Ahoj. Zabrousil jsem na tvé nové stránky do chlívečku a žasnu. Fascinuješ mne svou prudkostí, neoblomností a úderností s jakou každého rozebíráš a poukazuješ na jeho iluze. Lidem se to ale vůbec nemusí líbit, vím, že ti to je jedno, ale přece, lidé se v temném koutě mysli zamyslí: "Co když on má přeci jen pravdu?", jistě ji alespoň tuší!

Toho se právě obávám... a proto jsem tak prudký, abych je odehnal včas.

Mám pocit, že jsi duševně hodně vysoko, a jestli se mne ptáš jak vyzrát nad egem, jak se dál nezaplétat do jeho opičích triků, asi to je jen abych si připustil jak na tom sám jsem. Ty už To víš.

A kde se dá zjistit jak na tom jsi? Kde jsi to zjistil? Řekla ti to snad tráva, řeka, ptáci, Bůh? Proč si člověk nechá do toho od druhých kecat? Copak není psáno, že ti co sami nevcházejí, zabraňují ostatním aby vešli? A to jsou všechny autority, lidé s rozmanitým zařazením... ti nevcházejí. Kdo je jakkoliv kamkoliv zařazen a je za něco odpovědný, nemůže být nikdy svobodný. Syn člověka však stojí mimo všechna zařazení, ikdyž ho celý svět nutí, aby se zařadil... aby si SVOBODNĚ vybral z předem rozmanitě a vypečeně podstrčené nabídky smyslů života. Kdo si vybere, upíše se... a nebude mu odpuštěn žádný dluh dokud bude živ.

Ale jakkoli, jak to tedy nyní vidím nebo alespoň tuším? Je zapotřebí asi stálé bdělosti nad myslí. V bdělosti a klidu pozorovat hladinu mysli, nedovolit vzniknout žádnému osobnímu pocitu, žádnému osobnímu záchvěvu, aby ji narušil, a v tom stavu očekávat zrození Pravdy v nás. To samozřejmě nejen v meditaci, ale i v životě, v práci, to už je ale obtížnější. Přesto, přestat myslet není zas až tak složité, jako lidé myslíme z evolučního hlediska poměrně krátkou dobu. Složitější je ale zabránit ve vznikání představám. Myšlenky můžeme identifikovat ještě než se naplno projeví, jsou zabaleny v takovém balíčku, který nemusíme naplno rozbalit. Mužeme mít ve vědomí (na plátně) vždy jen jednu myšlenku. Představy ale vypuknou z ničeho nic. O minulosti, budoucnosti. Sentimenty, fantazie. Jsou jako erupce. Buch, buch :-))

A kde se v tobě vzaly dvě mysli? Mysl které vadí vlastní myšlení... prima peklo bez zdroje... avšak účinné všudypřítomné... vítej mezi infikovanými...

Asi si říkáš, že na to jdu metodicky, že je třeba toto a tamto cvičit. Sám přeci zastáváš názor, že není třeba pro dosažení dělat nic, a že cíl je už tady a teď.

Jenže ten setrvačník roztáčený po mnoho staletí se tak rychle nezastaví... Pokud dokážeš nepřibarvovat si informaci svým vlastním významem, nijak s ní nemanipulovat... nedotýkat se jí... ať nese v sobě kód že je tvoje vlastní... třeba vzpomínka... pocit... pak uvidíš ráj. Třeba PC tuto schopnost nemá... ani zvířata ne... to má jen člověk. Kdyby to PC mělo... pak by mu stačilo napsat jen malý vzkaz... Ty jsi ještě nedokonalé PC... a ono by se zhroutilo samo... Tvůrci virových programů... by to měli pak snadné. Asi tak jako démoni živící se ze stromu života... jež v člověk v dobrém vpustil... a oni ho spoutali a pobrali mu všechno nádobí.

