Ahoj mesiáši ty neodpovídáš ani se nepředstavíš.

Nepřišel jsem k vyvoleným... moudrým a opatrným... nýbrž rozveselovat blázny.

Tak ti zase napíši já, co jsem se o tobě, i když mlčíš, dozvěděl. Ano jsi nový mesiáš, který se zrodil na tomto světě. Sice nevím, jak se ti povedlo bibli rozluštit do toho poznání, které prezentuješ, přesto klobouk dolů. Tento dopis je poslední co ti píši, buď pochopíš, nebo se jen sám utopíš ve svých blábolech.

Pokud Otec mě chce utopit... co s tím nadělám já nebo ty... A ty... co by jsi si přál... abych pochopil nebo abych se utopil. Já bych se rád utopil... Rád bych se utopil tak, aby mě už nikdo nikdy nenutil nic chápat... protože ať jsem chápal jak jsem chápal... nakonec se všechno chápání v prach obrátilo... takže buď se s tím smiř, že jsem v chápání Beznadějný případ... když už jsi mě do té vody hodil... nebo mě nech v klidu utopit...

Nikdo není dokonalý, přesto se svět hemží jen dokonalými lidmi.

A to si jen myslíš nebo jsi to už pochopil? Ale ať je jak chce... musí tě to hodně srát... a proto nechci chápat... abych neměl těžkou hlavu. Ani prase ve vepříně není nuceno něco chápat... chci být proto prase... být člověkem se mi hnusí... ber mě jako prase... nefilozofuj... a hejbni kostrou! Mám už velký hlad.

Opravdu je na světě jen pár desítek miliónů lidí, kteří jsou tak daleko v poznání člověka jako ty. I když tomu nevěříš, tak je to tak. Jenže oni musí pracovat, jelikož když nic jiného, tak musí uživit své děti. Ty se svým poznáním a svými články je neuživíš, jelikož neumíš pořádně ani uživit sám sebe.

To neumím... stejně jako všichni jež jsou v ráji... nepracují, nežnou, nestarají se... a přec Otec živí zdarma je. Jezte a pijte... nažerte se... postavte si dům... založte rodinu... stejně všichni chcípnete... ale kdo poznal tajemství života... neusiluje již v potu o pokrm vezdejší... který NIKDY nezasytí natrvalo.

Když mrtvý mluví o životě je stejné, jako když si slepý pustí televizi s němým filmem. Proto když máš tak rád bibli, tak ti z ní zacituji něco, co pasuje přímo na tebe. "Jako je tělo bez ducha mrtvé, tak je mrtvá víra bez skutků."

Máš pravdu... nemám žádné skutky, kterými bych se zde pochlubil. Nemám žádnou víru v jakýkoliv soud... marně zde seješ své sémě... sám jsi si špatně vyložil... a pleteš si skutek a SKUTEK!

Proto patříš mezi lidi, kterým se říká fanatici. Ano, i když jsi k něčemu došel, tak jsi jen fanatik toho, k čemu jsi došel. Jelikož za tebou jsou skutky jen teoretické. Proto jen fanaticky o sobě píšeš a rozdáváš rozumy a přitom lidem spolehlivě svou vědomostí ubližuješ stejným stylem, jako ti nevědomí.

Mé děti mě budou souditi... ty si můžeš mlít páté přesdeváté... ale odsoudit mě ty nemůžeš... žádné nebo nevinné děti = žádný soud = žádné odsouzení...

Každý fanatismus jen ubližuje, a sama příroda pro něj nemá místo.

Pak chci být fanatik největší... modli se za mě synu... ať je rychle po mě... jinak tě budu týrat až do té doby... dokud se s úsměvem nevydáš všem fanatikům napospas...

Poznání Ježíšova stromu a ovoce ti nemusím psát, jelikož básničky máš perfektně naučené. Přesto nikde nevidím tvé ovoce. Napíšeš si sto otázek a stokrát prezentuješ své mesiášké bláboly. Víš, jen ten, který se cítí mesiášem, tak ten je ten největší lhář, jelikož zapomněl na to, že pravda se hledá a pravda se jako cokoli jiného i vyvíjí. Ti co mají pravdu jsou mesiáši, psychologové, politici, egocentristi, prostě bozi.

Není-li vidět žádné mé ovoce... pak jsem dokonal velké dílo... a jsem volný... ty se budeš muset vrátit a ještě sklízet plody své dokud neočešeš se sebe všechny skutky jako se hrozno střepává se zralého hroznu...

Bůh není smyšlenka, těch člověk denně přece potká tisíce.

A z jaké dálky k tomu člověku ty dvě dílka přicházejí?

Zatím jsi nevychoval jediné lidské mládě a už víš, že se trestat nesmí a dokonce ani na něj zvýšit hlas. Kdo ti dal právo radit tam, kde jsi sám jen žákem?

Ty jsi mi dal právo a ty mi ho zas můžeš odejmout... tak nevím čemu se divíš?

V životě jsi nebyl schopen se postarat ani o sebe a už radíš, ať se lidé na všechno vykašlou a jdou za tebou. A já se ptám kam?

Tam kam se nedá jít.

Co mi dáš zítra najíst? Kde budeme spát?

Na to se ptej Lucifera... a hlavně co za to budeš dlužen.

Fanatik s plným břichem, je jen nebezpečí pro hladové a nevědomé.

A ty se bojíš fanatika s plným břichem viď... sotva jsi ztratil ráj a už hledáš společníky ve svém ustrašeném boji...

A tomu se říká fanatismus. Kdybys jej chtěl dát do definice, tak si použij právě to moudro z té bible. Jelikož víra ti je hovno platná, když nemáš za sebou skutky. Jelikož teprve když máš víru a navíc skutky, tak se ti ta pravda napřímí a narovná.

Jo mě se tak akorát napřímí a narovná penis... když uvidí sexy šťabajznu.

Ti přece, co nemají skutky jen fanaticky prosazují pouze svou úrověň poznání. A právě skutky ti vyvolují poznání a potom máš šanci se bavit i s takovým velikánem, jako byl Ježíš.

Jenže mě nemá Ježíš co nabídnout... takže proč bych s ním obchodoval?

Nic na tom není, ale bez skutků k tomu poznání, bavit se i s Ježíšem, nikdy nedojdeš a proto se budeš celý život utápět ve svém fanatismu.

