TÉMA : Přišlo mi e-mailem od mnicha Liu toto:

Prosím pošlete tento článek dále na všechny možné strany. Díky.

!!! H l e d á m s v o b o d u !!!

Pokud zde najdete pravopisné chyby, respektujte to, protože jsem je mohl udělat klidně schválně a využít tak možnost volby. Nejsem autorem pravopisných pravidel a tedy protože jsem je nevymyslel, není mojí povinností s nimi souhlasit a tím pádem je ani dodržovat. Mohu si tedy psát co chci a i záměrně dělat chyby - je to jen a jen moje rozhodnutí a moje volba. Pro mě je podstatné, že to co napíšu bude pochopeno a podaří se mi někomu druhému sdělit informaci. Respektujte proto ty, kteří nechtějí dodržovat pravidla pravopisu stejně tak jako ty, kteří je dodržovat chtějí.

Třeba mi někdo poradí jak na to. Třeba nejsem jediný a třeba... kdo ví co bude zítra? Možná potkám někoho s podobnou životní cestou a proto má smysl pro mě psát tohle všechno. Sedět v koutě, tiše trpět a nedát o sobě vědět, nevede k vysvobození. Ještěže se nedá uvěznit naše vnitřní podstata, protože už bohatě stačí, že jsme ač pro mnohé neviditelně vězněni fyzicky. Chápu, že po přečtení těchto řádků mnozí nebudou rozumět o čem to vlastně je, ale každý může začít místo zaběhnutého zvyku hledat ty pravé zákony, které nevymyslel žádný člověk a proto dokáží pro nás všechny zajistit stejná práva. Základní právo je vlastně právo na právo. Je to tedy to, že nikdo nemá právo mně, tobě ani nikomu jinému brát svá přirozená práva. Žel už tento základ je porušen a místo toho lidé vymysleli systém, který nám přirozená práva bere, ale tváří se jako svoboda. A všechno je to vymyšleno tak, že člověk jako jednotlivec s tím nemůže nic dělat a je nucen nechat se znásilňovat. Je v pasti, nebo můžeme říct i ve vězení. Ano. Mnozí o tom neví a nevidí to. To bylo také účelem onoho systému - naučit lidi, aby si na všechno zvykli o považovali to za správné. Protože jedině tak může vše fungovat. Do počítače také musíte nainstalovat systémový program, aby to mohlo fungovat. Lidé jsou tedy zvyklí a je to pro ně zaběhnuté. Proto také pro vyvrácení toho co zde bude napsáno, mohou davy lidí vymýšlet různé argumenty a snažit se obhájit onen vládnoucí systém. Bohužel zvyk je zvyk i když jde špatným směrem. Pokud mohu všem hledačům Pravdy poradit, tak vždy vše porovnejte s vašimi přirozenými právy. Základní právo je právo na svobodu. Avšak pozor na to, co je svoboda skutečná a co je za svobodu pouze považováno! Pravá svoboda dává vždy na výběr a nikdy v souladu s ní neuslyšíte: "Tohle musíš", nebo: "Když to neuděláš, budeš potrestán"

Už dávno vím, že dnešní svět jde směrem takovým, že není o životě ale o penězích a k tomu účelu bylo třeba vymyslet systém, aby bylo možno z lidí ty peníze co nejvíce ždímat. Já však podle přírody + nejvyšších zákonů v souladu s vesmírem mám mít právo na svobodné rozhodování. Proto bych se také měl mít právo svobodně rozhodovat o tom, kam své peníze dám a kam ne! Nikdo nemá právo mi toto právo brát. A pokud mi ho bere a proti vlastnímu rozhodnutí jsem nucen dát část tam kam nechci, cítím se být znásilňován. Pokud mám mít tedy přirozené právo na svobodné rozhodování, tak jsem se rozhodl, že nechci mít se státem nic společného. A tak se ptám, jak a co mám udělat proto, abych mohl svobodně žít. Nechci být od státu okrádán pod názvem daně a taky od něj nechci žádné ty jejich sociální programy = důchod a podobně. Nestojím ani o to být v evidenci zdravotní pojišťovny, protože cpát peníze někam, kde nevím co se s nimi skutečně děje, se mi nelíbí. Chci si vše platit sám, aby to bylo spravedlivé a abych zaplatil pravdivě tolik, kolik za mně osobně je zaplatit třeba. A pokud mi někdo řekne, že ve vztahu ke zdraví může jít o velmi vysoké částky peněz, tak mohu říct, že: Za prvé ať si zjistí kolik vše skutečně stojí, protože já už pár informací získal a za druhé: Pokud vyzdvihuje ceny a částky peněz ve vztahu ke zdraví, tak sám přiznává, že svět není o životě, ale o penězích. A že peníze jsou víc než zdraví + život. A jsme zase u toho! Zpět k tomu hlavnímu: Nechci mít se státem nic společného. Nechci být občanem žádného státu, ale chci být svobodná bytost a obyvatel pevniny celkově bez omezení hranicemi. Hodně těch, kteří teď řeknou že to nejde. Takže to mám vlastně smůlu a jsem nucen být zapojen do systému státu. Nesouhlasím se zřízením, které se nazývá stát a nesouhlasím s hranicemi. Nesouhlasím se systémem, který bere lidem svobodu a přirozená práva. A pokud nemám šanci získat pravou svobodu, je pro mě lepší co nejdříve umřít. Protože to co se tu děje, je vězení, past a násilí! Všechno to stále ještě naštěstí funguje a to proto, že to lidi nedokážou vidět a byli učeni, že je to správně tak jak to je. Stále si tady někdo hraje na zákonodárce - vždyť je to směšné. Jediný skutečný a pravý zákonodárce a nejen to, také všehodárce může být jedině Bůh. Lidé si tu hrají na zákonodárce a stále vymýšlí nedokonalé zákony v kterých pak stejně někdo najde takzvané díry. Zákony nám přikazují nechat se okrást v podobě daní a pokorně přijmout toto okradení za legální, takže to ve výsledku pak vypadá nejen tak, že se vlastně nic zlého nestalo, ale je to nakonec v pořádku a dobře. Proto také velká spousta, tedy skoro všichni považují daně za stav, který je v pořádku. Je to však zase jen ten zvyk. Já nesouhlasím se státem ani s ničím co je s tím spojeno. Když se tak dalo žít bez všech těch hranic a světských zákonů dřív, těžko to mohlo být špatné! A co je tu dnes? Snaha ovládat druhé a nutit je dělat něco co nechtějí. A na to jsou experti všemožné úřady. Velmi paradoxní je to, že když hned teď necháte všeho co je spojeno se státem a úřady, znamená to pro vás velké problémy i když si toho všeho pouze přestanete všímat. Najednou i když nic neděláte a sedíte stále na jednom místě vám přijde upozornění, že dlužíte za zdravotní pojištění atd. Ještě k tomu naúčtují ty jejich penále a najednou vám udělají z ničeho (z nuly) nějakou částku a ještě z vás udělají dlužníka. Vy si jen ničeho nevšímáte, zachováváte neutrální postoj, žijete si svůj život a najednou přijde někdo kdo vám řekne, že mu dlužíte několik tisíc korun. A teď !!!!! Ty který právě čteš, nebo posloucháš prosím přemýšlej! Když tě svážu provazy a budu tě držet v jedné místnosti. Když ti budu poskytovat pouze potravu, ale ty se nebudeš moci pohnout z místa a nemůžeš opustit místnost ve které tě vězním. Když nebudeš moci dělat vůbec nic, jak můžeš způsobit nějaké dluhy? Vždyť sis nemohl žádné peníze půjčit protože jsi svázán, tak jak jsi mohl způsobit nějaké dluhy? Snad jen tím že žiješ? Jak je možné, že z ničeho nic teď po tobě chce někdo peníze? Přijde do té místnosti úředník, pracovník pojišťovny, exekutor, nebo co já vím kdo a tobě svázanému bez možnosti pohybu řekne, že jsi způsobil dluh. Nebylo by pro tebe lepší, kdybych tě místo svázání otrávil, nebo tě jinak připravil o život? No vždyť to by po tobě pak nikdo žádné peníze nechtěl.

