Děkuji ti za tvoje úžasné články, které čtu jedním dechem. Možná škoda, že jsem tě objevila až nyní... možná to tak má být, ale je pravda, že nikdy není pozdě.

I úžasného pokrmu se dá za pár minut přejíst... A kdo o ničem nesní... pro toho není ani pozdě ani brzy.

Je fakt, že jsem stále (v uvozovkách) na začátku, neboť toho ještě musím hodně přečíst a naučit se.

A když na to všechno nemyslíte, jak na tom opravdu jste? Myšlenky mohou i lhát...

Tvoje články mi ale promlouvají hluboko do duše, vystihl jsi přesně definice současné existence, málokdo by to svedl lépe. Nebudu ale popisovat tvoje články. To je přece úplně zbytečné, ty víš, že je to pravda a já to vím taky.

A k čemu je dobré takové vědění? Nejsou s tím jen velké problémy? Jakékoliv vědění překáží a zaslepuje... jakékoliv tvrzení vychází pouze z omezeného osobního pohledu... to nejhorší co při hledání pravdy můžeme dělat, je že si o čemkoliv budeme něco myslet... třeba že jsou moje články úžasné a svět je slepý...

Vzbudil jsi ale ve mně určité pocity, které ale nejsou příliš pozitivní.

Pozitivní a negativní vnímání se odvíjí jen od tužeb... vědomí samo neví co je slast a co strast... ale může si něco usmyslet... a pak stvořit dané emoce... nemůže být vzrušující to, o čem si nejprve nepomyslíme, že je to vzrušující... bez pomyšlení není emocí... a tak si mysl vymýšlí na základě tužeb rozlišuje co jaké je... ale nikdy to není pravda. Záleží o jaké záchytné body se opírá... změníme-li ty body, změní se i pojmenování a následné emoce... lze tak např. z nepříjemného učinit krásné. Hodně jsem s tím teď experimentoval... protože mě zajímalo, odkud se bere ve mě tvrzení co jaké je... protože jsem věděl, že všechna tvrzení se odvíjí jen od iluzorních opěrných bodů.

Znám se, chtěla bych hýbat světem v dobrém slova smyslu, ať rukama nebo slovy, ale cítím, že jsem na to moc malý a nicotný človíček. Tady jsi zasáhl moje nitro. V mých myšlenkách je spousta otázek jak to všechno napravit... Kde vlastně začít... A čím?

Ten kdo nic nechce... nejen že pohne světem... on ho dokonce převrátí naruby a nechá ho klidně celý chcípnout... Ale ten kdo něco chce... s tím bude svět vždy hýbat... a nechá ho klidně chcípnout ať se v něm snažil sebevíc. Není kde začít, a není s čím začít... přestaň myslet na kokotiny. Kdo chce být svatý uvalí na svět kletbu hříchu... a pak se ještě rozčiluje že jsou lidé tak zabednění... a úplně zapomněl... že svět se mění současně s jeho pohledem na něj... ale on aby mohl v něm něco dokázat... nechce změnit ten pohled, a pak musí se moc zapotit a umřít nespokojen... Zákon pekla je takový... že nikdy nebude možné nic získat v tomto světě... pouze myšlenku na to že jste něco získali... to je celá vaše odměna... Pouhá myšlenka... prchlavá ještě víc než pára nad hrncem... a s tímto chatrným zbožím chcete obstát u posledního soudu? Se vzpomínkami a představami, s myšlenkami? Co budete dělat... až se před námi rozplynou na prach? Čím se chcete hájit abyste nebyli zase a zase vyhnání z ráje? Kdo má tomu bude dáno... a kdo nemá tomu bude sebráno i to co měl. A celé vaše bohatsví je v myšlenkách... a udržet si takové myšlenky to vás žene do hrobu... vycucnuté jako křížaly. Promrhali jste život šlechtěním kopřiv a plev...

Má ještě vůbec smysl vkládat druhým lidem do hlav skutečný děj, který teď je, když to vlastně vůbec nechtějí slyšet? Má vůbec cenu se kvůli tomu vysilovat? Už mi to vzalo hodně energie a ještě jsem já nakonec byla ta podivná šarlatánka co hazarduje s jejich penězi apod.

Trápíš a vysiluješ se jen kvůli sobě a svému myšlení... stačí přestat myslet na to co jsi si umanula... a celé tvé trápení hned zmizí!

Nevím jestli tento mail vůbec dostaneš, jestli nepíši trochu pozdě, když datum vydání bylo 2003. Ve své podstatě jsem optimistický člověk a stále doufám, že se něco zlomí a my procitnem, ale když čtu tvoje články, které jsi napsal dva roky zpátky a porovnám to s dneškem, tak bohužel zjišťuji, že se nic nezměnilo.

Optimistický i pesimistický člověk podléhá vlastnímu sebeklamu... cožpak by mohla být pravda optimistická či pesimistická? Kde to vzniká, na základě čeho to vzniká a o co se to opírá? A až to najdete, tak do toho jen vhlédněte a budete se smát nad celým svým duchovnem i nad celým svým materialismem. Doufat že se něco zlomí... to je ta patologie... která živí vaše peklo... patologie utvářená sněním o falešných ideálech postavených na čistě egoistických a osobních tužbách vaší mysli... Oko netouží, ucho netouží, jazyk netouží... nemůže vědět co jak chutná... žádný smysl neví co jaké je... ale mysl si o tom může něco myslet a na základě toho smyšleného jste vy nuceni prožívat patřičné emoce... protože žijete v klamu, že mysl patří vám... že je to hlas vašeho vědomí, duše či čeho...

Je zajímavé, že jakýkoliv článek od tebe mi dodává mnoho energie a síly pokračovat a nevzdávat to.

Energie neexistuje.... nemá tvar ani barvu... pouhá myšlenka ji dává podobu... mysl si něco usmyslí... a pak se to tak jeví.... ať už je to Bůh nebo Ďábel... Láska nebo Nenávist... ani jedno není... ani světlo ani tma... je jen jedna věc, která v mysli na sebe bere jakoukoliv podobu a jeví se pak vědomí jako skutečnost... zkrze mysl se Satan prožívá, zkrze Mysl se Bůh prožívá... Je to jako divotvorné zrcadlo... uvidíte v něm přesně to co chcete či nechcete... to co chcete a nechcete... dává zkrze zrcadlo punc reality všemu co vnímáte.... tak jako ve snu nevidíte okem a neslyšíte uchem... přesto aniž by tam někdo rozsvítil... je tam den i noc... a vše vnímané je skutečností... bez oka, ucha, nosu, jazyku, hmatu... a tak jste podváděni... považujete jevy za skutečnost, místo abyste našli toho kdo vše vnímané osvětluje jako viditelné... včetně nějaké energie, času a prostoru, hmoty či ducha...

Vyzařuje z tebe láska.

Zase si to idealizuješ... jen proto aby jsi mohla ty sama trpět... a proč tak dlouho trpíš? Aby jsi mohla na chvilku prožít radost... jako závodník... 10 let trénuje na jedno relativní vítězství... za vším je myšlenka... vyhrál jsem... nevyhrál jsem... emoce se odvíjí od myšlenky... ale čí je ta myšlenka... čí je ten hlas, který ví co je dobré a zlé?

Beznadějný případ