A ty jsi už odměněn... za svůj velký skutek... že mě tak udatně utápíš v mém fanatismu... dostalo se ti tedy řádné odměny...

Jen fanatik prosazuje svou hlavu a myslí si, že tím těla lidí nakrmí a sám žije z podpory.

Živí mě jen ti, jež slouží Belzebubovi a nikdy nebudou mít dost. Jsou plní zlosti a závisti... je to jejich volba. Bůh mě miluje... proto vynalezl i podporu... hned po desátku...

Asi si nedovedeš představit, co to ten skutek je.

To rozhodně ne... nevím kde končí první a začíná druhý...

Tak ti dám dva příklady ze života, ne z knih, ani z nějakých přenesených názorů.

Příklady nabízí jen peklo...

Mám dva syny. Vychovával jsem je stejně, jeden už má 27 a je v poznání o lidech, tak jak se prezentuješ ty, asi tak o pár světelných let dál.

No sláva... takže mohu Mesiáštví zabalit... odjet si na Kanáry... a vás tu nechat s těmi fanatiky... Jupí...

Je to VŠ, jako ty, nebo ty jsi možná nedodělal, to já nevím. Všechny školy a třídy vyšel v podstatě za jedna. Je mistr světa i evropy. Je mistr České republiky v několika rozdílných sportech. Je účastník olympijských her.

To je mi líto... že se musíš až tak ponižovat... abys sám sobě dokázal skutky na jiných svou hodnotu... kdo tě to okradl?

Nikdy jsem svého syna nepotrestal, přesto jsem mu párkrát vynadal.

A kdo ti bránil v prvním případě a kdo tě nutil v druhém případě?

Druhý můj syn, kterého jsem dostal v jeho deseti letech, bylo dítě bez jakýchkoli pravidel a myslel si, že svoboda je to, že si může dělat co chce. Ano měl částečně pravdu. Tak když jsem mu řekl, že to samé platí i o každém člověku a proto když budu mít chuť a budu chtít, tak mu klidně rozbiju hubu, tak to už se mu nelíbilo. Tak kde je tedy pravda?

Najdete ji až si navzájem rozbijete hubu... chce to zkrátka ty skutky...

A když to dítě stále, i když to ví, že nesmí krást a nikomu ubližovat, to přesto dělá dál, tak ty lidem poradíš, aby tomu darebákovi ještě podstrojovali. Co si to vůbec za člověka, který se posadí na trůn a přitom jen blbec neví takové základní věci.

Jsem blbec... tomu je dovoleno sedět na trůně krále... Mě však ještě nikdo neokradl ani mi neublížil... odkud bych měl znát takové základní věci? Budu rád... když mě někdo okrade... budu chválit Otce... a žehnat tomu člověku... co mi odlehčil... neboť kdo ustanovuje... kdo koho má kde a kdy okrásti? Není to snad Otec? Jen ti co kradli mohou být okradeni... spravedlnost funguje...

Nevědomý mesiáš je vrah, přesto vrah může být klidně i člověk.

Jsem vrah a nestydím se za to...

Potom není divu, že člověka takoví fanatici jako jsi ty, honí po světě a chtějí jej svým fanatismen jen ukřižovat. A co je dnes z mého staršího syna? Je pevným pilířem naší rodiny a dělá vše, jako každý jiný v naší rodině, abychom se uživili, vydělali spoustu peněz a měli potom dost času lidem ve všem pomoci.

Sami ze sebe nedokážete jho těžké sejmouti... a už chcete všem lidem pomoci? Vy jste se snad zbláznili... kdo vás za ty hříchy napáchané pak odmění? Za každý skutek, který jste s úmyslem dobrým vykonali... budete muset sami krví zaplatit.

Ty sice píšeš, ale jen něco, čemu věříš a co jsi pochopil jen zčásti. Nemůžeš pochopit dál, jelikož ti chybí právě ty skutky, proto jsi jen mrtvý a tvá víra je mrtvá, fanatická a pro lidi likvidační.

Jsem mrtvý... má víra je mrtvá... můj spasitel je mrtvý... můj Bůh je mrtvý, Otec mě také opustil... jsem fanatik... jsem smrt jež pouze likviduje dílo Luciferovo...

Vlastním lovem se člověk vždy živil. Čím se živíš ty? Jen z podpory na kterou se zase jiný nadřel.

A kdyby se nikdo nenadřel... z čeho bych pak žil? Kdo tě nutí aby ses ty dřel? Já ne... tak mi nic nevyčítej...

Když tedy začali mého druhého syna vychovávat takoví fanatici jako ty, tak z kluka, který byl tlustý jako prase, neměl o nic zájem, jsem za dva roky vychoval krásného štíhlého sportovce, který už nešel do pomocné školy, ale byl lepším průměrem ve třídě. A ti fanatici za devět měsíců z něj udělali zpátky tlusťocha, který přibral 16 kilo, ve škole už zase patří k nejhorším, začal kouřit a už má první kontak s drogou a to má třináct let.

To nasere viď... cesty Boží jsou inu nevyzpytatelné... a ty čím více se budeš snažiti... tím hůře budeš odměněn... Vždyť jsi jen fanatik... který je posedlý skutky... jeden vzorný syn ti nestačil... pýcha tvá si žádá další oběti... hluboko jsi klesl.

A když bys přečetl, co píšeš o výchově dětí ty, tak už i ten 13 letý syn by tě asi s chutí jen nakopal do řiti.

Tak to aby začal už trénovat na tvé řiti... mě může nakopnout jen šašek.

Fanatik lehce odhalí jiného fanatika, člověka však odhalí jen člověk.

A kdo to všechno před tebou asi ukrývá, že se tak nadřeš s tím odhalováním?

Po pádu komunistů jsem podnikal a celkem úspěšně, pak jsem byl bezdomovec a zase úspěšný a pak jsem zase podnikal a zase úspěšně a pak jsem se všeho úspěšně vzdal. Vše jsem dokázal jen svými skutky a proto jsem Ježíše pochopil, o čemž ty nemáš ani páru.

Nikdy Ježíše nepochopím... nerozumím mu... klidně si s tebou vyměním místo ve frontě do ráje... i kdybys byl na místě posledním...

