Já mě pořád válcuje, zkoumám myšlenky, nejde mi ale na sebe koukat jako na souseda, když dostanu chuť na sex (nemůžu ho mít), pak brečím nad sebou, nad svou nemohoucností, přitom tu prdelku vidím každý den au au.

A odkdy ti to "já" začalo vadit? A co to "já" dělalo před tím?

Prožít nebo pozorovat? Co s tím děláš, dyk si taky mladej kluk :-).

Uviděl jsem, že jen Lucifer a jeho služebníci vědí co je správné a co špatné. Ale že toto je jeho umělé nastavení... pouhá příšera na plátně starého kina... aby ti co jsou u moci mohli využívat ty kteří díky strachu ze sebepošpinění ztratili svou moc. A by jim mohli diktovat co je správné kde vidět, co je správné kde cítit... a jak správně myslet... tak mají zajištěno... že u moci budou dokud se nezjeví dobrý Hacker.

Vlastně toužím po podpoře :( dáš mi ji?

Já ti nemohu nic dát... ten kdo ti pomáhá tě zrazuje. Prodávat rady a utěšení... nikomu nepomůže... spíš to člověka zablokuje... zdrží... uzamkne do požadované smyčky... ty sám si se sebou v rozporu... a ten rozpor je uměle udržovaný... mnozí nasadili vlastní život aby se přesto přenesli... člověk musí překonat všechna pouta, aby byl schopen takové oběti... a jsou-li překonána pouta... pak už žádná další oběť není potřeba... jsou to pouta která tě svazují, že musíš... a proto trpíš a žiješ stále v rozporu. Protože ty pouta udržují při životě toho, který tě vězní... který ti stíní a sám se hřeje v slunci pozornosti... buď zapři sám sebe, nebo se vzdej všeho co je ti cenné... pak pouta zmizí a to co z nich žilo se samo rozpadne. Ale dokud má člověk naději... nikdy všechny pouta neodloží... Ve vězení jakékoliv společnosti... jak by se člověk mohl chovat svobodně? Když je to právě společnost co ho nutí věřit sebemenší naději? A já jsem učitel duchovních sebevrahů...

Sám bych si odpověděl... zkoumej dál, co?

Zkoumej vychází z naděje... ty si dáváš naději. A proto se na sebe nedokážeš vysrat... nemůžeš tedy zapřete sebe samu... nedovolí ti to nikdo ze společnosti ač by ti nikdo fyzicky neublížil... nátlak je jen psychický. Společnost se bude snažit všeljak tě rozptýlit a zaměstnat... abys na to neměl čas ani pomyslet...

Slepý Osel

***

Můj blok je když... se chci dotknout vytouženého, něco co mě přitahuje... ta poslední vzdálenost, to nic mě oddělí od všeho. Dotek je pak Nic, všechno kouzlo zmizí sám se stanu ničím. Osm let se pokouším to protrhnout, pak jsem to zkusil zabít, teď jsem polomrtvý, všemu rozumím, nic necítím.

I kdybys protrhl tisíc věcí najednou... nepohnulo by se ani zrnko prachu. Oč usiluješ? Oč? Usiluje snad ucho? Aby slyšelo? Oko aby vidělo? Všechna napětí jsou jen v mysli! A napětí je rozpor mezi snem a skutečností. S vyhasnutím utvářecí činnosti není nikde žádné napětí. Jenže ty chceš něco protrhnout a tak tu máme hned tři sny. Stačí jen uvidět vlastní mysl. Jenže když něco chceš... mysl má hlavní slovo. Je to dokonale vycvičená opice... a ví jak upoutat na sebe pozornost. Uč se ze svého utrpení... a ptej se sám sebe... proč trpíš... protože sníš o jiném stavu věcí. Stačí přestat snít...

To, co píšeš mě bolí - nějak tomu rozumím, ale já tu nejsem - není nikdo kdo by mě odvahu to prožít. Sám nad sebou krčím rameny... nemůžu ti s ničím pomoci. Kde je doprdele můj Hacker? Myslíš, že jsem nějakej lempl? Tobě se vysypala makovice ani nevíš jak, já nasazuju život od malička, kdo je tady ten, co se na sebe neumí vysrat?

Pokud nasazuješ vlastní život... nikdy se ti makovice nevysype... ty stále věříš, že bys mohl tím snažením něco získat... makovice není ani plná ani prázdná. Jaká je když se na tento atribut nedíváš? Ale ty se chceš dívat... protože nenávidíš sám sebe. Máš v hlavě cizí virus... a je jen jeden antivirák. Odvrátit pozornost od té opice.

Sráči! Myslíš, že žadoním o "jsi dobrý?" ty mizero, ty učiteli, dívám se ti do očí, a co dál?

Dál nikdy nebylo a nikdy nepřijde. Cvičená opice má zas hlavní slovo...

Slepý Osel