Je vůbec zajímavé, jaký ten systém nám páni všemocní vymysleli. Z ničeho, z obyčejné nuly najednou dokáží udělat nějakou částku, kterou pak po nás vyžadují a ještě ji nazvou dluhem. Skuteční mistři okrádání. Vymyslet jak na to a ještě to zlegalizovat... - to už vyžaduje smysl pro zneužití bezmocnosti. A snad ze všeho nejvíce zvrácené je to, že pokud se okrást nenecháte a to tak, že nebudete platit ty jejich daně, tak když na to přijdou, obviní vás, že jste okradli stát. Takže pokud se nenecháte okrádat, automaticky okrádáte někoho jiného! Když se nenecháte okrást, jste podle nich zloděj a budete potrestáni. ! Nemám slov!

Pokud jde konkrétně o daně, tak mají často lidé ve zvyku argumentovat větou, jako že nemůže být přece špatné platit daně, vždyť odněkud ten stát ty peníze brát musí. Já bych na to řekl tohle: Tak ať je to dobrovolné, vždyť tak by to bylo spravedlivé. Ti, kteří od státu něco očekávají, ať ty daně platí a stát jim pak může dát ta svá potvrzení o tom, že jsou zapojeni do státního systému. Někdo by na to mohl říct, že kdyby bylo placení daní dobrovolné, tak by to pak neplatit nikdo! No a jsme u toho! Nebyl by to důkaz o tom, že lidé vlastně daně platit nechtějí, ale protože nemají jinou možnost, tak je platí? A tím pádem když nemají jinou možnost a musí dělat něco co nechtějí, není to ta pravá svoboda, ale znásilňování. Tak se nad tím prosím zamysleme. Dále bych na to celé řekl, jestli ten stát skutečně potřebujeme a nedá se bez něj žít? Dá se bez něj žít a jsou na to nezvratné důkazy. Například naše existence je největším důkazem. Jestliže v prvopočátku hranice a státy nebyly a člověk mohl přežít a on přežil, když jsme tu dnes my, je to důkaz toho, že stát k životu skutečně nepotřebujeme. Jenomže jak jinak nejlépe a ještě k tomu zdánlivě legálně okrádat bezbranné lidi, než právě prostřednictvím státu a jeho zákonů? Proto není divu, že tu dnes je to, co tu je. Ono je vždy jednodušší okrást druhé a z toho žít, než se sám postarat! Dále je existence státu a to si mnozí možná ani neuvědomují, příčinou válek. Totiž to, že si lidé rozdělili pevninu na nějaké části a každý si přivlastnil nějakou tu část způsobilo, touhy po získání dalších území. Kdyby byla pevnina jako jeden celek, nemohla by vzniknout touha po zisku území, nebo připojení jednoho území k jinému území. Kdyby neexistovaly hranice člověkem vytvořené, nebyly by války, jejichž cílem bylo získat to co je právě za těmi hranicemi.

