PRAXE NEBYTÍ

Zkoumám a praktikuji techniku NEJSEM, NENÍ ŽÁDNÁ OSOBA a zdá se že na naše jáství, ego může zabrat jen něco takto úderného, co jde ke kořenům jáského bytí. Není opravdu asi jiný lék, jak zničit individualitu, než její popření, anulování. Ego žije z JSEM, z jáského vztahování se ke všem obsahům, je to střed, který oživuje svou pozorností vše, jak píšeš. Musíme zničit sami sebe v základech prožívání.

Cože musíte? Co tím chcete získat? Proč sami sebe nenávidíte? Proč sami se sebou bojujete? Kdo vás poskvrnil... že si smrdíte? Proč jim věříte... co je to za chorobu! Proč uctíváte ty jež vás poskvrňují? Vy jste se museli snad zbláznit, když si myslíte, že za své skutky budete odměněni víc než lenoši... a já pravím vám, že i prase jež se celý den válí ve svých výkalech, je za své vzorné služby věčně odměňováno Otcem, kdežto prezident, dalajláma či papež římský jsou za své služby odměněni pouze na krátký čas a to Belzebubem.

Je zde stálá setrvačnost ega, které chce něco prožívat, stávat se a směřovat k nějakému cíli. Ano, je to sebeláska k bytí, myslíme si, že bez ní by se nedalo žít, ale pravda je, že tato touha žít plodí veškeré utrpení. Techniku NEJSEM, NIKDO NEPROŽÍVÁ by jsme si měli asi opakovat v průběhu dne, viď?

Dokud víte co děláte a proč to děláte... jste jen zajatci pekel. A ať zkusíte cokoliv... akorát sami sobě utáhnete otěže.

Zkouším to, trochu to jde, někdy se přistihnu, že si to říkám jen sugestivně slovy. Tehdy, když jsem poctivý - přejde to do bdělého stylu postoje, ze kterého nahlížím na vše. Tedy v příjemných a krásných situacích. A právě tehdy si uvědomuji, že pustil-li bych do vědomí slastné prožitky, právě ty by mě znovu stáhly do ega. Tento bdělý postoj je jako jakýsi vstupní cenzor, filtr ve kterém jako jediném máme "svou" pozornost. "Jsme" tedy pozorností už jen na malinkatém okraji u té vstupní brány smyslových vjemů. A proto jsme v pozici jakéhosi posledního pozorovatele, který jen bez "já" monitoruje a hlídá aby se pozornost zase znovu nevnořila, neztotožnila a nezapletla do prožívání a do těla. Držet se v postoji NEJSEM při zakoušení negativních prožitků, v nepříjemných situacích, je jednodušší, se zápornými vjemy se přirozeně nechceme ztotožňovat.

Pozornost se nedá držet... pouze se mezi ni a slunce postavil temný démon... podvedl Syna a okradl ho o všechno jeho bohatství. A ten Démon nyní ovládá a zaostřuje vaši pozornost na jednotlivé objekty. Dokonce i na zaostřování a nezaostřování pozornosti na pozornost... A ať bych se tu vypsal a poradil komukoliv cokoliv... akorát nakrmím toho démona a on posílí... vidím to zřetelně na veřejných testech.

POZORNOST

Tvrdíš, že pozornost je strom života. Máme tedy v moci své pozornosti to, čemu dovolíme ožít. A nám jde o to, abychom neožívali a neprožívali sami sebe. Považuji tedy za vhodné více se zabývat pozorností jako takovou. Pozornost o jakou asi usilujeme popisuje možná nejvhodněji Jiddu Krishnamurti:

O pozornost se usilovat nedá! Vy jste posedlí chudobou... protože nasloucháte démonům... a sloužíte vlastním prasečím vášním.

