No pěkný. Jsi docela slušný grafoman. Počítám, že z toho spisování pro sebe něco máš :o) (Jasně, že nemyslím prachy nebo nějaké ujeté potěšení.) Každopádně máš pěkné stádečko pokusných myší. Budeš patrně zvyklý na různé, takže se nemusím moc omlouvat za to, že tenhle můj výplod bude drzostí a troufalostí sršet. Pokud dovolíš, pár věcí by mě od Tebe zajímalo. Něco jsem pročetla a vypadá to, že si na to vážně kápnul, dostal jsi se k jádru pudla, trefil jsi hřebík na hlavičku etc. Co myslíš?

Že tě hlava ještě nebolí... tak tě budu do ní mlátit dokud tě nezabiju úplně... Hřebíková královno.

Pokud Ti bude stát za to mi odepsat, doufám, že se nedočkám odpovědi formy téže jako na těch všech stránkách, kam všechny Tvoje identity vrhají neuvěřitelná množství textu.

Máš asi jasnou představu o tom jak má moje odpověď vypadat, abys ji mohla indentifikovat v tom velkém množství textu v tomto světě. Moje odpověď je napsaná na rozpálené žehličce. Lehce šeptá... přitiskni si ji pevně k uchu a naslouchej... během vteřiny... vyžehlím všechny tvoje starosti.

Většina věcí, které píšeš se dá říct poměrně krátce, protože jednoduché věci nepotřebují rozpatlávat do skoro filosofických traktátů. (A já si skutečně stojím za tím, že to jednoduché je :o))

Kdybych chtěl něco lidem říct tak pouze mlčím... ale baví mě provokovat nadějné filosofy a histerické onbucmany... kudlanky nábožné, povolané pást se na tučné něvědomosti...

Oceňuji, že se pokoušíš ukázat lidem, jak ryby chytat a neservíruješ jim je i s přílohou, ale už jsi jistě zjistil, že "hledači" vlastně moc nechtějí zapojovat svůj mozek, ale dají přednost tomu, když jim to někdo hezky vysvětlí, ale musí to být, samozřejmě trochu tajemné, jinak by to nebylo ono, že?

Není nic než tajemné... a pro lidskou mysl... která funguje pouze na rozlišování a kategorizaci, na piplání a vymýšlení zákonů, pravidel příčin a následků... takže... jediné co člověk drží v ruce... je pouze a jen TEORIE... pro níž si vyzkoumal i teoretické důkazy... ať už se jedná o zákony chemické, fyzické, společenské či Božské... jsou to jen teorie... Sama věda neprokázala ještě ani existenci jedinného atomu... ale kolik zákonů se o jeho existenci opírá... Takže až lidé dojdou k poznání... že všechno bádání a objevy jim vůbec nepomohou a že i kdyby vystudovali tisíc vysokých škol... problém jejich vlastní existence zůstane nevyřešen... a budou se potýkat se stále stejnými psychosomatickými problémy jako bezdomovci... jenže na rozdíl od nich ve velkém. Jedinné co tedy člověk ve svém okázale triumfálním pokroku dokázal... bylo a bude pouze to... že donekonečna množí a množí své starosti a problémy související s jeho existencí... až do takové míry... že mu ze 24 hodin nezbývá čas ani na to se řádně vyspat... a tak řeší a řeší... platí daně i vědu... zcela nesmyslně... A všechna zvířata se smějí jeho ješitnosti slona v porcelánu hrajícího si na génia, jež se snaží postavit věž do nebes... na tekutém písku...

Jakékoliv tvrzení je mylné... skutečnost je neuchopitelná... nedá se spoutat žádný smyšleným zákonem... nemusí se řídit žádnou smyšlenou definicí... chová se svobodně... a to je to co lidskou mysl irituje tak... že odchází z ráje hledat svět, ve kterém ona bude pánem nade vším... a nadělí si sama jen to co je pro ni dobré... ale co je tím největším kamenem úrazu? Že ona sama to neví, a jediné co může stvořit je iluze... pouhá napodobenina ráje... která se hned rozplývá při konfrontaci se skutečností... Nenapravitelná chudinka, jejímž cílem je vytvářet ráj pro sebe samu... a naplnit si své sny... a důsledkem její dobré a správné činnosti je jen a jen utrpení... utrpení hladového bez úst... který sedí o bohaté tabule... takoví jsou ti jež naslouchají hlasu hada ve svém vědomí... hada jež se prohlašuje za vaši mysl, duši, existenci...

a řekne jim, co si mají myslet, nebo (v tom lepším případě) kudy vede cesta.