Uvědomuji si, ale, že mysl je podmíněna, naprogramovaná, a jezdí v kolejích, mechanicky, stále dokola. Je jistě dobré si uvědomit, že z ABSOLUTNÍHO hlediska není třeba nic realizovat, vždyť TO je naše podstata, jen jsme na ni zapomněli. Když ale nebudu NIC dělat, mysl si po tomto skvělém uvědomění, že nemusí už nic, oddechne. Řekne si: "To je ale úleva, na co myslet a dělat si ty zbytečné starosti". Ano toto je dobré pochopení, člověk se dostane jistě dál. Ale mysl je naprogramovaná k sebeutajení a po chvíli začne zase dál šmejdit a jezdit v nějakém "duchovním" korýtku a říká si: "To co jsem si včera uvědomila, že nemusím nic, bylo krásné poznání, bylo v tom štěstí, ale jak to znovu zopakovat?". No a už je v tom zase mechaničnost a jáčko. Vždyť ty to víš moc dobře, vysvětluji to zase jen sobě.

To je proto, že život má smysl jen jako hladový... šťastný člověk němá smysl života... takže všichni co se honí za štěstím... dosahují jen frustrace... to je odměna za všechno snažení... Jen mlsná mysl si říká, že je nebo není třeba cokoliv dělat... ale tak stále koná... a její karma trvá... je jako cvičená opice... umí zahrát cokoliv... jen aby měla stále hlavní slovo... jen aby upoutala pozornost dětí Božích... protože pozornost je strom života. A jestliže věnujete pozornost svým tužbám... pak oni žijí ve světle a vy v temnotách... Jediné co je třeba udělat je obrátit pozornost od objektů na plátně ke zdroji světla. Neboť vše je jen hrou temnoty a světla. Kdo dokáže rozlišit jedno od druhého uvidět kdekoliv jakoukoliv hranici je zaklet do světa duality. A pak s upevněnou promítačkou na svém čele chce uchopit to co si před sebe do časoprostoru promítá... A honí se za tím jako blázen, a nikdy nic neuchopí... Stačí zničit tu promítačku... jež je darem i prokletím odlišující člověka od ostatních bytostí... v praxi to znamená vzdát se svého božství.

Takže mám pocit, že je třeba zaujmout nějakou metodiku, jak na věc. Opravdu se donutit a formálně si doma sednout a klidově meditovat a při tom provádět atmavičáru, meditovat na Srdce. Jít takto od malého já k velkému Já. Čím se pak člověk pohrouží hlouběji, tím To také vše více chápe, Ticho prorůstá dovnitř a ven, a možná že meditující zmizel. Je jen sounáležitost všeho se vším.

Ani malé já ani velké já neexistují. Jsou tou jen snímky do vaší promítačky... pokud si je promítnete a prohlásíte je za skutečnost, pak budete jim muset sloužit. Hladový sežere cokoliv jen aby ukojil chtíč... a pak se diví že je mu špatně... začíná to sladkostmi. Bonbónky jež deset minut trvají sladce ale 10 hodin tak hořce, že člověk se ihned upíše získat další bonbónek aby si spravil chuť. A ty bonbónky jsou požitky... bez požitků... jaký by mělo umírání smysl? Neříkám záměrně život... odedneška tomu říkám umírání. Nehledám smysl umírání... protože ten je vždy v utrpení způsobeném nedostatkem požitků.

Tak třeba... dietáři. Bez diet... a odpírání... by pro ně nebylo nikdy požitkem dopřát si to co si zakazují... a tak se stali otrokem svého požitku... týdny se mučí a pak mají o to větší radost... avšak za cenu že pak přijde frustrace.... toto je už psychická nemoc, závislost obdobná závislosti na drogách... nemohou přestat z dietou, protože tím by ztratili i tu extázi když dietu přeruší. A tak to funguje se vším... bez utrpení není žádného požitku... a toto nikdo nebude chtít přijmout.

Třeba nastavení u sexu... kdybych změnil toto nastavení... a lidé by chodili nazí, a mohlo by se souložit s kýmkoliv, kdekoliv a jakkoliv... pak by sex nebyl problém. Tak jako u zvířat není problém, protože není kontrolován... je svobodný. A co není kontrolováno... to vás nikdy nemůže ničit! Ale co by se stalo... celý Sex - byznys vydělávající miliardy dolarů by šel do háje, šla by do háje i církev, jež jako první definovala celibát, aby se stala sama svatou... a ostatní označila za hříšníky... A dále... kdyby jste byli s někým ve spojení 23 hodin 55 minut pak by přerušení tohoto spojení bylo orgasmem a svobodou. A tak vy sami jste si nastavili že štěstím je pro vás vždy jen to co nemáte... a to co máte je nuda a utrpení... stačí změnit úhel pohledu... ale jak jsem již řekl, pak nemá umírání již žádný smysl... a nebylo by nikoho kdo by se staral o zítřek. A tak ti jež žijí z vašich snů na vysoké noze... přišli by rázem o moc... i církev, i politika, i obchodníci...