Popíšu teď případ, který se může běžně stát a možná se už některým stal. Když si začneme uvědomovat, že máme mít vždy právo na možnost volby, chceme toto právo také uplatnit. Protože právě možnost volby je to, co nám poskytuje skutečná svoboda. Vezmeme tedy případ, že jsme bez práce. Co teď? Lidé ti řeknou: "No tak to se musíš jít zaevidovat na Úřad práce" (všimněme si prvního slova "musíš" ve vztahu k nějakému úřadu). Jinak když se nezaeviduješ, stát za tebe nebude platit zdravotní pojištění a ty si ho musíš platit sám. (druhé slovo "musíš"). A co když se chceš svobodně rozhodnout a svobodně žít? Máš mít právo na možnost volby, takže: možnost 1. - na ÚP (=Úřad práce - dále bude používána jen tato zkratka ÚP) nepůjdu a jelikož mi nepřipadne nárok za žádné peníze ve formě dávek a podpory, nemám z čeho platit zdravotní pojištění. I kdybych měl tajný účet s dostatkem peněz, tak kvůli právu na možnost volby bych si vybral, že to zdravotní pojištění platit nebudu, protože u žádné pojišťovny být evidován nechci. A nezajímá mně že podle jejich zvrácených zákonů musím... No a vznikl by velký problém a já bych se podle nich stal dlužníkem. Začnou mi potom dělat velké problémy a to jen proto, že sem chtěl svobodně žít a svobodně se rozhodovat. Více to bude rozepsáno pod bodem 2., protože jde o totéž.

Možnost 2. - na ÚP půjdu a nabídnou mi tam práci. Opět mám mít právo na svobodnou volbu a rozhodnu se, že tuto práci dělat nechci. Nikoho však moje právo na svobodné rozhodování nezajímá, protože se úředníci řídí právě oním zvráceným systémem, který tato přirozená práva bere a proto budu z evidence sankčně vyřazen pro odmítnutí nabízeného pracovního místa. Aktuální postup ke dni kdy tohle píšu (12/2004) je takový, že znovu se mohu zaevidovat na ÚP až za 6 měsíců ode dne sankčního vyřazení a po tuto dobu nemám nárok na žádné peníze. Tedy 6 měsíců zůstanu bez příjmu a proto, že je všechno za peníze, nemám ani za co jíst. Tohle však nikoho z těch, kteří tento systém a zákony vymysleli nezajímá. Mám se asi podle nich nechat zotročovat a znásilňovat, tedy dělat to co sám nechci, jinak mám smůlu. No a už vůbec nikoho nezajímá že zdravotní pojišťovna za těch 6 měsíců bude chtít pojištění zaplatit a já nemám z čeho. Logicky! Jak můžu něco platit, když nemám žádný příjem? Nikoho to však nezajímá!!! A jen tak se odhlásit ze zdravotní pojišťovny nejde. No tak si řeknu, že když je to tu tak vymyšleno a nedávají mi na výběr, vykašlu se na ně a přestane mně všechno zajímat. Veškeré ty jejich nesmysly v podobě rozhodnutí atd. budu ignorovat, protože já si chci žít svůj vlastní klidný život. Ten mi však nedopřejí, protože mi vymyslí dluh a budou se snažit všemožně o to, aby to ze mě dostali ve formě peněz nebo majetku. Probíhat to bude takto. Já znechucen systémem si budu chtít žít vlastní život a budu si dopřávat svobodu volby, na kterou mám právo. Jejich snahy o nějaká ta doručení rozhodnutí budu ignorovat s tím, že když já se nestarám o ně, ať se oni nestarají o mně. Oni se však starat nepřestanou a nakonec to dotáhnou až k soudnímu rozhodnutí o exekuci. Potom exekutor začne zjišťovat, jestli na moje jméno + rodné číslo není u nějakého peněžního ústavu (banka) veden účet. Jestliže mám nějaký účet třeba u banky, vezmou mi peníze z tohoto účtu. (1. způsob jak mně okrást). Jestli žádný účet nemám, přijdou ke mně domů a já je musím pustit dovnitř (opět něco musím). Když je nepustím můžou s pomocí odborníka odvrtat zámek, nebo jiným způsobem jakkoliv násilně vniknout dovnitř. Nikoho nezajímá že tam bydlím a proto mám mít také právo tam pustit pouze toho, koho sám chci. Prostě tam vniknou když je nepustím a odnesou si co uznají za vhodné. (2. způsob jak mně okrást). I kdyby si neměli ode mě co odnést, mám rozhodně zaručeno narušení klidu a soukromí. Je jisté, že ať se vydám směrem jakým chci, vždy z toho kvůli stávajícímu systému budu mít alespoň nějaké problémy, když už ne ty největší. Oni by na to řekli, že jako občan tohoto státu mám povinnost dodržovat platné zákony. Ale kde se poděla svoboda? Vždyť já nechci být občan žádného státu a jejich vymyšlené zákony mně nezajímají. Nesouhlasím s nimi.

Když se na tohle všechno podívám a nejen na tohle, ale i na to, co už sem všechno v životě zažil, je jasné, že od chvíle, kdy člověk přijde na svět, stále něco musí. No a když něco člověk musí, tak to není ta opět zmiňovaná pravá svoboda. Když se každý podíváme na své životy, na to co je teď, co bylo dřív, najdeme toho spousty. Začíná to od narození, kdy rodičům vzniká povinnost nechat své děti očkovat. Ti, kteří se dnes zajímají o skutečné účinky očkování a celkově o očkování mají o očkování silné pochybnosti. Pro ně je to také znásilňování, protože jsou nuceni dělat něco co nechtějí. Byli jsme učeni, že očkování je nutné atd., a proto ti kteří o něm ví pouze tohle, ať pomlčí a chtějí-li o této otázce diskutovat, ať si nejdříve posbírají potřebné informace. Ne však od běžných doktorů, pro které je očkování obchodem - i když o tom mnozí nevíme. K tématu očkování existují knihy. Dost už o tomto. Další co člověk musí = povinná školní docházka. Donedávna ještě vojna. Opět je tu celoživotní placení daní - stačí si jen něco koupit a tím hned platíte daň. Já se ptám: "Co je to za svobodu, když se stále něco musí?!" To není svoboda, to je něco jiného!