Jistě jste si všimli, že když vnímáme úplně, když věnujeme něčemu svoji plnou pozornost, není zde žádný pozorovatel ani přemýšlející a není zde ani žádný střed, z něhož pozorujeme? Je možné uplatňovat svoji pozornost úplně - ale pozornost, nikoli "soustředění". Soustředění je nejabsurdnější forma myšlení a ovládne ji každý školák. To, o čem zde mluvíme, je "pozornost". Pozorování je přímé vidění bez analýzy, vidění bez pozorovatele. Vidím červené, růžové nebo černé šaty tak, jak jsou, aniž bych si říkal: "mně se nelíbí". V tom vidění nebylo pozorovatele, který by analyzoval. Analytik je vždy oddělen od analyzované věci. Pozorování je bez cenzora. Můžeme rovněž říci, že jsme-li svět a svět je v každém člověku, pak platí, že pozorovatel se stane pozorovaným a naopak. V pozorování není žádná interpretace, žádné vykládání, žádné posuzování, žádné ospravedlňování, žádné zatracování.

Pokud nyní čtete celou svojí bytostí, svojí myslí, svým rozumem, srdcem, nervy, s veškerou svojí energií - aniž byste přijímali, odmítali nebo srovnávali, ale čtete s plnou pozorností, je zde nějaký subjekt, který čte a pozoruje? Zjistíte, že zde není vůbec žádný subjektivní pozorovatel. Když jste v přírodě a vidíte třeba krásný strom, obvykle si pomyslíte: "hmm tohle je ale starý dub", to je ale škatulkování a hodnocení, ten strom už nevidíme jako "strom" v celé jeho kráse a jednoduché celistvosti, ale jen jako "starý dub" (přídavné a podstatné jméno), jako zlomek našich znalostí, pojmu dubu, a k tomu přidanému emocionálnímu zabarvení. Je možné dívat se na strom bez účasti myšlení? Celým svým srdcem? Neříkat: "je to takový a onaký strom, který se mi líbí nebo nelíbí". Umíme se podívat nevinně, jako děti, které se dívají na věci bez představ a zkušeností? Věnujeme-li tedy něčemu svoji plnou a celistvou pozornost, která neanalyzuje, nesrovnává a nehodnotí, není zde žádný pozorovatel, ten je jen tam kde dochází k vnitřní interpretaci a oddělování se od pozorovaného. A protože pozorovatel je vždy středem myšlení, je to právě on, kdo vytváří strach. Je "já", ego, pozorovatel je cenzor. Senzorické vjemy dopadají, ale je zde "filtr ega", prvního myšlení, které realitu překrucuje.

Věnovat něčemu naprostou pozornost znamená, že se mysl úplně zklidní k naslouchání. Naslouchat znamená být pozorný. Kdo umí opravdu naslouchat, ten umí rovněž meditovat. V naprosté pozornosti není střed. Taková pozornost může plynout a pohybovat se v bdělosti - "tady a teď" - jako řeka meditace, a nejenom na chvíli a pak být zase nepozorná, ale zda může plynout přirozeně a snadno, bez úsilí. Úsilí znamená, že přichází opice. Sledujete to všechno?

Je možné pracovat ve světě a přitom žít v pozornosti? Chodit do kanceláře a pracovat v kanceláři, je to pohyb pozornosti nebo opice? Vychází vaše práce z pohybu pozornosti nebo vaši práci ovládá jenom opice, která je od pozornosti oddělená? Opice musí přijít, je-li třeba udělat nějakou funkční práci. Ale je to pouze opice jako host ve vědomí, teď pozvaná jako nástroj, jako instrumentální "instituce" pro výkon. Pohyb pozornosti, a proto mnohem výkonnější, mnohem živější pohyb, už bez vládce - opice. Do toho vážení, nevidíte, je to tak krásné!

Včera mi někdo řekl cosi, co nebyla pravda. Začala pracovat opice, která chtěla říct: "Jsi lhář!" Nebo to byl pohyb oné pozornosti, v níž opice nepůsobí? - Pak totiž lživé prohlášení nezanechává žádnou jizvu. Reaguje-li opice, jizva zkušenosti zůstává. Může tahle pozornost plynout? Neptám se, jak lze nepřetržité pozornosti dosáhnout, protože takhle se ptá opice. Ale je-li pohyb pozornosti nepřetržitý, takové otázky nebudou vznikat, a mysl se pohybuje s tímto proudem, následuje jej, z okamžiku do okamžiku. Na tuhle otázku musíte odpovědět sami svou zkušeností, je opravdu nesmírně důležitá. Známe pouze pohyb opice a jenom tu a tam míváme pravou pozornost, bez opice. Ale pak opice řekne: "Já chci tu pozornost", a odjede meditovat do Japonska nebo se v Indii usadí někomu k nohám a tak dále.