A ještě k tomu dodám... co je na požitcích, a tedy drogách tak zázračného? Ony jen umí přitáhnout pozornost od myšlení k tomu co se děje... protože neznám nikoho, kdo by v požitku dokázal myslet na starosti a problémy světa... to by se sám okradl... v požitku prostě jste dokonalí.... a tedy neexistujete... všechna pozornost teče nikoliv k egu... ale k přítomnosti... Pak se ego vrátí, protože dlouhý požitek se stává utrpením... a krátké utrpení požitkem. Takže nikdy nic nezískáte... jen frustraci a frustraci... Nic netrvá věčně... forma se mění... a změna je život... všichni hladovíte po změně... a změna je zároveň i příčinou utrpení... to je váš smysl umírání... vaše karma... chcete změnu a zároveň se změny děsíte. A v tomto rozpoložení umíráte se slzami v očích a skřípotem zubů po celé věky.

Chci Ti ale poděkovat, protože, mi tvá slova pomáhají dostat se blíž přirozenosti. Skutečnosti. Protože ta je bez atributů a jakékoliv příchuti. Je ale v dnešní době možné aby se mysl plně vymanila z veškeré té podmíněnosti a neustálého vlivu okolního světa? Aby se mysl stočila do svého zdroje a člověk se plně uvolnil? Kdo to ale chce? Lidé svou myslí neustále expandují ven (hledají smysl a štěstí) a pak se cítí stále víc odcizení. Společnost je šílená, nutkavá a schizofrenní.

Základem zodpovědnosti je schizofrenie. Instalovat program který by kontroloval svobodu spontánnost lidského chování... Tento virus se jmenuje Svědomí, pak je možné zahájit vykořisťování a stát se vladařem naprogramovaných.

Co je duševní zdraví? Normalita? Adaptace? Chodit spořádaně do školy, do práce, mít rodinu a pak ze sebe vyprodukovat dítě? I když studuju psycho, je mi vše co se učím houby platné pro sepoznání. Já chci konečnou medicínu.

Informace dodávají mocní... člověk se pak rozhoduje jen na základě podstrčených informací. Prý svobodně. Ale ať vybere A nebo Z, stále zůstane až do smrti otrokem. Vybrat se prý musí... kdo je svobodný od schopnosti volit... je svobodný od všeho... Takže to co je svaté, normální... definují ti jež vás vězní... a byli by sami proti sobě kdyby vypustili do éteru něco co nevyhovuje především jim... Jedná se jen o kontrolu přirozených svobod. Pokud se jim podaří vás přesvědčit či poskvrnit, infikovat, že jste v něčem špatní, pak jim musíte sloužit. Informací je k tomu mnoho... již sama touha dozvědět se o sobě něco víc od druhých... je způsobena stejným virem. Vidím to denně... jak se rodiče snaží ovládnout, různými podlými taktikami... spontánnost chování svého dítěte. Lidská práva a svobody jsou úplně stranou... Musí ho naučit co je pro společnost dobré a co zlé... jinak ho nemůžou nijak potrestat a taky nijak ovládnout... takže v první řadě je úkolem zprovoznit promítačku... a pak až je dítě schopno představovat si hrozby a odměny, pak je možné začít s programování ve školách.

Slepý Osel

***

...a proto jsem tak prudký, abych lidi odehnal včas.