Zákonem jste dokonce nuceni být v práci (zaměstnání) 8,5 hodiny, nebo kolik to teď přesně je. Kdekdo říká, že je to normální pracovní doba. Ale proč normální? Jen proto že je to tak stanoveno zákonem? Každému však může připadat normální jiná doba. Já osobně 8,5 hodiny nepovažuji za normální pracovní dobu, ale za dobu člověka ubíjející. Osobně bych považoval za normální dobu tak 4 hodiny a je mi úplně jedno co říkají a jaký názor mají ostatní. Stejně tak chodit například na 6 hodin ráno do práce může vyhovovat jen některým typům lidí. Některým to problém dělat nemusí, ale pro jiné to může být velký problém vstávat tak brzy. Každý máme totiž jinak naprogramovanou potřebnou délku spánku a rozmezí hodin kdy jít spát a kdy vstávat. Jestliže chcete všechny lidi nacpat na jednu směnu, která začíná v 6 hodin ráno, rozhodně bude někdo trpět. Sám mám v této otázce pracovní doby zkušenosti. K té pracovní době 8,5 nebo 9 hodin bych napsal ještě jeden trochu jiný pohled než jen to, vyždímat z lidí co nejvíce. Jde o rodinu a život. Co má být na prvním místě? O čem má svět být? Je to život + rodina. Samozřejmě také životní cesta, ale teď se budeme bavit o rodině a životě. Rodina má být na prvním místě a pak to ostatní. Jenomže žijeme v době, kdy se pracovní místo stává čím dál vzácnější a to je ideální příležitost toho zneužívat. Kdekdo je pak nucen postavit na první místo svoje zaměstnání (práci) a rodinu odsunout až dále. Jsou samozřejmě lidé, kteří to tak udělají i když nemusí a udělají to proto, že jsou u nich na prvním místě peníze a toto si zvolili dobrovolně bez donucení. O těchto se však bavit nebudeme. Bavíme se o těch, kteří jsou nějakým způsobem nuceni. Rodina + život má být tedy na prvním místě a proto tomu má být věnováno co nejvíce času. Jak to však vypadá když tu vládne dnešní systém? Následovně: Průměrná doba spánku a tedy i doba doporučovaná je asi tak 9 hodin. Samozřejmě někomu stačí hodin 6 a jiný zase potřebuje spát hodin 10, nebo více. Vezmeme ten průměr, 9 hodin. To je doba kdy je sice rodina pohromadě, ale stav spánku je vlastně stav neuvědomování si svého okolí, takže se to jakoby nepočítá. Spánek je vlastně jakýsi stav dočasné pasivity, neexistence a bezvědomí. Naše vědomí je vypnuto a tím si neuvědomujeme své okolí. Důkazem toho jsou vlastně sny, v kterých člověk mnohdy prožívá úplně jiný život na úplně jiném místě této planety. To že má vlastní rodinu si takový člověk uvědomí hned po probuzení a často je rád, že to všechno byl jen sen. Ale tak jako tak byl ve stavu, kdy si neuvědomoval svoji rodinu. Ve stavu spánku o sobě zkrátka člověk neví. Proto se tedy doba spánku počítat nedá. Máme tím pádem prvních 9 hodin bez rodiny. Přičteme k tomu pracovní dobu 8,5-9 hodin a ještě tak další hodinu věnovanou přípravě a cestě tam + zpět. Takže to je dalších 9-10 hodin bez rodiny. I když budeme počítat 9 hodin celkově na práci (zaměstnání), stále po sečtení spánek+pracovní doba vychází 18 hodin bez rodiny. Do celého dne zbývá 6 hodin času. A to mnohdy má člověk několik dalších věcí na práci, takže těch skutečných hodin zbývá na věnování se rodině méně. Tohle je přece pro dobře fungující rodinu nedostačující! Pak když taková rodina má ještě k tomu děti, je většinou nucena vzhledem k situaci je umístit denně na několik hodin do výchovného zařízení typu mateřská školka (někdy dokonce Jesle), takže více času na vliv dítěte má něco jiného, než vlastní rodina. A to není všechno. Hlavně si uvědomme, že vlastně denně trávíme víc času s cizími lidmi, než s vlastní rodinou. A teď otázka pro pány, kteří mají ženy a ty pracují v jedné místnosti společně s muži! Teď neřešíme jestli jsou cizí a nebaví se spolu, nebo je mezi nimi přátelský vztah. Komu z vás pánové se líbí, že vaše žena tráví denně na jednom místě více času s jiným mužem, než s vámi? A spánek se nepočítá, protože o sobě nevíte, na to nezapomínejte! Ty dva dny nazývané víkend, jsou nic proti těm dalším pěti, kdy to tak je. A to jen v případech kdy některý z těch dvou nepracuje i v sobotu, nebo neděli. I takové případy totiž jsou. Nevím jak vám, ale mně osobně by se to nelíbilo i kdybych měl 100% jistotu, že moje žena bude věrná a nikdy se v práci nestane nic, co by narušilo náš vztah. Prostě je to moje žena, tak nejvíce aktivního času má být se mnou a ne s jinými. Ať se to někomu líbí nebo ne! A naopak bych se na totéž mohl zeptat žen, stačí to celé jen otočit.