Ty se nedokážeš vzdát ani té podpory a tím jsi se stal sám jen tím vykořisťovatelem, které tak úžasně kritizuješ.

To čím jsem se opravdu stal... nechám posoudit tiché v mysli a čisté v srdci.

Přesto se stavíš do role bláznivého a fanatického mesiáše. Bereš si v klidu podporu a myslíš si, jak jsi skromný a poctivý. Co to je za skromnost, když si bůh, mesiáš, příživník a spisovatel? Nauč se první dřít jako otrok za jídlo, poslouchat a pokořit se, pak se nauč podnikat a buď tvrdým podnikatelem a mysli jen na sebe, vychovej alespoň jedno dítě s vypětím všech svých sil, pomáhej ostatním a ne jen se utápět blábolem, pomáhej ostatní fyzicky a nemysli na sebe...

Ten kdo mě umazal... mě bude muset očistit... jinak nemůže vejít do království. Já nemusím dělat nic...

Jen blázen se honí za větrem a dokonce i tam, kde je bezvětří.

Co ty můžeš vědět o svobodě bláznů...

Prostě těch rozporů v lidském životě je tolik, co musíš udělat, než přijdeš k poznání pravdy jak vírou, tak především skutky. Ty ti potom sami ukáží a napřímí tvou křivolakou cestu. Potom teprve budeš umět opravdu pomoci jak fyzicky, tak i duševně kdekoli a vždy budeš znát to nejlepší řešení.

Já už pomáhat nemusím... takže i tvůj návod je tak akorát pro tvé syny. Ať si to s tebou užijí...

Takových pisálků jako jsi ty je plný svět. Ty nevíš, že Ježíš píše, že právě spisovatelé něčeho jsou ti nejhorší? Kdyby sis rozebral jen svůj život, tak se jen cítíš nedoceněn a proto ty tvé rady a čekáš, že tě za ně někdo posadí na trůn. Tebe dokonce nikdo ani neukřižuje, jelikož nemá za co.

Vypadá to, žes mě přibil docela dobře... ne? A za co?

Totiž když jen plácáš nesmysly a není žádný skutek, tak za co by tě tak asi někdo potrestal? Jen si o tobě řeknou, jako o dalších milionech pisálků, že jsi neškodný blázen. A budou mít pravdu.

Neškodného blázna nechává i Bůh i Lucifer zcela na pokoji... díky, žes mi ukázal dveře. Už dlouho jsem jen tušil...

Za skutky se trestá i chválí, mrtvolu člověk jen polituje.

Mrtvý nemůže být potrestán... a proto se jen chválí... a tak jeden mrtvý ukazuje bídu a utrpení všech živých.

Ty jsi přesně ten, kdo je v rouše beránčím a přitom jen svým fanatictvím lidi úplně blbne, stejně jako veškeří filosofové, církev, nebo ideologové.

Je to můj úkol... zblbnout zblblé lidi tím, že se budu smát až jim bude nejhůř... a plakat až jim bude nejlíp...

Jsi jen bláznivý pisálek, který nemá nic ze svého životního poznání a něco opravdu částečně pochopil, a už si myslí, že má dostat doktorát z lidství.

No samozřejmě... jak jinak a dokud mi ho ty sám neudělíš... budeš trpět.

Ukaž kolik jsi pomohl a komu, kolik si trpěl pro někoho a ne jen pro sebe, kolikrát jsi musel poslechnout a ohnout záda i když jsi měl pravdu, jen kvůli tomu, aby jsi někoho uživil? Kolikrát jsi se za svou pravdu popral třeba i fyzicky, kolikrát jsi uměl odpustit lidem, kteří tě o vše připravili?

Lituji, ale nic z toho jsem nemusel dělat abych nepochopil takové moudré lidi jako jsi ty.

Slovo svoboda je slovo pro mesiáše, boží syn svobodu má a dává. Ty jsi ty troubo ani nepřežil můj poslední e-mail a zase jsi se utápěl tím, jak ti nikdo nerozumí.

Luciferovi je trouba k ničemu... jen ho rozčiluje...

Ty nevíš, že slovo člověku neubližuje, že slovo ubližuje jen mesiášům a jiným fanatikům? Aby jsi došel jen k tak jednoduchému poznání, že slovo neubližuje, ale že jsi vlastně jen ublíží majitel hlavy, která je ješitná a nadutá, tak běž a pochval první žížalu, kterou si vykopeš ze země. A když chceš dojít dál v poznání, tak jí zase vynadej. Tehdy příjdeš k poznání, jelikož se budeš divit jak to, že jí slova v ničem neublížila. Proto když vidím člověka, který si říká, jaký je člověk, tak jak je možné, že nevíš, že člověka nejde žádným slovem urazit? Urazit jde kdejakého namyšleného troubu, ke kterým se také jen řadíš, jelikož ho urazí jen jeho mesiáštví, nadutost, povýšenost a božství.

No a ty se přede mnou urážíš zcela sám...

Člověka urazit nejde, proto je silnější než bůh.

Takže můžu žít na podpoře? Člověka to přece nijak neurazí...

Tak jak můžeš být člověk, když nevíš o základních poznáních, které má každý člověk? No, nemůžeš být člověk, jelikož jsi mesiáš. Zase je to jen ztráta času co jsem ti věnoval, přesto nejsi první ani poslední, kteří mi vzali můj drahocenný čas.

Chudinko... máš to asi za pár...

Hold to je úděl právě těch lidských skutků o pomoci nevědomému člověku.

A odkdy se dělá z utrpení ctnost? Musíš se víc ještě více činit... pane mesiáš... neopouštějte nás... potřebujeme všechny vaše skutky...

Nevědomý násilník bere člověku čas, mesiáš jen bere člověku život.

A já sám jsem ti nevědomě a násilně ukradl hodně času.... Tak proč jsi mi to dovolil? No? Jak mě můžeš vinit z krádeže něčeho... když jsi mi ty sám dovolil vzít si z tvého kolik mé zlodějské hrdlo ráčí?

Přesto ti dám poslední šanci, jelikož každý trouba se může napravit. Když zapomeneš na to, že vůbec něčemu rozumíš a budeš opravdu jen hledat pravdu, tak máš šanci pomáhat naší rodině a tím se něco i naučit.