Lidé jsou ale zvyklí a chtějí vést osobnější a konvenční dialogy, ve kterých jsou již předem implicitně vymezena očekávání pro roli toho druhého, říká se tomu sociální reciprocita, vzájemnost, vycházení vstříc tomu druhému. Podíváme-li se na tyto sociální očekávání blíže, je zřejmé, že lidé jsou ovládáni mučivým strachem, z toho, kdyby mezi sebou náhodou nevycházeli. Jsme v zajetí ohromné společenské konformity a stylu interakcí "jak spolu vycházet". Takový to člověk pak samozřejmě nedokáže rozlišovat co je správné, pravdivé a co je lží. Jedná pouze podle společenského klišé, podle tzv. nepsaných automatických pravidel, kterými je naprogramován. Takový člověk není schopen a ani nechce zastavit běh všedních událostí, musel by tím popřít normalitu "své společnosti" a sama sebe. Což by bylo jeho ego - devalvací. A tzv. "normalita" může existovat jen v rámci dané společnosti, taková skupina lidí se pak definuje určitými ustanovenými normami, hodnotami a postoji. Komunikace je v takové společnosti určitou vitálním silou, která ji stabilizuje relativně pohromadě. Těžko ale říci zda se lidé svou komunikací, vedle stabilizace svého společenského statusu (držení se pod krkem), také oživují a přispívají k něčemu novému? Myslím si, že v současné společnosti už komunikace přestala fungovat, jsou zde jen samé očekávané fráze. Tato komunikace může být směle nazvána "scénáři" (viz sociální psychologie "Script Theory" Schank & Abelson, 1986), jak je známe z divadelních rolí, a opravdu, v reálnu neděláme nic jiného než, že plníme v lehkých variacích takovéto scénáře, které se od nás očekávají. Jeden za druhým. Denně jich vystřídáme tolik, v kolika sociálních vztazích jsme byli aktéry. Uvědomí-li si člověk takovou nesvobodu svého jednání, nutně se musí ptát co má dělat? Jak jednat a v co věřit, nemá-li se stáhnout do nějakého typu vnitřní izolace.

Ať se neptá... ať to zkusí... jen jedna věc dává autentickou nevyvratitelnou odpověď... udělat to... jinak se může člověk pídit po pravdě v nesčetných dílech litery... a hovno najde. Není chyba... tak proč nevykročit? Obavy nejsou skutečné... nikdy se nestane to co jste očekávali přesně tak jak jste očekávali... neustálým překračováním svých obav jež jsou pouze vtíravé představy vytvořené k ovládnutí lidského chování... se člověk přestane bát... a není-li přítomen strach teprve pak může přijít božství a s ním svoboda bez hranic jež nelpí na žádné fyzické schránce ani jakékoliv duchovní formě, jež je zcela nepředvídatelná... a proto děsivá až teroristická... vůči posluhovačům pekelným. Svoboda se nebojí... nedá se ovládat, kontrolovat... protože to je svoboda! Kdyby se dala kontrolovat bylo by to otroctví... a vše co se znažíte ovládnout a kontrolovat se obrátí proti vám a začne vás ničit... a tehdy to chcete o to víc potlačit... a tak se vytváří vřed... který skončí buď fiaskem na psychiatrii nebo masakrem jež v dějinách lidstva neměl obdoby... vřed je již značně nafouklý... brzy praskne... a vypukne to čeho se všichni obávají... A pak se psychologická moc... vytratí... a tituly ani peníze nebudou mít žádnou hodnotu.

Nikdo nezná svou budoucnost... a to vás děsí tak, že si vysníváte ideály a měřítka podle nichž chcete svobodu stvořeného ovládnout... a tak se sami zničíte... a nedá se to zastavit. Ani kalibr Buddhy s tím nic neudělá. A kdyby se tu zjevil kterýkoliv s těch bájných duchovních Guruů... vypukla by okamžitě společensko-nábožensko-fanatická válka... Dalo by se říct, že to peníze stojí za vytvářením státních hranic, aby mohla vzniknout ekonomicko hospodářská soutěž na jejichž živení se vypotřebují všechny zdroje... ale nejsou to peníze... peníze jsou jen prostředek sloužící k rozlišení vítěze od poraženého... ale kdo je bez peněz skutečný vítěz? Není snad celé lidstvo mamonem poraženo? Dočkejte času... a všechna vítěztví tohoto světa promění se v prach... a tehdy uzříte svou chudobu... ale čas již nebude patřit vám, a hle odměna za vaše dovádění... pláč a skřípění zubů... na věky v temnotách...

Copak není psáno, že ti co sami nevcházejí, zabraňují ostatním aby vešli? A to jsou všechny autority, lidé s rozmanitým zařazením... ti nevcházejí. Kdo je jakkoliv kamkoliv zařazen a je za něco odpovědný, nemůže být nikdy svobodný.