Systém který tu vládne a který mnoho lidí přijalo za správný nám přináší mnoho problémů a zla. O tom všem co se týká systému a světa psát, by bylo tak na napsání celé knihy, kterou pochybuji že by někdo vydal. Něco ještě napíšu i když myslím, že už sem toho napsal dost. Jak už sem naznačil svět dává najevo, že není o životě, ale o penězích (a majetku). Aby bylo možné zajistit příjem peněz, které znamenají stálou jistotu, bylo třeba zaútočit na nezbytné potřeby člověka. Jde vlastně o to, že člověk má jisté potřeby a ty jsou tímto systémem zneužívány. Každý člověk má nezbytné potřeby a to jsou ty, bez kterých není možné trvale žít. Patří sem potřeba potravy (jídlo+pití), potřeba spánku, potřeba vyprazdňování. Sporné potřeby jsou potřeba zdraví a potřeba ideální teploty, protože bez zdraví se žít dá i když ne na 100%, ale v nemoci. Stejně tak bez ideální teploty se žít dá, třeba v chladnu, kde ale může tělo trpět, přesto však žít. Možná sem na něco zapomněl, ale pro vysvětlení zneužití těchto potřeb systémem, bude stačit například jen otázka potravy. Člověk má přirozené právo na potravu, protože nemůže za to, že ji potřebuje. Planeta + příroda vybavila v prvopočátku existující okolí tak, aby všechny živé bytosti dostali svobodně potravu, když ji potřebují. Ovšem tím, jak lidé začali rozdělovat pevninu na pozemky, určovat hranice a přivlastňovat si co jim ve své podstatě nepatří, se svobodný přístup k potravě začal omezovat. Došlo k rozdělení vlastnictví a tím bylo zamezeno člověku svobodně si opatřit potravu. Znamená to například, že nejprve byly všechny stromy pro všechny a člověk kdykoliv měl potřebu přijmout potravu šel a svobodně si utrhnul z tohoto stromu ovoce. Po rozdělování a přivlastňování mu však toto přirozené právo bylo odebráno a už si nemohl k tomu samému stromu přijít ovoce utrhnout. Bylo by to totiž už považováno za krádež. Takhle vlastně měli ti, co si zdroje potravy přivlastnili takříkajíc v hrsti všechny lidi, kteří potřebovali potravu. Začali si vlastníci tedy klást podmínky a potrava byla poskytována pouze výměnou za něco jiného. Tedy něco za něco. V dnešní době je podoba této výměny taková, že se mění potrava za peníze. Je to vlastně obchod se životem, kde je výdělek jistý. Vydělávat na tom, za co člověk nemůže, protože je to pro jeho život nezbytné! Vezměme si teď příklad ze zvířat. Takový pták si letí shánět potravu a když ji nalezne, je jeho a nikdo po něm žádné peníze, tedy něco za to, nechce. Proč by si také ten pták nemohl potravu sehnat, když na ni má jako každá jiná živá bytost přirozené právo? Když se nad tím zamyslí člověk s čistým citem pro spravedlnost, asi ho napadne, že je to vlastně pořádné svinstvo co se tu děje. A taky že zvířata jsou v mnoha věcech lepší než lidé. Že člověk se v jistých směrech chová hůř než zvíře. Celý vládnoucí systém vymyšlený člověkem funguje díky tomu, že je člověk jako jednotlivec okrádán, omezován a jsou mu brány jeho přirozená práva.

Před závěrem ještě pár témat ze života:

Psycholog na Úřadu práce

Objednal jsem se jednou na ÚP k jejich psychologovi. Měl sem totiž jednu otázku, nebo spíše problém a čekal sem, že mi možná pan psycholog nějak poradí. Když sem k němu přišel, absolutně mi nedal příležitost, abych mu řekl proč jsem vlastně přišel. Všechno směroval jinam a hned spustil zřejmě ten jejich naučený postup. Když se mi přece jen podařilo alespoň naznačit proč sem k němu vlastně přišel a podařilo se mi mu sdělit co bych vlastně v životě chtěl dělat, řekl úžasnou větu. Že prý nezáleží na tom, co by chtěl člověk dělat, ale na tom aby se zařadil do pracovního procesu. Sdělím to teď jinými slovy: Nezáleží na tom co chcete, dělejte to co nechcete jen proto, že se to nabízí. Jenomže nejhorší ze všeho je, když člověk dělá to co dělat nechce. Podle pravé svobody by tento případ nikdy správně nastat neměl. Ale koho zajímá, že člověk něco nechce? Toho psychologa z ÚP asi rozhodně ne! Kdyby měli všichni lidé jednat podle tohoto psychologa, byl by z nás národ lidí chodících se sklopenou hlavou a vnitřně utrápených bez chuti k životu a bez dobré nálady. Vnitřní podstata člověka nebývá okem vidět, ale je velmi důležitá. Když bude člověk nucen dělat co nechce, jaký bude jeho život? Může mu to vnitřně škodit. Každému však jinak, protože každý je jiný. Dokonce některým to škodit ani nemusí, protože žijí i takoví lidé s přesvědčením, jakože není důležité když člověka něco nebaví, hlavně když má práci. Tento zvrácený postoj a přesvědčení se v lidech vypěstoval v důsledku vštěpování zvyklostí o tradicí.

O čem je, nebo by měl být život? O životě a čisté radosti z něj, nebo o utrpení a bezmocnosti?