Učil jsem se už tisíckrát... ale narodil jsem se vždy jako pitomec. Už mě to prostě nebaví... hledat a učit se... pomáhat...

Naše rodina přijme každého člověka, který chce být člověkem. Dávám ti tři dny na rozmyšlenou, za víc nestojí žádný mesiáš, psycholog, ani bůh.

Pak je vaše rodina pěkně Satanem prolezlá. Tam se učit nechci.

Máš šanci mi o sobě napsat a potom s námi na záchraně lidstva pracovat.

Už jsem řekl... předávám vám žezlo a beru Duchovní důchod.

Nejde jen totiž o žvásty, ale o to, že člověk musí přiložit ruku k dílu.

A vykopat si tak vlastní hrob...

Po třech dnech mě už nezajímáš, jelikož se člověk má starat o živé a ne o mrtvé.

Já nepoznám co je živé a co mrtvé... o co se mám tedy starat?

Pak si jen ten svůj hrob můžeš do nekonečna zdobit na svém portálu.

Tak už zaval ten kámen...

Kolik toho sneseš se uvidí za tři dny.

Nesnesu nic jsem Beznadějný případ.

Ale přesto ti nedávám moc šancí, jelikož už jsi velice zahnívající mrtvola a té se už těžko leze z hrobu.

No konečně... takže se mohu zase vrátit do pyžama a spinkat... a až se probudím... ty se svou rodinou a se svými skutky mezitím spasíte svět... a já se probudím akorát hned jak se to stane... natáhnu si pro jistotu budíka... tak dobrou...

Každý má jen takový život, jaký si zaslouží. Boha a mesiáše se dovolává jen vůl.

Já mám život bez starostí... zasloužil jsem si patrně podporu... a ty... ty se musíš dřít jako vůl... co jsi si zasloužil... to máš... a nedovolávej se Boha ani mesiáše... nebo budou o tobě tvrdit i tvé rodině, že jsi vůl.

Nejde přece o to, jestli mám pravdu, jde o to přijít na to, kde pravda je. A kdo chce přijít na to, kde pravda je, tak přece nemůže být mesiáš, jelikož mesiáš vždy ví, kde ta pravda je.

A jak dlouhá je podle tebe cesta k pravdě pro Beznadějné případy?

Co si z toho všeho vezmeš a jak se zachováš a co o sobě zase vypovíš, se přece zase jen dozvím. Tak se opatruj. Když bůh stvořil zemi za sedm dní, tak tři dny je spousta času se o sobě dozvědět, kdo jsem.

A kdo jsi?

Z hovna bič neupleteš, ani z vola člověka neuděláš. Člověk, který chce být člověk, se o člověku dozví jen od člověka. Kdo chce být mesiášem se zase jen dozví od mesiáše. Tak co vlastně člověk chce?

No co vlastně sakra chce?

Člověk káže vodu a pije víno, tak proč je proti alkoholismu?

No proč?

Beznadějný případ

***

Ahoj guru... Tak sláva konečně jsi mi odepsal a mám z tebe radost.

(Otevírám peněženku) Tak kolik to bude tentokrát?

Dokonce i umíš poslouchat a odpověď přišla, jak jsem předpokládal. Stihl si ji časově a dokonce jsi mi jen potvrdil kdo jsi.

No hurá a máš to vorazítkované Bohem na zadku? Mohou se čtenáři sami o tom přesvědčit? Pošli adresu...

Nebudu se snažit tě přesvědčit, urazit ani napravit.

Ale chtěl bys viď... jinak bys o tom nemluvil. Chudinko...

Ty máš svůj rozum a své reakce ve smyslu, jak se do lesa volá tak se z lesa ozývá. Skvěle používáš moudra našich předků pro svou obranu, nebo útok.

A k čemu jinému se dají používat meče mrtvých?

Přesto je to jen znevážení velmi moudrých lidí, kteří lidem neukázali cestu k boji, ale ke smíru.

Oceňování vede k zaslepenosti a znevažování k probuzení... Nikdo nikomu cestu neukázal... leda tak Lucifer něco ukazuje... tedu cestu z ráje ven... Poučkou o tom co je správné dělat... prý mu to sype svaté tituly jako se sype písek v přesýpacích hodinách.

Ježíš by tě asi nepochválil.

Jupí... pak by se šel rovnou smažit do pekla za svůj soud.

Člověka nejde porazit a nikomu nechce ublížit.

Chro chro cho... nezní toto mnohem lépe?

Víš, už staří egypťané znali takovou jednoduchou, metodu jak se o člověku dozvědět, jaký je. Není na to nic těžkého, řekneš si v klidu o člověku co si myslíš a dopředu víš, že nemusíš mít pravdu. Proto mu klidně zatvrdíš. A proč mu to tvrdíš? No protože si to přece myslíš a navíc nemusíš mít pravdu. Potom jelikož jsi člověk omylný jako každý jiný, tak se jen podle odpovědi dotyčného dozvíš, jestli jsi se spletl, nebo máš pravdu.

Pak tě mohu jen politovat... hoří ti prdel... a máš čas jen na poslední tanec... a ty ještě špekuluješ...

I já přece jsem si jen v klidu řekl svůj názor na tebe a bylo mi zcela jedno, jestli mám pravdu. A když si pořádně teď přečteš, cos mi napsal, tak zjistíš, že jsem se zase tak nemýlil.

Po bitvě každý generál... to já jsem se v tobě nemýlil už hned od začátku... a zatvrdil jsem ti věci tak a tak... a tys na to skočil... jak snadné... papír snese všechno... Ty jsi poučený já jsem nepoučitelný. Čím více se budeš křivit... tím více se ti budu smát... Už teď ti mohu přezdívat pan Křivák Lživý... a já mu jeho bradavice mám vysvětit? Pchá chá...

A jestli se opravdu chceš dozvědět o sobě pravdu, tak se naštvi a obhaj tu mojí pravdu.

Fuck Of Baby... Jak a od koho bych se mohl o sobě dozvědět pravdu? Od Lucifera a z jeho knihy moudré plné svatosti?

Tvrdě a důsledně a pak si zase přečti, co jsi napsal.