Jediné co člověk zmůže se skutečností je to... že si o ní může jen něco myslet... a on musí myslet... aby někým byl a někým se mohl stát. Aby pracoval na iluzorní odměnu... pozemskou či nebeskou... aby plnil smyšlené úkoly a plány... aby zdolával vymyšlené překážky a tím vším snažením obhájil svůj hřích a stal se sám před sebou někým lepším... stále lepším... a stále a stále... a nikdy to neskončí... ani Bůh kterého si mysl utváří pro motivaci... nemá klid... a nevyřešil problém existence... stále je lapen usilování a bojem se Satanem. A tak vznikají ty nesmyslné cesty nikam... a učení které dokáží včasně využít nevědomosti nevinných k tomu, aby sloužili těm jež definují učení a cestu... Moc je jen otázkou podmanivé informace... moc slibuje a vyhrožuje... opírajíce se jen o představivost... bez představivosti... není moci...

Dobře znám ten pocit, kdy máš dojem, že už rozumíš, že závoje halící podstatu jsou odhrnuty (sakra, to je ale výhled, co?), ale kupodivu z toho nemáš radost a jediná další cesta, která Ti přijde rozumná a srdce touží po klidu a osvobození v absolutní neexistenci. Je to zase jedna fáze pouti (řekněme). Zajímalo by mě, jak při svém stavu mysli (myslím něco na způsob stupně poznání nebo prozření) zvládáš všední realitu. Však i osvícený musí občas umýt záchod a vyprat si slipy (nebo trenky, podle libosti). Přece jen, nežiješ někde v Tibetu, kde by ses na tyhle civilizační opruzy mohl vykašlat.

Hlavní problém zvládání jakékoliv reality pro lidské myšlení je ten, že si člověk utváří sen o lepším světě, o jiném světě. A toto utváření je příčinou tvorby náboženství a celkového utrpení, tvorby cest a učení k lepšímu směřující... To znamená, že pak jedna realita překáží druhé a člověk neustále bojuje... a tento boj, ač je marný ho vysiluje a žene do hrobu... protože vytváří napětí a je nekonečný... dokud si mohu představit lepší stav věcí než aktuální... budu žít v napětí a tedy trpět... A lidská patologie je taková, že vše přeci musí směřovat k lepšímu... proto všechno lidské konání je tak nasměrováno... je to blud starý už tisíce let... ale stále líbivý a podmanivý. Na tomto bludu staví všichni mocní... mocní jsou ti, jež dokáží stimulovat touhu ve vás, touhu uchopit a dosáhnout lepšího stavu věcí než je ten aktuální... Všechno na tom stojí... nabízí lepší... nikdo by nenásledoval horší... proto stačí vytvořit na poli smrti (svět) pozlacenou fatamorgánu a hned se všichni inkarnují, aby se vydali na pouť... a dosáhli svého... závodníků jsou miliardy... vítěz může být jen jeden... a protože závod je nekonečný... vítězí jen ten jež se vzdá odměny... Pak již nezávodí, nemá v tom osobní investici.... nic neočekává, a proto ho nic nerozčílí... je v klidu a vychutnává si každou činnost... nikoliv jako překážku, ale jako nejvyšší možný stav věcí... dokonalost v každém okamžiku... to je stav probuzeného... světský = ten nejvíce svatý... vše ostatní je sen vlastního utrpení.