Nezaměstnanost

V jednom z prostředků reklamy sem viděl nápis: Stop nezaměstnanosti! To je velmi těžko dosažitelný cíl, kterého vlastně ani dosáhnout nejde. Ten člověk, který byl vyfotografován vedle toho nápisu asi vůbec nemá ponětí o skutečně realitě. Jak chce zajistit konec nezaměstnanosti, když je mnoho lidí na jedno pracovní místo? Když sem se byl osobně zajímat o jedno pracovní místo bylo tam přede mnou už 70 lidí a to jistě přišli ještě nějací po mně. Jestli tu tedy máme poměr asi tak 70-80 lidí na jedno volné pracovní místo, tak jak chce někdo v praxi uskutečnit to "Stop nezaměstnanosti"? Jediný možný způsob jak toho dosáhnout by bylo, zlikvidovat určité procento lidí formou války nebo jiným násilím. Důsledkem nezaměstnanosti, ale nejen toho, je přemnožení planety. Tohle se dá možná regulovat až časem a je už na každém člověku aby si přemnožení, neboli přelidnění planety uvědomil a zvážil, kolik dětí vlastně bude mít. V tomto vládnoucím systému přibývá státních zákonů, které výrazně zhoršují situaci nezaměstnaných. Kdyby o tom všem rozhodoval moudrý člověk, pochopil by, že nezaměstnanost je jen důsledek něčeho a že řešit, tedy odstranit je třeba příčinu.

Důsledek nemůže za svoji existenci. Vznikl kvůli příčině a proto je třeba pracovat na odstranění této příčiny.

U doktora

Jednou sem navštívil doktora kvůli problému, ale připadal sem si tam spíše jako na ÚP. Když se mně zeptal co dělám za práci a já mu odpověděl, že jsem nezaměstnaný, řekl na to: "Žijete z našich daní a to se mi nelíbí"! Co tím chtěl ale říct? On si snad myslí, že mně se to líbí? Však já mu nepřikazuji ať ty daně platí. Já přece vůbec nemůžu za to, že on musí platit daně a už vůbec nemůžu za to, že tu vládne takový systém. Já sem tento zlodějský systém nevymyslel, tak proč mi někdo něco vyčítá?! S tímto sem se setkával často, že někteří pracující vyčítají nezaměstnaným, že žijí z jejich daní. Jakoby ti nezaměstnaní mohli za to, že tu vládne zvrácený systém, který nutí pracující, nechat se okrádat státem, pod názvem daň. Bylo by vhodné si uvědomit, že tito lidé něco vyčítají těm, kteří za to nemohou a nemohou to ani ovlivnit. Stěžují si na nesprávných místech. Navíc kdyby nebylo všechno za peníze a kdyby za peníze byly jen věci zbytné, tedy ty bez kterých se dá žít, nemusely by být vypláceny podpory v nezaměstnanosti. Kdyby lidé dostali to, bez čeho se nedá žít (nezbytné věci) a platit by měli jen kdyby chtěli něco, bez čeho by být mohli, nemuseli dostávat žádné peníze. Tak by to bylo spravedlivé. To za co nemůžeš a k životu potřebuješ dostaneš a chceš-li něco navíc, získáš to výměnou za peníze. Buď si na to půjdeš peníze vydělat, nebo si to rozmyslíš a chtít to přestaneš, protože to stejně vlastně k životu nepotřebuješ.

Nelze vyčítat někomu něco, za co nemůže. Kdo jedná právě naopak, nemá cit pro spravedlnost.

Povinná vstupní lékařská prohlídka

Nevím proč se jmenuje lékařská, když ji ve většině případů udělá doktor. Doktor a lékař je trochu něco jiného i když je zvykem považovat oba za tutéž osobu. Lékař je od slova léčit a tedy nikdy neuškodí a nepotřebuje k pomáhání druhým žádné tituly. Doktor naopak předepíše i to, co sice pomůže, ale na druhou stranu, nebo dokonce několik dalších stran uškodí. Doktor to ani nemusí vědět, že to co předepsal dokáže mít takové škodlivé vedlejší účinky, protože byl naučen co má na daný problém předepsat. Zpět však k té vstupní prohlídce. Zase prostě nic jiného, než peníze, zákon a povinnost. Člověk nemůže za to, že mu světský zákon dává tuto povinnost, tak proč by to měl on platit? Vždyť on to nevymyslel a nemusí s tím souhlasit! Ať to platí ten, kdo za to může! Ten, kdo to vymyslel! Rozhodně to nemá platit ten, kdo s tím nesouhlasí a nemůže za to. Avšak moje osobní zkušenosti jsou opačné. Navíc je to jen pro zisk peněz a ne pro účel věci. Jestliže jsem dnes zdravý a doktor to potvrdí na papír, už zítra to může být jinak. Stačí jen po prohlídce, která byla udělaná v pátek, si vyjet na výlet přes sobotu a neděli na nějaké místo, kde řádí nějaká nemoc. Tam se člověk nakazí a pak v pondělí nastoupí do zaměstnání nemocný avšak s papírem v ruce, kde je potvrzeno jeho zdraví.

Opět způsob, jak z lidí dostat peníze a nutit je k povinnosti.

Bezdomovci

Viděl sem několik bezdomovců, kteří v zimě seděli přikrytí dekou, nebo spacím pytlem. Někteří leželi, jiní byli opřeni zády o zeď. Slovo bezdomovec jak víme znamená bez - domova. Tedy nemít kde bydlet. Jak je možné, že tu jsou, všichni o tom ví, ale nic se s tím nedělá? Tedy kromě občasného zmírňování následků, ale neodstraňování toho nejdůležitějšího a to je příčina! Jak je možné že tu jsou lidé, kteří nemají kde bydlet a na druhé straně jsou tu boháči, kteří mají peněz tolik, že by mohli koupit mnoho domů, nebo bytů a ještě by jim zůstaly částky, které by stále nevyužívaly a jen tak by ležely na nějakých kontech (účtech). Jak je možné, že někdo má peněz a neví co s nimi, nečinně mu někde leží a on používá jen malou část, když právě ty peníze nadbytečné by mohli jiným pomoci a mohli by je zachránit?

