Ahoj Guru, Nulo, no nevím jak ti mám říkat.

Říkej mi tak, jak mi nechceš říkat...

Prostě ahoj, občas pročítám tvé stránky, když je chvíle. Všechno je tak krásný co píšeš tak úžasný, ale tak tak těžký...

Když umývám nádobí... jen umývám nádobí... Když jdu po ulici... jen jdu po ulici... Co může být ve skutečnosti těžké... kromě myšlenky na to, jak je co pro ni těžké?

Jsem úplně nenormální trpící člověk, a asi jím ještě dlouho budu, celý život určitě a možná až před smrtí na smrtelné posteli si vše uvědomím a procitnu.

A když si o sobě právě nic nemyslíš... tak jaká jsi?

Jo jo, ale nechci to pořád řešit a trápit se tím, že se vlastně trápím.

Každý kdo žije se musí minimálně 70 let zbytečně trápit a snažit aby neumřel...

No vždycky když si takhle říkám co bych ti napsala na co se zeptat, tak mám strašně moc otázek a sami přicházejí a teď nevím na co se zeptat.

A když máš hlad... co a proč se v tobě ptá na to co bude k obědu? Je to tělo, žaludek, jazyk, chuť, hlad nebo co? Jaký účel má se ptát? Když odpověď nikoho přeci nenasytí...

Chci se zeptat hlavně na výchovu dětí, vím že je nejdůležitější začít u sebe (osvobodit se) to je mi úplně jasné, ale je to tak těžké a asi na hodně dlouho, tak bych aspoň zhruba chtěla vědět jestli nechybuju a znát tvůj názor.

Tak to jsi na špatné adrese... protože všechny názory pocházejí od Lucifera... a protože jsou od něj... tak kdokoliv je přijme a bude hostit... ten bude trpět... Nikdo spolehlivě nemůže říct co jaké je... pouze když do toho vloží své vášně a touhy, své sny, plány a očekávání, tedy... spojili se na chvíli se svým peklem... pak může dostat odpověď, která je stejně jen vymyšlená... ale má moc... poštvat proti sobě milióny lidí... zabíjet.

Také bych ráda věděla jak jste to měli s výchovou u vás doma.

Vychovávat dítě není moje starost... protože výchova dětí není nutná. Jsou nevinné... to co nazýváme výchovou je pouze převýchova k obrazu poskvrněné společnosti... a jelikož je protizákonné chránit člověka před poskvrněním... rozhodl jsem se, že děti mít nebudu. Což zatím protizákonné není... a ani nebude... protože se pracuje již na tom, aby se děti rodili především ze zkumavky a vychovávaly ve velkém ve speciálních ústavech přesně dle požadovaného programu. Takže konfrontace s nějakými jinými názory... nebude přípustná... a vyrostou z nich ideální dříči na blahobyt vrchnosti Bohem povolané... Obyčejní lidé... budou postupně vytlačení... pářit se budou pouze vrchnosti... ostatní budou sterilní...

Nemám ráda to slovo výchova, ale nějak to říkat musím. Dceři je 9 měs. nechává jí hodně volnosti a spíš se řídím svými instinkty, ne podle knížek, ale někdy mi to nedá a člověk si přestává věřit. Barborka je hodná, hrozně živá, jenom v noci se pořád budí. Nevím co s tím problémem. Už půl roku to takhle děláme, že se v noci budí třeba i 10x, ale zhruba po 1 hod. - 1,5 h a chce nakojit. Samozřejmě ji kojím. Někdy se snažím ji uklidňovat, houpat a usne opět, ale na chvíli, takže ji pak stejně zase nakojím. Chce si prostě podudlat. Budí se ihned se řevem. Dokud ji nenakojím řve. Pořád si říkám, že ji to určitě přejde samo a nechci dělat násilí, že ji nechá řvát do uřvání. To si myslím není dobrá volba pro tak malé děti všeobecně. Ony jsou tak přirozené, opravdové, nemají přece špatné úmysly a nejsou vychytralé jak si všichni myslí. To z nich právě děláme až my časem. Dělají prostě jenom to co zrovna cítí. Mají přirozenou inteligenci a ví proč co dělají. To si myslím já. Jen se bojím, že to tak bude třeba do dvou let. Už jsem si zvykla na nedostatek spánku, člověk má fakt nervy. Myslím si, že pokud ji vyhovím pokaždé tak jednou ji přeci musí dojít, že nemusí plakat, že tam jsem a dozrát. A to je právě to, v čem jsem si nejistá. Je hodně různých názorů na toto téma, jaký je tvůj?