Vážení, teď dávejte velký pozor. Je možné aby pohyb pozornosti plynul, jako ostatní pohyby v přírodě? A když začne jednat opice, může si sama opice uvědomit, že je v činnosti, a tím přestat narušovat tok pozornosti?

Včera mně někdo urazil a opice se probudila, že mu odpoví, ale protože si uvědomila samu sebe i co všechno znamenají opičí triky, ustupuje a nechává pozornost volně plynout. A neptá se: "Jak udržet tento plynulý tok". - Tohle je opravdu důležité celým srdcem vidět a pochopit a zároveň to zažít - to je možné ihned "teď a tady" během vašeho čtení. Teď! Jestliže jste v té přítomné pozornosti, která plyne, můžete cítit, že zde není čas, subjekt pozorovatele, který se odděluje od čteného textu, ani myslitel, který smysl textu chápe. Všechno je jako celistvý a jednotný proud. Vážení, cítíte toto vědomí bez středu, ega, jak se rozpíná v nekonečném prostoru? Nepokoušejte si tento stav znovu vyvolávat, tím, že se budete ptát: "jak udržet tuto pozornost?". Nejde si na to vzpomenout. Minulost nesmí působit. Pak by to nebylo živé. Je to pouze otázka prožívání ryzí přítomnosti.

Jakmile si řeknete "musím tuto pozornost přítomnosti udržet", je to činnost opice. Nejde o to usilovat, opice je totiž vždy konatel. Tak nádherná věc, jako je přítomná pozornost, se může jen přihodit, je to jako dar - pokud máme citlivou mysl, která si zpětnovazebně uvědomuje samu sebe - činnost opice, která vyrušuje a "chce" krásné zážitky přítomnosti. Opice se dá velmi vycvičit aby byla citlivou a uměla si uvědomovat, kdy je v činnosti, a citlivost jejího uvědomování ji okamžitě ztiší. I opice umí moudře pochopit. Pak utichne.

Opravdová pozornost znamená, že energie je na výši, že? V takové pozornosti je soustředěna veškerá energie a tato energie není roztříštěná, rozdělováním. Jakmile se rozdělí, dává se opice do práce. A bude-li opice citlivá - a opice se taky učí - začne si uvědomovat, dojde jí, že plýtvá energií, a proto přirozeně ztichne. Bude-li jemně vnímat samu sebe, pak pozná i to, že veškeré její vzruchy (myšlenky) jsou zbytečné a vlastně namáhavé a zůstane v relaxovaném a neomezeném stavu prožívání ryzí přítomné pozornosti. - To je meditace.

Bohužel opice má "zatím" také svůj život a touhu k sebezachování a proto se probouzí. Neplýtváme-li ale energií na hlouposti, co se stane s mozkovou mašinérií? Začne opravdu žít? Je tvůrčí? Poznejte to, tohle si musí prožít a ověřit každý sám.

Slepý Osle, souhlasíš s výše uvedeným pojetím pozornosti?

K čemu je dobré souhlasit a k čemu je dobré nesouhlasit? Jen k vyvolání války... k vytvoření pekla. Ať si přečtu svatý text, vtip, nebo erotickou povídku... nevidím nikde nic... ani se nesměju, ani se nevzrušuju... povídat si sám v sobě se sebou... tím jsem již unaven. Mnoho sil... jsem na starosti o své příjemné pocity už vypotřeboval. Připadám si jako bych se hrabal v hnojišti... jsem tím smradem už celý nasáklý... domů si nic z toho vyhrabaného odnést nemohu. Není to k ničemu. Parchant Krishnamurti... ukradl mi metaforu opice!

PS: Už jsi blíže tomu bodu, jak zaměřit mysl ke ZDROJI, do nikam? Co zkusit DOSTAT se mezi dvě myšlenky? Prostě najednou ZASTAVIT tok mysli a nedomyslet (zapomenout) a neztotožnit se s další myšlenkou.