A jak chceš dát najevo lidem, že jednají nesprávně? Oni svoje starosti a práci na nich potřebují, aby jimi definovali své myšlení, které je vlastně řešením problémů. Tím oživují svou existenci, své sociální "já".

Rád bych uzavřel s nimi dohodu... já jim nebudu nic vyčítat, a oni mě nechají na pokoji. Já s nimi problém nemám, ale oni mají problém se mnou.

Dobrá, když toto uvědomělejší člověk vidí a "vypne", "vzdá se" svých omezených rolí, má pak pro co žít? Z hlediska "normality" asi ne. Z tvého hlediska se může člověk OSVOBODIT tím, že ZMIZÍ a POPŘE svou sociální existenci tvými technikami, jako "nikdo nejedná", "není konatel", ale může takto zmizet i na subjektivnější úrovni svého niterného prožívání? Aby člověk nespáchal fyzickou sebevraždu vynucuje si stále nějakou naději, byť bude iluzorní a snová, a on si toho je vědom ale ego tím nikdy zcela nevykoření.

Nemá pro co žít... tak jako milenci žijí pro to aby mohli být spolu, pak jak jsou spolu... již nemají pro co žít. Najednou přijde prázdnota... a ticho... jež naplňuje díry po napětí... bez napětí z odloučení však není orgasmus ze spojení... pošetilec jež uzavře manželství pak jen spláče nad výdělkem... přitažlivost zmizí... nejvíce si užívají ti jež jsou násilím odlučování... jako třeba Romeo a Julie. Člověk může snít jen o tom co nemá... to ho přitahuje víc... to je zákon roztáčející kolo utrpení. Kdybych vám nacpal do vědomí všechny krásné pocity najednou... bude vám tak zle... že si budete připadat jako v tom nejhnusnějším a nejtvrdším pekle.

Nevím, zda tvůj postoj "tato osoba neexistuje" není jen další velice utajenou pózou ega.

Záleží na tom, jestli je to pouhá sugesce mysli v nepříjemných situacích nebo bdělý styl nahlížení přítomný i v krásných situacích.

Tvrdíš, že je možné udržet postoj "nejsem" i v krásných situacích? Pak ale musí ty situace pro toho, kdo je zažívá (nebo nezažívá?) nabýt nutně na lhostejnosti a bezpředmětnosti. Takový člověk se ale postupně emočně oploští a bude jen v jakémsi existenčním vakuu, provizoriu. Nic nebude mít pro něj smysl a stejně pak spáchá sebevraždu (možná se předtím ještě stane zločincem). Bude-li pak v takovéto PRÁZDNOTĚ zažívat, jak tvrdíš PLNOST, pak mi vysvětli, čeho plnost? Plnost musí být pro lidský subjekt přeci představována nějakými dojmy, obsahy a prožitky, významy ne? Popiš mi, jaká je ta tvá PRÁZDNÁ PLNOST? Asi jsi vážně dosáhl neexistence.

Vy byste pořád rádi prožívali plnost, prázdnotu, emoce... vy znáte jen nedostatek jednoho a přebytek druhého... Lituji ale nemohu ti nic popsat... vás zajímají výšiny a bouře, uragány, kontrasty, napětí a války kde co ještě ukořistit. A pak brečíte... když se forma vytratí. A ona se sama nevyvrátí... vy sami se ji nabažíte a tak ji sami přeměníte v pravý opak. A tak vás nikdy nic nemůže uspokojit, protože orgasmus, který by trval dvacet tři hodin, by byl naprostým prokletím, a stav mimo něj by byl svobodou... A proto vám říkám, že můžete existovat jen jako věčně hladoví... a stále přemýšlet o tom co vám ještě chybí... a jak toho co nejefektivněji dosáhnout. Jak uskutečnit svůj vypečený sen. A jakmile se tak stane... zjistíte, že vás vůbec nenaplnil... Změníte úhel pohledu... a ze štěstí se stává nuda a stereotyp, a toužíte po pravém opaku... a tak zakletí... stále měníte formy... aniž byste kdy došli skutečného nezničitelného pokoje. A ten pokoj je prázdný... neemoční... teda nic pro vaše mlsné jazýčky. Náklady a úsilí na všechno co jste kdy získali, můžete odečíst z konta vlastní nirvány. Každé štěstí je zároveň semínkem vašeho neštěstí. A pro pouhé semínko neštěstí zde, kácíte stromy ve vlastním ráji aby tomu semínku nestínily v růstu. Bravo.

