Ahoj, Obracím se na tebe, protože jsem prožil stejné poznání jako ty, a tak se tudíž vlastně obracím na sebe, což se zdá dosti zbytečné, neboť je evidentní, že jsem v sobě, byť jsem všude. Ale zatím jsem se poznal jen v sobě a v tobě, tak to zkusím. Jde mi o to, jak s tím žít. Nikoho jako bůh nezajímám, a nic nezajímá mne, kromě sebe sama, což mi zůstalo jedinou realitou. Mesiášství jsem vzdal záhy, když jsem viděl rozezlená ega, bojící se o svá panství. Knihy vesměs stojí za bačkoru, a je-li tam skutečné světlo, vede to jen do toho momentu, a pak jako by byl konec. On to je konec, smrt části bytosti, ale stále tu zůstává svět, tělo, čas a prostor, byť v novém a velmi komickém hávu iluze. Tak trochu nevím co vlastně dál. Je to ještě čerstvé, tak se to vyvíjí, a asi mne něco napadne.

Nebo je to snad tím, že prozření nebylo úplné, že to bylo jen malé nahlédnutí, ze kterého se poseru štěstím, kdykoliv si na něj vzpomenu???

Nebo mne to táhne zpět dolů??? Rychle nabyl, rychle pozbyl?! Ale to nejde pozbýt, ne?

Jak to bylo a je s tebou?

Potkal jsi se s někým, kdo se poznal???? Má to cenu si pokecat, nebo je s tím člověk - bůh vlastně sám?

Možná mi něco vyjasníš, možná ne.

Tak ahoj - tedy Ad Honorem Jesu - jak říkali templáři

A co bys od světa chtěl za své prozření? Chceš aby tě peklo uznávalo, vysvětilo či oslavovalo? Vždyť jsi hacknul Lucifera... jak můžeš čekat uznání od čertíků? Ne chlapče... zůstaneš sám... vždycky jsi byl sám... ostatní jsou jen tvá fetiš - iluze... poslední záchytný bod pro zachování utrpení... tedy snaha někomu v něčem z těch ostatních pomoci. To pak přivolá ostatní, zajistí obdiv a uznání... zažene smutek... naplní prázdno, dá smysl nesmyslnému... Svět byl stvořen jen kvůli pokušení... dokázat sám sobě... či komukoliv... Bohu, Lidem... že nejsi zbytečný... že si zasloužíš pozornost... zásluhy a odměnu... že život není zbytečný... že s trochou snahy a píle... si lze učinit život báječný...

A co bude s tebou dál? Brzy se stav extáze vytratí... a ty o něj začneš usilovat. Neboť co člověk ochutná to mu pak bude chybět... a čím slastnější to je... tím víc... jak dlouho vydrží člověk bez orgasmu? A to orgasmus nic není oproti tomu co lze prožít za extázi. Takže peklo teprve přijde s účtem... a začne tě honit... a bude tě honit dokud se nevzdáš všech požitků a prožitků... bude tě honit... dokud v tobě bude sebemenší naděje na úspěch... dokud budeš mít smysl svého života.

Slepý Osel