Je to docela dobré co všechno víš a co všechno se naučíš během svého života a pak hledáš jako bys nevěděl nic a přesto se to točí kolem tebe to je záhada, jako by ses měl za toho druhého kterým si vlastně ty. Myslím že mystici jsou daleko napřed.

Daleko ode mě... jejich škoda... nic totiž nemám a proto jim nemohu ani nic nabídnout.

Po čaji zvaném puškvorec jako by se mi ztratila vůle panovačnosti. Dělám co se dá abych nějak přežil.

A jaký máš důvod?

Do toho čaje ještě trocha meditace, to je něco. Ale přeci každý se musí snažit, aby dosáhl svého.

Snu? To je opravdu precizní práce viď?

Jedině tak je možnost přežít vem si co by stalo kdyby si najednou neměl střechu nad hlavou a co potom v dnešní tak zvané civilazici.

Mohu ti říct jen jedno... stalo by se to co si představíš jako nejreálnější. A tak to co by se stalo nikdy nezjistíš... protože si pleteš domněnky se skutečností.

Osvobození vnitřní hlas je velmi zajímavý. Hrál jsem na kytaru, říkal jsem si vduchu ten zvuk je "perfektní" a najednou jsem uslyšel vnitřní hlas. Petře zavolal někdo nevěděl jsem co se děje, ale zdálo se mi to krásné hlas zněl tak laskavě srdečně a nevím co všechno... prostě nádhera. Ponořil jsem se snad do svého nitra?

Spíš tvá pozornost spočinula na pozorování toho co se právě děje, místo toho aby se dívala na co všechno zase mysl myslí. A toto právě umí různé drogy... upoutají jen pozornost k tomu co se děje... myslet na starosti jaksi není možné... a pak až drogy pominou... vynoří se ego... a trestá... kocovinou... a absťákem... avšak pouze ty, kteří si to užívali.

Celé nastavení společnosti je takové že se furt a furt musí ego snažit aby byl milováno... jakmile najde někoho kdo jej má aspoň trochu, pak cítí nesmírnou radost... úlevu... cíl... a tomu se říká láska... a má pro ego cenu zlata! Láska má takovou hodnotu... protože ukončuje aspoň po čas zamilovanosti to závodní šílenství... bez ní by byl život jen utrpením bez odměny. Bez ní by se totiž okamžitě všichni vydali na střední cestu vedoucí ke svobodě. A pak tu přišli někteří další... kteří si nouze vytvořili představu nějaké entity... která k nim hovoří jako k povolaným a vyvoleným... A tím mají lásku na celé věky... a nestydí se za ni ani nasadit vlastní život a vraždit, upalovat a křižovat... svět je stejně neměl rád...

Je to taková deviace... asi jako homosexualita ve vězení... touha po tom být milován... zakusit ten orgasmus si najde cestu jinudy... tak stejně se to stává všem různým... ať už vesmírnými lidmi počínaje a církví svatou konče. Dalo by se říct však že tito lidé jsou šťastnější, ale ať je láska od jakékoliv entity sebevětší... klid nikdy nezakusí, ba naopak... nastanou o to větší starosti, hraničící až s povinností!

A tak se nám dva opuštění radioamatéři v éteru našli... chráněni anonymitou mohou na sebe vzít v lidské představivosti jakoukoliv podobu i jméno, mohou vykouzlit i krásu, i děs... cukr a bič... jakýkoliv pocit, když jim to dovolíte. Mohou vás donutit snít... o čem potřebují... a tak se vám zdá, že jste byli v jiné dimenzi... která ovšem byla jen iluzí ze snové dílny lidské představivosti. A pak nastává služba za cukr... kvůli biči... věrohodnost jejich tvrzení nikdo nepotvrdí... opilý a nyní již vyjímečný a vyvolený, přece nedá na řeči závistivých hříšníků...

Slepý Osel