Tak třeba teď si představuji... že máš řitní otvor na obloze a to je Slunce... hřeje... a přichází Bůh... a čůrá do Slunce... a přitom si prdne... až to promění mléčnou dráhu na Granko... Podle čeho mám poznat jak jsem dokonalý? Podle svých myšlenek? Chachá... Podle svých skutků? Chachá... Není v tomto světě nic... co by mě znesvětilo... nic co by mě vysvětilo... Už ten kdo se o svou svatost zajímá... je v pekle... a o tom co někomu radí... a před někým se chlubí... o tom ani nemluvě.

Proto i když máš velké poznání, přesto jsi sám uznal, že je to tvůj strop, proto ta tvá beznaděj.

Moje poznání je asi takové, že žádné poznání není možné... lze se jen rýpat ve vlastním hovně... a přemýšlet cože to bylo předtím... Třeba taková molekula vody... čerpá se, tlakuje se, vaří se, barví se, pije se, vyčůrává se... rodí se v mracích... končí v septiku... A kdo se ptá na její potřeby? Co ona může pochopit... proč se s ní děje to co se s ní děje... nemá na to IQ nemá na to žádnou svobodnou volbu... je uvězeněna pro požitky Boží... stejně jako každý jiný... A ty... coby zasněný hlíst... jež žije v černé vesmírné díře Božího střeva... (jež je jen střevo nedomrlého do dvou neumějícího napočítat prvoka který je zase ve střevě chcíplého pavouka) obklopen temnotou... temnotou ze všech stran... by rád něco poznal o Bohu? Vždyť nemá ani páru o ničem!!!!!!!!!! Čím by chtěl poznávat to, co je mimo skořápku střeva prvoka? Natož pak to... co je mimo tělo pavouka? Kdo je jeho Bůh? Prvok? Pavouk? Všechno co kdy může existovat je uvnitř nekonečného něčeho... nic vně nelze definovat... Kdo a kde je tedy Bůh? Není způsob jak se čehokoliv dopátrat. A tato nejistota... tento běs... vedl mudrce... aby řekli lidem něco o řádu... logice... spravedlnosti... zákonech... ale věrohodnost... nebude nikdy nikdy nikdy prokázána... všechny zážitky... se vážou na nato co je uvnitř... I kdybych viděl cokoliv... je to jen moje vidina! I kdybych pociťoval cokoliv... je to jen můj pocit... Jak bych mohl zažít ne svůj pocit? Vidět ne svou vidinu? Proto je všechna pravda... o reinkarnacích, Ježíši... Buddhovi a Bozích... jen smetiště... jen tabletka na uklidnění... Tabletka na uklidnění vlastní mysli skvělými a líbivými výmysly... jež dávají něčemu v něčem smysl... Zůstaňte raději tam kde jste... a buďte rádi... že máte tak chatrnou Bibli... která nic neví... stejně jako nikdo nikdy se nic nedozvěděl... Nepohlédli jste ani pod svícen a už se oháníte před Beznadějným případem nějakým smyšleným poznáním... Ale já se vám nesměju... říkám vám buďte rádi a klidně spěte... s tabletkami, které vám dávají smysl, jistotu a aspoň nějakou naději...

Když se chceš dozvědět, jestli jsou vosy doma, tak jen stačí píchnout do vosího hnízda.

Jen pyšný lupič se zajímá o to jestli je někdo doma... k čemu potřebuješ ty vosy rušit? Jsi snad škodolibý?

Ty jsi jen zvolil metodu, kterou jsem také kdysi používal a proto jí rozumím. Ano používal jsem tvrdých ran z biblických mouder jak pro obranu tak pro útok. Přesto i toto jsem opustil, jelikož tato metoda nikdy nevedla k řešení, jen k potěšení s výhry.

Co ty můžeš o mě vědět? Nic... nikdy si nic nevěděl... mluvíš tu jen stále o sobě... sám sebe musíš povyšovat... v domění že jsi udělal pokrok správným směrem... chá chá... a ani nevíš jak si jen sám řežeš větev pod sebou... když se opíráš o chybné domněnky... které vycházejí ze lživých mouder... a taková ubohá karikatůra... se mi tu předvádí... to je k pláči... mám dost takového mrtvolného panoptika...

A ty volíš jen cestu, kterou mám již dávno za sebou a nevíš, že tato cesta nemá řešení a končí jen beznadějí.

A čím končí tvá cesta? Otoč se jen o 180ř a máš zas celou cestu teprve před sebou... che che... jak poznáš, že jsi otočen správně? Ani Buddha nemohl poznat jestli je už osvobozen... a nikdo to nemůže poznat... není žádný způsob, jak bych mohl poznat jestli jsem už osvobozen nebo ne... jestli jsem v pekle nebo v ráji... jestli spím či bdím... jestli jsem skutečně člověk... nebo jen sen jepice z třetí dimenze...

A když jsem šel tou cestou kterou jdeš teď ty, tak jsem byl jen ješita i když jsem si myslel o jiných, že oni jsou ti ješitové a jen mě nechápou.

Teď si to nemyslíš... protože ses jím celkově stal, ale to už nikdy neuvidíš...

Proto to, co jsem o tobě napsal, nebyla urážka někoho a něčeho, ale jen konstatování stavu, který vím, že je, protože každé poznání má stejné rysy.

Smrdí po stolici...

Číst z textů je mým koníčkem, jelikož to je právě ta moje práce s podvědomím a proto nemám zájem ti s tvého textu psát to, co ty o sobě víš daleko lépe.

Pracuj si jak chceš... výsledkem tvého celoživotního snažení bude pouze to, že své obyčejné hovno se ve snu svého podvědomí naučíš vidět jako svaté... Mám ti dát řád hned? Prrrrrrrd... čichni si sám.

Přesto jen na ukázku si vezmu pár vět.

Pokud Otec mě chce utopit... co s tím nadělám já nebo ty... A ty... co by jsi si přál... abych pochopil nebo abych se utopil.

Nevím jestli je toto obsaženo v bibli, jelikož nejsem tak velký čtenář jako ty, přesto část filosofie jsi si vzal z Kazatele.

Opravdu? Tak to jsi lepší čtenář než já... přijmeš tuto větu jako lichotku nebo jako urážku? Jako pravdu nebo jako lež? Hm? To je vořech co pane čtenáři? Co na to tvé podvědomí jak se k tomu postaví? Důkazy přijdou až po tom filtru... a ty budeš jasně vědět... che che...