Dokud se mě lidé budou ptát na jakékoliv "jak" pak mluví jen o svém utrpení... teprve integrací vhledu... a vzdání se moci přetvářet věci k ideálu svému... opuštění pozice mistra a Boha... teprve pak je člověk volný... a když pere slipy... je to ta nejdokonalejší činnost která může se zrovna odehrávat... Najdětě to co vás z tohoto stavu stále vyhazuje... a proniknete do tajemství rajského... pozorujte a pronásledujte sami sebe uvnitř... Knihy pouze krmí vaši představivost... a posilují vaši motivaci závodit... Není nic než ráj... všichni jsme už dávno v ráji... ale Had vás donutil snít o lepším... a tím proměnil ráj v peklo. Ti co dokázali opustit své sny o jakémkoliv "ráji"... mi to potvrdí... ostatní spáči... musí trpět ve tmách a temnostech... kde je jen pláč a skřípění zubů... protože vše co tam lze dosáhnout se kdykoliv může proměnit v pravý opak... nebo se rozplynout hned po uchopení v nic... a nikdy s pomocí vlastnictví věcí a prožíváním stavů z tohoto světa nelze dojít trvalého uspokojení...

Hmm, moc to nezní jako otázka, tak trochu lépe: Bereš realitu, ve které teď žiješ, jako nutné zlo, něco, co musíš vydržet nebo jako věc, co Ti může rozšířit obzory a prohloubit tvoje poznání?

Už jsem řekl... že bych si o tom mohl vymyslet tisíc věcí a teorií, abych klamal a zdržoval sám sebe... aniž bych se kdy dobral odpovědi, která by dokázal vyřešit ten problém... Proč si musíme o všem něco myslet? Kdo to objeví... bude už blízko... A ty se ptáš... a ptáš se již se zpitvořeným pohledem... pak by má odpověď pro tebe byla kýbl sraček vylitý na hlavu. Proč si mám vytvářet umělé problémy k řešení? Když je ticho v mysli... tak je vše vyřešeno samo!

Myslíš, že Tvůj výskyt tady a v téhle době má nějaký důvod - hlavně, jestli má přinést (osvětlit něco Tobě osobně?)

I kdybych po tom tisíc let pátral... najdu jen své vlastní výmysly. Raději se ztratím v pozorování...

Taková míra "prozření" má jeden nepříjemný následek - víš, že jsi pořád nula, kapka v moři energie, chvilkami (To mi neříkej, že ne! To bys musel být fakt hodně daleko) ale cítíš, že máš nad ostatními nulami lehce navrch.

Není žádné prozření, jen hra na prozírání... stačí jen jednou pomyslet... a je zas tisíc věcí co zbývá prozřít... Ať už si v mysli hraješ s kapkami nebo mořem... jak směšné... ten Boží holub ti sere na hlavu stále stejně... Mít nad někým navrch... to je utrpení... být na tom hůř než ostatní... to je utrpení... být se všemi jedno... to je utrpení... I kdybych se rozkrájel, nezjistím kdo jsem, kde jsem, jak daleko jsem a jak jsou na tom ostatní... pouze nakrmím podobnými myšlenkami démona, který mě bude pronásledovat dokud budu živ... Nemohu nic nikomu říct... nemohu nic nikomu neříct... Co mám tedy s ostatními dělat? Když na ně nemyslím... neexistují. Jsem tvůrcem a vrahem všeho nač dokážu pomyslet... a nic není vně... vně a uvnitř... je jen vymyšlená hranice... stejně tak jako všechno o čem se dá diskutovat... a výsledek snažení? Okrádání sebe sama.

To není to hlavní. Hlavní je, že Tě to v podstatě dost handicepuje - ocitneš osamocený, vnímáš spoustu věcí, kterých jsou ostatní ušetřeni - lidí, co se s nimi dá rozumně bavit (zejména proto, že hned nechtějí nějakou radu nebo vysvětlení, nebo rovnou zázrak) je jako šafránu.

Hlavní a vedlejší, handicap a privilegium, osamocený a ve společnosti, rozumně a nerozumně, šafránu a kopřiv... O co se při tom všem opíráš? O vlastní bludy...

Neboj, už to utnu. Stejně je to jedna z nejdelších věcí, co jsem kdy napsala.

To máš teď blbý.

Já, narozdíl od tebe, moc se slovy zacházet neumím. Promiň, jestli je to zmatené. Hlava mi nepracuje se slovy, takže je pro mě občas fuška to do toho obecného kódu převést.

