Dobrý den, čistou náhodou jsem se dostal na Vaše stránky a zaujali mne, jelikož jsem hledající

Ten kdo hledá rukama něco našmátrá, ale co bys chtěl čím získat ty? Zlatokop si ze snu nemůže přinést ani špetku zlata...

a mám nějaké otázky, které hledám v knihách, rád bych nějakou zkusil položit Mistrovi:

Mistrovi v čem? V hledání? Tak to já nejsem.

Zajímalo by mně jak pekročit z mého osobního já (z podstaty bytí, osobního vědomí, jáství) do pravého Já, do Absolutna?

Stačí přestat myslet na ty všechny hovadiny. Jsou to jen myšlenky! Přicházejí a odcházejí! Na těle se nic nemění... jen jednou si mysl říká... jsem osvícená... a cítí se dobře... jindy si zas řekne že si vytvoří představu osobního a neosobního já... a bude si s nimi 10 let hrát. Nevím co si od toho všichni slibujete... Chcete tam vykopat nějaký poklad či co? Chá chá... pouze namnožíte své pochybnosti. Protože stavíte svůj dům na informacích... a informace si vždy mohou protiřečit... Venku se nic nezmění... vaše stolice smrdí stále stejně... ať si vaše mysl myslí že je svatá nebo ne... ale vy prostě tomu pomyšlení nedokážete odolat... protože jste byli záměrně vychováni k tomu abyste se nenáviděli. Nosíte si své peklo stále s sebou...

Jediné co mohu dělat a co mohu uchopit je toto jáství, toto moje individuální omezené vědomí.

A čím ho uchopíš kouzelníku?

Ale já bych se chtěl rozplynout do neosobního Absolutna, zárověň je mi jasné, že toto já, které by to chtělo musí nutně přestat existovat aby nastal stav Absolutna, abych se rozpustil.

Ale co když je tu i jiná cesta viď? Tak raději ještě trochu počkáme.

Napadá mně jedna věc, a sice, že bych měl meditovat na toto malé "já jsem", meditovat na meditujícího ne na žádný objekt. Je to správný postup??

Žádný postup není správný. Patent na postupy má pouze peklo. Mouchy a ptáci serou na všechny mistry i svaté... postupy nepotřebují... a proč? Proč? Protože jejich pozornost není rozptýlená v hovadinách a starostech s nějakým "já". A co nemá pozornost to neexistuje... proto se "já" snaží všemožně... lichotkami i nadávkami... upoutat na sebe pozornost protože pozornost je strom života... co nemá vaši pozornost to neexistuje. Máš s tím "já" jen samé problémy. Tak proč raději nevěnuješ pozornost tomu jak šumí vítr v korunách stromů?! Zkus to vydržet aspoň 20 sekund neidentifikovat se se žádným "já"... jen ten šum... jen ten šum...

Děkuji moc za radu.

Rady nikomu nedávám... pouze sypu zrní ukdákaným slepicím.

Slepý Osel

***

Od té doby co jsem ti napsal a včera jsi mi odpověděl, uběhla doba, ve které jsem si na své otázky musel odpovědět vnitřně sám. Povětšinou v meditaci. Vznikly ještě další, ale pochopil jsem, že dokud nezjistím, kdo je ten kdo se táže, potud nebudou mít otázky konce.

A kdo se koho kde teda táže?

Myšlení a "jáství" rapidně pokleslo na významu. Uvědomuji si, že je to plýtvání energie.

A kolik energie denně se proplýtvá na to uvědomování si a obezřetnost? Na to všechno úsilí?

Moje "jáčko" se stalo nedefinovatelnějším a skoro splývá s posledním pozorovatelem.

Pak ale ty jsi pěkně pozadu... víš že do nebes může jen ten lepší z vás dvou?

Došel jsem do fáze prázdnoty a nicoty, uvědomuji si, že absolutně nic nemá cenu, jen nicota a prázdnota sama pro sebe.

A kde jsou tvé nohy teď? Že si chodíš pořád tak daleko pro ujištění?

Možná je to blažené povznesení nad všechny protiklady, ale je to nutně trochu depresivní a skeptické nemyslíš?

Koho to zajímá a proč jaké co je? Víš kolik to spálí energie?

Proto nyní kráčím více k Bohu, už ale ne jako k nějaké oddělené historické bytosti nebo hmotné představě, ale k Bohu ve významu mé vlastní subjektivity, mého ryzího a pravého JÁ.

A opravdu je to tak významné... kdyby se mohly krávy smát... smály by se nad tvou domýšlivostí celý den. Vyměnil si jen sen za sen... ale utvrdil ses, že jsi velice zbohatnul... Rozdíl je jen v tom, že zatímco si proti podobě jednoho snu bojoval, podoba druhého se ti zamlouvá. A od toho jsou na místě i patřičné pocity.

A toto JÁ je náš konečný domov, je to univerzální vědomí.

Kolik úsilí stály tyto růžové kontaktní čočky? Docela ti ten šperk sekne až nato, že váží tunu.

Nyní cítím, že bhakti, láska je první emanací Božství.

Samozřejmě... nemíchal sis ten odvar věru pečlivě...

Člověk vyšel z jednoduchosti Boží a má se do ní vrátit.

To je nápis na tvém kalichu, ze kterého denně piješ krev Kristovu?

Prvotní myšlenka je přesvatá, to je Božské Já. Ježíš Kristus v nás. Já jsem. To je svaté.

Ano hřích je svatá věc pro všechny hřešící.

Kdyby byl člověk v této úrovni svatého Já, tak bude žít zlatý věk, nebude mít žádné viny.

A kdy a kde se odehrává ten soud nad nevinným, že se z něj stane v mžiku vinný aniž by on sám tomu tak chtěl?

Ale postupně se na to "já jsem" navěší myšlení "já bych měl", "já musím", "já chci" atd. a tam v tom promítání je ego.

A co teda pro to musíš nebo bys měl udělat, aby k tomu nedocházelo, aby si udržel to co chceš udržet? To mi poraď... a bude bude hotovo... máš v tom jistě praktické zkušenosti...

Slepý Osel