Už pokolikáté jste mi pomohl, věřím Vám a děkuji.

Nebuďte tak naivní!

Nemůžu nikomu pomoci. Protože abych mohl někomu v něčem pomoci, musel bych opravdu na 100% vědět co je správné... a jelikož to vědí jen služebníci Belzebubovi... pak vám samozřejmě rádi pomohou ale kam... to nevím... takže se tady pomáhá jen vytvářet velkou karmu... ale i to může být správně...

Komukoliv bych cokoliv poradil... pak ho oberu o jeho zkušenost která mu bude jaksi někdy chybět... a on se zkrze tuto vyhýbku (pohodlnou zkratku) za kterou se dobře platí... dostane kdoví kam... a od toho bodu získání falešné zkušenosti... i kdyby uběhlo tisíc let... všech tisíc let bude falešných a on se bude muset vracet stále dokola k těm zkušenostem, které nejsou jeho aby je získal.

V tomhle směru jsou zvířata daleko moudřejší... protože písmenkům a slovům nevěří... vždy se na vlastní zkušenost přesvědčí a proto žijí v pravdě... kdežto člověk sečtělý akorát tak ve lži.

Kdysi mi táta říkal... uč se raději z chyb druhých... ale dnes vím, že jedinou chybou je mít strach z vlastních chyb... a jiná chyba neexistuje. I kdybych se poučil z chyb a moudrostí tisíců lidí... nesahám ani po kotníky tomu, jež má jednu vlastní zkušenost. A v tom zase obdivuji říši zvířat... protože tam má každý právo na vlastní zkušenost... byť by měla být tou první a poslední v jeho životě... což mnohé lidi děsí a proto se budou muset inkarnovat nesčetněkrát, než se vlastní opatrnosti nepřejedí... neboť ze svého pohledu vidí... á hlupák umřel... ale co mohou vědět... zda-li náhodou nesložil zkoušku z postavení se smrti čelem na výbornou a pak se už ten hlupák nemusí vracet? Čí víra v lásku Otce byla silnější?

Kdyby se byť jeden z těch mudrců postavil tváří tvář tomu před čím utíká a s čím bojuje... mohl by zmoudřet daleko rychleji než kdyby četl o tom tisícero filozofických pojednání a zastrašování peklem a věčnou karmou. Ale je mnohem materiálně lukrativnější vzdělat se a následně učit malé děti úctě a strachu vůči papírovým autoritám... než si jednou sám skočit do vlastního pekla. Cožpak nevíte, že kdo nebyl v pekle nemůže nikdy najít ráj? Na co tedy čekáte? Stále přešlapujete na místě a šetříte se... platíte za sny a jistoty... čekáte na nějaké nové knihy... místo abyste učinili jeden jedinný nejistý krok do prázdna... jeden jediný takový krok... vás dělí už milióny životů od toho co hledáte. A to jste vy kteří učíte lidi že jsou věční... a když na vás někdo vytáhne kudlu v parku tak se potíte strachem a voláte policii. Tak jste věční nebo tomu jen věříte... je to vaše zkušenost nebo jen víra? Dokud tedy nezískáte zkušenost... pak se přiznejte že jste jen služebníci strachu a tedy cestě k temné straně... neboť strach z vlastní zkušenosti ohněm vás přikoval ke knížkám a rouchům učitelů lásky a poskvrny strachem o svou dušičku.

Zakládáte tu školy lásky... napravujete svět... sami poskvrnění hříchem znajíce velmi dobře toho co je dobré a co zlé... a proto miluji Otce za to že svou zuřivou tvář stále obrací proti vám... a čím více se budete snažit tím více bude on vaše ideály plenit... protože jeho Láska je pravá... pro váše mlsné jazýčky však příliš trpká a pro vaše nadržené a zchoulostivělé dušičky příliš krutá... 99% času se věnujete starání o své statky fyzické a materiální... Otec je až na druhém místě... učte se z knihy Jobovy!