Kdo ti co slíbil za takovou snahu a dřinu? Já jsem tě do ničeho nenutil. Tak kdo tě platí?

Tak, pokud Ti to bude za to stát, budu ráda, když se budeš obtěžovat s odpovědí.

Tak to ti k tvé neradosti musím říct... že jsem se s odpovědí nijak zvlášť neobtěžoval... ikdyž mi to nestálo...

Beznadějný případ

***

Jupí, to je písmenek :o) Vidím, že jsi se vrátil z výletu v pořádku a stále ve skvělé formě... Srovnané to máš pěkně a, více méně, tomu rozumím. Díky. A co emoce a city? Jde to i s tímhle "nadhledem"? Jde to, třeba se zamilovat?

Emoce a city si vyrábíme sami... Zamilovat se může jen člověk, který brzo umře... Neboť láska je možná jen k něčemu... a tak se tvoří pouto... a tak vzniká strach o milované a vkrádá se neklid. Energie má vždy směr a cíl a jestliže cíl je zničen... pak se energie vrací ke zdroji a stává se destruktivní... A tak ze zkušenosti tvrdím, že jestliže bych si cokoliv zamiloval z tohoto světa, okamžitě se vyrojí démoni a budou sužovat před mými zraky milované a tím týrat i mě... a mé štěstí se změní v neštěstí. Proto vidím lásku jako nejzákeřnějšího tyrana... neboť pro ni je to všechno utrpení... aby ona mohla být BOHEM! V podstatě je zbytečná a není ji nikde třeba... kdyby zmizela... zmizí s ní i všechno utrpení... Není větší sobecké macochy než láska... neboť pro sebe vás tvoří, pro sebe vás ničí, pro sebe vás vysává...

Všichni všechno dělají pro lásku... láska je nejúčinnější vydírací nástroj tohoto světa... protože pro ego je to něco jako Mana... pro nic jiného se nezrozujete do takové bídy utrpení... zažít to... být milován... začíná to u dětí... nebudou-li se učit... sklidí nadávky tresty a hrozby... pokračuje to dál a dál... zkrze školy, zaměstnání, pravidla a zákony, končí to u sexuálního vábení... všechno se děláte pro to, abyste získali co nejvíce lásky od světa... či od Boha nebo Satana... musíte se o lásku v tomto světě snažit, musíte si ji něčím koupit něčím zasloužit! A to je jediné primární peklo... a zdroj všeho utrpení... podmínka, že štěstí může být prožíváno pouze a jedině ve vztahu s naplněním vašich snů... Nehledě kolik našeptávačů, kterým nasazujete až andělské křídla vás v tom jen a jen utvrzuje... Chcete lásku? Pak musíte být v něčem vyjímeční, v něčem úspěšní... v něčem co definovali jiní a o čem ostatní bídníci včetně vašeho Boha smýšlejí jako o hodnotě. A základem je... snít... snít a snít... a... nikdy neztrácet naději... protože kdo nemá sny nemůže nikdy prožívat něco takového jako je láska a štěstí... a strach...

Beznadějný případ

***

Hmm. To asi jo. Já si stejně musím najít svojí pravdu. Díky za inspiraci z tvých textů. Zajímavý vhled. Nicméně mi z tvých předchozích odpovědí zůstal pocit, že se na jakoukoliv otázku snažíš odpovědět co nejmoudřeji (až přemoudřele) za každou cenu. Že tě hlava ještě nebolí... tak tě budu do ní mlátit dokud tě nezabiju úplně... Hřebíková královno - tohle je fakt úplně mimo. Samo o sobě je to docela vtipný, ale lehce neadekvátní textu, na který reaguješ. Ale kdo by se pitval v pár slovíčkách.

A je to opravdu mimo vážená Hřebíková královno? Vidíš už je to tu zase... tak to asi nebylo mimo... nebo ty jsi mimo? A kde je vlastně to tvé mimo? Můžeš mi ho ukázat... nebo si to jen musíš myslet, abys obstála sama před sebou?

Co tady vlastně ještě děláš? Bytost na tvé duchovní úrovni snad už nemá důvod tady kysnout... mohl bys jít kam se ti zlíbí. Podle toho, co si matně pamatuju tvých textů, tak tě to tu až tak moc nebere...