Vidím že máš novou vášeň... tak až tě přestane bavit ji sloužit... až zjistíš... že za ty týdny cvičení sis akorát tak nasral do vlastního hnízda. Pak přijď... ale až za týdny... ne že mi hned zítra odepíšeš... že tomu rozumíš a přesedláš na jinou vášeň. Z takových lacinných moudrostí zbrklých čtenářů se mi už dělá značně zle... a je docela možné, že poučen z těchto okolností se začnu chovat vůči tázajícím nezodpovědně.

Slepý Osel

***

Tvá poslední odpověď byla úplně k ničemu.

To je dobře. Kéž by taková byla i každá tvá otázka.

Nebyl jsi schopen objasnit a rozvést naší diskusi o metodě "nejsem" ani navázat na Krišnamurtiho pojetí pozornosti.

Nebýt schopen... to pohne HNED s celým světem.

Jestliže své stránky prohlašuješ za školu Slepého Osla, lidé ti přece budou psát a brát tebe přinejlepším jako nějakého duchovního gurua, ale nyní vidím, že tato anti-výuka asi nikam nepovede, když budeš upřímné hledající jen odhánět.

Odháním jen ty, kteří něco hledají... ti jen pro svůj hlad ruší východ slunce.

Sám vycházíš z Buddhova raného učení a "tvá" metoda "nejsem" (Buddhovo učení o ne-já, annatá) je sice účinná, ale nebere v potaz jasné porozumění a konsekvence, které z ní mohou nastat, někteří by mohli například pochopit, že navádíš k nějakému skoncování se vším osobním, tedy i s tělesným...

Ano ano... zánik osobního i jakékoliv tělesnosti... tam to vede. A propo... kdo vás pak navádí, aby jste s tím pokračovali a proč?

Protože když si jeden opravdu řekne "nejsem" neuvědomí si, že to říká zase ego a přenese toto "nejsem" na tělo. Ale ono jde pouze o jasné uvědomění si a citlivé porozumění, že v ničem, jak v tělesném, tak mentálním není obsažené žádné "já" a že prázdnota je nirváná, která je dosažitelná právě absencí pocitů "já a "moje".

Pokud si někdo říká "nejsem" pak porušil už techniku. A ty máš taky starosti, protože jsi porušil techniku... a nechal ses unést klamem a teď trpíš... proč ses nechal unést?

U tvé metody nemusí každý správně pochopit, že je to metoda s cílem odstranit pouze kořen "já-ega", ale může si to vyložit jakožto eliminaci samotné osoby, tedy i těla, vždyť kdo je ztotožněn s "já" je plně v zajetí nevědomosti, která podmiňuje myšlení, to zase vědomí, to jméno a hmotu... (viz řetězec patiččasamuppády).

Pokud to znáte, nikdy to už neobjevíte. Sami jste se okradli. Sami se okrádáte že čtete... studujete, praktikujete... neboť Buddha neměl Buddhu, Kristus neměl krucifix... a proto uspěli, oni nevěděli jak hledat a co najít... a proto nemohli být podvedeni. Vy to víte... a tato naděje vás neopustí až do smrti. A pokud víte co vám chybí a máte naději že se to dá nějak někde nalézti, pak budete stále jen trpět.

Tvé škole by prospěl větší odkaz na pravý Buddhismus, a nemusí jít jen o asketickou thajskou lesní tradici Adžána Čá a dalších... Jistě víš o čem píšu.

Já uznávám jen jednu askezi... a to je neupřednostňovat nic před ničím. Tomu říkám pravá askeze... to ostatní... ať už je to jakkoliv sebetrýznící já nazývám podrývám pěstění vlastních kořenů. A propo nejsem žádný sečtělý... takže mě ušetři nějakých cizích pojmů a směrů. Já jsem byl v lese... ty ne. A dokud tam nevyrazíš, neobdržíš nikdy to co jsem tam obdržel já. Přeji hodně smůly.

Dnes už existuje spoustu literatury, ve které je daleko srozumitelněji probíráno to, k čemu ty jen nepřímo odkazuješ. Tak by například opravdovým hledajícím, ale i tobě, prospělo prostudovat si něco více např. od Buddhadásy Bhikkhu, více si vyjasnit právě učení o ne-já (anattá) a o prázdnotě (suňňatá).