Jsem zvědav kdy se na tomto světě objeví někdo kdo založí školu pekla a hněvu. Kde by se mohli lidé naučili řádně trpět a řádně se rozčílit. Stačila by jen jedna taková škola a trumfla by v úspěšnosti všechny školy lásky a duchovna... trumfla by všechny církve svaté a mnoho lidí těžících z poskvrny hněvu... by přišlo o tituly i živnosti... léčitelé, kartářky, právníci, policie, armáda... ti všichni by byly bez práce... kdyby se člověk nebál sám o sebe a nebál by se rozčílit. Zatím se však věří, že hněv je špatný a proto se potlačuje což způsobí nárůst agresivity, nervozity, civilizačních nemocí včetně šíleného zbrojení.

A pak přicházejí na řadu světci... a jejich ústavy odvykací od hněvu. A mají z toho dobrý byznys... protože člověk je nemocen jak psychicky tak fyzicky. Léků je mnoho, ale žádný neodstraňuje příčinu... A ta příčina je... že se člověk nemůže aspoň na chvíli chovat svobodně... tedy šíleně... a pustit své emoce, aby se samy zkrze něj osvobodily a tím ho přestaly sžírat...

A kdyby se to někomu podařilo... tak jak to ovládají malé děti... jež se nestydí... páč stud je jen do vás implantovaným nádorem světců a moralistů... s pomocí nebeských křížových stříkaček... pak by se svět hodně divil... smutek by neexistoval, pláč by neexistoval, deprese by neexistovaly... všechny mnohé věci a bloky... jež jsou způsobeny naukami těch duchovních poskvrňovatelů... jež vás nutí hněv potlačit a pak se radovat z toho jak jim platíte za to že vám pomáhají... to všechno by zmizelo...

Stačilo by dvacet minut nekontrolovaného a šíleného uvolňování hněvu... a budete se cítit jako v ráji... na kostel zapomenete... na jakékoliv duchovno zapomenete... budete jako znovuzrození. Zatímco vlivem rozmachu láskyplných poskvrňovatelů... vyhledávajících jen oběti svých jedovatých objetí... vzrůstá naopak agresivita na celé planetě... je to jako vřed který jednou praskne... Ale ti jež to způsobili... jen řeknou... my jsme vám to říkali... měli jste se s námi učit lásce.

A tak musím uzavřít tyto stránky, protože mě to už nebaví. Vyzkoušel jsem si toho dost za těch pár let... byl jsem Avatarem, Mesiášem, Zenovým mistrem... nyní jsem tímto vším spokojen a můžu na to klidně plivnout... nemusím se obávat, že bych se musel kdy znova narodit abych si to zkusil... tedy zase učit někoho něčemu zbytečnému.

Možná to některé rozlobí, možná jiní budou radostí bez sebe. Ale já nevím co je správné... a i kdybyste se mi před oknem stříleli a vraždili své děti... je to pro mě správné... neboť co by Otec nechtěl... nedovolil by to. Soudit to nebudu, soudit vás nebudu, páč nevidím do vašich hlav... možná vám ještě pogratuluji za skvělý výkon. Nemohu nikoho nic učit, páč nic nemám... nemohu nikomu nic nabídnout... musel bych si něco zajímavějšího vymyslet... a na to jsem už líný. Jsem už unaven zabývat se vašimi věcmi... Máte to co jste vždy chtěli mít... a tím že vám nepomohu se rychleji postavíte na vlastní nohy sami. Nemohu poznat zda-li trpíte nebo ne, páč nemám čím a podle čeho bych to posoudil. Takže podle mě jste všichni normální tak jak jste... nikomu z vás nic nechybí... akorát jsou tu vyčůranci... co simulují aby si něco vyžebrali... a těm mohu něco dát ale pouze za herecký výkon. Z duchovních keců je mi celkem na zvracení... takže se přede mnou nemusíte předvádět a hrát si na cokoliv, abyste sklidili můj obdiv. Já stejně nikoho nepochválím, protože to bych pak musel všechny ostatní poskvrnit. Takže tohle po mě nechtějte... pokud chcete ocenění svého snažení... zaklepejte na bránu Pekelnou a možná dostanete nějaký papír na utírání zadků všech pokakaných dušiček. Kecat si do ničeho nenechám, radit mi nemusíte... protože stejně vím, že nikomu se nakonec nic nepodařilo tak jak tvrdí a že všichni si jen myslí, že něco ví...

Beznadějný případ