To jsou tvé předsudky, tvé starosti a tvé otázky... nevím kde na to všechno chceš vzít odpověď... Mám si ji vymýšlet? Lhát? Na to tě mám moc rád. Nevím o ničem kam JINAM by se dalo jít...

Jestli se ti nechce odpovídat, neobtěžuj se. Já se jdu věnovat své iluzi.

A kdyby ses jí na chvíli nevěnovala... co by se stalo?

Beznadějný případ

***

A kdyby ses jí na chvíli nevěnovala... co by se stalo?

Jde o to do jaké míry se jí nevěnovat. Ještě se mi to nepodařilo tak, abych se zbavila iluze toho, že existuje moje já, oddělené od ostatních já.

No když ji pořád živíš... i tímto stylem přemýšlení...

Třeba to klapne a bez námahy, až to tu zabalím.

A zase stejná písnička... a následné očekávání dohady a spoustu věcí a problémů... jinými slovy... výmluvy pro odklad...

Nevěnovat se té iluzi je to, co mě láká a nejen v obtížnějších chvílích, ale myslím, že celkem stojí za to se jí ještě nějaký čas věnovat. Je to celkem zábavné...

A tady už je to... vyargumentované tak že odklad je dobrý... kdyby Buddha jen jednou povolil... nebyl by byl Buddhou...

To jsou tvé předsudky, tvé starosti a tvé otázky... nevím kde na to všechno chceš vzít odpověď... Mám si ji vymýšlet? Lhát? Na to tě mám moc rád. Nevím o ničem kam JINAM by se dalo jít...

No, to jsem právě myslela, že víš :o) Jasně, že to jsou MOJE otázky. (Starosti a předsudky moje nejsou, protože zrovna při kladení té otázky tito mí občasní kamarádi přítomni jaksi nebyli.)

A kdo s kým si to pak chodí povídat do tvé hlavy a ty je musíš poslouchat... proč je musíš poslouchat?

Tu odpověď jsem chtěla pochopitelně TVOJÍ a nic by sis snad nemusel vymýšlet a nemusíš ani lhát. Pravdivá odpověď na jednoduchou otázku (žádná absolutní pravda, jen pro tebe platný výrok) nebo že odpověď neexistuje či jí nemáš úplně stačí. Aby ses nemýlil, mě o tu odpověď až tak nešlo a netíží mi hlavu, že jsem ji nedostala. Jen mě zrovna tenhle bod drobátko zaujal.

Když odháníš divoké prase bukvicemi... jak to asi dopadne? Pochop že slovní odpovědí... že myšlenky a fráze... to je stále stejné smetiště ve kterém se bezdomáč nenasytný přehrabuje a chce tam najít korunu Krále... Moje odpověď nic nevyřeší... jen že jedna tvá otravná otázka se přemění v jinou... chápeš? Odpověď není třeba... když ztichne otázka sama... co tě může zotročovat k hledání čehosi očekávaného a smyšleného?

Tak se měj, a přeji ti, ať se propletená síť souvislostí v tvém případě skládá do krásného vzoru.

Kuš!

Po větru polibkem zdraví (za to, že mě máš rád ač mě vůbec neznáš).

Kde je hranice mezi znám a neznám? Ani manželé se nemusí znát... a třeba tě znám aniž bych tě viděl... je to vůbec důležité? Ani mít a nemít rád není důležité... tisíc polibků mě nespasí...

Za tichých nocí uprostřed hvězd sedím sám... měsíc nehřeje ani nechladí... a přeci svítí na mou tvář... Ticho kde nic nechybí... prázdno kde nic nepřebývá... dokonalost sama v sobě úplná a bezpečná... povznesena mimo jakýkoliv soud... tedy myšlenkový plivanec... myšlenka nemůže se skutečností vůbec nic... pouze mumlá si svoje aby byla chytrá... a potřebná...

Když podívám se ti zhluboka a něžně do očí... k čemu je spustit ten rachot... to skřípání v palici? Květ kvete... tiše... strom roste tiše... vůně přichází potichu... zrcadlo neví nic... ani co mu chybí... ani nic o osvícení... to jen mysl zaviruje se termíny a pak je přemílá aniž by to mělo konečný efekt...