Chudoba a bohatství = nedostatek a nadbytek. Nespravedlnost, které je lepší si nevšímat?

Ministerstvo spravedlnosti

Když někdo mluví o spravedlnosti, bylo by dobré vědět, jakou spravedlnost má na mysli. Tak jako u svobody i u spravedlnosti platí, že je rozdíl mezi tím co je spravedlnost skutečná a co je za spravedlnost pouze považováno. Ministerstvo je státní zřízení. Podle čeho posuzuje tedy tu spravedlnost? Podle Pravdy a přirozených práv, nebo podle vymyšlených platných státních zákonů? Jestli je spravedlnost posuzována podle platných státních zákonů, které však v některých případech berou lidem jejich práva, potom je Ministerstvo spravedlnosti naprosto zbytečné.

Pravá spravedlnost měří všem stejně, nedělá rozdíly a nebere přirozená práva.

Člověk je nic

Ano a je to možno vidět na mnoha případech a denně. Například taková auta omezují přirozeně se pohybujícího člověka po všech stranách. Hluk, smrad a svoboda pohybu. Člověk, který se pohybuje zcela přirozeně vlastní silou tak, jak ho vybavila příroda, se pohybuje v souladu s vesmírem, nebo jinak řečeno vyšším systémem. A je škoda, že právě takto poctivě se pohybující jedinec má vlastně smůlu. Nejen že je omezován hlukem a smradem z kolemjedoucích aut, ještě k tomu a to je nejhorší mu zmizela svoboda pohybu. Když chce přejít silnic tam kde by potřeboval, ještě mu přisoudí přestupek, že nepřešel tam kde byl přechod pro chodce. Ale on potřeboval přejít hned a ne čekat až najde přechod. Kdo mu může brát právo svobodného pohybu? A přece se to děje. Když by nebyl na blízku nikdo, kdo by mu přisoudil přestupek, stejně se člověk hned tak na tu druhou stranu nedostane, protože jezdí auta. Tím ho vlastně omezují v jeho přirozeném pohybu. Dnes to však vypadá tak, že ti kteří jsou v těch autech jsou ve většině případů přesvědčeni o tom, že je to tak správně, aby člověk ustupoval strojům. Takže vlastně ten co je v autě je víc, než ten co jde pěšky. Ještě jsou schopni troubit na chodce a obviňovat je. Ale za co vlastně? Snad za to, že se pohybují v souladu s přírodou? Je z toho vidět, jak je to tu zvrácené! Co je považováno za správné a co za špatné. Když na nás útočí toto všechno dohromady, všechny ty zvrácenosti, násilí a státní systém, drží mně jen to a jsem velmi rád, že to tu není napořád a že umíráme! Smutné že? Být rád, že umíráme. Ještěže nám nemůže nikdo, aniž bychom sami dovolili, zasahovat do našich duchovních životů, pokud takové žijeme.

Popsal sem tedy vládnoucí systém, několik problémů a několik zážitků. Kdo četl všechno tak ví, že hledám někoho, kdo by mi pomohl a poradil jak a co udělat, abych nemusel mít nic společného s tímto státem zvaným Česká republika. Nechci být od státu okrádán, ať už si to nazývají někteří jako daně. Nechci žádným způsobem přispívat státu ani zdravotní pojišťovně. Raději ať umřu, než být vykořisťován a zotročován tímto vládnoucím hnusem!

Prosím ať mi píšou jen ti, kteří se mnou souhlasí a ví přesně o čem je řeč. Ti, kterým se tento článek nelíbil, nesouhlasí s něčím, nebo je tu cokoliv pobouřilo, ať respektují volbu druhého. Vyčítání, nesouhlasení, přesvědčování a sdělování odlišných názorů by stejně vedlo jen ke ztrátě času. Já mám svoji cestu a přesvědčení a nikdo mně z mé cesty nesvede. Nezajímá mně to, že se někomu nelíbilo něco co sem napsal. Nezajímá mně, že někdo se mnou nesouhlasí. Takových by se našlo jistě hodně. Člověk když chce, vždy si najde důvod pro útok na druhého. Můžeme se hádat, protože každý říká něco jiného. Kam to však směřuje? A co vlastně je na takové hádce pozitivního? Nevidím na tom pozitivního nic. Naproti tomu je velmi moudré respektovat druhé i když zastávají v zájmu dobra a spravedlnosti něco, s čím zásadně nesouhlasím. Jediné o co mám skutečný zájem je, aby mi napsal někdo kdo mně chápe a může mi moudře poradit, či sdělit vlastní zkušenosti. Myslím že sem naznačil zcela jasně, kdo chci a nechci aby mi psal. Musel sem to takto napsat, protože existují rýpalové, hádkaři a nadávači, kteří pak otravují zbytečnými dopisy. Buďto vůbec nedokázali celou věc pochopit (za jejich stupeň vnitřního vývoje však nemohu), nebo nesouhlasí a snaží se vnutit svůj názor. Jak už sem napsal, nikam to však nevede, protože každý máme právo na svoji volbu a nikdo nám nemůže vnucovat volbu svoji. Tak a teď už je to myslím vysvětleno dostatečně. Tak pouze vy, kteří mi dokážete poradit, povzbudit, sdělit zkušenosti a podobně (v pozitivním naladění) mi napište. Moje emailová adresa je: bonbonhai@seznam.cz a kdyby něco selhalo, zde je ještě jedna adresa: mnisi@tiscali.cz