A pro koho je to učení o ne-já? Komu by to mělo prospět? Kdo by to měl studovat? Já nevím, ale všechny lidi co jsem ve svém snu kdy potkal, a všechny knihy co jsem kdy ve svém snu přečetl... nic z toho nevypovídalo o skutečnosti... ale o pravidlech a zákonech snění. Vše hovoří k "já". A pokud něco hovoří k "já", pak to lze považovat pouze za svádějící a nastražené Márou.

Slepý Osel

***

Odháním jen ty, kteří něco hledají... ti jen pro svůj hlad ruší východ slunce.

Bez hledání by nikdo ještě nic nenašel - tedy konečně pochopil, kdo je ten kdo hledá.

Hledá jen ten který sní o čemkoliv co chce najít! Ale v podstatě hledá jen svou představu o tom!

Pokud si někdo říká "nejsem" pak porušil už techniku. A ty máš taky starosti, protože jsi porušil techniku... a nechal ses unést klamem a teď trpíš... proč ses nechal unést?

Žádné starosti NEEXISTUJÍ. Nejprve pořádně vysvětli svou pseudotechniku, pak se možná zbavíš dodatečných otázek.

Ty otázky nejsou moje... já je za tebe řešit nebudu chodíš se svým šroťákem po lese a plašíš ptáky v korunách.

Já jsem byl v lese... ty ne. A dokud tam nevyrazíš, neobdržíš nikdy to co jsem tam obdržel já. Přeji hodně smůly.

A kdo tam co obdržel? Nějaké tvoje ego něco pochopilo? Kdo se tě na to ptá, že se chlubíš? Ten kdo píše byl v lese týden, ale délka je nepodstatná, důležitější je ono prvotní rozhodnutí, se kterým tam odešel, že se zříká všeho světského. Každý může praktikovat i jako laik, nejen jako mnich v lese. Laik je v každodenním životě vystaven samozřejmě toliko podnětům, že je skoro téměř nemožné vyvázat se z jejich vlivu. Ale přeci to jde, pokud člověk jedná a pracuje s jasným předpochopením a neustále nazírá v rámci závislého vznikání všechny iluze o "já".

Laik... může jen nazírat... kdežto filozof jen šrotuje pro své prase šrot.

Já nevím, ale všechny lidi co jsem ve svém snu kdy potkal, a všechny knihy co jsem kdy ve svém snu přečetl... nic z toho nevypovídalo o skutečnosti... ale o pravidlech a zákonech snění. Vše hovoří k "já". A pokud něco hovoří k "já", pak to lze považovat pouze za svádějící a nastražené Márou.

Je snad jasné, že chce-li se "někdo" dostat ze snu, musí nejprve dostat správnou informaci, že sen je iluzí, sen je snem. Sen přeci nepochopí sám sebe, je pro tuto neznalost sám napodmiňován, je programován k automatickému sebeutajení, je to klam. Teprve jasné pochopení, že ego je egem, klam je klamem, sen zmizí. A to musí ten "někdo" záměrně praktikovat, jinak se nevyvleče ze stereotypu stávání se! Po jisté době ale pochopí, že ten kdo by něco měl praktikovat je zase ego, tím se původní čistá mysl (moudrost) vycvičí k citlivosti (jako ta Krišnamurtiho opička) že není třeba nic dělat. Ale nestane se to jednou pro vždy. Neustále zde musí být tato bdělá pozornost, která sleduje a vidí, veškerou marnivost jakéhokoliv uchopování a držení, jak řekl Buddha: "Nic, ať už to je cokoli, by nemělo být drženo jako "já-moje". A toto platí, protože není jiného konečnějšího pochopení o příčině utrpení. A proto, že pokaždé, kdy je mysl prostá pocitů "já" a "moje", je prožívána nibbána.

Ty to všechno znáš, a přece ti to k ničemu není. Jen si přisypal zrní do šroťáku... ať máš co mlít pro to prase.

P.S.: Co si slibuješ od své nové techniky, objev hvězdy ve svém nitru? Třpyt prázdna? Ale prázdnota je jen prázdnota (od jáství), nic víc jako, že hvězda je jen hvězdou.

Myslet si o tom můžeš cokoliv. Ale nevím k čemu ti je to neustálé hučení šroťáku... podle mě ho už ani neumíš zastavit a odpočinout si.

Slepý Osel