Chybí už jen málo k tomu, abych naplno rozvíjela léčitelské schopnosti... bude to mazec!

Ale nemoc a smrt osvobozuje... tedy aspoň dočasně od různých povinností.

Zatím stagnuji, ale cítím, že bez vyřešení starého problému se nepohnu. Cítím to dost silně, silná intuice...

A na základě čeho vznikla taková silná intuice?

Nejprve se musím vyrovnat se strachem. Všechno může být totiž jenom iluze a prozření se mnou zatřepe, zhroutí mnou vytvořená dogmata i když jich už není moc.

Třeba dneska jsem v noci skočil do pekelné jámy... z níchž vycházel strašlivý řev a kněz mi bránil... ale skočil jsem a padal o útrob protože mě sen už nebavil, zajímalo mě co se stane... a víš co bylo na dně? Probuzení... Vždy když ve snu udělám šílenost, vždy když už od něj nic neočekávám a vyseru se na jeho děj a jen si tak sednu a ponořím se do meditace dosáhnu probuzení...

Nic už mě nezajímá... jestli je někde něco... bla bla. Není v tom totiž moje zkušenost, teď vše směřuje do mého středu.

A ty víš kde leží tvůj střed? Nikdo ho ještě nikdy neviděl.

Je to tak, jak to je.

Číst umím taky.

Některé věci máme přímo před nosem a nevidíme je...

Já nevím kde je ve snu před nosem...

Když někomu odpovídáš na jeho otázku, sám pro sebe si to několikrát zopakuj...

Nic bych tím stejně nezískal...

Slepý Osel

***

Jenom si hraješ se slovy... nechytnu se na to... ptal ses, co se změnilo... Ty jsi nemocný? To znamená, že se ztotožňuješ se svým tělem... pokud je teda někdo nemocný... Taky se můžu chytat každého Tvého slova... proč bych to dělala... Posílám objetí a úsměv.

Taky bych mohl posílat objetí a úsměv... ale proč bych to dělal, když ty nejsi ztotožněná se svým tělem... Čí tělo si tedy půjčíš abys mohla zkrze něj léčit? Nerad bych ho ušpinil svými kopýtky a chlupy v hnoji vyválenými, pokud bych na něj náhodou narazil.

Slepý Osel