by měl dělat... proto se mě lidé na takové věci "co máte s čím dělat" už neptejte... Nikdy bych vám neřekl pravdu, musel bych si vymýšlet... a cpát do vašeho utrpení ještě další své výmysly... a dávat vám falešné naděje a víry... tak jako to dělají všichni ti co berou duchu svobodu, jen aby ho využili k pobavení vášní svých... ve hrách vypečených... Slovem medovým plným nadějí a útěchy... sami prodávají se do chrámu Otce a protože sami nevcházejí... ba ani cestu neznají... v zuřivosti závistivé nad svou vlastní slabostí... vymýšlejí lsti, aby obrátili svět k obrazu svému a sami stanuli v hávu sametovém na vrcholu úcty pomíjivé.

Beznadějný případ