V tom tichu je každý krásný... i ty... krásná beze slov... krásná tak... že ti to nikdo neřekne... protože nad tou krásou se tají i dech...

Beznadějný případ

***

Jupí. Paráda. Rozumím. Každopádně pozoruhodné. Malá liška se jen stavila a zeptala se slepého osla, co vidí. Lišky jsou obecně zvědavé... ptají se proto, aby zjistily, co si ostatní zvířátka myslí a mohly se tím inspirovat ne přejímat. Děkuji za pohoštění a občerstvení. Tak oslíku hýk, liška zdraví štěk

A hele ji... brzy přijde Hajný a vypráší jí kožich... tak do té doby pst..

Beznadějný případ

***

S Hajným se dobře znám. Jsem totiž liška z hájovny. A většinou mi řekne, když by mi mohl vyprášit kožich.

Ty jsi ale naivka... takhle si tě jen ochočí a ty sama mu vlezeš do pasti.

Beznadějný případ

***

Vidím to spíš (a nepoužívám teď Součkův význam) jako "tušení souvislostí". Intuice a analýza, vcítění do sítě... Žádný bělovlasý obstarožní konzultant.

To už ti je tolik let?

Beznadějný případ

***

Z čeho tak usuzuješ? Jasná zpráva, jsem baba nad hrobem, práci už mi nedají, tak trávím čas dopisováním si s vodstřelenejma týpkama. Posledně mě personálka poslala dělat kompars do krematoria, že jsem přesně to, co potřebují. Zdá se, že moc nerozumíš, co chci říct. Máme asi defaultně nastavenou jinou terminologii, nepočítaje, že máš o mě podobný dojem. No nic, měj se pěkně. FOX (zatr... kdo už tuhle otravnou šelmu sestřelí z netu)

Nemám z čeho usuzovat a nemám proč neusuzovat... jen tak flákám brokovnicí do nebes... snad sestřelím lišku... abych měl rohožku pod WC... jeji kožíšek je přesně to co potřebuju... na blaho svých kopýtek.

Beznadějný případ

***

No jo, zase obvyklá neurčitá, ale děsně zasvěcená a moudrá odpověď. Fakt mě začínáš docela bavit.

Klidně si mávej tou svojí pistolkou. Můžem pak společně napsat bajku o tom, jak se jeden slepý býložravec snažil mířit na něco, co vůbec nelétá. My lišky už jsme za ta staletí zvyklé, že náš kožíšek je přesně to pravé pro to či ono. Vpravdě jsme na to pyšné, protože máme něco o co mnozí stojí a taky nám to, mimochodem, dost vylepšuje fyzičku. Jen pořád nemáme jasno v tom, jaký postoj zaujmout k ebonitovému dřevu.

Místo u hajzlíku není tak od věci. Tam se dozvíš spoustu skrytého o lidském druhu.

Až se ráno napaseš, třeba pocítíš chuť mi říct, co si myslíš o lidském rodu ty. Docela by mě to zajímalo.

Jak vidíš, ještě jsi se netrefil. Liška stále ještě visí na netu a pořád ne a ne přestat štěkat.

FOX

No, jo zase obvyklá, předvídatelná, zarezlá a děsně vtipná odpověď. Fakt mě začínáš docela nudit. Leč Slepý Osel vidí a je stár dělat vypelichaným liškám vola pro pobavení... už se jen povaluje na břiše a mumlá nesmysly... má málo času na hony i na cestu na WC.

O lidském druhu si raději nic nemyslí... protože by tím stejně nic nezískal...

Takže liška má smůlu... a bude si muset najít pro své fousky jinou zvěřinu.

Blíží se doba ledová... a tak trénuji v jaké póze zamrznu pro následující generace lišek abych je neurazil.

Kal Ex

***

Tak už se nezlob, oslíku. Pokud máš pocit, že jsi byl volem, věz, že jsem to tak nemyslela. Děkuju za tvůj čas. Howhg.

Ty sama se na sebe zlobíš, jinak bys nečmuchala po internetu a nehledala nějakou tu zábavičku.

Beznadějný případ