Jestli jsi člověk věřící v boha a otce nebeského, tak máš pravdu. Jestli jsi člověk, který věří v přírodu, tak se mýlíš.

Myslím, že mi obojí nezkřiví ani chlup u řitního otvoru. To bych se musel posrat... dojetím... aby se s chlupem něco stalo...

Jelikož vím z tvé práce co prezentuješ na internetu, že nejsi náboženský fanatik, tak co z toho vyplývá? Ano, chceš někoho zahrabat do země. Použil jsi totiž myšlenku božkou, přestože sám v boha něvěříš. Tudíž jen cíleně s lidmi manipuluješ a vždy jen vytáhneš to, co se ti hodí.

Nic jiného se se slepci dělat nedá... jen manipulovat... prý to dosti nese... jejich vůdcům... já je rovnou posílám k čertovi... to mi nic nenese... kdybych je posílal k Bohu... zaplatí mi i sto tisíc...

Přece když mě bude chtít utopit otec nebeský a já jsem věřící, tak se nedá nic dělat. Když mě bude chtít utopit otec pozemský, tak mám mnoho řešení a nezáleží na tom, jak jsen věřící. A když mě bude chtít utopit příroda, tak mě utopí, třeba na bouře na moři. Jen s tím rozdílem, že ona nic neplánuje a nedělá promyšleně.

Tak to jsi chytřejší než rádio. A mě rádio poslouchat nebaví...

Proto jestli se bojíš vody, tak se odstěhuj do hor a nesedej na parník. Jestli se bojíš zemětřesení, tak se odstěhuj na poušť. Jestli se tedy bojíš, tak máš dvě možnosti. Stále někam utíkat a schovávat se, nebo se přestat bát.

To je tvá volba a úroveň poznání. Tvá volba je tvůj osud a tvůj osud je tvá volba.

A kde je zalezlý Bůh? Schovává se on... jak já bych se před ním mohl schovat. Tak jdi tedy a předej své chytré poznání Bohu... rád bych ho viděl... teda pokud on dokáže změnit svůj skutečný osud nějakou volbou v nějakém bezvýznamném snu. Ale myslím že vysrat si vlastní oko je pro něj snazší. Tak si své osudové kecy zase můžeš narvat zpátky do řiti.

A co myslíš, že bych si přál? Přece kdybych tě chtěl utopit, tak jdu už s křížkem po funuse. Já přece chci, abys pochopil, že ten, kdo rozumí všemu, je bůh. A ten kdo věří v boha se musí modlit a propadá beznadějí. A ten kdo navíc věří, že je on sám bůh, tak tam už je zapotřebí pomoci.

To je tvá volba... tvůj filtr = tvá pravda = tvé poznání a tedy tvůj osud... přijď ke mě až budu v rakvi a pomož mi s rozkladem... když jsi tak nadaný pomáhat... Vždyť ty ani ve své bezbřehé slepotě nemůžeš vědět co to pomáhat je... nemůžeš nikdy vědět co je dobré... Ty si jen můžeš ze své vlástní pýchy myslet, že někomu s něčím pomáháš... a přitom ho spíš okrádáš o jeho zkušenost... Takže co je pomoc a co zrada? Za zradu se platí... páč se to lidem líbí... nabízí to zisk lepších požitků. A jen k lepším požitkům se dá pomáhat... kdybych lidem pomáhal od požitků... budou mě nazývat jinak... Proto páč já nevím co je to skutečná pomoc, protože neznám žádnou pravdu a nemám žádné poznání o správnosti a špatnosti jakýchkoliv jevů... mám od toho všeho klid...

Já bych se rád utopil... Rád bych se utopil tak, aby mě už nikdo nikdy nenutil nic chápat... protože ať jsem chápal jak jsem chápal... nakonec se všechno chápání v prach obrátilo... takže buď se s tím smiř, že jsem v chápání Beznadějný případ... když už jsi mě do té vody hodil... nebo mě nech v klidu utopit...

Ano, krásně použitá filosofie Kazatele. Proč to všechno Kazatel asi psal? Protože to byla jeho úroveň poznání. Proč chceš lidem pomáhat a sám se vzdáváš? Pochopil jsi Kazatele a jeho poznáním ses obrnil. A protože víš, že bozi neexistují a že lidé jsou chybující, tak proč sis udělal boha z Kazatele?

Musel jsem v tobě sestoupit na tvou úroveň poznání Kazatele... když mám být já ten špatný.

Přece každý člověk je omylný a proto nedokonalý.

Jenže aby omyl byl omyl... musí být dokonalý... jinak by si ho nikdo neuvědomil jako omyl, ale jako pravdu... a proto i tvůrce omylů a pravd je ve svém sebeoklamávání opravdu dokonalý... a proto vaše omyly i pravdy... všechno je dokonalé... peklo znamená jen to, že chcete mít jednu polovinu z téže věci větší než tu druhou... v domění, že vás za to Bůh odmění. No lépe to už mysl mudrcova zdokonalit nemohla. I peklo je dokonalé...

Má doba Kazatelství je taky dávno za mnou, kdy jsem mluvil stejně jako ty. Každému jsem se smál, za čím se honí, jelikož vše stejně je k ničemu a vše se jen v prach obrátí. Ale po čase jsem si všiml v textu Kazatelovým, že se vlastně mýlí. Píše o sobě, že i on bude přece zapomenut. A ty jsi jen důkazem toho, že to není pravda. Proto jsem najednou začal chápat bezmocnost Kazatele a po čase jsem přišel k poznání, z čeho ta jeho bezmocnost pramení. A jelikož ti znova píši, tak přece věřím, že nejsi beznadějný případ a tím tě přece netopím. Právě naopak.

Jen nadějné případy se mohou utopit... Beznadějné případy umí chodit nad všemi vodami. Chceš-li mě zachránit... utopíš se sám... Píšeš mi jen kvůli sobě... já tě nenutím... sám jsi otrokem své víry. A nevím k čemu potřebuješ vzpomínat na Kazatele... chceš si přikládat na oheň sám?

Beznadějný případ byl právě Kazatel, který našel přece řešení beznaděje a proto už dál jeho poznání nerostlo. On neměl nikoho, kdo by mu pomohl jít v poznání dál. Přece člověk prohraje jen tehdy, když si řekne, že prohrál.