Nevidím nikde problém... Barborka má přesně takovou matku, která je schopna tohle ustát... jiná by ji třeba vyhodila z okna... takže je vše v pořádku. Vždy je vše v pořádku... všichni jsou na svém místě... to co se děje... se děje... a dít se to nemohlo jinak... Vy se cítíte tak a tak... a Barborka se cítí třeba ještě hůř... takže to jistě spolu nějak vyřešíte. A když ne, tak ne...

Jak spali tvé děti, myslím, že jsem někde četla, že děti máš.

Žádné děti nebudou nikdy moje... takže nemám právo na to nějaké mít. Ten kdo nějaké děti "má"... pak musí za to právo sloužit peklu až do konce života.

Někdy ji ale v noci chvíli nechám plakat a říkám jí ať se jde napít. Prostě si sama dojde a přisaje se. Trošku jí to ztěžuju, ať se snaží, ale to dělám jen někdy, když jsem tak ospalá. Jediný co mě trošku nesedí je to, že mě to někdy hodně vytáčí. Třeba když se mi podaří zrovna usnout a ona je zase vzhůru. Nechci být zneurotizovaná matka a přenášet to na ni. No je to prostě očistec a ego hodně trpí, to jo. Co mám se sebou v takové chvíli dělat?

Ale vy tu nejste od toho abyste se zbytečně starala o to co máte dělat se sebou, nýbrž... od toho co máte udělat pro Barborku. Tak to prostě udělejte jak nejlépe pro ni dovedete... v čem je pak problém? Třeba až to jednou uděláte čistě... bez výčitek vůči ní... Barborka bude uspokojena... a už nebude vytvářet pro vás další a další příležitosti k tomu, abyste dokázala jednou vidět svět bez myšlenky na sebe.

Už se ovládám lépe než na začátku, ale někdy mi to ještě nejde.

Ovládání... je následkem výčitek vůči Barborce. Ona nechce abyste se ovládala... a pak předstírala... ona od vás očekává něco jiného. Až to v sobě najdete, pak se ovládat nebudete už muset a Barborka se vás nebude muset učit.

Jinak jak se díváš také na příkazy a zákazy? Připadá mi hrozné furt dítěti to nesmíš, takhle ne atd. Jenomže jak řešit třeba to, že chce roztrhat krásnou pokojovou kytku? Vím je to kytka a určitě mi řekneš, že na ní lpím, ale jak na takové věci? Když je to nebezpečný tak je to jasný, že jí to vysvětlím. Moc ti děkuji pokud mi odpovíš a těším se. Měj se moc fajn.

Svět je plný zákazů a příkazů... jak by se člověk mohl v něm chovat svobodně a demokraticky? Jak by mohl být nastolena spravedlnost, když ty všechny zákazy a příkazy slouží udržení hiearchického systému jež těží z obchodní okupace a vykořisťování... ekonomicky slabších národů? Musíte jít za někým kdo ví co je správné, ten vám poradí... jak správně vychovávat své dítě... pro mě je správné ať ho vychováte jakkoliv... soudit vás nijak nebudu, protože i kdybyste se snažila sebevíc... nikdy nemůžete vědět co vlastně činíte. Nikdy lidi nesoudím, lidé jsou nevinní... to s čím se bavím na těchto stránkách... jsou pouze jejich vášně a žádosti... těm nadávám... ty odsuzuji... nevinných se nedotkne ani to kdybych na ně veřejně nadával, svlékal je do naha, a plival po nich... nevyvolalo by to v nich žádnou odezvu... oni by se tím bavili... protože oni to nemohou zhodnotit... proto jsou svobodní od utrpení. Kdežto lidé posedlí a věznění svými vášněnmi... v těch se hned jejich vášně ozvou a ovládnou jejich jazyk různými požadavky na satisfakci...

Nemohu nikoho jakkoliv posoudit, nemohu se nikoho dotknout, nikoho povýšit ani ponížit... nikoho pochválit, nikoho zostudit... nemám se o co opřít... nevím co je nakonec správné a co špatné, co je láska a co nenávist, co Bůh a co Ďábel... Jsou to jen vášně a tužby, které vytvářejí svět plný náboženství a dogmat, směrů a cílů, pokroku a úpadku... měřítek pro úspěch a selhání, měřítek pro odměnu a trest... a tak jedinné co mohu odsoudit je ta faleš toho všeho... Jak bych vám já mohl v čemkoliv poradit? Jsem pro vás absolutně nepřínosný člověk... Jsem tu již zbytečný... není tu nic proč bych tu měl dále být.

Beznadějný případ