Je zvláštní že od dob minulých se v otázce hlásání a prosazování pravé skutečné Pravdy skoro nic nezměnilo. Princip je stejný, pouze se měnily postupy, jak lidi za Pravdu potrestat. Dříve se za Pravdu upalovalo, nebo jinak podobně trestalo. Dnes se za ni dostávají pokuty a někdy vás i okradou o majetek. Jak se dostat z této pasti, z tohoto vězení, kde násilí je nazýváno svobodou, kde občas o sobě někdo prohlásí, že si myslí, že je svobodný člověk a přitom nevidí, jak je neviditelně znásilňován. Jak dlouho bude tohle ještě trvat!!! Dnes se můžeme smát třeba tomu, jak byli lidé v minulosti vzhledem ke své vyspělosti například oblečení, v jakých domech žili, jakou poslouchali hudbu a podobně. Možná, že stejně tak se nám budou jednou smát budoucí generace kvůli systému v kterém jsme tady žili. Pokud tedy svět do té doby nebude člověkem zničen.

**************************************

K zamyšlení

Pravá svoboda dává člověku vždy na výběr a nenutí ho.

Jestliže je člověk nucen dělat něco co sám nechce, není to svoboda, ale násilí (znásilňování)

Je tedy rozdíl mezi svobodou skutečnou a tím, co je za svobodu pouze považováno.

Násilí nemá jen jednu formu a to hmotnou. Je možné jej vidět i v jiné podobě. Například vnitřní forma násilí znamená vyvíjet na někoho nátlak s tím že musí, jinak bude potrestán.

V období, kdy jsme se nejvíce učili jsme byli formováni tak, abychom za pravdu považovali totéž co ti, kteří s námi mohli manipulovat. Nebylo výhodné pro druhou stranu, abychom pravdu sami hledali. Byla nám vštěpována určitá představa a od nás se očekávalo, že ji přijmeme. Není těžké tedy po takové dosavadní cestě žít v omylu a nazývat lež pravdou.

Mnozí mají ve zvyku považovat doktora a lékaře za tutéž osobu. Kdo je skutečně kdo? Lékař je od slova léčit, tedy je to ten který léčí. Doktor je člověk, který je někdy i lékařem a to v případě kdy skutečně léčí a vyléčí, přitom na druhou stranu nezpůsobí žádné poškození léčeného člověka. Doktor je člověk, který vystudoval patřičnou školu, dostal titul, má naučené postupy a má pravomoc předepsat i to co zná pouze po stránce prospěchu a nikoliv škodlivosti. To znamená že předepsaná věc (nikoliv lék) na jednu stranu pomůže, ale na několik dalších může ublížit (uškodit). Nelze tedy takové výrobky nazývat léky, protože stejně tak název "lék" je od slova léčit - nikoliv škodit. Pravý lék tedy nikdy neuškodí. Pokud produkt uškodí i když pomůže, není lékem, ale produktem chemie.

Všichni, kteří máme svoje číslo pod kterým jsme vedeni jsme neviditelně znásilňování a jen málo těch, kteří na to přišli a začali si to uvědomovat.

Jediný zákon, který je dokonalý a může zaručit spravedlnost po všech stranách není dílem člověka, dokonce je starší než samotná existence člověka.

Je vždy výhodnější druhé ovládat, než jim nechat přirozenou svobodu. Pro tyto účely je velmi důležité zlo a násilí zlegalizovat a dát mu nedotknutelnost, aby se bylo za co schovat.

Dodržovat úplně všechny zákony státu znamená, nechat si v některých případech brát svá přirozená práva.

Vztah nadřízený a podřízený či jakékoliv další vytvořené rozdíly ve společnosti jsou původem nespravedlnosti na světě.

Ten, kdo říká že si ve společnosti nejsme všichni rovni, přiznává se k nespravedlnosti.

Ten, který vzhledem ke svým činům a moudrosti by mohl být považován ve společnosti za výše postaveného, nevyžaduje to a necítí se být víc než kdokoliv jiný, právě vzhledem ke své moudrosti. Ať již dokázal a udělal cokoliv, zůstává skromný, moudrý a nenadřazený.

Moudrost = skromnost, ohleduplnost, spravedlnost, harmonie, bratrství, vnitřní čistota

Ego = neskromnost, bezohlednost, nespravedlnost, sobeckost, soutěžení, nadřazenost

Svoboda pohybu spočívá v tom, nebýt omezován když si přeji jít tam či jinam. Znamená to nezastavit se kvůli jedoucím automobilům ani kvůli lidsky vytvořeným státním hranicím. Pokud se kvůli něčemu takovému zastavit musím, znamená to že jsem omezen a svoboda pohybu mne opustila.

Nemáš papír = nemáš právo.

Bůh zřejmě nebude ničit tento svět a počká až se zničíme sami. Proč by také Bůh ničil tento svět, když to za něj udělaly úřady.

Neustálé důkazy plynoucí z mnoha stran mne přesvědčují o tom,

že svět není o životě, ale o penězích a majetku.

L i u

Mnich hledající svobodu

Sežeň si kozu ta dává mléko a žere jen trávu. Je nenáročná v zimě a v noci se můžete zahřát. Za mléko se dá popř. něco i vyžebrat. Takže to není žebrání ale výměna. Jinak se dá koupit kilo starého chleba za 10 kč. A nasbírat pár věcí na zimu, jež se díky globálnímu oteplování mění v podzim. Takže přečkat celý rok venku i bez domova nebude tak strašné. A máš na deset let vystaráno. K takovému řešení jsem dospěl zatím já. Páč abys neplatil nic nesmíš mít kde hlavu sklonit. Sám člověk není nikomu nebezpečný... na dva pobudy se volá už policie. Je proto nemoudré utvářet nějakou skupinu.

Slepý Osel