Máš to pěkně vyškatulkované... jako domeček z karet... být tebou nejsem si v ničem jistý... Pak prohlédneš... Ten kdo prohrál... už nemá nepřátel... a může odložit brnění i zbroj... i moudra... i Bibli... a proto vyhrál... ale ten kdo vyhrál... může čekat jen silnější útok... spojených nepřátel. Celá Bible je napsaná bojovnými lidmi...

A ty se prezentuješ na svých stránkách jako prohrávající. Proto jsem ti napsal, jestli ještě žiješ.

A k čemu mě Bože potřebuješ živého?

Smrt poznáš stejně jak život, jen mrtvý nepoznal, že je dávno po smrti.

Tvrdí živý nebo mrtvý? Co ty jako živý můžeš o tom vědět? Můžeš si jen domýšlet vymýšlet a prodávat... jen výmyslům se může někdo přiučit.

Je mi jasné, že poznání máš velké a s těmi milióny lidi to bylo jen píchnutí do vosího hnízda, jestli jsou vosy doma. Vidíš, a vosa doma byla a hned dala jedno žihadlo. Jen chudák vosa asi zapoměla, že když dá žihadlo, tak jí třeba někdo plácne a tak zemře. Přesto tě nechci nechat zemřít a ani se mi nelíbí, že se topíš.

Jenže ta vosa nečekala... že ten chudák... je tak gramlavý a vypíchne si vlastní oko... Ten kdo se utopí v beznaději bude se moc divit...

Mám rád všechny lidi a moc si vážím těch, kteří došli k tak velkým poznáním, jelikož je to opravdu velmi neobvyklé.

Co je velké a co malé ve tvém oku hladovém? Mám ty všechny tebou vysněné sladkosti já ukuchtit? Prasata nekrmím...

Proto jestli pochopíš, že se chci od tebe učit, jelikož určite máš poznání, které jsem ještě neobjevil a jestli ty uznáš, že jsi i ty jen člověk chybující, tak naše poznání zase může jít mílovými kroky dopředu.

Mám tu pro tebe jen kopanec do zadku... Šťastnou cestu...

Vidíš, já ti sice pomáhám a čekám od tebe pomoc a jen ty rozhodneš, jestli mi pomůžeš a tím se sám zachráníš, nebo jestli se utopíš a já půjdu zase dál k dalšímu lidskému poznání.

No jo... zadarmo kdo by pomáhal... člověk se zachraňuje a jen zachraňuje již od počátku co byl stvořen... o ničem jiném život ani není... je to boj o závchranu o přežití... a mě už toto nekonečné babrání se z bláta do louže přestalo bavit... takže Bohu patrně zkazím radost... repete už nebude... takže ti nepomůžu ve tvém ožehavém problému.

Nejlepší otázkou je tvrzení, jako podvědomí nikdy neskryješ.

Teda kde ty na to chodíš... vždyť to jen zabírá místo v palici pravé extázi.

Proto budu mluvit o spolupráci a tím ti jí nabízím. Jestli chceš, tak můžeme začít tím, že mi povíš, co vlastně chceš?

No ty seš dobrej... chci se zbavit dotěrných lidí s plnýma plenkama.

Kam směřují tvé kroky a co by jsi chtěl, nebo nechtěl udělat?

Na něco podobného se mě ptal naposledy Lucifer... když jsem opouštěl jeho ústav... ale ještě k tomu dodal.. až zmoudříš tak se sám k Bohu vrátíš...

Proč vlastně píšeš ten tvůj portál a co tím chceš docílit?

Kdo papal musí kakat... proč kakáš denně na wc? Co tím chceš vlastně světu dokázat?

Nejde přece jen o to něco vědět, ale přece někomu pomoci.

Není co a není s čím... a nic takového jako pomoc v ráji neexistuje...

Je i pravda, že to můžeš psát jen jako koníček. Když by to byl jen tvůj koníček, tak proč zase těm lidem ukazuješ cestu a chceš jim pomoci?

Proč děti stavěji bábovičky a pak je zase boří? Vývoj, užitek ani smysl to nemá pražádný. Prostě jsem toto chtěl si odžít... a tím si odpovědět na jisté otázky... nyní už je to vyřešeno a je klid...

A když zjistíš, že to nejde, tak propadáš beznaději.

Právě naopak... zjistil jsem, že to jde... a proto jsem raději rychle propadl beznaději... než abych musel sklízet hořké plody. Ty jsi ještě nepropadl beznaději... lidé zatím jen ztratili pár nadějí a už páchali sebevraždy... ale propadnout bezbřehé a šílené beznaději... znamená, že ani sebevražda neposkytuje žádnou naději... ani Bůh... ani Buddha... ani Ježíš... kapišto? Pokud ne, dej si na hlavu výbušninu, načasuj na náhodné datum... ale to ať nevíš... a pak žij jak dřív :-). A taková šílenost... takový teror... je skutečný... nikdo neví ani sekundu dopředu nic... ale máme tu moudra, zákony a směry... jako tabletky na spaní, aby člověk tomuto teroru plnému nejistoty a zvaném život mohl dát nějakou růžovou fazónu a v klidu ho prospat.

Proto se všeho jen vyplývá, že se snažíš o život a zatím nějak nechodí výsledky. Zajímaly by mě tvé prameny s kterých si čerpal a životní zkušenosti. Zajímalo by mě, proč žiješ v takové beznaději.

Tak si ji vyzkoušej... a uvidíš sám... projdi ohněm... a uvidíš proč... pro slepičí kvoč... kvo kvo kvo... rozumíš? Pro to a jen pro to se ty o něco zajímáš.

Prostě rád si vyslechnu od tebe cokoli.

(Ticho)

Sejít se s tebou zatím nemohu, jelikož jsem v Mexiku a nevím, jak dlouho tu ještě budu a co se vlastně se mnou bude dít, přece víš, že člověka honí od čerta k ďáblu. Zatím mám jen toto spojení a i to mi může do příštího pátku skončit. Mě opravdu zajímá jen spolupráce. Už jsi se asi uklidnil, jelikož lidé s tvým poznáním nedovedou být dlouho nasraní.