Život má smysl jen jako hladový... šťastný člověk nemá smysl života...

Život běžného člověka je plněn převážně tužbami a nadějí, že v jejich vyplnění najde uspokojení a tím i smysl svého života, a jeho "jáské" tužby jsou utajeny i v konání dobra, lásky. Furt je to egoistické, sobecké, to vše vidím, ale ještě dokonale šťastný člověk nejsem, asi podle tebe žiji a jsem zabředlý v nějakém utajeném slohu života? Ale v čem? Já nechci nic prožívat na něčem lpět. A nechci ani toto nechtění. Tak mě prosím otevři oči.

Máš pořád naději, že existuje něco, nějaká forma, která tě uskuteční šťastným, a tak ji hledáš. Až zmizí poslední naděje... pak odejde tyran. Nevím jak tě mohu zbavit nadějí... to musíš ty sám, ustavičným nahlížením... do podstaty všech jevů, jež nemají žádný emoční náboj, pouze touha, démon je zabarvuje a dává tomu jistý požitek takový, který tě pak svede k vytvoření těla a ke smrtelnosti.

Jediné co je třeba udělat je obrátit pozornost od objektů na plátně ke zdroji světla...

Není mi zcela jasné v kontextu tvých tvrzení, co myslíš přesně tím ZDROJEM SVĚTLA. Boha, kterého neuznáváš? Světlo neexistence a nicoty?

V kině se všichni dívají na plátno, a plátno se snaží udržet jejich pozornost. Kdo se však podívá do světla promítačky, zjistí, že obrázky na plátně nejsou realitou. Ale otočit se znamená vzdát se požitků jež nabízí plátno. A jestliže člověk přestane dychtit po obrázcích, nemusí již tvrdě platit za návštěvy kina jehož on sám je strůjcem.

A pak s upevněnou promítačkou na svém čele chce uchopit to co si před sebe do časoprostoru promítá... A honí se za tím jako blázen, a nikdy nic neuchopí... Stačí zničit tu promítačku... jež je darem i prokletím odlišující člověka od ostatních bytostí... v praxi to znamená vzdát se svého božství.

Promítačka na mém čele? To jsou metafory. Tím asi myslíš ZDROJ SVĚTLA našeho vnitřní božství, Království nebeského v nás. Pak máme tedy zničit toto božství, na kterém ulpělo tolik mistrů, jako je divotvorce Sai Baba, který tak rád materializuje světské cetky... Ulpěl tam ale i Ramana Mahariši, se svým stěžejním výrokem: "Vše je ve Vědomí, v JÁ"? Zmiňovat se o Drtikolovi a Tomášových nemá smysl, páč ti rozvíjeli učení Maharišiho, kteréhož učení jistě znáš. Říká ti ale také něco jméno Nisargadatta Maharadž (viz klasické jeho dílo "I "Am That" = Já jsem To). Maharadž realizoval stav (nestav) Parabrahman, tady stav za Brahmanem (kosmickým vědomím) "stav nepočatého dítěte". Znamená to tedy, že uvědomí-li se člověk jako Bůh, Brahman, je třeba toto odhodit? Uvědomuješ si ale, že je jen špetka lidí, kteří dosáhli božského vědomí? Prošel jsi opravdu i tímto stavem, prožil jsi bezbřehou lásku ke všemu, nějak mi to ve tvém anti-učení chybí.

Neprošel jsem ničím, nic jsem nerealizoval, nic jsem nezískal. Nemohu nic milovat ani nenávidět a už vůbec někoho něco naučit. Je to smutné a smutek vede k odmítání nadějí a to vede k objevení krásy samoty a krása samoty vede k tichu jež je všudypřítomným středem všeho.

Ani malé já ani velké já neexistují....

Takže to je výsledek transcendence božství naší promítačky. (Tvá nauka je pro pokročilé, není to mateřská školka duchovnosti, mnozí to ani nepochopí, nechceš sepsat ještě svůj pojmový slovník pod čarou?)

