Zdravím Vás nejsem sice plně sjednocen s myšlenkou o vyprázdnění mám z toho děsivé představy, ale životní zkušenosti mne nutí souhlasit. Jelikož jsem již před důchodem, tak se poohlížím nejen v tom smyslu, že jsem toho zase tak moc nedokázal, ale i zoufalstvím nad nezadržitelnou pitomostí kolem.

Stačí když najdete toho, kdo vás celý život nutil, abyste někde něco někomu (SOBĚ) dokázal... a toho kopněte do prdele hned teď... a budete vítězem vítězů... avšak beze svědků... a tedy bez medajlí, slávy a ovací... Dokonce bez samochvalných myšlenek... k čemu je třeba pak se po čemkoliv ještě ohlížet? Když sebechvála ani sebehana... nebudou moci ve vašem svědomí vyvstat? Proč člověk potřebuje svět? Aby ohodnotil sám sebe... vycenil se před nevinnými... povýšil se nad ostatní před Bohem? Měl čím obhájit svůj hřích před posledním soudem? Jeden vlas... dokáže rozdělit celý svět k boji...

Každý skutek má dvojí povahu... nelze vykonat čistě pozitivní skutek... a tak, aby se mohl někdo chlubit... musí vyzdvihovat jen tu jednu povahu svého skutku... a tak dostane ocenění za objev léku proti smrtelné nemoci, ale, že tím způsobí celosvětovou sociální krizi vyostřující se místy až ve války... to už na ocenění není... A tak má i Poštovní spořitelna slogan "S námi se budou mít vaše úspory jako prasata v žitě... " místo "My se s vašimi úspory budeme mít jako prasata v žitě." A Sazka má zas... "Pomáháme druhým k vítězství... " místo "Využíváme vaši chudoby ke svému bohatství..."

Jediné čím se můžete chlubit... jsou však pouze slova a myšlenky... abyste ustáli sami sebe před psychickým zrcadlem... potřebujete nějakou filosofii, podle níž vy budete ti dobří (pokud se jí budete řídit) a jiní budou ti špatní. Můžete se ohodnotit jen vůči jiným... povýšením se nad ostatní, oháněním se chybami ve světě... a vysvěcováním hodnoty jež ustanovila všeobecná připoutanost... A za tohle vás má Otec odměnit? Jsem zvědav čím chcete vykoupit duši svou z pekla... když nebudete moci mluvit ani myslet jak na to...

Co vás potom má ochránit, když na krku nebudete mít žádný talisman, v ruce žádný kříž (ani Bibli či svěcenou vodu), když se žádného Boha ani mistra nedovoláte, když se nebudete moci poradit s kartami?

Jak může být existence nějakého člověka dobrá, když člověk je v podstatě jen jedna velká chodící vražda... milióny buňek v jeho těle válčí a válčí... o své přežití, štěpí potravu, bojují s bacily... sekundu za sekundou, rok za rokem... zbytečně... tolik agrese... tolik nenávisti... jeden velký kanibalismus... Neustále hrozí nebezpečí nákazy, otravy, útoku... život je válka... a ten, který jej stvořil jak by mohl být milujícím, soucitným? Jestliže autor sám tohoto nelítostného běsnění... (z pohledu buňky mezigalaktického)... se pyšní takovým dílem dokonalého utrpení... jak může chtít trestat člověka... za zabití, okradení atd. jen jediného konkurenta? Nikdy nebude klid... stále tu bude "kdo z koho", ať už se jedná o jednotlivce, nebo celky, nebo vesmíry... A k čemu to všechno? Ptejte se svého milujícího Boha...

Rovněž jsem počal několikrát, zejména v době nemocí psát svoje memoáry a podobný zlomyslnosti, ale jaksi ještě k tomu asi není čas. Ztratil jsem tisíce hodin života v podstatě zbytečným "osvětlováním zabedněných duší"

A odkud víte co je to zabedněná duše? Já jsem žádnou ještě neviděl, takže ztrácet čas nějakým osvětlováním něčeho někomu, k dosažení uspokojení svého samolibého nemusím. Na pocity již dávno nepracuji... jsou tak prchlivé a tak vyděračné a neustále hladové... že i kdybych překopal celý svět k ideálu nejdokonalejšímu... nebudou stále uspokojeny.

Takže tímto děkuji, že jste, neb vidím, že přece jenom ještě jakési možnosti jsou.

Jsou-li vidět nějaké možnosti... pak je tu i peklo. Je jen jedna jediná a nejvyšší a nejideálnější (a nikoliv možnost) ale skutečnost... kde asi tak je... a kdy nastává? Až to někdo objeví... tak mu spadne kámen ze srdce a bude volný jako pták na obloze...

Beznadějný Případ