Na ale mě nesedí žádné tvé předsudky. Nemohu ti dát to co očekáváš... až to pochopíš... dost si oddychneš...

Proto počkám na tvůj e-mail. Jestli s tebou bude cokoli cloumat, tak je opravdu zbytečné psát, jelikož se ode mně nikdy nedovíš nijakou urážku nebo frázi, kterých nabízí bible nespočet.

Olej v ohni vyřeší to, že vše shoří.

Ani toto ti nepochválím... a proč? Protože o nic z nabízeného nestojím...

Ty jsi na něco přišel, i já jsem na něco přišel, proto když si toto navzájem vyměníme, tak si můžeme zase jen doplnit poznání.

Pak budeš muset doplňovat věčně... páč jsi ještě nenašel toho, který tě věčně ožebračuje...

To co jsem v podstatě o tobě psal, tak jsi mi jen potvrdil. To není nic jiného jen konstatování stavu a budu rád, když mě přesvědčíš o opaku.

Přesvědčení je věc vrtkavá... někdy ani milión životů na to nestačí aby se zvrátilo... přitom Bůh je stále přesvědčen, že to má nějaký smysl. Sám ses usvědčil a přesvědčil... já nic nemusím dělat... nebudu hodiny potit svou krev jen kvůli jedné tvé mihotavé myšlence...

Vím, že zase můžeš na cokoli použít cokoli z bible a staré moudrosti, ale toto jsem už dávno opravdu přestal používat a nemíním se k tomu vracet, jelikož to nemělo žádný smysl. Pokud opravdu sám sebe zvládneš a budeš mi chtít napsat a pomoci, pak se budu moc těšit. Já tě přece netopím a nikdy nikoho ani topit nechci. Ono se přece říká, že dva se zahřejí a provaz ze třech pramenů neroztrhneš. Proto tě beru jako kamaráda, který spolupracovat chce a nebo nechce. I když nebudeš chtít, přesto jsem rád, že žiješ a budu tvému portálu přát mnoho pisatelů.

Až tak škodolibý jsi? Ani kdyby stálo sto tisíc lidí před mými dveřmi... Nepřesvědčí mě o tom, že jim něco skutečně chybí...

Opravdu lidem dokážeš něco říci, jen zatím je škoda, že s tebou ještě zatřepe jakékoli slovo. Já s tebou spolupracovat chci, co chceš ty, mi zase řekneš.

Slovo lidi roztřepe a slovo lidi uklidní... jejich škoda... do té doby budou zneužíváni dokud budou rozumět vlastním myšlenkám a vlastním pocitům...

Proto se opatruj a přeji ti hodně skutečného klidu a svobody.

Jo... tak vřele se vítá každá nová dušička v pekle.

Kamarád nemusí být člověk, přesto člověk je vždy kamarád.

Říkají blechy dotěrné...

Kdo potřebuje k životu víru, ten nezná cestu.

A víra vzniká s naděje...

Kdo spoléhá na zázrak, ten neví, kdo je a kde je jeho místo.

To zas tvrdí Lucifer...

Cesty páně jsou nevyzpytatelné, cesta člověka je jasná.

Jasná... jojo... nic lepšího si vymyslet nemůžeš? Dá se to vidět mnoha způsoby... ale který je pravdivý?

Civilizace je krásná nevěsta, a jen moudrost jí chápe a dovede s ní žít.

Bláznovství je svoboda od všech civilizací a jejich krás. A proto s ním civilizace nedovede vyrovnat.

Beznadějný případ

***

Ahoj Guru, po tvých e-mailech jsem opravdu začal přemýšlet, kdo vlastně jsi. Ten poslední mi dál vysvětlení, proto není důležité se k nim vracet. Chtěl bych opravdu s tebou začít komunikovat, jelikož si myslím, že bychom se mohli velice dobře doplňovat. Dnes mi zamítli žádost o azyl, takže nevím, co bude dál. Ať to dopadne jak chce, přesto se zase někde dostanu k internetu a budu rád, když si budeme vyměňovat zkušenosti. Proto se těším na tvůj e-mail, co mi o sobě napíšeš. Prostě budu rád za všechny tvé životní postřehy a za vše co se budu moci od tebe přiučit.

Ale já nikoho neokrádám.

Moc se na tebe těším.

Ani nemusím... ty se dovedeš okrádat zcela sám.

Posílám ti ukázku ze své knihy o člověku.

Tak k té ukázce mám jen toto... tato ukázka je jen smutným obrazem toho oč ti vlastně jde. Považuješ se za člověka žijícího podle Bible, který si ztěžuje na nespravedlnosti na něm společností spáchané.

Člověk žijící podle Bible, jež hledá uznání a ocenění tady v končinách pozemských... bojuje a vzteká se... protože kvas, který zadělal mu nezkysl tak jak by si představoval... z čehož viní ostatní... místo aby se naučil odpuštění a milosrdenství... místo aby podstoupil zkoušku a strávil 3 roky ve vězení... byť by nespravedlivě... dal se zbaběle na útěk i na zbrojení... a tím se okradl o pochopení... a tak bude nejmíně deset let schovaný v nějaké Mexické díře vykřikovat do světa jaký je hrdina... škemrající o milost před Satanem... a na svou obhajobu má jen chabé pochopení Biblické.

Je to jako asi Ježíš, který jakmile by se dozvěděl... že bude křižován... tak by okamžitě sbalil kufry a vzal nohy na ramena... a žádal v Mexiku o azyl... a tím by se ukázala jeho slabota... už jen ten strach z té rodinné či etnické ostudy, že by byl zavřený ve vězení... natož bičován... a ukřižován... by ho ovládal tak jako ovládl jeho apoštoly... a zapřeli všichni v sobě Krista... kvůli strachu z nevěstky... A církev by měla dnes v ruce knihu plnou hrdinských činů a dobrodružství na svatých cestách (útěků) Ježíše před křížem.

Ale Ježíš byl jiný... on tím že neustopil zbabělosti... se stal Kristem a mnoho na kříži pochopil. Ale tobě tento zápočet bude chybět ke složení závěrečné zkoušky... a proto budeš od rajské brány nakopnut svou vlastní nohou chlupatou... neboť místo milosrdenství pro svět... žádáš pro sebe ze světa oběti.

Beznadějný případ