Pojmy jen matou a svádějí od skutečnosti.

1. Bez požitků... jaký by mělo umírání smysl? 2. Neříkám záměrně život... odedneška tomu říkám umírání.

Budeme-li žít tedy v negujícím postoji (ani to, ani to) "nejsem tělo ani mysl či emoce", 1. je tedy zřejmé, že požitky nebudou možné, páč si je uštípneme svým postojem "nikdo neprožívá". Ale aby z toho nebyl u někoho výsledek negativního a depresivního prožívání, pak by mělo smysl umírání. 2. Koukám tvá cesta je tedy CESTA (pozitivního) UMÍRÁNÍ, chápu :-?

Budete-li žít jakémkoliv postoji, budete i umírat. Až dokážete nezaujmout žádný postoj ke všemu co se ve vašem vědomí děje... Pak už nikdy nebudete trpět ani umírat. Protože postoj předchází pocitům a emocím... bez zaujetí postoje... je viděna skutečnost celého vesmíru... v jedinné kapce rosy.

Tak třeba dietáři. Bez diet a odpírání by pro ně nebylo nikdy požitkem dopřát si to co si zakazují a tak se stali otrokem svého požitku... nemohou přestat z dietou, protože tím by ztratili i tu extázi když dietu přeruší... Bez utrpení není žádného požitku... a toto nikdo nebude chtít přijmout.

Jo... Lidé nechtějí vědět že se do svých "zdravých návyků" uvrhují jenom sami, mají rádi pocit nějakého řádu a očišťujících procedur, je v tom katarze a neurotická potřeba odčinění z jakési předjednané viny a hříchu, které jim potají imputuje společnost.

Neví, že sami musí vytvořit iluzi nezdravého, aby mohli jíst zdravě a tak se povýšit nad ostatní. Může mi z vás někdo říct co ve vašem snu je jedovaté? Co může ublížit skutečnosti mimo váš sen? Ukažte mi takovou věc... Změňte vstupní informaci a... a budete se osypávat alergiemi... po zdravé výživě... a budete hubnout po knedlíkách. Ale ať bude váš motiv zasahování jakýkoliv, stejně se svých trápení nezbavíte. A čím více se v tom budete piplat a rozlišovat a objevovat nové a nové informace... tím hůře se bude dát zastavit ten kolotoč šíleností. A nakonec nafouknete pitominu do celosvětového problému a způsobíte válku v níž za vlastní blbost padnete.

Základem zodpovědnosti je schizofrenie. Instalovat program který by kontroloval svobodu spontánnost lidského chování... Tento virus se jmenuje Svědomí, pak je možné zahájit vykořisťování a stát se vladařem naprogramovaných.

Tomu moc nerozumím, můžeš to prosím objasnit jednodušeji?

Je to strach společnosti se svobody jedince... z jeho spontánního chování... a z nastolení spravedlnosti. Proto se svobodní zavírají za mříže. A ti nesvobodní mohou chodit do práce. Stačí vytvořit program, zákon, pravidlo, jež by kontrolovalo lidské chování, vytvořit psychicko - vyděračskou klec... a tu vždycky vytvářejí ti co jsou a chtějí zůstat u moci, ať už jde o desatero, nebo Deklaraci, či Ústavu. Instalace takového programu jim zajišťuje moc... A však ani jeden člověk nedokáže naprosto věrohodně prokázat původ desatera, původ toho co je dobré a co špatné. Ve svém omezeném a osobním výhledu schvaluje pouze to co se jemu hodí do krámu. A jestliže má v pořádku nainstalovaný program, pak samozřejmě bude schvalovat to co mu nařizuje program. Neboť programátor jasně věděl co a kde upravit tak, aby stroj myslel a choval se tak jak systému vyhovuje i s puncem možnosti svobodné volby mezi A a B nikoliv však C.

To se potom vládne, když se vše chová tak jak to bylo požadováno, vše myslí v mezích, které byli předem definovány, všichni sní o tom, co je definováno... A ať se podívám kamkoliv... všichni se chovají naprosto předvídatelně po tisíciletí stejně... jen prostředky úspěchu se mění... A zíroveň jako by zároveň každý byl i agentem a strážcem systému. Neboť jen zachování stávajícího systému vám slibuje dosažení vám implantovaných snů. Takže jestliže naučím prasata snít o drahých autech, nebudou mi dělat čurbes v mé zahradě, ale vyrobí si je v mé továrně a pak je ode mě koupí, a všechna jejich práce mi bude k užitku, neboť já dávám jim peníze na jejich auta, které jsou jim prakticky na nic, ale oni to nevědí. Donutil jsem je mezi sebou soutěžit svým programem tedy definicí co je to úspěch, čím se vyznačuje a co přináší. A proto že se tím řídí všechna prasata tak to funguje... donutil jsem je k soutěži mezi sebou samými... Bez existence soutěže by přece odmítli pracovat na takové pitomosti i na můj trůn. To si dobře zapamatujte... stačí mezi sebestmelenější kolektiv vnést svobodnou a demokratickou soutěž... a rozpadnou se celé rodiny, státy, společnosti... a budu vám všichni závodníci zobat z ruky, neboť vy máte v ruce medajle za práci na vás...

Je to velice vypečené a vy se stanete králem. Ženy toto umění ovládají už od nepaměti... a proto jim emancipovaný muž slouží v těžké práci ač si je toho nevědom. Z hlediska nastolené diktatůrské politiky... to pak vypadá tak, že ať volíte nebo ne... zvolení budou vždycky, a vy se bude muset řídit jejich zákony a pracovat na jejich rozmary, jako je třeba dědická daň, kdy si kupujete vlastní majetek co každou generaci znova a znova. Ať se modlíte nebo ne, desátky budou vždycky... Ať souhlasíte nebo ne... stane se vždy to, co vyhovuje Instalatérům informací, kterými vy se MUSÍTE řídit. A pokud ne... jsou tu různé hrozby... jejichž hrůza se opírá jen o vaši představivost, a ať už přestupek proti otroctví nazývá hřích nebo trestný čin... nebo jakkoliv, lze vidět, že nejmocnější a nejvypečenější je církev, neboť všechny tyto přestupky proti otroctví v jakékoliv sféře systému... vycházejí z toho co definuje církev jako nežádoucí.

Ale jestliže se v systému objeví anomálie... a to je jen zřídka, ale bude to čímdál častěji, a to nevlastním přičiněním, pod tíhou životních podmínek, a nesmyslných požadavků mocipánů, pak nastane alarm, neboť virus jak se nazývá svoboda... začne terorizovat celý systém stejnou taktikou jakou systém terorizuje všechny své poddané. A jediným možným způsobem jak odstranit virus je shodit celý systém. Systém však dělá pouze záplaty a tím se stává o to labilnějším. Otázkou pak zůstane, kam jsou mocipáni schopni až zajít, aby uhájili svůj vypečený systém... ale určitě se nesmíří z prohrou... to raději smetou celou epochu. Velkým úspěchem je mít vlastní stát... že jo paní obchodnice z EU... jak si rozdělíte chudé státy? A vrcholem úspěchu je mít vlastní svět... že jo paní Ameriko. Ach ty ženy... nikdy nemají dost. Láska, ekonomika, byrokracie, politika... atd. atd. všechno to jsou děvky jež vysávají muže. Všechno ženského rodu...

A nakonec vzkaz pro ty úspěšné... Uvědomujete si vůbec, že kdyby věc, kterou jste ukořistili v tomto konkurenčním šílenství jakýmkoliv způsobem do svého vlastnictví, neměla v mysli ostatních žádnou hodnotu, pak ať vlastníte cokoliv, ať vás to stálo cokoliv, jste pro ostatní jen pouzí žebráci? Stačí změnit program, režim, a ty jež byly vaším vzorem, ty jimž jste záviděli, jimž jste se ještě včera klaněli a lezli do zadku, tak na ty budete veřejně plivat, jejich majetek se smíchem znárodňovat a je samotné zavírat a vyhánět ze své vlasti? Stačí změnit program, konkrétně položku měřítka úspěchu ve vaší mysli... A na tom se denně podílejí média... denně vám ukazují co je to úspěch a co je to neúspěch. Avšak jen tak... jak to vyhovuje těm, jež díky tomuto nastavení,systému se mají jako prasata v žitě.

Slepý Osel